Objasnění právního postavení výstavy Real Bodies

(Minghui.org) Irská vláda nedávno přijala velmi významný právní předpis, který ji posouvá blíže k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy proti obchodování s lidskými orgány. Pokud jde o lidské orgány – ať už v kontextu veřejného vystavování, nebo transplantací – je v zásadě zapotřebí souhlas v každé fázi celého procesu.(Znění zákona – odkaz na irský právní portál)

Pokud by výstava Real Bodies měla zavítat do vašeho města nebo země, existuje řada kroků, které lze podniknout k ověření jejího právního statusu.

Tyto kroky lze podniknout jak na úrovni vlády, tak i na úrovni města. Doporučený postup spočívá v tom, že napíšete ministrovi spravedlnosti ve své zemi a předložíte mu sérii dotazů, které mají ověřit, zda výstava splňuje veškeré národní i místní zákony a předpisy.

Je možné, že ministr spravedlnosti nebude mít odpovědi na všechny nebo žádné z těchto otázek, protože se daná problematika nemusí přímo týkat jeho kompetencí. V takovém případě vám může doporučit obrátit se na jiného člena vlády – například na ministra zdravotnictví.

Tím, že kladete otázky, nevznášíte obvinění ani nečiníte žádná tvrzení. Pouze upozorňujete na různé související skutečnosti a přispíváte k jejich objasnění.

Doporučuji, abyste při psaní nebo osobních jednáních s vládními činiteli vždy kladli otázky s laskavostí a respektem. Nikdy jim neříkejte, jak mají vykonávat svou práci. Naším cílem je tyto lidi zachránit – ne je postavit do defenzivy.

Níže jsou uvedeny některé otázky, které se týkají veřejného zájmu a které můžete zaslat příslušným vládním nebo městským úřadům s žádostí o objasnění právního postavení výstavy Real Bodies. Úředník, kterému napíšete, vám nemusí odpovědět – přesto však může mít povinnost vaše otázky předat příslušným orgánům k vyřízení.

Odeslání dopisu doporučeně může zvýšit jeho prioritu.

Následují některé doporučené otázky, které můžete použít jako podklad – nejsou však vyčerpávající. Různé země a města mohou mít odlišné požadavky na ministerstva i organizace, které výstavy hostí.

Doporučené otázky pro vládní úroveň:

Kolik jednotlivých lidských pozůstatků tvoří výstavu Real Bodies?
Jaká jsou jejich jména?
Máte k dispozici rodné listy každého z nich?
Kde se narodili?
Jaké bylo jejich poslední státní občanství?
Z jaké země pocházejí?
Máte k dispozici úmrtní listy pro každé tělo nebo jeho části?
Jak zemřeli?Kde zemřeli?
Má váš úřad nebo jiný vládní orgán k dispozici jejich úmrtní listy?
Máte ověřené kopie jejich poslední vůle?
Provedli pracovníci vašeho ministerstva nebo jiné vládní instituce testy na přítomnost nakažlivých nemocí?
Udělili tito lidé souhlas s tím, aby jejich těla opustila jejich zemi?
Udělili souhlas s tím, aby byla jejich těla stažena z kůže?
Udělili souhlas s tím, aby byla jejich těla veřejně vystavena?
Máte jména a adresy jejich rodinných příslušníků nebo vykonavatele pozůstalosti?
Těží jejich pozůstalost z výnosů výstavy?
Je k odvozu těl ze země původu vyžadováno povolení od příslušných úřadů?

Doporučené otázky týkající se předpisů městské samosprávy:

Odkazuji na výstavu Real Bodies konanou ve městě X, místo konání. Ve veřejném zájmu se obracím s dotazem, zda je výstava Real Bodies v souladu se všemi zákony, předpisy a vyhláškami města X.

Je k výstavě vyžadováno povolení od požární služby?
Pokud ano, bylo takové povolení vydáno?
Je k výstavě vyžadováno pojištění odpovědnosti za škody způsobené veřejnosti?
Pokud ano, bylo toto pojištění sjednáno?
Je k výstavě vyžadováno povolení z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti?
Pokud ano, bylo takové povolení vydáno?

Mnozí se domnívají, že vystavování lidských těl porušuje důstojnost zesnulých – zejména pokud nebyl výslovně udělen souhlas nebo pokud není původ těla plně objasněn. Některá těla mohou pocházet od popravených vězňů nebo pohřešovaných osob v Číně, a otázka, zda tito lidé udělili souhlas s tím, aby jejich těla byla veřejně vystavena, představuje další etické dilema. Ačkoli vystavovatelé obvykle uvádějí, že všechna těla byla získána legálně, i tak může jejich prezentace vzbuzovat u návštěvníků výstavy znepokojení.

Někteří kritizují tyto výstavy za to, že z lidských těl činí „zboží“ a zacházejí s ostatky jako s objekty určenými pro zábavu. To platí zejména v případech, kdy výstava obsahuje prvky, které jsou vnímány jako „zábavné“ nebo „děsivé“ – což může ještě více vyvolat morální námitky.

Kulturní kontext

Ve starověku bylo umístění těla zesnulého, jeho majetku a ostatků považováno za posvátné. Jakékoli nevhodné chování bylo chápáno jako neúcta vůči zemřelému a lidé věřili, že může přinést neštěstí a pohromu. Proto vzniklo rčení „mrtvým se prokazuje úcta“, které lidem připomíná, aby nerušili klid zemřelých a neporušovali společenské pohřební normy.

V čínské etice se často používají výrazy „pohřeb přináší klid“ a „mrtvým se prokazuje úcta“. Proč? Po smrti se rozptýlí jangová energie, a pohřeb by měl být uskutečněn co nejdříve, aby zesnulý mohl spočinout v míru. Respektování důstojnosti zemřelých v otázkách, které se jich týkají, vyjadřuje úctu nejen ke smrti, ale i k životu – a zdůrazňuje rozdíl mezi živými a mrtvými. Půda není jen místem pohřbu, ale také místem posledního odpočinku. Pohřbení zesnulého zároveň znamená, že duchové předků zůstávají skrze tuto zemi spojeni s budoucími generacemi.