(Minghui.org) Poté, co se Komunistická strana Číny (KS Číny) v roce 1949 chopila moci, byla tradiční čínská kultura a hodnoty zničeny k nepoznání. Začněme tím, co se stalo s tradičním svatebním obřadem.
Kromě svatebního oděvu se změnila i samotná podstata obřadu — svědky obřadu už nebyli „Nebe a Země“ a „rodiče“, ale místní „tajemník KS Číny“. Lidé byli důrazně nabádáni, aby své svatební obřady pořádali v době oslav KS Číny, například na Svátek práce (1. května) nebo na Den založení republiky (1. října). Uctívání „Nebe a Země“ bylo nahrazeno „klaněním se portrétu Maa“.
V tradiční čínské svatbě snoubenci prováděli rituál zvaný Bai Tiandi (拜天地), při němž se klaněli Nebi a Zemi na znamení úcty.
Někteří čínští císaři se vydávali na horu Tai, aby tam přinášeli oběti a uctívali Nebe a Zemi. Císaři dynastií Ming a Qing také každoročně vykonávali obřady v Chrámu Nebes (Tiāntán) a v Chrámu Země (Dìtán) v Pekingu, aby vzdali úctu Nebi a Zemi. Všechny tyto činy vyjadřovaly jejich úctu k Božskému.
Původ a vývoj svatebního obřadu
Podle Statutů státních rituálů (Lidian) obsažených v encyklopedii státní správy Tongdian byl Fuxi (zakladatel čínského národa a první čínský císař) tím, kdo ustanovil rituál svatebního obřadu. Do období západní dynastie Zhou (1046–771 př. n. l.) už Kniha rituálů uváděla: „Když se Nebe a Země spojí v harmonii, všechny věci ožijí. Když muž a žena vykonají svatební obřad, znamená to začátek jejich potomstva.“ Proto se říkalo: „Svatební obřad tvoří základ veškeré rituální správnosti.“ Jako zásnubní dar se od dynastie Zhou začala předávat jelení kůže, a to v rámci procesu „Šesti rituálů“ pro formální svatbu.
Staří lidé věřili, že „jen tehdy, když jsou muži a ženy správně rozlišeni, může vzniknout oprávněný svazek mezi manželem a manželkou; jen tehdy, když existuje spravedlivý vztah mezi manželem a manželkou, může existovat láska mezi otcem a synem; a jen tehdy, když existuje láska mezi otcem a synem, může být zajištěn správný řád mezi vládcem a poddanými.“
Jinými slovy, morální pouto mezi manželem a manželkou tvoří základ pro rodinnou náklonnost a pro správný vztah mezi vládci a poddanými. Proto bylo všechno — od zásnub až po svatební obřad — chápáno jako velmi slavnostní.
Svatební obřad také znamenal začátek rodinné tradice a vzdělávání, stejně jako počátek navazování nových příbuzenských vztahů a rozšiřování okruhu příbuzných a společenských vazeb.
Poté, co vévoda Zhou (vládl 1042–1035 př. n. l.) ustanovil Rity dynastie Zhou, se svatba formalizovala prostřednictvím slavnostních ceremonií známých jako Šest rituálů: 1) 纳彩 Nàcǎi – rodina ženicha prostřednictvím dohazovače žádá rodinu nevěsty o souhlas; 2) 问名 Wènmíng – pokud rodina nevěsty souhlasí, dohazovač se jménem rodiny ženicha ptá na datum narození nevěsty, a osm znaků (astrologický systém) a příjmení její matky, protože sňatky mezi lidmi se stejným příjmením byly zakázány; 3) 纳吉 Nàjí – porovnání osmi znaků ženicha a nevěsty pomocí věštění pro potvrzení příznivosti. Pokud se znaky shodují, svatba je schválena; 4) 纳征 Nàzhēng – předání úplného zásnubního daru nevěstě; 5) 请期 Qǐngqī – stanovení data svatby; 6) 迎亲 Yíngqīn – uvedení nevěsty do rodiny ženicha.
V rámci japonské císařské rodiny je sled ceremonií od zásnub až po svatbu, jako je Nosai no Gi (obřad zásnubních darů), Kokki no Gi (obřad oznámení svatebního dne), Haiga no Gi (obřad uctívání) a Choken no Gi (obřad císařské audience), ve skutečnosti pokračováním tradičních obřadů správnosti zakořeněných v čínské tradiční kultuře.
Skutečný význam „svazku zpečetěného nebem“
V dnešní době, když lidé mluví o „dokonalém svazku“ či „svazku zpečetěném nebem“, mají na mysli „dokonalé manželství“. Tento výraz získal zcela nový obsah: rovnost pohlaví, vlastnictví domu a auta, partnerství dvou nezávislých jedinců místo vztahu založeného na závislosti. Soustředí se na možnost žít bezdětně a na to, že ukončení nešťastného manželství je považováno za projev odvahy, nikoli za neúspěch.
Po tisíce let a během různých dynastií však lidé vždy považovali manželství za jednu z nejvýznamnějších událostí v životě — jako pevný pilíř citové opory, prostředek k pokračování rodové linie, způsob předávání kulturních tradic z generace na generaci a základ pro posílení společenské stability a řádu.
„Šest rituálů“ se v jednotlivých dynastiích lišilo v míře složitosti, ale jako celek se po generace předávalo a uchovávalo. V manželství byl nejdůležitější obřad „uctění Nebe a Země jako svědků sňatku“ (拜天地 Bàitiāndì). Od té chvíle by se manžel a manželka měli k sobě chovat s vděčností a věrností, společně čelit sladkým i hořkým stránkám života, bohatství i chudobě, a zůstat si věrní až do smrti. Obecně se věří, že jen muž a žena, kteří dodrží své sliby, mohou spolu zestárnout a být skutečně nazýváni „svazkem zpečetěným nebem“. Proč tomu tak je?
Říká se: „Není-li osudu, není ani manželství.“ Osud však nemusí být vždy jen dobrý či zlý. Feng Menglong, spisovatel z konce dynastie Ming a počátku dynastie Qing, napsal ve Varovných příbězích světa (1624): „Setkávají se jen ti, kteří sdílejí karmické zášti, ale kdy to vůbec někdy skončí?“
Když se setkají lidé, kteří mezi sebou nemají žádné karmické pouto, necítí k sobě nic zvláštního. Ti, kdo jsou takovým poutem svázáni, se však nevyhnutelně setkají a budou spolu jednat bez ohledu na svou vůli. V těchto karmických poutech není jen láska a vděčnost, splácení dobrodiní, ale i vyrovnávání záští a dluhů. Manželství samo o sobě je formou karmického osudu. Nebesa zařizují, aby se „nepřátelé“ setkali v manželství a mohli tak své karmické dluhy vyrovnat. To je hlubší význam výrazu „svazek zpečetěný nebem“.
Příběh Liu Tingshiho ze severní dynastie Song
Za dynastie Severní Song žil v Qizhou Liu Tingshi, poctivý a čestný muž, který vždy dodržoval své sliby. Když byl mladý, bylo mu v rodném městě představeno děvče a oba si slíbili, že spolu stráví život. S pomocí dohazovače se oficiálně zasnoubili a plánovali si během několika let vyměnit zásnubní dary a vzít se.
Později Liu Tingshi složil úřednické zkoušky a stal se úředníkem. Právě v té době jeho snoubenka onemocněla a oslepla. Pocházela z chudé rolnické rodiny, a protože nyní byla slepá, její rodina se neodvážila znovu otevřít téma zasnoubení.
Mladá žena často plakala, zdrcená svou nešťastnou situací, a obávala se, že její zasnoubení s Liu Tingshim nakonec nebude dodrženo.
Když se Liu Tingshi dozvěděl, co se stalo, lidé v jeho okolí se mu snažili rozmluvit sňatek, aby jeho štěstí nebylo ohroženo. Liu Tingshi však jejich rady s úsměvem odmítl a řekl: „Mé srdce je už dávno zasnoubené s ní. Jak bych mohl zradit své srdce jen proto, že oslepla?“
Liu Tingshi si svou slepou snoubenku vzal a společně pak šťastně čelili životním výzvám, zestárli spolu a jejich příběh lásky se předával z generace na generaci. Liu Tingshi byl oslavován jako vzor člověka, který drží své sliby a ctí manželský svazek.
V pravém smyslu „svazku zpečetěného nebem“ mohl Liu Tingshi dlužit laskavost z minulého života a přišel ji splatit v tomto. Svou karmickou povinnost naplnil a jejich „svazek zpečetěný nebem“ tak došel dokonalého završení.
Liu a jeho žena se těšili dlouhému a šťastnému manželství. Měli tři syny, kteří všichni výborně uspěli u úřednických zkoušek a každý z nich se stal vysoce postaveným úředníkem.
Qin Zanyuan změnil plány, aby umožnil jiný sňatek
Za dynastie Qing, když Qin Zanyuan z okresu Jiading (dnešní Šanghaj) složil úřednické zkoušky, jeho manželka zemřela a on se rozhodl, že se znovu ožení. O jejich svatební noci však nevěsta neustále smutně plakala. Qinovi to připadalo zvláštní, a proto se jí zeptal, proč je tak sklíčená.
„V dětství jsem byla zasnoubená se synem z rodiny Li z vedlejší vesnice. Později si však moji rodiče mysleli, že rodina Li je příliš chudá, a donutili je zasnoubení zrušit a mě přinutili provdat se jinam. Myslela jsem si, že když jsem byla zasnoubená do rodiny Li, je proti morálnímu kodexu ženy provdat se do jiné rodiny. Proto jsem velmi smutná a nemohu přestat plakat,“ vysvětlila.
Qin byl jejím příběhem ohromen a řekl: „Proč jsi mi to neřekla dřív? Málem jsem udělal hroznou chybu!“ Poté odešel ze svatební komnaty a poručil sluhovi, aby přivedl syna z rodiny Li. Když mladík přišel, Qin řekl jemu i nevěstě: „Je krásná noc a vy dva se vezmete tady v mém domě.“ Také jim dal všechny peníze a dary, které obdržel ke své vlastní svatbě.
Mladý pár byl dojatý k slzám a nevěděl, co říct. Mohli jen pokleknout a vyjádřit svou hlubokou vděčnost.
Qin Zanyuanův čin sklidil širokou chválu mezi lidmi. Ve 28. roce vlády císaře Qianlonga Qin Zanyuan složil závěrečnou císařskou zkoušku. Během dvorní zkoušky si ho císař osobně vybral jako zhuangyuan — nejlepšího z kandidátů.
Qin Zanyuan nevyužil situace mladé ženy, ale projevil úctu a dodržel její dřívější zasnoubení. Jeho ctnost a dobrota nebyly zdaleka nepodstatné pro jeho pozdější úspěch u císařských zkoušek a osobní jmenování císařem jako prvního kandidáta — lidé tomu často říkali „příčina a následek“.
Dodržování správné etikety není „feudalismus“
V Knize rituálů se vévoda Ai ptal, proč lidé přikládají rituálům takovou vážnost. Konfucius odpověděl: „Podle toho, co jsem slyšel, ze všeho, čím lidé žijí, jsou rituály (správné obřady) nejdůležitější. Bez nich by nebylo možné řídit záležitosti v souladu s duchy Nebes a Země; bez nich by nebylo možné rozlišovat postavení vladařů a ministrů, vyšších a nižších, starších a mladších; bez nich by nebylo možné správně rozlišovat náklonnost mezi mužem a ženou, otcem a synem, starším a mladším bratrem nebo vztahy mezi rodinami při manželství.“
Význam dodržování správných obřadů při zachování míru a umožnění lidem žít svůj život nelze podceňovat.
Někteří mohou namítat, že hierarchie je jen otázkou postavení. Není to feudalismus? Ve skutečnosti rozlišení mezi jinem a jangem, mezi uctívaným a pokorným, odráží přirozený řád, který udržuje fungování nebe a země.
Tak jako čtyři roční období následují svůj přirozený cyklus během roku a hudba je harmonizována souhrou vysokých, středních a nízkých tónů, tak i existence jinu a jangu v Nebi a Zemi odráží rozdíl mezi vyšším a nižším. Nebe je jang a Země je jin; Nebe je vyšší, Země je nižší; den je světlejší, noc temnější. Chaos a nepořádek nemohou nikdy být známkou civilizace.
Samotné slovo „feudalismus“ (封建 Fēngjiàn) se poprvé objevilo v Knize písní, Ódy dynastie Shang, Yin Wu, v ódě oslavující krále Yin Wu (Wu Dinga), kde se píše: „Ti, kdo vládnou podřízeným státům, přijímají jeho příkazy — požehnání udělená feudálním lénem.“ „Feudalismus“ tedy označoval politický systém ve staré Číně, kdy se půda udělovala výměnou za slib služby. Tím se příbuzní a náčelníci stávali vazaly, kteří byli k vládci vázáni vzájemnou službou a ochranou. Slovo „feudalismus“ tehdy neneslo žádný negativní význam.
Spojené státy americké, se svou 250letou historií, přijaly federální systém. Lze je chápat jako stát vytvořený federací států na základě demokratických principů občanů? Klíčový rozdíl spočívá v tom, že guvernéři s autonomní mocí nejsou jmenováni prezidentem jako místní vládci, ale voleni v souladu s Ústavou prostřednictvím demokratických voleb.
Tradiční obřady ztělesňují morální principy
Rituální správnost vychází ze tří principů — Nebe, Země a Lidstvo. Jejich dodržování zajišťuje stabilní fungování společnosti. Svatební obřad je tím nejdůležitějším mezi mužem a ženou a měl by být uspořádán v souladu s principy Nebe a Země.
Lidé v dnešní společnosti často vnímají svatby jako příležitost k předvádění se, a někteří dokonce kvůli tomu ohrožují finanční stabilitu své budoucí rodiny jen pro zdání. Tyto společenské zvyklosti jsou výsledkem komerčního zneužívání a úpadku tradičních hodnot a etiky v moderní společnosti.
(Pokračování příště)
Copyright © 1999-2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
