Podrobnosti o pronásledování praktikujících Falun Gongu v ženské věznici provincie Jilin

(Minghui.org) Ženská věznice provincie Jilin je jedním ze zařízení, které Komunistická strana Číny využívá k zadržování a mučení praktikujících Falun Gongu od začátku pronásledování v roce 1999. Níže jsou uvedeny některé metody mučení používané na praktikujících Falun Gongu v osmém a desátém oddílu.

Osmý oddíl, známý také jako „oddíl pro vzdělávání a transformaci“

Po vynesení rozsudku byly praktikující převezeny z vazební věznice do věznice. Tam se musely převléknout do vězeňského oděvu, než byly zařazeny do přijímací skupiny. V každé cele byla jedna vězeňkyně odpovědná za dohled. Tyto vězeňkyně měly obvykle kratší tresty nebo se blížily propuštění. Byly umístěny ve třetím nebo čtvrtém patře budovy osmého oddílu.

Každá cela v přijímací skupině měla šest patrových postelí a každá osoba dostala jednu plastovou lžíci a dvě plastové misky k jídlu. Všechny musely sedět na malé plastové stoličce a uvádět osobní údaje, jako je jméno, zdravotní anamnéza a „trestný čin“, který údajně spáchaly. Musely také odpovědět na několik psychologických otázek, na jejichž základě věznice rozhodovala, do kterého oddílu budou zařazeny. Praktikující Falun Gongu a další věřící byly posílány do oddílu pro „vzdělávání a transformaci“, známého jako osmý oddíl. Ty se zdravotními problémy byly posílány do desátého oddílu, určeného pro starší, nemocné a osoby se zdravotním postižením.

Nejprve byl praktikujícím v zasedací místnosti měřen krevní tlak. Poté byly dotazovány na věk a na to, kdy začaly praktikovat Falun Gong. Věznice tyto informace používala k posouzení, jak pevné jsou praktikující ve své kultivaci a zda existuje možnost jejich „transformace“. Praktikující byly následně rozmístěny do různých cel v různých patrech. Bývalý vedoucí oddílu Qian Wei praktikujícím sdělil, že osmý oddíl neumožňuje podávat odvolání proti jejich nespravedlivým rozsudkům.

Když praktikující opouštěly přijímací skupinu a vstupovaly do osmého oddílu, vedení oddílu již určilo vězeňkyně, které je měly „přijmout“. Podle počtu vězňů v cele, zdravotního stavu praktikujících a jejich pevnosti ve víře vybírala vedoucí cely vězeňkyně schopné praktikující „transformovat“. Po určité době dozorci prováděli personální změny, aby zabránili tomu, že by si vězeňkyně s praktikujícími vytvořily bližší vztah.

Každá cela měla šest patrových postelí, tři na každé straně. Prostřední spodní lůžka byla určena pro nově příchozí praktikující. V každé cele byla jedna vězeňkyně jako vedoucí skupiny. Praktikující, které byly „transformovány“, byly nuceny spolupracovat s vedoucí cely a pomáhat s „transformací“ ostatních.

Nově příchozí praktikující byly podrobeny přísnému režimu. Musely neustále stát čelem ke zdi, zatímco je vězeňkyně sledovaly, aby se nedívaly na ostatní. Bylo jim také omezeno, kolikrát mohou použít toaletu, kolik toaletního papíru mohou použít a kolik mohou utratit za základní potřeby. Musely vykonávat úkony rychle, například použití toalety nebo mytí. Ty, které odmítly vzdát se své víry, neměly dovoleno používat toaletu, mýt se ani si čistit zuby.

Kromě dvou misek, lžíce a základních potřeb, jako jsou přikrývka, matrace, obuv a čtyři sady sezónního oblečení, nedostávaly praktikující nic dalšího. Byly odkázány na finanční prostředky od rodiny, aby si mohly koupit základní potřeby. Vedoucí cely shromažďovala oblečení a potřeby po vězeňkyních, které byly propuštěny, a uchovávala je pro ty, které byly „transformovány“. Ty, které odmítly „transformaci“, byly omezovány.

Ty, které byly pod přísným dohledem, mohly se svou rodinou hovořit pouze pět minut, zatímco ostatní deset minut nebo více. Červené označení znamenalo přísný režim a limit výdajů 100 jüanů měsíčně. Modré označení znamenalo kontrolní fázi s limitem 200 jüanů měsíčně. Žluté označení umožňovalo utratit 300 jüanů měsíčně. Během státních svátků mohly všechny utratit o 300 jüanů více.

Osmý oddíl se nacházel ve čtyřpatrové budově. První patro bylo vyhrazeno pro „přísný režim“ a zahrnovalo cely 101 až 107. Cela 107, známá jako „cela bouře“, byla určena pro praktikující, které odmítly vzdát se své víry. Praktikující byly často nuceny sedět nehybně na malých stoličkách každý den. Na toaletu směly jít pouze dvakrát nebo třikrát denně. Vězeňkyně jim nosily jídlo a odnášely nádobí po jídle. Pokud chtěla praktikující použít toaletu, musela se zeptat: „Mohu vstát?“ Vstát mohla pouze po svolení vězeňkyně. Každý pohyb vyžadoval povolení, jinak byly praktikující kárány.

V osmém oddílu byly také vězeňkyně, které pomáhaly dozorcům s různými úkoly, například kontrolou jednotlivých cel. Každé patro mělo vězeňkyni, která mohla navrhovat personální změny. Další vězeňkyně měly na starosti nákupy a evidenci výdajů nebo poskytovaly zdravotní pomoc. Kdykoli se praktikující pokusila vzdorovat pronásledování, několik vězeňkyní ji odvedlo do „cely bouře“ a mučily ji.

Každý den bývalý vedoucí oddílu Qian Wei přicházel s dozorci do jednotlivých cel kontrolovat „pokrok transformace“. Praktikující byly nuceny studovat, psát „zprávy o myšlenkách“ a sledovat videa očerňující Falun Gong. Ve třídě jim vězeňkyně kladly otázky o Falun Gongu, aby zjistily, zda se skutečně vzdaly své víry. Dozorci také pořizovali videozáznamy praktikujících a sledovali jejich výrazy, aby posoudili, zda byly skutečně „transformovány“. Probíhala kritická shromáždění, při nichž byly praktikující nuceny očerňovat Falun Gong. Dozorci tato setkání natáčeli a ukazovali dalším skupinám praktikujících. Cílem bylo splnit hodnoticí kritéria stanovená Výborem pro politické a právní záležitosti. Praktikující, které byly „transformovány“, musely absolvovat hodnocení a odpovídat na otázky úředníků, aby se ověřilo, zda se skutečně vzdaly své víry.

Případy pronásledování

Li Chunhuan měla při příchodu do věznice hepatitidu B a byla okamžitě zařazena do desátého oddílu. Po roce a půl byla převedena do osmého oddílu.

Xu Bin byla během období přísného režimu zneužívána vězeňkyněmi, protože se odmítla vzdát své víry. Volala o pomoc dozorce, ale ti ji ignorovali.

Mu Hua neměla dovoleno používat toaletu a byla nucena vykonávat potřebu v cele.

Fu Yanfei po mučení výrazně zeslábla a vyhubla.

Qiu Lin byla bita, kopána a štípána vězeňkyněmi, protože odmítla „transformaci“. Vězeňkyně jí vyhrožovaly, že ji navždy zavřou na samotce a nedovolí jí odejít ani s nikým mluvit. Často zvracela a neměla dostatek jídla. Byla několikrát hospitalizována a byla velmi vyhublá.

Yu Jianli byla nucena po mnoho dní sedět na malé stoličce a nebylo jí dovoleno se umýt. Když po několika dnech opustila celu, vypadala velmi vyčerpaně.

Huang Jingru byla převedena do desátého oddílu poté, co během přísného režimu zvolala „Falun Dafa je dobrý“.

Starším praktikujícím, které odmítly „transformaci“, vězeňkyně odepíraly spánek a omezovaly jim přístup k vodě i toaletu. V týrání nepřestávaly, dokud se u praktikujících neobjevil vysoký krevní tlak. Když byly praktikující převezeny do nemocnice, vězeňkyně je doprovázely, aby zabránily tomu, že by o zneužívání někomu řekly. Mladším praktikujícím byl odpírán spánek, byly nuceny sedět na malých stoličkách, byly ponižovány a vystavovány výhrůžkám.

Ve druhém patře byly umístěny praktikující a další věřící. Z cel 202 a 206 bylo ve dne i v noci slyšet křik a výkřiky. Vězeňkyně tvrdily, že tyto zvuky pocházejí od duševně nemocné osoby.

„Skupina vzájemného dohledu“ a další metody „transformace“

Osmý oddíl měl jednoho vedoucího, tři kapitány a v každé cele vedoucího skupiny. Dva vedoucí skupiny se střídali ve službě a poté byli nahrazeni dalšími dvěma. Dozorci nebyli stálí a byli přemisťováni do jiných oddílů. Vedoucí oddílu Gao Yang, který byl původně učitelem, však zůstal v oddílu i po přeřazení bývalého vedoucího Qian Weie na bezpečnostní oddělení.

Ve věznici fungovala „skupina vzájemného dohledu“, v níž musely být alespoň tři vězeňkyně neustále spolu, včetně návštěv toalety, jinak jim byly odečítány body. Pokud byla praktikující hospitalizována, musela s ní být alespoň jedna vězeňkyně, aby zabránila kontaktu s okolím. Vězeňkyně pověřené dohledem nad praktikujícími byly obvykle odsouzeny za podvody nebo násilné trestné činy.

Praktikujícím nebylo dovoleno spolu mluvit ani navazovat oční kontakt. Věznice je také očerňovala šířením pomluv, že jsou „špatní lidé“.

Oddíl měl k dispozici knihy a videa obsahující materiály očerňující Falun Gong. Pokud přišla nová skupina dozorců, vězeňkyně jim tyto materiály představovaly.

Desátý oddíl, známý také jako oddíl pro staré, nemocné a zdravotně postižené

Mnoho starších praktikujících bylo kvůli věku a zdravotnímu stavu převedeno do desátého oddílu. Vedoucí oddílu Cui Yan se v roce 2023 pokusil přinutit Li Jinxi, praktikující korejského původu, aby podstoupila injekci, a vyhrožoval jí návratem do osmého oddílu. Huang Yuru byla vězeňkyněmi mučena, protože odmítla užívat léky, a často zvracela.

Zhao Hongyan, která je v současnosti držena v desátém oddílu, je vyhublá a podvyživená. Věznice ji nutila užívat léky na vysoký krevní tlak a rifampicin, přestože těmito onemocněními netrpěla.