Ujet tisíce kilometrů, zachraňovat druhé a kultivovat sebe sama

(Minghui.org) Během 27 let, kdy praktikuji Falun Dafa, mi Mistr neustále žehnal a chránil mě. Vytáhl mě z pekla, očistil mě. Když jsem padl, pomohl mi vstát, a když jsem byl zmatený, ukázal mi cestu. Chtěl bych také poděkovat praktikujícím v našem kraji za jejich nezištnou pomoc a oddanost. Pomohli mi vykročit vpřed a pevně kráčet po cestě kultivace.

Rodinná katastrofa

Když jsem v roce 1997 začal praktikovat Falun Dafa, přestal jsem se prát, hrát hazardní hry, kouřit i pít alkohol. Moje manželka, která viděla, jak velká změna se ve mně odehrála, mou praxi Falun Gongu (také známého jako Falun Dafa) schvalovala a náš syn se se mnou občas účastnil meditace. Naše rodina byla šťastná.

V červenci 1999 však Komunistická strana Číny (KS Číny) a její vůdce Jiang Zemin zahájili pronásledování Falun Gongu. Protože jsem mnohokrát cestoval do Pekingu, abych objasňoval pravdu, byl jsem zatčen, pokutován, držen v centrech na vymývání mozků a uvězněn v pracovním táboře. V roce 2000 jsem přišel o zaměstnání.

Moje manželka to už nedokázala snášet a snažila se mi zabránit ve studiu Fa a cvičení. Bila mě, nadávala mi a vyhrožovala sebevraždou i rozvodem. Ať dělala cokoli, mé srdce tím nebylo pohnuto a nakonec musela přestat. Přestože se na povrchu stavěla proti mé praxi, v hloubi srdce věděla, že Dafa je dobrý. Pokaždé, když jsem byl zatčen a policie provedla domovní prohlídku, chránila Mistrův portrét a pečlivě ukrývala mé knihy Dafa.

Intenzivní tlak

V roce 2004 jsem byl zatčen. Protože jsme neměli žádné finanční prostředky, moje manželka prodala náš byt, aby mohl náš syn studovat vysokou školu, a odešla pracovat do jiného města. V roce 2007 jsem byl propuštěn z tábora nucených prací. Jelikož byl byt prodán, manželka stále pracovala jinde a syn bydlel na kolejích, neměl jsem kde bydlet. Navíc jsem měl dluh 10 000 jüanů.

Jako praktikující bych neměl rodině přidělávat starosti, a tak jsem šel za svým bývalým nadřízeným a požádal ho, aby mi vrátil práci. Řekl mi: „Nejdřív se musíte ‚transformovat‘. Napište prohlášení o lítosti a pak práci dostanete.“

„Jak se mám ‚transformovat‘?“ zeptal jsem se. „Transformovat se z dobrého člověka na špatného? Předtím, než jsem začal praktikovat Falun Gong, jsem lidi bil a nadával jim, teď jsem dobrý člověk. Jak se mám podle vás transformovat?“

Nadřízený odpověděl, že pokud budu dál praktikovat, nemůže mi pomoci. Jeho podřízený se přidal: „Chcete-li práci, skloňte hlavu, přiznejte chybu a přestaňte praktikovat!“

Řekl jsem jim: „V táboře nucených prací mě policie skoro umlátila k smrti, ale Falun Gongu jsem se nezřekl.“

Nadřízený nakonec řekl: „Tohle zařídit nemohu, můžete pracovat jen jako dočasný zaměstnanec.“ Neměl jsem jinou možnost než souhlasit.

Když jsem se šel hlásit na personální oddělení, ředitel mi dělal potíže na každém kroku. Ve skutečnosti po mně chtěl peníze. Slyšel jsem, že je zkorumpovaný a že kdo mu nezaplatí, práci nedostane.

Nemohl jsem se s tím smířit, natož se mu podřídit. Vysvětlil jsem mu, proč jsem byl propuštěn, přestože praktikování Falun Gongu není porušením zákona. Řekl jsem mu, že člověk má být laskavý a nemá pomáhat tyranii. Byl dojat a nakonec souhlasil, že mě přijme. To byla síla Dafa. Od té doby už praktikujícím neubližoval. Děkuji Mistrovi za jeho požehnání.

Můj měsíční plat činil 620 jüanů. Z toho jsem každý měsíc splácel dluh (500 jüanů) a platil nájem (20 jüanů), takže mi na živobytí zůstalo jen 100 jüanů. Jednou za rok jsem si koupil zelené papriky a kousek tofu. Občas mi praktikující dali brambory, zelí nebo vejce.

Pronajal jsem si malý domek na svahu, menší než deset metrů čtverečních. V zimě tam byla zima, v létě horko. Přátelé se mi vyhýbali, jen spolupraktikující mi přicházeli na pomoc. Jednoho dne přinesli uhlí a mně se sevřelo srdce dojetím. Byl to projev jejich zlatých, upřímných srdcí.

Praktikující, kteří za mnou chodili a povzbuzovali mě, mi doporučili, abych se učil Fa nazpaměť. Začal jsem tedy Fa studovat a memorovat. Fa mi otevřel moudrost a já jsem si uvědomil, v čem jsem se mýlil. Přestal jsem si na cokoli stěžovat – problém byl v mé vlastní kultivaci.

Když jsem se skutečně podíval do sebe, našel jsem mnoho připoutání: sobectví, zášť a soutěživou mentalitu. Právě tyto zkažené věci bránily zvyšování mého charakteru. Už od dětství jsem odmítal komukoli se klanět, i když jsem udělal chybu. Chtěl jsem se zbavit ega a lpění na pověsti, a tak jsem se nejprve upřímně omluvil své manželce. Zavolal jsem jí a řekl: „Tolik let jsi vydělávala peníze, aby náš syn mohl studovat, tvrdě jsi pracovala, a já jsem to nezvládl dobře. Omlouvám se. Odteď budu dělat věci lépe a zestárneme spolu.“ O několik dní později mi manželka koupila koženou bundu a poslala mi ji poštou.

Byl to Mistr, kdo viděl, že se mé srdce změnilo a že mám srdce zachraňovat lidi, a proto zařídil, aby mi pomohli příbuzní, abych mohl zachraňovat lidi. Můj bratr mi dal starou motorku. Jakmile jsem ji měl, chodil jsem přes den do práce a v noci dělal věci pro záchranu lidí. Jezdil jsem všude, rozdával materiály objasňující pravdu a vyvěšoval transparenty s poselstvími Dafa.

Dva roky po ukončení vysoké školy se můj syn chtěl oženit. Já jsem stále bydlel u rodičů a neměl žádné úspory. O nic jsem nežádal – všechno jsem ponechal Mistrovu uspořádání a nechal věci přirozeně plynout.

Když jsem budoucím tchánovcům řekl, že naše rodina je chudá, budoucí tchyně řekla: „Nic nechceme, chceme jen vašeho syna.“ Chválila ho, že je pohledný, spolehlivý a čestný.

Viděl jsem, že má budoucí snacha má důstojné vystupování – bylo to požehnání z praktikování Dafa. Dnes mnoho dívek při sňatku vyžaduje dům a auto. Vzhledem k situaci naší rodiny jsem si ani netroufal představit, že bych někdy měl snachu.

Navíc mí noví příbuzní byli velmi zámožní. Koupili velký byt, jen za rekonstrukci utratili přes 300 000 jüanů a po naší rodině nechtěli ani jeden jüan.

Moji noví příbuzní byli při každém setkání velmi zdvořilí. Krátce po svatbě našich dětí jim koupili auto za 260 000 jüanů. Věřím, že to všechno byla požehnání od Dafa.

Cestování tisíce kilometrů, abychom si navzájem pomáhali

Každý den ještě před východem slunce bylo naše auto plné materiálů k objasňování pravdy už na cestě. Dopoledne jsme jezdili do odlehlých vesnic, odpoledne do dalších obcí. Sdíleli jsme mezi sebou porozumění Fa, vzájemně se koordinovali a zároveň jsme pomáhali mnoha spolupraktikujícím, kteří měli zdravotní potíže.

Uvedu jen dva příklady. Jedna praktikující s cukrovkou byla po mnoho dní vyhublá a velmi slabá. Přijela k praktikující ženě v našem okolí, kde jedla a zůstala bydlet. Společně jsme studovali Fa a cvičili. Po třech dnech se vrátila domů zdravá.

Další praktikující, muž z jiného místa, vypadal, jako by měl hepatitidu – měl zažloutlé oči, žloutenku a po několika schodech se silně zadýchával. Vzal jsem ho k sobě domů. Řekl, že má vlastní nádobí, aby mě nenakazil. Odpověděl jsem mu: „Budeme jíst spolu. Ty nejsi nemocný, je to jen falešný projev. Mám tělo z vadžry, virus do něj nemůže proniknout.“ Asi po dvou týdnech všechny jeho příznaky zmizely. Dokázal normálně jíst i spát a domů se vracel plný radosti.

Jedna venkovská praktikující byla zatčena. Její rodina kultivaci nepodporovala a byla plná zášti a rozhořčení. Bydlela téměř 100 kilometrů od nás. Několik praktikujících a já jsme jeli do obchodu koupit maso, ryby a ovoce a poté jsme navštívili její rodinu.

Když jsme přijeli, rodina si na ni stěžovala. Trpělivě jsme vysvětlovali, že být dobrým člověkem není špatné a že praktikování Falun Gongu není nezákonné. Když jsme viděli, že rodina je ve složité situaci a nemá prostředky na právníka, pomohli jsme jim jednoho zajistit. Rodina byla velmi dojatá.

Právník se s praktikující setkal a my jsme rodině předávali jeho vzkazy, několikrát jsme mezi nimi jezdili tam a zpět. Rodina měla velkou radost, když slyšela dobré zprávy. Když viděli, že neustále běháme sem a tam, děláme maximum a nic za to neočekáváme, jejich předsudky vůči praktikujícím se postupně rozplynuly.

Další praktikující z jiné provincie byla zatčena a zadržena. Byla už mnoho let rozvedená a jejím rodičům bylo oběma přes osmdesát let. Čtyři z nás praktikujících jeli navštívit její rodiče, kteří se živili chovem včel. Protože jejich dcera nebyla doma, neměl kdo prodávat med. Koupili jsme jim rýži, olej, ryby, oblečení a další věci, dítěti praktikující jsme dali několik tisíc jüanů a koupili jsme více než 36 kilogramů medu. Starý muž si utíral slzy vděčnosti a říkal: „Vy jste opravdu tak dobří lidé!“

Řekli jsme jim: „Vaše dcera byla zatčena neprávem. Je to KS Číny, kdo ubližuje dobrým lidem.“ Souhlasili s námi.

Během posledních dvou let jsme já a další tři praktikující opakovaně jezdili do okolních vesnic pomáhat praktikujícím s nižším vzděláním sepsat jejich kultivační zkušenosti. Zažili jsme při tom mnoho dojemných okamžiků. Uvedu jen několik krátkých příkladů.

Jednoho praktikujícího srazilo při jízdě na kole auto a zlomil si nohu. Nešel do nemocnice a po řidiči nechtěl ani jeden jüan. Místo toho mu objasnil pravdu o Dafa. S Mistrovým požehnáním se praktikující uzdravil během jednoho měsíce a vrátil se do práce.

Jiná praktikující pracovala v horách a potkala několik dřevorubců, kteří sjížděli dolů s vozem plným klád. Každému z nich dala amulet Falun Dafa. Když pak jejich nákladní auto sjíždělo z hory, náhle selhaly brzdy. Auto jelo stále rychleji a všichni propadli panice, až jeden z nich vykřikl: „Mistře Li, prosím, pomozte nám!“ Auto se okamžitě zastavilo a všichni zůstali v bezpečí. Věděli, že je zachránily amulety Dafa, a tak se vrátili zpět do hor, aby praktikující poděkovali. Řekli, že bez amuletů by při nehodě určitě zemřeli. Praktikující jim odpověděla: „Byl to Mistr Li, kdo vám zachránil život.“ Od té doby majitel auta často před lidmi hlasitě volá „Falun Dafa je dobrý!“ Jednou to dokonce vykřikl před mnoha lidmi na svatební hostině: „Falun Dafa je dobrý!“

Budu dál řídit své auto, vozit spolupraktikující a zůstanu na cestě záchrany lidí!