Pozoruhodné příběhy o gramotnosti

(Minghui.org) Když jsem v březnu 1999, krátce poté, co byl Falun Dafa představen v naší vesnici, začala praktikovat, byla jsem negramotná. Učilo se ho tehdy mnoho lidí a já se k nim přidala. V té době jsem ještě nevěděla, co je kultivace, jen jsem cítila, že Dafa je dobrý.

Po deseti dnech učení se koordinátor zeptal: „Chce někdo z vás výtisk knihy Zhuan Falun? Pokud ano, obstarám ho.“ Někdo poznamenal: „Několik z nás je negramotných a neumí rozpoznat znaky.“ Já sama jsem tehdy číst neuměla, ale říkala jsem si, že když je tento Fa tak dobrý, stačilo by se naučit třeba jen jedno slovo denně a jednou bych celou knihu přečetla. Řekla jsem koordinátorovi, že o výtisk stojím, a on mi ho sehnal.

Jakmile jsem Zhuan Falun dostala, otevřela jsem knihu a začala číst. K mému překvapení jsem zjistila, že dokážu rozpoznat téměř všechny znaky. Přemýšlela jsem, zda je opravdu poznávám, nebo zda je to jen moje představa, protože po celé první desítky let svého života jsem číst neuměla. Jak je možné, že tyto znaky poznávám?

Rozhodla jsem se najít někoho, kdo umí číst, aby mi potvrdil, že skutečně číst dokážu. Šla jsem za švagrovou, která bydlela za mnou, a požádala její dvě školou povinné děti, aby mi pomohly tím, že budou sledovat znaky, když je budu nahlas číst, slovo po slově. Děti byly ohromené a válely se po postelích smíchy. Jedno z nich se ptalo: „Jak se naše teta naučila číst?“ Když jsem viděla, že znaky skutečně rozpoznávám, měla jsem obrovskou radost. Vrátila jsem se domů a začala knihu vážně studovat.

Ani jsem si nevšimla, kdy se manžel vrátil domů. Uviděl mě s otevřenou knihou a zeptal se, co dělám. Když jsem řekla, že čtu, odpověděl: „Vždyť nepoznáš ani jedno slovo. Jak můžeš číst? I kdybys to zkoušela jen předstírat, nepůjde ti to.“

Řekla jsem mu: „Opravdu dokážu číst a rozpoznávat znaky. Jestli mi nevěříš, poslouchej a kontroluj, jak je čtu nahlas.“ Když jsem začala číst, vzal knihu do ruky, díval se na znaky a zjistil, že je skutečně čtu správně. Byl zmatený a ptal se, kdo mě to naučil. Tehdy jsem ještě nevěděla, že jsem dokázala číst proto, že Mistr viděl, že se opravdu chci kultivovat, a otevřel mi moudrost. Řekla jsem manželovi, že mě nikdo neučil, že jsem knihu prostě vzala do ruky a dokázala znaky rozpoznat.

Moje okamžitá schopnost číst se brzy rozšířila po okolí. Lidé, kteří o tom slyšeli, cítili, že Dafa je zázračný a že Mistr je veliký.

Pozoruhodné uzdravení mých nohou

Poté, co v červenci 1999 začalo pronásledování, mě vzala dcera k sobě domů. Následujících šest let jsem nečetla Zhuan Falun ani jsem si s ostatními praktikujícími nevyměňovala kultivační zkušenosti. Jednoho dne jsem se probudila a nemohla jsem pohnout nohama. Byly zcela ochablé, bez síly, takže jsem se o sebe nedokázala postarat. Dcera mě musela doslova tahat do koupelny a zpět. Byla tak zdrcená, že plakala, a nezbylo jí než mě odvézt do nemocnice.

Říkala jsem si: „Co se se mnou děje? Je tohle stav, ve kterém by měl být kultivující? Proč se mi to stalo? Ne, nemohu to jen tak nechat a čekat na smrt. Musím cvičit, protože jen Dafa mě může zachránit.“ Když ostatní odpočívali, sebrala jsem veškerou sílu, posunula se k okraji postele a vsedě jsem cvičila první čtyři cviky, protože jsem nemohla stát. Postupně se mi do nohou začala vracet síla a zkusila jsem se postavit. Za šestnáct dní jsem se zcela zotavila a byla propuštěna.

Po návratu jsem si ze svého domu vzala výtisk Zhuan Falun a odnesla si ho k dceři. Od té doby mě tato vzácná kniha nikdy neopustila. Dnes ji mám celou naučenou zpaměti.

V té době se nemocnice, kde mě léčili s nohama, stala vyhlášenou a mnoho lidí se stejnými potížemi tam přicházelo hledat uzdravení. Kromě mě se však nikdo další neuzdravil. Nevěděli, že mé uzdravení nebylo výsledkem jejich léčby, ale projevem síly Dafa v tomto světě.

Zázračné vyváznutí z dopravní nehody

Moje sestra, která také praktikuje Dafa, rovněž neměla žádné vzdělání. Fa studovala tak, že jí vnuk předčítal knihu. Oba do studia Fa vkládali celé srdce a velmi z toho těžili.

Její vnuk chodil večer na doučování a jednoho večera pro něj jeho matka (dcera mé sestry) jela na kole. Už byla tma a cestou se ocitli za traktorem. Na jeho zadní části byl kus kovu, který jí bránil vidět protijedoucí vozidla. Spěchala domů, a tak se pokusila traktor předjet – přímo proti rychle jedoucímu nákladnímu autu v protisměru. Nebyl čas se srážce vyhnout. V jediném okamžiku uviděla, jak se její syn skutálel pod nákladní vůz.

Byla tak vyděšená, že nemyslela na nic jiného a rozběhla se za autem hledat syna. Nákladní vůz jel ještě asi deset metrů, než konečně zastavil. Když se pod něj podívala, nikde ho neviděla. Teprve pak si všimla, že stojí u kraje silnice – bez jediné špíny! Když se vrátila pro kolo, bylo zkroucené jako preclík. Přestože šlo o velmi vážnou nehodu, matka i syn vyvázli bez zranění. Nebýt Mistrovy ochrany, mohl být konec tragický.

Chlapec, který učil svou babičku rozpoznávat znaky v Zhuan Falun, byl takto štědře odměněn. Slova nedokážou vyjádřit vděčnost celé rodiny Mistrovi!

Děkuji, Mistře, za Vaši laskavou ochranu a spásu!