Odhalování pronásledování ve Druhé ženské věznici provincie Liaoning

(Minghui.org) Od svého založení dne 31. srpna 2019 se Druhá ženská věznice provincie Liaoning aktivně zapojuje do pronásledování praktikujících Falun Gongu. Mnoho z nich bylo nuceno pracovat bez mzdy, bylo zbaveno návštěv rodiny a mučeno za to, že se odmítly zřeknout své víry.

Níže jsou popsány některé způsoby pronásledování v této věznici.

Nucené práce

Věznice provozuje rozsáhlou továrnu na výrobu péřových bund. Odhaduje se, že tam pracuje až 3 000 vězeňkyň. Dozorkyně dohlížejí na výrobu velmi přísně. Protože jsou péřové bundy určeny na export, je vyžadována vysoká kvalita. Vězeňkyně jsou nuceny pracovat nepřetržitě od 4 hodin ráno do 19 hodin večer každý den, s výjimkou krátkého ranního cvičení. Přesto dozorkyně neustále zvyšují pracovní normy.

Aby vězeňkyně splnily kvóty, nesmějí chodit na toaletu samostatně a musí chodit po třech. Čas na jídlo je omezen na pět minut. Pokud některá z nich požádá o přestávku, musí pokleknout před dozorkyní. Ta jí vyhoví pouze tehdy, pokud bylo splněno výrobní zadání. Pokud norma nebyla splněna, může jim být zakázáno jít i na toaletu.

Na jedné bundě je potřeba projít asi 60 až 100 výrobními kroky. To vede k tomu, že se vězeňkyně navzájem honí a při zpoždění některého kroku se mezi nimi vyvolávají konflikty. Věznici často navštěvují místní vládní úředníci. Během těchto návštěv musejí všechny vězeňkyně pokračovat v práci a nesmějí zvednout hlavu. V neděli mají povoleno půlhodinové praní prádla, ale musí se dál účastnit studia a psaní „sebereflexních zpráv“.

Pokud vězeňkyně nesplní stanovenou normu, dozorkyně je veřejně jmenují. Tyto ženy pak čelí trestům, včetně křiku, nuceného stání nebo dřepění, odepření jídla či zákazu nakoupit si potraviny. Postih se často vztahuje i na jejich spolubydlící v cele.

Většina mladých vězeňkyň pracovala pomalu, protože neměly potřebné dovednosti k šití oděvů. Často musely bundy přešívat. Některé denně plakaly poté, co byly kárány a trestány za nesplnění normy; některé omdlévaly vyčerpáním; některé měly prsty propíchané jehlami; a některým byly po zranění dokonce amputovány prsty. Dvě vězeňkyně se pokusily o sebevraždu spolknutím jehel, pokus se jim ale nezdařil, a ještě byly potrestány. Byly nuceny psát sebekritické zprávy.

To, co je popsáno výše, představuje pouze zneužívání běžných vězeňkyň. Praktikující Falun Gongu jsou za svou víru vystavovány ještě krutějším formám mučení.

Dozorkyně navádějí vězeňkyně k pronásledování praktikujících

Běžné vězeňkyně při nástupu do věznice zůstávají určitou dobu v přijímacím oddělení, kde procházejí „úvodním školením“. Před propuštěním pak bývají určitou dobu zařazeny do oddělení k tomu určeného. U praktikujících Falun Gongu je to však jinak – nejsou do těchto týmů zařazovány, aby jim bylo zabráněno ve styku s ostatními vězeňkyněmi.

Když je praktikující přijata do věznice, dozorkyně si s ní promluví a zhodnotí, jak pevně se drží praktikování Falun Gongu. Poté je přidělena do konkrétní divize, která musí vypracovat plán na její „přetvoření“.

Obvykle mají vězeňkyně jmenovky buď bílé, nebo žluté. Bílá znamená „běžný dohled“ a žlutá „uvolněný režim“. Praktikující však mají bez ohledu na to, zda byly „přetvořeny“ nebo ne, jmenovky červené, což znamená „přísný režim“.

Dozorkyně se obvykle vyhýbají tomu, aby praktikující samy fyzicky bily. Místo toho využívají možnost zkrácení trestu jako pobídku pro vězeňkyně, aby se podílely na „přetváření“ praktikujících. Každý takový „úspěch“ mohl vězeňkyni přinést devítiměsíční zkrácení trestu. Některé se proto aktivně zapojovaly do pronásledování.

Na jednu praktikující bývají obvykle nasazeny dvě vězeňkyně a praktikujícím není dovoleno být ve stejné cele. Ty, které se odmítly „přetvořit“, byly bity, hladověly, byly slovně uráženy, nuceny stát dlouhé hodiny čelem ke zdi nebo dřepět a byl jim upírán spánek. I poté, co byla praktikující donucena se Falun Gongu zřeknout, byla dál nepřetržitě sledována a neměla dovoleno mluvit s ostatními praktikujícími.

Používaly se dvě hlavní metody mučení. První bylo polévání studenou vodou. V zimě byly praktikující odváděny do skladu, svlečeny do spodního prádla a vystaveny průvanu z otevřených oken. Byly nuceny stát v lavoru a byly nepřetržitě polévány studenou vodou od hlavy až k patě.

Ilustrace mučení: Polévání studenou vodou.

Další metodou byla samotka. V izolované budově se nachází mnoho malých cel bez slunečního světla a bez osvětlení. Praktikujícím nebylo dovoleno se umývat a dostávaly jen minimum jídla. V místnosti nebyla postel, jen několik potrhaných přikrývek na podlaze. Nacházel se tam jen mělký pisoár bez splachování, který byl čištěn jednou denně, což způsobovalo nesnesitelný zápach. V místnosti nebyl ani ventilátor, ani topení. Pokud praktikující cvičily Falun Gong, dozorkyně je sledovaly přes kamery a okamžitě na ně začaly křičet. I když byla praktikující zavřená samotná v místnosti, vězeňkyně ji neustále sledovaly z chodby.

Vězeňský řád stanovuje, že doba na samotce je 7 až 15 dní, avšak ve Druhé ženské věznici provincie Liaoning mohly dozorkyně držet praktikující tak dlouho, jak chtěly – od několika měsíců až po několik let. Jedna vězeňkyně, která byla uvězněna za „napadení“ dozorkyně, po propuštění z místnosti značně pohubla a nebyla v dobrém psychickém stavu.

Praktikující paní Li Jing byla donucena zřeknout se Falun Gongu. Později toho litovala a oznámila, že bude znovu pokračovat v praktikování. Za trest ji dozorkyně v zimě polévaly studenou vodu a naváděly její spoluvězeňkyně, aby ji denně mlátily. Byla nucena stát čelem ke zdi, byla jí odpírána možnost spánku a musela dřepět v tenkém oblečení u otevřeného okna v zimě. Jednou, když si čistila zuby, na ni vězeňkyně Luo Shuyuan vylila lavor vody a postavila jí ho na hlavu. Paní Li je stále ve výkonu trestu ve věznici.

Paní Wang Qingrong, 73 let, byla odsouzena k pěti letům vězení. Protože odmítla být „přetvořena“, byla často bita a nucena uklízet celu. Poté musela dřepět a nesměla spát. V zimě byla polévána studenou vodou. Všechny její zimní šaty byly vyhozeny a zůstalo jí pouze tenké oblečení. Ostatní jí sebrali jídlo i základní potřeby. Neměla ani toaletní papír a musela se omývat lahví s vodou. Jednou ji v továrně kopla vězeňkyně a její hlava narazila do stroje. Omdlela. Kvůli dlouhodobému pronásledování už nebyla schopna narovnat spodní část zad. Na samotku byla poslána v říjnu 2024 a propuštěna v březnu 2025, když jí vypršel trest.

Paní Wu Jiufen, šedesátnice z města Huludao, byla odsouzena k jednomu roku vězení. Byla poslána do 4. týmu 4. divize, který se k praktikujícím choval velmi krutě. Hned po jejím příchodu do věznice byla brutálně zbita. Její tvář byla oteklá a podlitá, jedno oko vystoupilo z důlku a celé bělmo zčernalo. Její tělo bylo samá modřina. Vězeňkyně jí také mačkaly bradavky a genitálie, což jí způsobilo potíže při chůzi a při použití toalety. Přesto byla nucena stát u stolku dozorkyně v továrně.

Jednou byla jiná praktikující zbita vedoucí směny jen proto, že paní Wu podržela za ruku. Jindy byla paní Wu zbita tak, že nemohla normálně chodit. Když ji ostatní praktikující zdravily, působila otupěle. Byla již propuštěna.

Paní Li Yujie, šedesátnice z města Shenyang, byla odsouzena k 1,5 roku vězení. Byla držena ve 4. divizi. Protože odmítla být „přetvořena“, byla bita, trestána, ponižována, zbavena spánku a v zimě polévána studenou vodou. Byla propuštěna v září 2024.

Paní Liu Yubo, 65 let, z města Huludao, byla odsouzena ke dvěma rokům a třem měsícům. Byla držena ve 4. divizi. Když do divize poprvé vstoupila, byla zbita a těžce zraněna v dolní části zad a na nohou. Protože chodila velmi pomalu, vězeňkyně Feng Linlin ji srazila k zemi a vláčela ji po podlaze za vlasy. Když se jedna praktikující Feng zeptala, proč to dělá, Feng odpověděla, že paní Liu jen předstírá nemoc. Vedoucí směny pak pokáral praktikující za to, že se ptala. Paní Liu si stále odpykává trest ve věznici.

Paní Wei Yuchi, čtyřicátnice, byla odsouzena k pěti letům vězení. Protože ji dozorkyně často volaly k odpovědnosti za nesplnění výrobní normy, byla nucena dřepět až do 23 hodin a nedostala žádné jídlo. Byla již propuštěna.

Jedna praktikující z města Haicheng, která byla již propuštěna, byla jednou ve skladu polévána studenou vodou.

Jedna starší praktikující si vzpomíná, že jí vězeňkyně polily ložní prádlo vodou, takže nemohla spát. Také velmi pohubla, protože nedostávala dostatek jídla. Jednou ji vězeňkyně udeřila pěstí do hrudi.

Pokud praktikující odmítly „přetvoření“, vězeňkyně dokonce napsaly jméno zakladatele Falun Gongu na jejich spodní prádlo a nutily je ho nosit.

Pokud chtějí praktikující vidět svou rodinu, musejí podat žádost a v ní napsat, že jsou zločinci. Protože tuto podmínku odmítají, jsou jim návštěvy rodiny upírány.

Pachatelé zapojení do pronásledování

Vězeňkyně Liu Lijia brutálně zbila paní Wu Jiufen. Vězeňkyně Luo Shuyuan často nadávala a křičela na paní Li Jing a naváděla další vězeňkyně ve stejné cele, aby ji mlátily.

Vězeňkyně Feng Linlin a Sun Shanshan brutálně zbily paní Wang Qingrong.

Vězeňkyně Sun Baoyan byla dozorkyněmi pověřena, aby hanobila zakladatele Falun Gongu a ponižovala praktikující. Protože se spolu s vězeňkyní Cui Xiaoqiang aktivně podílely na pronásledování, dozorkyně zařazovaly všechny nově příchozí praktikující do stejné cely s nimi. Cui byl její dvanáctiletý trest zkrácen o dva roky jako odměna.

Byly tam však i laskavé dozorkyně a vězeňkyně, které se snažily praktikující chránit. Říkaly jim: „Víme, že jste dobrý člověk.“ Některé vězeňkyně přestaly praktikující pronásledovat poté, co se dozvěděly fakta. Některé vězeňkyně si vyžádaly od praktikujících, které měly být brzy propuštěny, knihy Falun Gongu a řekly, že po návratu domů začnou Falun Gong praktikovat.