Být pevný v kultivaci

(Minghui.org) Ráda bych se podělila o dojemné příběhy některých praktikujících Falun Dafa, kteří zůstali pevní tváří v tvář těžkým zkouškám a na své kultivační cestě dokázali opustit myšlenky na život a smrt.

Jeden praktikující z jiného města byl držen ve vězení deset let. Když byl propuštěn, jeli jsme ho vyzvednout. Zaměstnanci místního Úřadu 610 se ho však pokusili odvézt jinam. Praktikující se ve vězení nakazil tuberkulózou a často vykašlával krev. Úřad 610 mu neumožnil lékařské propuštění ani výkon trestu mimo vězení. Pokud by si ho Úřad 610 odvedl, znamenalo by to v podstatě další zatčení. Takové případy opakovaného pronásledování nejsou ničím výjimečným. My i jeden z rodinných příslušníků praktikujícího jsme s postupem zaměstnanců Úřadu 610 nesouhlasili, a tak jsme s nimi několik hodin stáli a dohadovali se před věznicí, než se nám podařilo praktikujícího dostat do našeho auta.

Tento praktikující pocházel z odlehlé horské oblasti a patřil k nemnohým lidem z tohoto kraje, kteří se dostali na vysokou školu – byl totiž jedním z nejlepších uchazečů u přijímacích zkoušek. Po absolvování mu vysoká škola v roce 1999 nabídla místo vyučujícího. O tuto příležitost však přišel, protože se odmítl vzdát praktikování Dafa.

Když byl propuštěn, bylo mu něco přes třicet let. Deset let věznění ho fyzicky zlomilo – byl shrbený a vyhublý. Když jsme viděli, v jakém je stavu, rozhodli jsme se, že se nevrátí do své horské vesnice, aby se vyhnul dalšímu pronásledování. Neměl však kam jít. Rozhodla jsem se proto vzít ho k sobě domů.

O této věci jsem se předem neporadila se svým manželem. Když jsme dorazili domů, řekla jsem manželovi: „Promiň, přivedla jsem tohoto spolupraktikujícího domů, aniž bych se s tebou předem domluvila.“ Manžel odpověděl: „Myslel jsem si, že ho přivedeš.“ Usmála jsem se a byla jsem dojatá jeho nesobeckým přístupem.

Uklidili jsme pro něj jeden pokoj a koupili mu základní potřeby i oblečení. Často vykašlával krev, dokonce i během jídla. Úřad 610 po něm stále pátral, a tak nevycházel ven. Snažili jsme se o něj co nejlépe pečovat a přáli jsme si, aby se zotavil. Zůstal u nás, společně jsme cvičili a studovali Fa. Po nějaké době se jeho stav zlepšil.

U nás zůstal několik dní. Poté trval na tom, že se vrátí domů, aby nás dále nezatěžoval. Po návratu zůstal pevný v kultivaci. Pronajal si pokoj a pomáhal ostatním praktikujícím s opravami počítačů a mobilních telefonů, poskytoval jim technickou pomoc. Ostatní praktikující mu nabízeli peníze na nájem a životní náklady, protože tvrdě pracoval a jeho zdravotní stav byl špatný. Jakoukoli finanční či jinou pomoc však odmítl. Živil se příležitostnými pracemi.

Nakonec se neuzdravil. Jednoho dne po vykašlání krve ztratil vědomí a už se neprobral. Bylo mu 41 let. Když jsem dorazila, ležel klidně na posteli. Lidé plakali nad jeho náhlým odchodem.

Neochvějný i po mučení ve vězení

Jednoho dne v roce 2012 mi jeden praktikující řekl, že praktikující Ailai byl propuštěn z vězení a rád by se se mnou setkal. Souhlasila jsem. Ailai ke mně přišel domů a poté řekl: „Chtěl bych u tebe nějakou dobu zůstat. Je to v pořádku?“ Odpověděla jsem, že ano.

Ailai byl držen ve vězení čtyři a půl roku a předtím strávil pět let v pracovním táboře. Ve vězení byl vystaven různým formám mučení, včetně elektrických šoků, brutálního bití, odpírání spánku a nuceného krmení. Neudělal žádné kompromisy a těžkým zkouškám čelil statečně.

Po propuštění neměl kde bydlet. Jeho sestra se ho neodvážila přijmout ze strachu, že by byla zatažena do pronásledování. Zůstal bez domova a přišel do mého města. Jeho manželka byla zatčena ve stejnou dobu jako on a byla držena ve vězení tři roky. Po propuštění si našla práci jako uklízečka ve veřejných lázních, kde také bydlela.

Praktikující, který mi Ailaiho přivedl, řekl: „Promiň, nevěděl jsem, že u tebe zůstane. Neřekl mi to.“ Odpověděla jsem, že to nevadí, protože jsme nemohli dopustit, aby znovu skončil bez domova. Jsme jedno tělo, které pomáhá Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Koupila jsem Ailaiovi oblečení a umožnila mu u nás zůstat. Společně jsme cvičili a studovali Fa. Díky tomu prošel tímto obtížným obdobím, aniž by se musel starat o střechu nad hlavou a jídlo.

Ailai u mě zůstal něco málo přes dva měsíce. Jeho zdravotní stav se zlepšil a našel si práci. Později si pronajal byt a znovu se setkal se svou manželkou. Oba zůstávají pevní v kultivaci. Jsem na ně hrdá a jsem ráda, že jsem jim mohla pomoci.

Být pevný v praktikování Dafa

Stejně jako mnoho dalších praktikujících jsem i já prošla těžkými zkouškami. V roce 1999 jsem byla poslána do pracovního tábora a přišla jsem o zaměstnání. Byla jsem mučena – vystavena elektrickým šokům, nucenému krmení a připoutání ke kovové židli po dobu delší než deset hodin. Dva dozorci mi spoutali ruce za zády a každý z nich mi jednu ruku zvedal nahoru a poté dopředu. Z bolesti jsem ztratila vědomí. Polili mi hlavu studenou vodou, aby mě probudili. Utrpěla jsem ztrátu paměti a nedokázala jsem si vzpomenout na své dítě ani manžela.

Když jsem byla držena v zadržení, musel můj manžel chodit do práce. Často nechával naše dítě doma samotné. Někdy šlo spát bez večeře, protože se manžel vracel domů velmi pozdě. Policie mě nezákonně zatkla přímo před očima mého dospívajícího dítěte, což pro něj muselo být hluboce traumatizující.

Když bylo mé dítě na střední škole, jeden učitel vyučoval historii Komunistické strany Číny (KS Číny) podle učebnice, která neodpovídala skutečnosti. Mé dítě mu dalo výtisk knihy Devět komentářů ke komunistické straně. Učitel se ji neodvážil číst a místo toho ji předal vedoucímu studijního oddělení. Ve škole z toho vznikla vážná záležitost. Mé dítě tím utrpělo silný emocionální otřes a upadlo do deprese, kvůli níž nebylo schopno dál docházet do školy.

Závěrečné poznámky

Tváří v tvář pronásledování neustupujeme. Nemáme strach ani zášť a projevujeme mimořádnou upřímnost, laskavost a pevnost. S velkým soucitem a snášenlivostí čelíme nelidskému pronásledování klidným, racionálním a tolerantním způsobem.

Za žádných okolností a ani uprostřed těžkých zkoušek nezapomínáme na své poslání. Měli bychom vytrvale kráčet vpřed a naplnit své prastaré sliby na cestě pomoci Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí.