Proč už nevynechávám cvičení

(Minghui.org) Po dlouhou dobu jsem nebral praktikování cvičení Falun Dafa vážně. Když jsem s Dafa začínal, cvičil jsem všech pět cvičení každý den, ale postupem času jsem je prováděl stále méně často.

S ostatními jsem na pracovišti rád cvičil první, třetí a čtvrté cvičení. Druhé cvičení (meditaci ve stoji) jsem však prováděl jen zřídka a páté cvičení (meditaci vsedě) ještě méně. Hlavním důvodem byla lenost a také to, že obě meditace mě činily unaveným a bolavým. Nepociťoval jsem žádné zjevné negativní následky toho, že je vynechávám, a tak jsem je cvičil čím dál méně.

Jediným problémem bylo, že se občas objevovalo odstraňování karmy, ale nebylo natolik vážné, aby to narušovalo mou každodenní práci. V několika případech, kdy se bolest stala nesnesitelnou, jsem okamžitě požádal Mistra Li o pomoc a potíže rychle odezněly. Myslel jsem si, že když jsem karmu neodstraňoval prostřednictvím pohybů, je přijatelné ji odstraňovat skrze nemoci – bylo to lepší než žádné odstraňování karmy a následně čelit nějaké velké katastrofě.

Jedné noci po Vánocích mě začala bolet hlava a bolest postupně sílila. Když se stala nesnesitelnou, znovu jsem požádal Mistra o pomoc. Po chvíli bolest postupně ustoupila.

Později se mi zdál sen, ve kterém jsem viděl naši skupinu, jak někam jde s Mistrem. Všiml jsem si, že Mistr občas zavírá oči, ale nepřikládal jsem tomu velký význam. Po chvíli praktikující, který skupinu vedl, náhle Mistrovi řekl: „Co kdybychom vás nejdřív doprovodili zpátky?“ Jeden student stojící vedle Mistra rychle souhlasně přikývl. Teprve tehdy mi došlo, že se Mistr zřejmě necítí dobře. Mistr odpověděl: „Není třeba, není třeba. Je to v pořádku.“

Když jsem viděl Mistra se zavřenýma očima, pomyslel jsem si: „Vypadá to úplně stejně jako já, když mě bolí hlava.“ Když jsou mé bolesti hlavy silné, oči mě tak bolí, že je nedokážu mít otevřené. V tom okamžiku mi náhle došlo: Mistr tuto bolest snáší za mě! Ukazoval mi to, aby mi pomohl se zlepšit.

Po probuzení jsem si sen živě pamatoval a poprvé jsem skutečně pochopil rozsah toho, co pro nás Mistr snáší. Uvědomil jsem si, že jsem vždy měl určité pojetí: kdykoli jsem slyšel Mistra mluvit o odstraňování naší karmy a nesení našeho utrpení, cítil jsem na jedné straně vděčnost, ale na druhé straně jsem si myslel, že je Mistr božský – že pro něj musí být odstraňování naší karmy snadné. Tento sen mi však ukázal, že Mistrova bolest je skutečná, že ji cítí stejně jako my, jen ještě silněji, protože utrpení, které mnozí z nás nedokážou snést, je plně přeneseno na Mistra.

Mistr nám řekl:

„... protože kdokoliv dostal karmu, se cítí nepříjemně. Zaručeně je to tak.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Nyní chápu, že když Mistr nese naše břemena, zároveň snáší i naše utrpení.

Dříve jsem četl články praktikujících, v nichž psali, kolik toho Mistr pro nás vytrpěl. Vždy jsem si myslel, že toto utrpení je způsobeno pronásledováním ze strany starých sil, že je to celé jejich dílo. Teď si uvědomuji, že jsem Mistrovi působil bolest i já sám. Co bych měl dělat?

V té chvíli jsem pomyslel na cvičení. Kdybych každý den dokončoval všech pět cvičení a odstraňoval karmu, která měla být odstraněna, pravděpodobně by se karma nenahromadila do tak nepřekonatelné míry. Byla to věc, kterou jsem mohl snadno zvládnout sám, a přesto jsem kvůli své nedostatečné píli způsobil Mistrovi ještě větší utrpení. Mé jednání bylo skutečně neodpustitelné.

Ve „Vyučování Zákona na Konferenci v Houstonu“ Mistr odpověděl na následující otázku:

„Otázka: Osvícené bytosti nemají velmi mnoho překážek. Učitel šíří Velký Zákon a může být zodpovědný k velkému počtu studentů. Jak si máme vykládat „nemít velmi mnoho překážek“?

„Mistr: Jestli vás mám zachránit, být bez překážek je vyloučeno. Snáším za vás hříchy a někdy za vás odstraňuji karmu (potlesk). S Buddhou Šákjamunim a Ježíšem to bylo podobné, ne? Někteří lidé říkají: Učiteli, s těmi velkými schopnostmi, co máte, jak byste ještě mohl mít problémy? Ty problémy jsou ve skutečnosti všechny vaše. Například poté, co je karma některých studentů odstraněna, zbude pro ně malý problém a oni by ho měli překonat, ale pořád to nemohou zvládnout. Ale nemůžete zničit člověka, protože nepřekonal tu část problému, a tak ji pak snesu za něho. To je ten způsob, jak do mě problémy zasahují. Zachraňovat lidi je strašně těžké a namáhavé. Vím, proč byl Ježíš ukřižován na kříži. A také vím, proč neměl Šákjamuni jinou volbu, než odejít skrz nirvánu, a vím, proč Lao-c' musel spěšně napsat pět tisíc znaků a odejít. Šíření spravedlivého zákona je tak obtížné. Když člověk šíří nespravedlivé věci, nikdo nebude zasahovat. Poté, co skončí s děláním rozruchu, půjde ve skutečnosti dolů do pekla a bude zničen, protože vlastně ublížil sám sobě.“

Když jsem tuto pasáž Fa četl dříve, dokázal jsem pochopit pouze její povrchní význam a neuvědomoval jsem si, že jsem přesně tím druhem člověka, o kterém se v ní mluví. Tentokrát, poté co jsem skutečně spatřil Mistrovo utrpení, jsem konečně trochu pochopil, co měl na mysli, když řekl: „Zachraňovat lidi je strašně těžké a namáhavé.“ Nyní mám alespoň letmý náhled na to, jaký ten pocit je.

Myslím, že v záležitostech, které skutečně nedokážu zvládnout sám, budu muset požádat Mistra o pomoc, ale v tom, co mohu udělat sám – například v každodenním cvičení všech pěti cvičení – už nemohu polevovat. Nemohu Mistrovi způsobovat další potíže. Proto se už neodvažuji pět cvičení vynechávat.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém časovém bodě na základě jejich stavu kultivace a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.