Můj kultivační proces při práci pro německou Epoch Times

(Minghui.org) Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Rád bych se podělil o své kultivační zkušenosti při práci pro Epoch Times v Německu.

Svůj první počítač jsem získal v roce 2004 a z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem si postupně vytvořil stále silnější zájem o grafický design. Nevyrůstal jsem s moderními technologiemi – telefon jsme doma měli teprve tehdy, když mi bylo devatenáct let. Spíše jsem byl knihomol a vzorný student než kreativní typ.

O to překvapivější bylo, když jsem byl požádán, abych vytvářel reklamní materiály pro německou jazykovou mutaci Epoch Times. Neexistovaly žádné šablony, takže jsme začínali úplně od nuly. Bylo to krátce po založení novin v roce 2005. Přestože jsem neměl zkušenosti, mé nápady byly přijaty kladně a postupně jsem si sám osvojil základní znalosti i vlastní styl. Pomoc jsem získal od známých a zkušených praktikujících, kteří mi dali jednoduché, ale velmi užitečné rady, jež používám dodnes. Obracel jsem se také ke svým starým přátelům – knihám – a základy jsem se učil samostudiem.

Uvědomoval jsem si tehdy, že mám neustálou podporu – pravděpodobně od božských bytostí, které viděly mou snahu se stále zlepšovat. Vnímal jsem, že mi byly dány přesně ty schopnosti, které jsem pro jednotlivé projekty a úkoly potřeboval. Zároveň jsem se zapojoval i do dalších projektů a pravidelně se účastnil skupinového studia Fa. Vedle toho jsem také dokončil své studium.

Po několika letech se však práce stávala čím dál náročnější. Nestíhal jsem termíny a v práci se objevovaly mezery. Často jsem Fa nestudoval dostatečně – zejména ne se skupinou v místě bydliště. Zanedbával jsem také rodinu a z frustrace jsem často plakal.

Potom přišla zpráva, že musíme přestat vydávat tištěné noviny. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jsem zanedbal to nejzákladnější – vlastní kultivaci. Zastavení tisku pro mě bylo jako varovný úder holí. Probral jsem se a byl jsem nekonečně vděčný ctihodnému Mistrovi za to, že mi dal příležitost začít znovu.

Mistr nás učil:

„A nezanecháte v druhých dojem jako kultivující. Bez ohledu na to, kolik máte práce, musíte stále ještě studovat Fa. Proto doporučuji, aby si učedníci Dafa, kteří jsou až po krk v různých našich projektech, našli čas účastnit se místního studia Fa. Důvodem je, že se mne dříve z mnoha projektů ptali, zda by to bylo přijatelné, aby si společně sami [v tom projektu] našli čas na studování Fa, a tak jsem to pozoroval a díval jsem se, jestli se budou moci se svou kultivací dobře vypořádat a ten požadavek splnit, i když se neúčastní velkého skupinového studování Fa. Nakonec jsem zjistil, že nemohli. A nejenže nesplnili ten požadavek, zjistil jsem, že uvázli; že se s mnoha věcmi vypořádali hrozně; a mnozí o věcech uvažovali, dívali se na ně a vypořádávali se s nimi podle lidského myšlení, a zaostávali v kultivaci.“ (Učedníci Dafa musejí studovat Fa)

To bylo tehdy bezpochyby i mým případem. Přísahal jsem před Mistrem, božstvy, vnímajícími bytostmi i sám před sebou: „Až se vrátím k práci pro Epoch Times, nebudu zanedbávat skupinové studium Fa.“

Samozřejmě existují termíny a záležitosti, které nelze odkládat, avšak stav mysli je rozhodující. Uvědomil jsem si, jak nesmírně důležité je studovat Fa se skupinou v místě bydliště. To je cesta, kterou nám Mistr zanechal.

Skutečně jsem se do novin vrátil o čtyři roky později a postupně jsem zastával dvanáct různých rolí a oblastí odpovědnosti.

Zvládání konfliktů

Každý praktikující, který se zapojuje do nějakého projektu, ví, jak náročná může být spolupráce s ostatními praktikujícími. Vše souvisí s naší kultivací, ale často si to uvědomíme příliš pozdě – nebo až zpětně. Postupně jsem si proto nevědomky vytvářel zášť vůči některým kolegům a dlouhou dobu jsem si to vůbec neuvědomoval.

V šesté přednášce knihy Zhuan Falun Mistr hovoří o vyrušeních, která se objevují při provádění cvičení.

Mistr řekl:

„Mnozí z nás jsme o tom, co se ve skutečnosti děje, nikdy dál nepřemýšleli a považujeme to pouze za zvláštní a cítíme se dost zklamaní z toho, že nemůžeme cvičit.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Po nějakou dobu mě věta „tato ‚zvláštnost‘ zastaví vaši praxi“ mátla. Co mi tím chtěl Mistr říci? Postupně jsem si uvědomil, že právě tato nespokojenost a pocit, že je něco „zvláštní“, mi brání přistupovat k ostatním s laskavostí a pochopením. Často jsem uvažoval z lidského pohledu: „To by se mělo dělat takhle nebo takhle, to je přece logické.“ Nebo: „To není normální,“ případně: „Takto se to přece nedělá.“ Pokud se v projektu něco neodehrávalo podle domnělého „zdravého rozumu“, logiky nebo běžných firemních zvyklostí, okamžitě jsem to odmítal a uzavíral se jakýmkoli dalším nápadům či pokynům.

Tím jsem se vlastně sám „zablokoval“ a neustále jsem si v duchu stěžoval. Kritika, kterou jsem někdy vyjadřoval navenek, byla často špatně pochopena nebo jednoduše vnímána jako negativita – bylo mi řečeno, abych nebrzdil proces a díval se na věci otevřeněji. To mě ještě více vzdalovalo od ostatních a postupně jsem si začal všímat, že mezi námi vzniká jakási neviditelná bariéra.

Ve skutečnosti ale šlo jen o to, že věci neprobíhaly podle mých představ. Dlouho jsem to nedokázal pochopit. Kdykoli jsem mluvil s kolegy, dlouze jsem je poslouchal a vnímal jejich frustraci a nespokojenost. I když jsem se je snažil povzbuzovat ujištěním, že se situace v budoucnu určitě zlepší, má zášť dál narůstala. Neuvědomoval jsem si, že za mnou kolegové přicházejí proto, abych rozpoznal své vlastní nedostatky a pustil své názory. Místo toho jsem jejich pocity – a zároveň i své vlastní – jen posiloval.

Zároveň se přestal rozvíjet i můj vlastní talent. To, co mi na začátku šlo tak snadno s pomocí božských bytostí, postupně zmizelo. Nebyla žádná inspirace ani tvůrčí impuls. Tam, kde se objevila zášť a frustrace, jsem se v tom, co jsem dělal, jednoduše neposouval. Nyní mám na starosti tištěné vydání a potřebuji se zlepšovat v mnoha oblastech, abychom dokázali oslovit více čtenářů. Ať jsem se však snažil sebevíc, nic nepomáhalo. Téměř jsem se zastavil – v kultivaci i v práci.

Protože jsem se neřídil principy Dafa a nepřistupoval ke kolegům se snášenlivostí a laskavostí, zůstával jsem dlouhou dobu na stejném místě a neposouval se dál. Neuvědomoval jsem si, že musím myslet na druhé a aktivně vystoupit ze svých vlastních názorů. Nakonec jsem pochopil, že se mám vzdát svých představ a více důvěřovat kolegům – i když ne všechno působí logicky nebo dokonale promyšleně. To totiž není to podstatné.

Byl to pro mě průlom a zcela nový způsob uvažování.

Zároveň jsem si všiml, že mám silnou aroganci: jak si mohu myslet, že jsem jakkoli zodpovědný za směr projektu? Jak si mohu nárokovat právo posuzovat, zda se firmě daří, nebo ne? Není to podobné drbům mezi běžnými lidmi? Kultivoval jsem vůbec svou řeč?

Mistr v Zhuan Falun řekl:

„Když otevřeme ústa, máme mluvit podle charakteru praktikujícího, nevytváříme spory a neříkáme špatné věci. Jste kultivující a musíte se řídit měřítkem Zákona, abyste určili, co máte a co nemáte říci.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Nezaséval jsem snad „konflikty“ svými myšlenkami a slovy? Toto uvědomění mě šokovalo. Přesto mé chování ještě nějakou dobu pokračovalo a pokaždé jsem si příliš pozdě uvědomil, že bych měl raději mlčet.

Za touto arogancí jsem navíc objevil i další názor: že si beru věci příliš osobně – nejen kritiku směřující ke mně, ale i problémy projektu a ostatních praktikujících.

Často jsem se znepokojoval tím, jakým směrem se vše ubírá, a velmi mě to zatěžovalo. Ve skutečnosti jsem ale nemyslel na ostatní ani na firmu, nýbrž na sebe: „Firma nefunguje podle mých představ.“ Nechápal jsem ani to, že mi je mnoho věcí ukazováno proto, abych je rozpoznal a pustil.

Mé pochopení z toho všeho je, že musím dělat svůj díl práce a dělat ho celým srdcem – ale nic víc. Podporovat druhé, být jim nablízku a aktivně se zapojovat – to je skutečná laskavost, kterou bych měl jako kultivující projevovat.

Nejsem v tomto projektu kvůli svým nadřízeným ani kvůli kolegům – jdeme po této cestě společně, abychom pomáhali Mistrovi v nápravě Fa a zachraňovali vnímající bytosti.

Mistr řekl:

„Neuvažujte o našich médiích jako o nějakém speciálním druhu média, které je odlišné od běžných médií. Firma je firma. V Dafa nejsou žádné firmy a v Dafa nejsou žádná média. Ty nejsou kultivací a nejsou součástí Dafa. Ale vy můžete v tomto prostředí dělat kultivaci a vy jste kultivující. Tak se na to dívám. Ať už jste v jakékoliv firmě, měli byste se snažit činit se lépe a nemít nic proti tomu, když vás někdo řídí.“ (Učení Fa na Světovém dni Falun Dafa)

Když jsem se přistihl při myšlence: „Je to společnost vedená praktikujícími, a proto očekávám víc,“ vzpomněl jsem si na tuto pasáž z Fa a okamžitě se opravil.

Dnes pro mě není tak těžké dívat se na konflikty mezi námi. Prostředí je pro kultivaci klíčové – a to může vzniknout pouze tehdy, pokud se na něj dívám tímto způsobem, beru ho vážně a přistupuji ke kolegům s laskavostí. Vše ostatní patří běžné společnosti a neměl bych se tím příliš zatěžovat.

Děkuji ctihodnému Mistrovi a děkuji spolupraktikujícím.

(Předneseno na Německé Fa konferenci 2025)