Vnímající bytosti přišly kvůli Falun Dafa (1. část)

(Minghui.org) Dne 20. července 1999 nezačal pro praktikující Falun Dafa obyčejný den. Nebyl to obyčejný den ani pro mě. Právě tehdy jsem poprvé slyšela slova Falun Gong (Falun Dafa) – a zároveň i mediální pomluvy, které jej očerňovaly.

Nechápala jsem, že jde o propagandu Komunistické strany Číny (KS Číny), a Falun Dafa jsem proto odmítala a stavěla se proti němu. Nenáviděla jsem Falun Dafa i jeho praktikující. Ta nenávist byla tak silná a vše pohlcující, jako by se mě osobně dotýkala. Teprve když jsem si přečetla Devět komentářů ke komunistické straně a knihu Konečný cíl komunismu, uvědomila jsem si, že má nenávist pocházela ze zlého přízraku komunismu a že mě postupně pohlcoval.

Opakovala jsem lži KS Číny a soudce mě zastavil

Naslouchala jsem jednostranné propagandě KS Číny a věřila jí. Nenávist vůči Falun Dafa byla tak silná, že jsem jednoho dne před kolegy a klienty hlasitě nadávala na Falun Dafa i jeho praktikující. Zastavil mě však jeden soudce.

Zeptal se mě, zda někdo z mé rodiny praktikuje Falun Dafa a zda vůbec vím, co Falun Dafa je. Také řekl, že oficiální média informovala o tom, že Falun Dafa praktikuje mnoho univerzitních profesorů. Zeptal se mě, zda jsou tito profesoři zkušenější, ekonomicky silnější a moudřejší než já. Odpověděla jsem, že v mé rodině Falun Dafa nikdo nepraktikuje, že o Falun Dafa nic nevím a že jsem ve všech ohledech daleko za těmi profesory.

Soudce pak řekl, že když televize uvádí, že Falun Dafa praktikuje více než 100 milionů lidí, musí z toho mít nějaký prospěch, že mediální zprávy nemusejí být pravdivé a že když o Falun Dafa nic nevím, neměla bych opakovat propagandu médií.

Na veřejnosti jsem už Falun Dafa ani jeho praktikující nenapadala, ale v srdci jsem ho stále neuznávala. Mysl jsem měla plnou pomlouvačných slov, která jsem slyšela v televizi. Nedokázala jsem mediální zprávy racionálně posoudit sama – jen jsem je slepě následovala.

Pochopení, že sebeupálení na náměstí Tiananmen bylo zinscenované

Koncem roku 2003 jsem od kolegy získala výtisk knihy Zhuan Falun. Když jsem ji četla, měla jsem pocit, jako bych naslouchala laskavému staršímu člověku, který mě jednoduchým a srozumitelným způsobem učí, jak být dobrým člověkem. Na své úrovni pochopení jsem se dozvěděla o principu nezabíjení, o tom, jak je život vzácný a proč bychom neměli ubližovat druhým lidem ani vlastním tělům, ani páchat sebevraždu. Uvědomila jsem si, že incident se sebeupálením na náměstí Tiananmen byl zinscenovaný KS Číny, že šlo o podvod. Kniha Zhuan Falun byla důkazem.

Jakmile si lidé přečtou Zhuan Falun – bez ohledu na to, zda začnou Falun Dafa praktikovat, nebo ne – poznají, že Falun Dafa zabíjení zakazuje. Sebevražda nebo potrat jsou těžkým hříchem. Ti, kteří se účastnili „představení“ se sebeupálením na náměstí Tiananmen, ať už někdy Falun Dafa praktikovali, či nikoli, už praktikujícími nebyli. Zhuan Falun to jasně uvádí.

Řídila jsem se pokyny v knize Falun Gong ohledně provedení ruční pozice jieyin a dokázala jsem ji provést správně. Wang Jingdong, jeden ze „sebeupálených“, však pozici jieyin neprovedl správně a ani jeho sed nebyl správný. To dokazovalo, že Falun Dafa nepraktikoval a vůbec mu nerozuměl. Každý, kdo Falun Dafa alespoň trochu zná, by to zvládl mnohem lépe. Zásadní chyby, kterých se dopustil, naznačovaly, že video bylo natočeno ve spěchu.

Mé pochopení bylo takové, že někdo se obával, že by mohlo být natočení takového videa zakázáno, a proto bylo pořízeno narychlo. Kdo by tomu mohl zabránit? Mohli to být vysoce postavení představitelé vlády KS Číny. To nepřímo naznačuje, že podvod se sebeupálením byl dílem menšiny a že názory nejvyššího vedení KS Číny nebyly jednotné. Pokud by byl tento podvod schválen většinou vedoucích představitelů, nebyl by natočen ve spěchu a neobsahoval by tolik zjevných chyb. To dokazuje, že to, co říkali praktikující Falun Dafa, je pravda: že pronásledování zahájil Jiang Zemin sám a že většina vysoce postavených představitelů KS Číny s pronásledováním nesouhlasila.

Když jsem pochopila, že incident se sebeupálením na náměstí Tiananmen byl podvod, ptala jsem se sama sebe, proč jsem byla dříve tak iracionální. Proč jsem bez přemýšlení věřila tomu, co říkala televize? Falun Dafa mi nikdy neublížil – proč jsem tedy Falun Dafa a jeho praktikující tolik nenáviděla?

Začínám praktikovat Falun Dafa

Kniha Zhuan Falun mi umožnila znovu získat racionální myšlení a přestat slepě následovat druhé. Uvědomila jsem si, že měřítkem dobra a zla jsou principy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Našla jsem to, co jsem po celý život hledala – smysl svého života. S radostí jsem začala praktikovat Falun Dafa.

Přestože jsem Falun Dafa přijala a uznala, že je dobrý, kvůli mentalitě neustálého pochybování, kterou mi vštípila KS Číny, jsem nevěřila, že praktikující budou skutečně dobří. Věřila jsem, že Dafa je dobrý a že Mistr je dobrý, ale zároveň jsem si myslela, že lidé jsou jen lidé a že praktikující Falun Dafa se nebudou chovat tak, jak je to učí kniha. Nechtěla jsem se dostat do kontaktu s místními praktikujícími a v srdci jsem se jim bránila a odmítala je. Falun Dafa jsem praktikovala zcela sama.

Praktikováním o samotě jsem pochopila, že Falun Dafa nemá žádné formality ani organizaci. KS Číny tvrdila, že Falun Dafa je přísně organizovaný. Tehdy jsem věděla, že KS Číny lže a klame lidi. Věřila jsem, že Falun Dafa je dobrý, a chtěla jsem jej praktikovat. Nikdo, kdo by „zastupoval“ Falun Dafa, mě nepřišel navštívit. Žádný praktikující mě netahal do žádných aktivit. Na vlastní oči jsem viděla, že to, co se píše v knize Falun Dafa, je pravda.

Mistr řekl:

„Každý praktikující Falun Gongu je členem společnosti a každý má svoji práci nebo profesi. Pouze chodí do parků, aby si každé ráno třicet minut až hodinu zacvičili Falun Gong, a potom jdou do práce. Nemáme žádná požadovaná náboženská pravidla, nemáme ani chrámy, kostely či náboženské rituály. Lidé mohou přijít, aby se to naučili, nebo odejít, jak chtějí – neexistuje závazné členství. Jak to souvisí s náboženstvím?“ (Několik mých myšlenek, Podstata dalšího pokroku II)

„ ... pak to bude jako předtím a praktikující by měli dále studovat Fa a provádět cvičení spontánně, bez jakékoliv organizace, dobrovolně se účastnit ranních cvičení, a tak zachovat charakteristické rysy a čistotu naší praxe.“ (Dlouhodobým studentům z Pekingu, Podstata dalšího pokroku)

Uvědomění si vlastní arogance a soutěživých představ

Od dětství až do dospělosti jsem byla vychovávána teoriemi KS Číny a zpívala její písně. Mé myšlení, návyky i způsoby uvažování se pohybovaly výhradně v rámci KS Číny. Nebyla jsem schopna samostatného ani racionálního myšlení.

V zásadě jsem nechápala, že je KS Číny zlý duch, který ničí lidstvo – posedlá entita, jež ovládá lidská těla a kontroluje lidské myšlení. Neviděla jsem ani nechápala fakta o pronásledování lidí v Číně během nesčetných politických kampaní, které KS Číny rozpoutala. Proto jsem v podstatě nechápala, proč KS Číny bez jakéhokoli důvodu pronásleduje praktikující Falun Dafa a proč vynakládá tolik úsilí na jeho očerňování a ničení.

S mentalitou a vnímáním KS Číny jsem nebyla schopna praktikovat Falun Dafa celým srdcem. Opravdu jsem nenaslouchala Mistrovi, abych byla skutečnou praktikující, ani jsem nedokázala popřít pronásledování či mu čelit. Také jsem nevěděla, jak zachraňovat vnímající bytosti, které mají s Falun Dafa předurčený vztah.

Po uplynulých 22 let jsem se nedokázala vzdát ega a byla jsem jednou držena v táboře nucených prací, dvakrát zadržena ve vazební věznici a jednou odsouzena k trestu odnětí svobody. Nebylo to proto, že bych praktikovala Falun Dafa, ale proto, že jsem o to sama usilovala a chtěla to.

V táboře nucených prací jsem byla jeden rok. Na povrchu to vypadalo, že mě zatkla policie. Skutečným důvodem však bylo, že jsem nechtěla „ztratit tvář“ a být ponížena. Můj manžel měl vztahy s jinými ženami, nevracel se domů a nestaral se o rodinu ani o dítě. Dokonce se chlubil tím, že si našel jiné ženy, protože já jsem „nestála za nic“. Měl poměr i s ženou, která bydlela ve stejném domě. Staré síly v jiných dimenzích využily mých nedostatků.

Po propuštění z tábora nucených prací jsem zůstala arogantní a sebestředná. Nechala jsem se ovládat svými představami. Studovala jsem pouze ty pasáže Zhuan Falun, které se mi líbily. Fa jsem skutečně nezískala a zásadně jsem se nezměnila. Byla jsem sobecká, arogantní a vždy jsem si myslela, že mám pravdu. Protože jsem se neasimilovala s Fa, nedokázala jsem prohlédnout triky zla a pasivně jsem je následovala. Dokonce jsem uvažovala o tom, že zůstanu ve vazební věznici a ve vězení, abych viděla, jak jsou praktikující pronásledováni, a mohla podat žalobu na zapojené justiční úředníky a hnát je k odpovědnosti. Ve skutečnosti jsem právo chápala jako nástroj k trestání lidí, nikoli jako prostředek k záchraně vnímajících bytostí.

Když jsem byla v kontaktu s místními praktikujícími, zjistila jsem, že mi nedokázali jasně popsat podrobnosti pronásledování. Nebyla jsem schopna získat důkazy.

Jednoho dne v roce 2004 jsem náhodou uviděla trestní rozsudek nad jedním praktikujícím Falun Dafa. Rozsudek obsahoval mnoho chyb. Každý, kdo měl alespoň základní právní znalosti, by poznal, že s verdiktem je něco zásadně špatně. Šlo o křivý rozsudek. Proč by vůbec mohl existovat tak absurdní případ?

Chtěla jsem osobně jít do vězení, najít důkazy pronásledování a poté podat žalobu.

Když jsem však sama zažila pronásledování ve vězení, zjistila jsem, že jsem se mýlila. Mé základy byly špatné. Za myšlenkou podat žalobu se skrývala má soutěživost, které bych se měla vzdát. Praktikující musí nejprve dobře kultivovat sama sebe a s pocitem soucitu zachraňovat vnímající bytosti.

Pracovníci právních oddělení mi sdělují pravdu

Po několika zkušenostech s pronásledováním jsem si uvědomila, že Mistr využívá úředníky z právních oddělení k tomu, aby mi sdělili, že je Falun Dafa dobrý. Zároveň jsem byla svědkem toho, že vnímající bytosti přišly kvůli Fa a aktivně se zapojují do čelení pronásledování.

V roce 2004 přišel na mé pracoviště služebně jeden policista. Zeptala jsem se ho, zda se někdy podílel na zatýkání praktikujících Falun Dafa. Odpověděl, že ano. Zeptala jsem se ho na Falun Dafa. Řekl: „Četl jsem knihy Falun Dafa a díval se na jejich DVD. Je to velmi dobré. Kdyby lidé četli tyto knihy a sledovali ta DVD, i kdyby Falun Dafa nepraktikovali, společnost by byla čím dál lepší. Ti zatýkaní praktikující Falun Dafa jsou tak laskaví!“

V roce 2005 mě přišla navštívit starší praktikující Falun Dafa. Řekla, že její syn obsadil její byt a nedovolil jí tam bydlet. Uvedla, že pouze žádala, aby syn bydlel v jednom pokoji a ona v druhém, a že nechtěla syna a jeho manželku vyhnat právní cestou. Navíc mu koupila byt. Ten však syn pronajal a poté se bez jejího souhlasu nastěhoval k ní. Nyní ji nutil, aby se odstěhovala.

Šla jsem mezi nimi zprostředkovat smír. Syn a jeho manželka se ke mně chovali hrubě a řekli: „Ona praktikuje Falun Dafa. Chceme ji vyhodit.“ Neponechali žádný prostor k jednání.

Šla jsem do obytného komplexu, kde bydlela. V kanceláři byli ředitel komunity a další kolega. Ředitel řekl: „Je stará a doma praktikuje Falun Dafa, aby zůstala zdravá a udržela si kondici. Její syn ji ale udává místní policii a žádá, aby ji zatkli.“

Během snahy o smír syn ženě zalepil ústa páskou, svázal jí nohy lepicí páskou a položil ji do dětské postele. Zavolal místní policii a požádal, aby ji zatkli. Přijeli dva policisté a uviděli ji. Jeden z nich syna okřikl a nařídil mu, aby s jejím týráním okamžitě přestal. Pokud by nepřestal, zatkli by jeho. Syn musel pásku z matčiných úst a nohou sundat. Když mě uviděl, zeptal se, proč policisté jeho matku neodvedli.

Každý den jí pouštěl zvukové nahrávky, v nichž lidé pomlouvali Falun Dafa, a různými způsoby ji týral. Dokonce ji zamkl v bytě a nedovolil jí vycházet. Jednou shodila z okna kus papíru, na který napsala „Prosím, zachraňte mě“, v naději, že jí lidé dole pomohou.

Šla jsem na policejní stanici. Vedoucí mi řekl, že místní Úřad 610 zařídil, aby syn a jeho manželka na ženu dohlíželi. Její domov byl „rodinným střediskem pro vymývání mozků“. Když jsem mluvila se strážnými v obytném komplexu, kde žila, jeden z nich mi řekl, že mají nařízeno ji denně sledovat a hlásit, pokud vyjde ven, a že by za ní bylo vysláno auto, aby ji následovalo.

Navštívila jsem předsedu civilního oddělení soudu a zeptala se ho, zda lze podat žalobu. Řekl, že pokud se v ní nebude zmiňovat Falun Dafa a půjde pouze o požadavek, aby se syn z jejího bytu odstěhoval, lze případ přijmout.

Jednoho dne v roce 2005 jsem se zúčastnila soudního jednání s praktikující Falun Dafa. Jednací síň byla otevřená a kdokoli mohl přijít. Když se soudní zřízenec snažil lidem zabránit ve vstupu, předsedající soudce mu naznačil, aby nechal vstoupit kohokoli.

Během procesu praktikující nevěděla, jak se bránit, a nedokázala se dostat k podstatě věci. Předsedající soudce ji občas usměrňoval a celé jednání se tak proměnilo v čas, kdy přítomní posluchači vyslechli objasňování pravdy.

(Pokračování příště)