Čínská Fahui | Kultivující musí odložit každé lidské připoutání

(Minghui.org)

Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Za poslední tři roky se stalo mnoho věcí a mnohé se změnilo. Rád bych zde při této konferenci Fa podal zprávu Mist­rovi o svých kultivačních zkušenostech a pochopeních a zároveň prověřil svůj kultivační stav.

Základní připoutání

Při jednom sdílení se spolupraktikujícím na téma „základní připoutání“ řekl, že se v posledních letech doopravdy nedíval dovnitř do každé své myšlenky a každého svého činu, a tak mnoho svých připoutání – zejména to základní – neviděl.

V poslední době se začal učit Fa nazpaměť a hlouběji jej studovat. Četl také zkušenosti ostatních praktikujících na Minghui.org. Teprve tehdy skutečně nalezl své základní připoutání: touhu vymanit se z utrpení koloběhu zrození, stárnutí, nemoci a smrti a dosáhnout velké svobody buddhovství. Toto však vycházelo ze sobeckosti starého vesmíru a bylo v rozporu s Mistrovým učením, že se máme kultivovat ke skutečné nesobeckosti, stavět druhé před sebe.

Jeho slova na mě silně zapůsobila. Podíval jsem se dovnitř a začal přemýšlet o tom, jak jsem získal Fa, abych nalezl své základní připoutání.

Kvůli jednomu incidentu jsem byl zbaven své pozice. Z člověka na velmi žádané pracovní pozici jsem se přes noc stal řadovým zaměstnancem. Ta obrovská ztráta a hořkost byly téměř nesnesitelné. Chodit do práce bylo těžké. Přemýšlel jsem, jak budu s kolegy komunikovat, zda mě vůbec budou brát vážně – a zda to bude upřímné. Tyto myšlenky mě zcela zaměstnávaly. Mezitím se v práci šířily nejrůznější fámy. Cítil jsem se zadušený pohrdavými pohledy, pomluvami, jedovatými poznámkami a posměchem.

Po tomto incidentu jsem začal praktikovat Falun Dafa a našel jsem v něm bezpečný přístav, kam jsem se mohl schovat před propletencem slávy a zisku. Myslel jsem si tedy, že mým základním připoutáním je touha po slávě a zisku.

Ale každé základní připoutání má svůj kořen, a tak jsem šel dál do hloubky, abych ho našel. Byl to omyl snažit se v Dafa hledat útěchu. Používat Dafa jako záplatu na připoutání je další omyl. Současně jsem v sobě měl mnoho silných tužeb: touhu po slávě a zisku, touhu zachovat si tvář, touhu věci zakrýt, touhu neprohrát, touhu soutěžit a také nečistou myšlenku používat Dafa pro vlastní cíle.

Všechny tyto touhy se točí kolem „mě“ – a za tímto „já“ je skrytá veliká sobeckost. A právě ta je skutečným základním připoutáním, které musím odstranit. Bez ohledu na to, zda někdo začal praktikovat díky nemoci či z jiného důvodu, ve skutečnosti chtěl Dafa k něčemu využít, něco získat nebo něčeho dosáhnout. V podstatě byl jeho počáteční bod kultivace poháněn sobeckostí.

Také ostatní připoutání souvisejí se sobeckostí. Například soutěživost, aby člověk nebyl poškozen; nemírnost v řeči, aby člověk vyhrál spor a nebyl potlačován – a i když je člověk v nepravdě, nechce „prohrát“. Pohlížíme svrchu na spolupraktikující, protože se bojíme, že nám způsobí potíže a ovlivní nás. Jádrem stranické kultury je osobní prospěch. Všemožná připoutání vznikají ze sobeckosti – a právě sobeckost je důvodem odchylky a zkázy starého vesmíru.

Zatížen emocemi

Jsem rozvedený už více než deset let a naše dcera celou dobu žila s bývalou manželkou, takže mé city k ní byly velmi vzdálené. Když se mě spolupraktikující ptali na dceru, vždycky jsem odpověděl: „Má svůj vlastní osud. Není to na mně.“

Někteří spolupraktikující mé stanovisko chápali, jiní říkali, že je to nezodpovědné. Ale má tehdejší situace mi skutečně neumožňovala vytvářet zbytečné komplikace. Místo tlačení věcí silou jsem byl přesvědčen, že je lepší nechat vše jít přirozeně. Pokud se znovu setkáme, tak se setkáme; pokud ne, proč bychom si měli navzájem přidělávat trápení? Takto jsem to dlouho vnímal.

Letos ale dcera dělala přijímací zkoušky na univerzitu a mé srdce už nebylo klidné. Emoce se na mě hrnuly jako houby po dešti. Mé předchozí „rozumné“ důvody najednou neobstály. I když jsem se běžně o její studium moc nezajímal, říkal jsem si, že alespoň při volbě školy bych měl projevit trochu zájmu. A také – když se mě příbuzní nebo známí zeptají na její výsledky, přece musím vědět, co říct, aby to znělo dobře.

Tyto důvody byly sobecké – šlo jen o to, abych „vypadal dobře“, nikoliv o skutečnou starost o dítě.

Začal jsem zkoumat, na jaké univerzity by se s jejím skóre mohla dostat. Hledal jsem na internetu výsledky předešlých let, porovnával přijímací skóre jednotlivých oborů, četl výhody a nevýhody různých směrů. Často jsem vyhledával až do půlnoci a zapomínal přitom vysílat spravedlivé myšlenky. Někdy jsem začal hledat hned po tom, co jsem udělal snídani – a pak jsem zapomněl i se najíst. Takto to šlo několik dní za sebou.

Dokonce jsem jednou zavolal bývalé manželce, abych s ní probral dceřiny přihlášky, ale dřív než jsem domluvil, zavěsila se slovy, ať se do toho nepletu. Vztek ve mně vzplál. Tak jsem pokračoval dál – hledal, ptal se, volal na školy. Ty dny mě zcela vyčerpaly. Mé myšlenky byly plné jen jedné věci: body a školy, školy a body.

A pak jsem se zarazil. „Tohle není správné. Jsem kultivující. Jak je možné, že mě emoce tak snadno stáhnou dolů?“ Její výsledky stačily na vyšší odbornou školu a dobrý obor – nebylo to vůbec špatné. Tak proč ta úzkost?

Položil jsem si několik otázek. Způsobil její neuspokojivé výsledky můj vlastní kultivační stav? Když jsem viděl děti jiných praktikujících dosahovat dobrých známek (dokonce i můj synovec a neteř získali u přijímaček na vysokou školu o více než sto bodů více než ona), cítil jsem se poníženě a méněcenně? Bylo to tím, že jsem své dítě dříve zanedbával a v duchu se utěšoval tím, že když se budu dobře kultivovat, jí se bude dařit přirozeně?

To vše byla připoutání a lidské představy.

Pak přišel další emoční konflikt – tentokrát mezi mnou, mou nejstarší sestrou a jejím manželem. K tomu se přidaly opakované zásahy úřadů kvůli mé víře, které rodinu velmi stresovaly. Mluvili se mnou hrubě. Dokonce i sestra, která mě vždy nejvíce milovala, tentokrát stála na jejich straně a ostře mě kritizovala. I já jsem měl mizernou náladu.

Jednoho dne mě emoce zachvátily natolik, že jsem byl na pokraji toho, udeřit švagra. Byl znovu opilý a vyváděl – dokonce mi vyhrožoval. Vždy jsem jím pohrdal kvůli jeho alkoholismu. Když se opil, bil svou ženu, a jednou ji málem uškrtil. Pomyslel jsem si: „Téměř dvacet let to snáším – a teď chceš bít i mě?“

Zvedl jsem pěst, ale on ucukl strachem. Ruku jsem spustil. Připomněl jsem si, že i on si kdysi četl nové Mistrovy články a několikrát mi pomohl při přesunu zařízení, když mě úřady obtěžovaly. Neměl jsem se tak rozzlobit – jsem přece praktikující.

Sestra mě poté uklidňovala a říkala, ať to nechám být. Pochopil jsem, že to bylo Mist­rovo naznačení skrze její slova. Později mi došlo, jak vážný ten problém je. Nemohu přece dovolit starým silám, aby obtěžovaly mou rodinu, vytvářely mezi námi konflikty, narušovaly mé kultivační prostředí a zasahovaly do mé schopnosti dělat tři věci. V žádném případě jim nesmím skočit na lep.

Tak jsem se rodině omluvil, nechal jsem vše být – a brzy bylo po problému.

Jít dobře poslední úsek cesty

Současné těžkosti mě velmi trápí. V průběhu let někteří praktikující v naší oblasti vyzráli a stali se stabilnějšími, jiní prošli karmou nemoci, někteří zemřeli, někteří zůstali doma, někteří se ukryli, někteří se plně ponořili do rodinného života, jiní zlenivěli a upadli do pohodlnosti, někteří trávili čas na telefonech a sledovali videa a další se zase nechali pohltit mocenskými boji uvnitř Komunistické strany Číny (KS Číny). Počet domácích tiskových míst i skupin pro studium Fa poklesl a praktikujících, kteří mohou aktivně dělat věci, je méně – zatímco pronásledování pokračuje.

Jedna členka týmu pro objasňování pravdy byla zatčena a provedli jí domovní prohlídku. To mezi místními praktikujícími způsobilo velký rozruch. Zpočátku se nikdo nepřihlásil, aby její místo převzal. Požádali jsme o pomoc Mistra a brzy se jedna praktikující dobrovolně nabídla. Někteří však pochybovali, zda je tou správnou volbou, protože pracovala pomalu.

Jenže jsme nikoho jiného nenašli. A protože ona byla ochotná, měli jsme následovat Mistrovo uspořádání.

Prvním krokem bylo naučit ji jezdit na kole. Byla starší a měla špatný zrak. Velmi se snažila a postupovala krůček po krůčku. Od člověka, který na kole jezdit neuměl, se nakonec dostala až k tomu, že byla schopná vozit spolujezdce a jezdit ulicemi i uličkami se členem týmu. Dokázala to. Zejména její duch – nebát se námahy a vytrvat – byl nesmírně cenný.

Vzala si také na starost předávání jmen lidí, kteří vystoupili z KS Číny a jejích přidružených organizací. Jenže měla velmi nízké vzdělání, takže jsem ji musel učit čínské znaky úplně od začátku. Koupil jsem jí tabulku výslovnosti a začal od „a, o, e“, vysvětloval souhlásky, samohlásky, jejich spojování a výslovnost. Pořídil jsem jí také slovník a učil ji, jak v něm vyhledávat znaky. Dal jsem jí knihu „Sto rodových příjmení“, aby si četla příběhy a zapamatovala si příjmení.

Jiný praktikující jí dal několik sešitů na kaligrafii, aby mohla trénovat psaní. Velmi se snažila. Tým spolupracoval výborně a často přinášeli několik stran nových jmen lidí, kteří z KS Číny vystoupili. I její rukopis se výrazně zlepšil. Všichni jsme z toho měli radost.

Závěr

Sdílel jsem se spolupraktikujícím, že mám v poslední době pocit, jako bych se vrátil do stavu, ve kterém jsem byl na úplném začátku své kultivace. Všechny staré zvyky a představy se znovu objevily. Připadal jsem si, jako by probíhalo „přepracování“. Pochopil jsem, že ať si člověk myslí, že se kultivoval dobře či nikoli, jeho chápání nikdy nepřesahuje jeho aktuální úroveň. Jedině Mistr vidí vše nejpřesněji. Pokud má člověk připoutání, nebo části, kde není dostatečně pevný v kultivaci, musí je přepracovat.

Mistr řekl:

„Budete přinuceni se zbavit všech připoutání, kterých se nemůžete mezi obyčejnými lidmi vzdát. Všechna vaše připoutání, pokud je ještě máte, se musí opotřebovat v různých prostředích. Klopýtnete a z toho pochopíte pravdu. Takto byste měli procházet naší kultivační praxí.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Jako kultivující – která lidská připoutání bychom neměli pustit? Dokud je to připoutání, není nad čím váhat, o čem smlouvat nebo před čím ustupovat. Kultivace znamená pustit.

Prosím, poukažte na cokoliv, kde se mám zlepšit.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)