Moje kultivační cesta jako členky týmu německého Epoch Times

(Minghui.org) Před osmi lety jsem se připojila k německému vydání Epoch Times, které je důležitou platformou pro objasňování pravdy a záchranu vnímajících bytostí.

Opouštění lidských emocí

Během uplynulých osmi let jsem viděla, jak někteří praktikující opustili projekt, zatímco jiní v něm zůstali. Zpočátku jsem cítila určité připoutání – podobné pocitu, jako když člověk přijde o starého přítele. Postupem času jsem si však uvědomila, že neúčast na projektu Dafa neznamená, že někdo přestal kultivovat, ani to není měřítkem pokroku v kultivaci. Kultivovat se lze všude a v jakémkoli prostředí: v práci, v rodině i v každodenních situacích. Pokud se neustále díváme do sebe, zlepšujeme svůj charakter (xinxing), odstraňujeme připoutání a řídíme se Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí, můžeme se kultivovat a zlepšovat v jakémkoli prostředí.

Toto je mé pochopení toho, jak se odpoutat od „citů“: nejde o popření vztahů mezi spolupraktikujícími, ale o opuštění připoutání k vnějším formám a lidským vazbám, aby se srdce mohlo stát širším a shovívavějším. City mezi praktikujícími jsou soucit vycházející z Fa (učení) a v podstatě se liší od běžných lidských emocí. Pochopila jsem, že když opustíme všechna lidská připoutání – včetně připoutání k citům vůči spolupraktikujícím – projeví se čistý soucit vycházející z Fa: široký, celistvý a bezpodmínečný. Kdo přichází, kdo odchází a kdo zůstává, se na povrchu může jevit jako náhodné, ale Mistr nás učí, že na cestě kultivace se nic neděje náhodou.

Když nastanou podobné situace nebo když se něco dotkne mého srdce a vyvolá vnitřní neklid, připomenu si Mistrova slova a řeknu si: Není to náhoda, ale dobrá příležitost opustit lidské emoce, pozvednout svůj charakter a učinit své srdce širším a soucitnějším. Když hodně studuji Fa a důkladně se dívám do sebe, připoutání mohou přirozeně odcházet. Věřím Mistrovým uspořádáním: všechno je pro to nejlepší.

Moje dcera mi pomáhá uvidět má připoutání a nechat je odejít

Když se nám narodilo dítě, zpočátku jsem nevěděla, jak vyvážit práci na projektu a péči o ni. Někdy jsem se dokonce cítila podrážděná a měla jsem pocit, že mi v práci překáží. Během důležitých schůzek jsem potřebovala klid a ticho, ale ona plakala nebo přicházela za mnou na pracoviště a vyrušovala mě. Ráno spolupraktikující v kanceláři společně studovali Fa. Toužila jsem tam znovu být, ale nevěděla jsem, jak to skloubit s péčí o malé dítě. Po porodu jsem ji proto brávala s sebou v kočárku, když jsem cvičila nebo studovala Fa s ostatními praktikujícími.

Když jsem ji vzala s sebou na skupinové studium Fa v Berlíně, začala plakat hned, jak jsem si sedla. Chtěla jsem odejít, abych ostatní nerušila, ale požádali mě, abych si znovu sedla. Koordinátorka řekla, že mohu zůstat, že je to v pořádku. Viděli mou silnou touhu studovat Fa a byli velmi shovívaví. Náhle jsem pocítila, že jsem obklopena silným, soucitným energetickým polem. Moje dítě náhle přestalo plakat, rozhlédlo se kolem sebe a usnulo. Byla jsem tak dojatá, že se mi do očí vehnaly slzy. Ano – jen soucitné pole nápravy Fa dokáže změnit všechno.

Když jsem si na tuto událost později vzpomněla, napadlo mě: proč nezkusit brát dítě s sebou na studium Fa i do kanceláře? S manželem jsme se tedy rozhodli, že budeme naše dítě brát brzy ráno do kanceláře a studovat Fa společně s ostatními. Postupně si zvykla a věděla, že má být při čtení potichu. Někdy mě dokonce sama upozornila: „Mami, čti Fa se skupinou!“

Najednou mi došlo, že jsem myslela jen na sebe – že „moje práce nesmí být narušena“ – a vůbec jsem nemyslela na své dítě. Můj výchozí bod byl sobecký, kladla jsem „sebe“ na první místo. Právě proto docházelo k vyrušování. Místo abych se dívala dovnitř, dívala jsem se ven a považovala své dítě za jakousi „překážku“. Nebyl to přesný opak dívání se do sebe? Nyní s manželem každé ráno bereme dítě do kanceláře na studium Fa, poté ho odvezeme do školky a pak se vracíme do práce.

Večer, když jsem zaneprázdněná prací, mi dcera někdy připomene: „Mami, chci slyšet Fa.“ Někdy jsem stále netrpělivá, když mě hned neposlechne. Pak se na mě smutně podívá a zeptá se: „Proč se na mě tak zlobíš?“ V takových chvílích si obvykle okamžitě uvědomím svou chybu, rychle se omluvím a obejmu ji. Zvlášť pozoruhodné je, že jakmile se jí upřímně omluvím, její nálada se ihned zlepší. Uvědomila jsem si, že bez ohledu na situaci, pokud se na vše dívám z perspektivy Fa, zůstanu klidná, dívám se do sebe a uznám své chyby, situace se vždy obrátí k lepšímu.

Někdy si myslím, že se možná právě proto stala v tomto životě mou dcerou – aby mi pomáhala v kultivaci. Vzpomínám si na situaci, kdy jsem byla velmi sklíčená poté, co jsem neobstála v jedné zkoušce; bylo mi těžko u srdce. Najednou moje malá dcera začala zpívat: „Let it go, let it go“ – písničku z filmu, který má moc ráda. V tu chvíli jsem měla pocit, jako by ke mně Mistr promlouval ústy mého dítěte a připomínal mi: Pusť svá připoutání! Musela jsem se usmát a řekla jsem jí: „Ano, děkuji, maminka opravdu potřebuje pustit všechna připoutání.“

Jedna spolupraktikující se mě zeptala: „Máš malé dítě, přitom pracuješ na plný úvazek v mediálním projektu a zároveň podporuješ další projekty. Musíš si dobře rozmyslet, než na sebe vezmeš další odpovědnost.“

V poslední době jsem na sebe vzala další úkoly a někdy je pro mě těžké se takto rozhodovat. Občas si říkám: Mistr učil, že nezáleží na tom, jakou roli máme nebo jakou práci děláme – důležité je pouze zlepšování charakteru. Proč si tedy brát další úkoly? Nebylo by lepší dělat něco s menší odpovědností a menším tlakem? Co mě tedy nakonec vede k tomu, že přijímám další úkoly? Odpověděla jsem si: Když stojím před těžkým rozhodnutím, často myslím na vnímající bytosti, které čekají na záchranu. Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že právě v náročném prostředí bývám často efektivnější a pilnější.

Nemám ráda víkendy, protože mě svádějí k lenosti. I malé hledání pohodlí často vede k tomu, že se po víkendu cítím provinile, protože jsem neudělala tolik jako během pracovního týdne. Ve všední dny si připomínám, že můj čas je omezený – proto vstávám brzy, abych dělala cvičení, pak jdu do kanceláře studovat Fa s ostatními, abych mohla lépe využít čas během oběda i večer.

Když jsem byla těhotná, vstávala jsem kolem třetí hodiny ráno, abych cvičila – často jsem každý den cvičila druhé cvičení celou hodinu. Moje tělo bylo plné energie a dítě bylo klidné. Normálně jsem pracovala až do krátké doby před porodem. Asi tři měsíce po jejím narození jsme s manželem mohli vzít naše dítě a účastnit se vystoupení orchestru Tian Guo Marching Band (oba hrajeme na hudební nástroje). Při každém vystoupení nám soucitní spolupraktikující pomáhali s hlídáním dítěte, abychom se mohli soustředit na vystoupení.

Díky všem těmto zkušenostem jsem si uvědomila: není to tak, že by malé dítě bránilo práci pro Dafa. Naopak, pevně věřím, že Mistr pro každého z nás uspořádal to nejlepší. Dokud se dokážeme zbavovat svých připoutání a skutečně se kultivovat, všechno bude plynulé a harmonické a cesta kultivace bude široká.

Opouštění „já“ je klíčem k dobré spolupráci

Nedávno jsem obdržela zprávu od spolupraktikující: jeden čtenář uvedl, že mu nefunguje kód. Spolupraktikující B řekla, že jsem kód vytvořila chybně a poslala jí ho. Měla bych prý vytvořit nový a poslat jí ho. Byla jsem překvapená a odpověděla jsem, že žádné čárové kódy nevytvářím – pouze jsem poslala nákupní odkaz s jednoduchým UTM kódem pro vyhodnocení kampaně. Na okamžik mi nebylo dobře u srdce, protože jsem byla nepochopena a neprávem obviněna. Spolupraktikující pokračovala: „Spolupraktikující B je teď pod velkým tlakem, takže se snadno mohou stát chyby. Nemohla bys poprosit někoho, kdo se vyzná v čárových kódech, a pomoci jí?“

Odpověděla jsem: „Dobře, zeptám se.“ V tu chvíli to bylo, jako bych dostala připomenutí od Mistra: Na čem vlastně záleží – kdo má pravdu a kdo ne? Proč jsem měla potřebu se okamžitě obhajovat? Nebylo to připoutání k vlastnímu já, strach ze ztráty tváře?

Pak jsem si vzpomněla na Mistrova slova:

„Ako to vidia bohovia, pre kultivujúceho nie je vôbec dôležité, či má alebo nemá v tomto ľudskom svete pravdu, dôležité je odstraňovanie pripútaností, ktoré pochádzajú z ľudského myslenia, dôležité je presne to, ako počas kultivácie dokážete odstrániť tie pripútanosti, ktoré pochádzajú z vášho ľudského myslenia. (potlesk) Ak dokážete riešiť veci pokojne bez ohľadu na to, aké bezprávie cítite, ak dokážete ostať nepohnutí a nepokúšate sa prísť s nejakou výhovorkou pre seba, potom u mnohých vecí sa ani nebudete musieť hádať. Je to preto, že na vašej ceste kultivácie nie je nič náhodné.“ (Vyučovanie Fa v Manhattane)

V projektech nepracujeme proto, abychom soutěžili nebo dokazovali sebe sama, ale abychom potvrzovali Fa a pomáhali Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Teprve když se každý dokáže vzdát svého ega, při konfliktech se dívá dovnitř a opouští připoutání, může být spolupráce harmonická a projekt může projevit svou největší sílu. Tato drobná událost mi ještě hlouběji ukázala, že opuštění sobectví je klíčem k dobré spolupráci jako jedno tělo.

Zároveň jsem si uvědomila, že v projektech nezáleží na tom, čí nápad je lepší nebo dokonalejší, ale na tom, jak dokážeme spolupracovat jako jedno tělo. I když nějaký nápad není zpočátku dokonalý, právě proces soucitné a tolerantní spolupráce, společného dívání se do sebe a upřímného nasazení je tím, co uznává Mistr a bohové.

Jednoho dne spolupraktikující D náhle navrhl, abychom spustili novou kampaň ještě tentýž den – blížily se Vánoce, a čím dříve, tím lépe. Tuto kampaň jsme spouštěli už v předchozím roce, ale s pouze průměrnými výsledky, takže tým zpočátku neměl velká očekávání. Po určité výměně názorů a diskusi však trval na tom, že to tentokrát zkusíme co nejjednodušším způsobem – podobně jako jinou kampaň, kterou realizoval tým zákaznické podpory. Zpočátku jsem si myslela, že realizovat kampaň ještě ten den bude velmi obtížné, protože v minulém roce se na ní podílelo mnoho praktikujících a vyžadovala alespoň týden příprav. Když jsem ho však klidně vyslechla a pečlivě analyzovala jeho úvahy, uvědomila jsem si, že tato kampaň má skutečný potenciál. Poté jsem s ním probrala detaily a kontaktovala tým zákaznické podpory.

Díky otevřené a upřímné výměně se marketingový tým a tým zákaznické podpory dokázaly shodnout na postupu a spolupracovat harmonicky, takže kampaň mohla být ještě ten den hladce spuštěna. Už několik hodin poté, co kolega rozeslal vánoční kampaň e-mailem, začaly přicházet četné objednávky tištěných novin – jako dárky pro rodinu, přátele, nebo dokonce pro samotné čtenáře. Mnoho čtenářů, kteří dosud četli pouze online verzi, si poprvé objednalo tištěné vydání. Tento nečekaně pozitivní výsledek překvapil celý tým.

Z této zkušenosti jsem získala cenné pochopení: ne všechno musí být dokonalé hned od začátku. Klíčové je, abychom spolupracovali jako jedno tělo, dělali, co je v našich silách, neuhýbali před obtížemi a jednali celým srdcem. Právě skrze tento proces zlepšování charakteru může projekt projevit svou skutečnou sílu a účinněji zachraňovat vnímající bytosti.

Kultivace každé myšlenky – klíč ke skutečné kultivaci

Nedávno jsem si uvědomila, že vše, co opakovaně vidím nebo slyším jako třetí osoba, je ve skutečnosti odrazem mých vlastních připoutání. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, proč se mi stále dokola objevují stejné situace a slyším stejné věci – ale nedívala jsem se dovnitř. Vzpomněla jsem si na své začátky v kultivaci, kdy jsem při vzniku problémů dokázala okamžitě hledat v sobě. Mé srdce bylo lehké, připravené se vzdát připoutání, a tělo jsem cítila tak lehké, že jsem měla pocit, jako bych se při chůzi téměř vznášela. Pochopila jsem, že to byl stav skutečné kultivace – stav, kdy srdce nezatěžují žádná lidská připoutání a Mistr člověka podle toho pozvedá.

Někdy myslím na spolupraktikující v Číně. Přestože žijí v extrémně obtížných podmínkách, jsou vězněni a brutálně pronásledováni, dokážou rychle pozvednout své spravedlivé myšlenky a dokonce rozvinout soucit i vůči těm, kdo jim ubližují. Ve srovnání s nimi žiji v relativně svobodném prostředí – a přesto někdy vidím pouze slabosti ostatních praktikujících, pociťuji nespokojenost nebo si přeji, aby se „změnili“. Když se ke mně druzí nechovají dobře, někdy mi chybí soucit. I když si myslím, že jsem se už podívala dovnitř, později mě překvapí zjištění, že mé myšlenky byly ve skutečnosti zaměřené na snahu změnit druhé podle mých vlastních představ.

Uvědomila jsem si, že i když pracujeme na projektech Dafa, stále se nacházíme v iluzi. To, co považujeme za „špatné“, nemusí být nutně špatné. Možná Mistr záměrně uspořádal toto prostředí tak, abychom se v takových situacích dívali dovnitř, opouštěli své tvrdohlavé ego a rozpoznali své připoutání k vlastním názorům nebo k chybám druhých. Pochopila jsem, jak nevhodné je chtít měnit ostatní. Místo snahy měnit druhé bych měla kultivovat a měnit sama sebe.

Vzpomněla jsem si také na příklad z knihy Zhuan Falun, kde praktikující v textilní továrně v provincii Shandong dokázal svým vlastním vnitřním přerodem pozitivně ovlivnit celé své okolí – aniž by kohokoli kritizoval nebo nutil ke změně.

Právě zde spočívá síla skutečné kultivace. Když okolní prostředí neodpovídá mým očekáváním, dokážu spolupracovat harmonicky a nést společnou odpovědnost – nebo trvám na svém názoru a hledám chyby u druhých? Pouze tehdy, když se skutečně díváme dovnitř, opouštíme všechna lidská připoutání, naplníme své srdce soucitem ke všem bytostem a odložíme egoismus a sobectví – povahu starého kosmu – můžeme prorazit rušení a rozvinout silnou vůli. Teprve tehdy se srdce rozšíří, spolupráce se stane plynulou a projekt může projevit svou plnou sílu při záchraně vnímajících bytostí.

Osm let kultivace v mediálním projektu mi odhalilo mnoho mých připoutání. Některé zkoušky jsem dokázala překonat rychle, ale skrytá připoutání se znovu a znovu objevovala, protože jsem dostatečně nestudovala Fa a nedívala se dovnitř důsledně. Teprve později jsem si to uvědomila. Byla jsem vděčná za Mistrovu bezmeznou soucitnou milost – opakovaně mi dával příležitosti ke zlepšení.

Ve svých učeních Fa nám Mistr opakovaně připomíná: když studujeme Fa, vysíláme spravedlivé myšlenky nebo děláme věci k potvrzení Fa, ale naše srdce nejsou upřímná a čistá, účinek bude minimální – nebo dokonce žádný.

Také jsem si uvědomila, že když je můj kultivační stav dobrý, vždy vidím silné a dobré stránky ostatních praktikujících. Když ještě nejsou dobře kultivovaní nebo se dosud plně nepozvedli, vnitřně se usmívám s tolerancí a snášenlivostí, bez pocitu nespokojenosti či odporu. V tomto stavu je mé srdce velké a naplněné soucitem. Pochopila jsem, že to je upřímný a správný kultivační stav – stav, který mohu přirozeně a trvale udržet pouze tehdy, když pevně studuji Fa a mám silné spravedlivé myšlenky. Naopak jsem si všimla, že když nejsem v dobrém stavu a studuji Fa méně, vystupují na povrch lidské myšlenky – zaměřuji se na chyby druhých a zapomínám dívat se dovnitř.

Když tyto řádky píšu, vážím si kultivačního prostředí v německém vydání Epoch Times ještě více. Jsem vděčná za každé setkání se spolupraktikujícími i za každou příležitost s nimi spolupracovat. Na cestě kultivace jsou vzestupy i pády, ale hluboko v srdci vím, že není samozřejmé, že jsme se zde mohli sejít. Každý z nás přišel z nesmírně vzdálených a rozlehlých kosmických říší, aby zde společně potvrzoval Fa. Až jednoho dne v kultivaci uspějeme a vrátíme se do svých původních světů, možná se už znovu nesetkáme. Právě proto si tohoto vzácného času hluboce vážím.

Toto jsou některá má osobní pochopení získaná během práce pro Epoch Times. Pokud by něco nebylo v souladu s Fa, upřímně prosím spolupraktikující, aby na to laskavě upozornili.

Děkuji Vám, ctěný Mistře, za Vaši soucitnou spásu! Děkuji vám, spolupraktikující!