Řídit se učením a odmítnout policejní obtěžování

(Minghui.org) Neslyšel to, a tak můj syn zmeškal hovor na mobil z pevné linky. Když zavolal zpět, zjistil, že šlo o hovor z policejní stanice. Osoba, která to zvedla, řekla, že telefonoval někdo jiný a že ten člověk právě odešel. Syn nám pak řekl: „Volali z policejní stanice. Asi hledají mámu.“ Policie to už udělala dříve – místo aby volali přímo mně, volali mému synovi.

Další den jsem byla u jiné praktikující a ta mi řekla, že někdo z policejní stanice volal v posledních dvou dnech také jejímu manželovi – dokonce dvakrát – a ptal se, kde bydlí a zda stále spadají do jeho obvodu. Ona i její manžel mají dva byty, a dříve bydleli v tom druhém. Napadlo mě, že policie mě nejspíš kontaktuje ze stejného důvodu, protože i my vlastníme dva byty.

Asi v 19:20 mi zavolalo neznámé číslo mobilního telefonu. Když jsem se na něj podívala, intuice mi napověděla, že je to někdo z policejní stanice. Mám to zvednout, nebo ne? V tu chvíli se mi vybavila slova, která nás Mistr učil:

„Navrhuji, aby všichni žáci, které se snaží násilně napravit (toto nezahrnuje ty, kteří nebyli vzati na napravování), odhalili zlo a objasnili pravdu těm lidem, kteří dělají napravovací práci, a řekli jim o vztahu mezi příčinou a následkem: „dobro a zlo mají vždy důsledky“.“ (Návrh, Podstata dalšího pokroku II)

Uvědomila jsem si, že bych se k tomu měla postavit čestně a důstojně, a tak jsem telefon zvedla.

Volala policistka z policejní stanice. Zeptala jsem se na její příjmení a ona řekla, že je „policistka Wang“. Pak se zeptala: „Jmenujete se tak a tak?“ Když jsem se jí zeptala, odkud zná moje jméno, ignorovala mě a pokračovala: „Bydlíte na takovém a takovém místě?“ [Uvedla mou přesnou adresu.] „Volali jsme vašemu synovi, ale nikdo to nezvedl.“

„Odkud toho o mé rodině tolik víte?“ zeptala jsem se. „Jak se jmenujete?“

Řekla: „Proč potřebujete znát moje jméno?“ a dál naléhala: „Bydlíte na takovém a takovém místě?“

Řekla jsem: „Víte o mé rodině tolik věcí. Je přirozené, že se ptám na vaše jméno. Dokonce znáte jméno mého syna. Co přesně chcete dělat? Jak se jmenujete?“

Neochotně mi své jméno sdělila a pak se znovu zeptala: „Bydlíte na takovém a takovém místě? Už jste v důchodu, že?“

Když jsem potvrdila, že ano, řekla, že musí provést domácí návštěvu a vyfotit mě. „Za jakým účelem?“ zeptala jsem se. „Chodíte do každé domácnosti?“ Když odpověděla, že ano, zeptala jsem se: „To znamená, že fotíte každého obyvatele v každé čtvrti v celém městě?“ V tu chvíli se hovor přerušil. Na telefonu se objevilo: „Síť odpojena, nelze se připojit.“ Nebyla jsem si jistá, zda to bylo mým signálem, nebo jejím.

Promluvila jsem si o tom s manželem (také praktikujícím). Poradil mi: „Ber ji jako člena rodiny a nedělej to složité. Buď laskavá. Každý jen dělá svou práci. Mluv s ní klidně. Budu za tebe vysílat spravedlivé myšlenky. Pravděpodobně vypadl náš signál, tak jí zavolej později.“

Vzpomněla jsem si na Mistrova slova, že musíme být odpovědní vůči Fa a odpovědní vůči vnímajícím bytostem, že mu musíme pomáhat zachraňovat vnímající bytosti a nedovolit zlu, aby je zničilo. Nejsem proti vnímajícím bytostem – jsme na stejné straně. Všichni víme, že praktikující Falun Dafa jsou pronásledováni. Ve skutečnosti jsou pronásledováni i ti, kdo pronásledování vykonávají, jen si to neuvědomují. Zlo je využívá k pronásledování praktikujících a tím je ničí. Vztah mezi praktikujícími a vnímajícími bytostmi je takový, že my je zachraňujeme a oni jsou zachraňováni; všichni jsou členy Mistrovy rodiny.

Když jsem se vrátila domů, postavila jsem se před Mistrovu fotografii, sepjala dlaně, a řekla: „Mistře, prosím, posilněte mé spravedlivé myšlenky. Prosím, posilněte laskavou stránku policistky Wang – Pravdivost-Soucit-Snášenlivost – která je její vrozenou přirozeností.“

Ve 20:30 jsem jí zavolala zpět a řekla: „Omlouvám se, že volám tak pozdě.“ Řekla, že to nevadí, a tak jsem pokračovala: „Chtěla bych to vysvětlit. Když se náš hovor předtím přerušil, na telefonu se mi zobrazilo ‚síť odpojena, nelze se připojit‘. Nebyla jsem si jistá, zda to bylo mým signálem, nebo vaším. Nezavěsila jsem vám.“

Řekla: „To je v pořádku. Přemýšlela jsem, proč jsem vás najednou přestala slyšet.“

Pak jsem se jí laskavě zeptala: „O co přesně jde? Nikdo z našich sousedů tady neslyšel o žádných domácích návštěvách.“

Zeptala se, zda jsem někdy praktikovala Falun Dafa, a když jsem řekla, že ano, uvedla: „Musím provést domácí návštěvu a vyfotit vás, abych doložila, že jsem u vás byla a mluvila s vámi.“

Odmítla jsem návštěvu s tím, že by to mělo špatný dopad, a tak řekla: „Pak můžete přijít na stanici.“ Když jsem odmítla i to, řekla: „Tak se můžete vyfotit sama a poslat mi tu fotku.“

Řekla jsem: „To také nemohu. Bylo by to důkazem vaší účasti na pronásledování a činilo by vás odpovědnou. Ponesete odpovědnost po celý život – vyšetřování se provádějí i po desítkách let. Odpovědní jsou ti, kdo vytvářejí politiku, vydávají příkazy, účastní se pronásledování i ho vykonávají, nemluvě o spolupracovnících.

„Kdo je spolupracovník? Každý, kdo s tím souhlasí a jde s proudem. Falun Dafa učí Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. Na tom není nic špatného a je to v souladu s článkem 36 Ústavy. Neničte si život kvůli práci, nestojí to za to. Měla byste se také podívat na článek 60 zákona o státních zaměstnancích, který říká, že odpovědnost nesou i ti, kdo vykonávají chybné pokyny nadřízených.

„Pořízení fotografie teď může vést k tomu, že budete později hnána k odpovědnosti. Tato právní past byla nastražena už dávno. Musíte mít oči otevřené a nechat si únikovou cestu. Všichni se jen snažíme uživit a chápu, že to není snadné. Dnes je pro mladé lidi tak těžké najít práci. Ale nikdo za vás odpovědnost nepřevezme. Tak to prostě je. Každý se odpovědnosti vyhýbá a nikdo za vás vinu nepřijme.“

Řekla: „Ano, ale už jsem se vyfotila se dvěma lidmi.“

Řekla jsem: „Opravdu musíte být opatrná. Fotografování s lidmi pro vás není dobrá věc.“

Odpověděla: „Zítra si promluvím s vedoucím a uvidím, zda je možné fotky nedělat.“

Řekla jsem: „Z věcí, které se v naší rodině v poslední době staly, jsem si uvědomila, že Nebesa sledují a vidí všechno, co děláme. Musíme být laskaví a nikomu neubližovat.“

Souhlasila: „Na laskavosti není nic špatného.“

Řekla jsem: „Laskavost obstojí ve zkoušce času,“ a ona s tím souhlasila. Znovu jsem se omluvila za pozdní hovor a za vyrušení, a tím jsme hovor ukončily.

Druhý den ráno jsme se s manželem vydali k policejní stanici a vysílali spravedlivé myšlenky. Tato policistka už nikdy nezavolala. Zvolila laskavost a já jsem z toho měla radost.

Místní praktikující byl zatčen a pronásledován, a tak jsem hledala některé referenční materiály. V jednom článku byla část o postoji, jaký bychom měli mít při komunikaci s veřejnými činiteli, která se mě hluboce dotkla. Článek uváděl, že ti, kdo se skutečně musí postavit proti pronásledování, jsou lidé pracující na policejních stanicích, na prokuraturách a u soudů. Zlo je pronásleduje a ve své práci opravdu potřebují pronásledování odmítnout. Jsou využíváni k pronásledování dobrých lidí a my jim musíme pomoci, aby si to uvědomili. Pak budou vědět, co mají dělat.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku na základě jejich kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu vzájemného pozvednutí.