Falun Dafa je nejvzácnějším pokladem mého života

(Minghui.org) Je mi 75 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1998. Můj život byl poměrně klidný a v každé důležité životní etapě se mi dostalo pomoci a vedení. To vše vychází z mého předurčeného vztahu s Falun Dafa – právě Falun Dafa osvítil můj život. Ráda bych se podělila o některé své kultivační zkušenosti.

Osud

Když jsem dosáhla věku vhodného k uzavření manželství, obrátila se moje teta na věštce, který řekl, že si vezmu důstojníka z armády a pomohu mu přeložit se z odlehlého působiště blíže k domovu. Jak se ukázalo, oba návrhy k sňatku, které jsem obdržela, přišly od téže osoby – od vojáka.

Po svatbě byl můj manžel často mimo domov a většinu povinností spojených s prací, péčí o tchána a tchyni a výchovou dítěte jsem nesla sama. Jednou se mě přítelkyně zeptala: „Proč nežádáš o přeložení manžela?“ Pochybovala jsem, že by taková žádost mohla být schválena. Krátce nato jsem však náhodou potkala starší ženu. Okamžitě jsme si porozuměly a ona pomohla zařídit manželovo přeložení blíže k domovu. Později se přestěhovala do Pekingu a já ji tam dál navštěvovala a pomohla jí vystoupit z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací. Byl to jasný předurčený vztah.

V 80. a 90. letech, kdy byl qigong populární, jsem vyzkoušela několik různých směrů, ale žádný nepřinášel skutečné výsledky. V roce 1998 mi příbuzná řekla, že se poblíž kina koná přednáška Falun Dafa. Vzala jsem s sebou dítě. Ukázalo se, že jde o videonahrávku přednášek Mistra Li. Byla jsem tak ospalá, že jsem sotva udržela otevřené oči, přesto jsem jasně slyšela každé jeho slovo. Třetí den jsem během poslechu, i když jsem dřímala, cítila, jak se uvnitř mého těla otáčí kolo.

Ten večer jsem doma při cvičeních slyšela hlasité rány a na nábytku jsem spatřila cosi, co vypadalo jako obraz osoby s kudrnatými vlasy. Při bližším pohledu to připomínalo hranol ze svítilny. Bylo to ohromující. Následující den jsem šla do knihkupectví a měla jsem to štěstí, že jsem si mohla koupit poslední dostupnou sadu knih Dafa.

Po přečtení knihy Zhuan Falun jsem pochopila, proč jsem během přednášek usínala – byl to Mistr, kdo očišťoval mé tělo. Od té chvíle zmizela nespavost, zahojil se dvanáctníkový vřed a všechny ostatní zdravotní potíže ustoupily.

Tehdy jsem vozila dítě do školy na kole a pokaždé jsem musela sesednout a tlačit kolo do prudkého kopce. Jednoho dne jsem si náhle uvědomila, že kopec vyjíždím bez námahy, jako by mě někdo zezadu tlačil.

Uplynulo již 27 let od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Falun Dafa. Za tu dobu jsem ani jednou neonemocněla a neužila žádné léky.

Později jsem pochopila, že otáčející se kolo, které jsem cítila, byl Falun, jenž mi Mistr daroval, a že hlasité rány představovaly rušení negativních prvků nahromaděných během mých dřívějších qigongových praktik. Mistr očistil nejen mé tělo, ale i prostředí kolem mě. Viděla jsem Mistrovy Fashen (Těla Zákona) a osobně zakusila jeho bezmezné soucítění. Mistr mi dal ten nejvzácnější dar – spojil mě s Dafa a vedl můj život.

Vedená k tomu, aby byla dobrým člověkem

Řídím se Mistrovým učením a sama na sebe kladu měřítka Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti.

„To jméno si opravdu zasloužíš“

Byla jsem nejstarší členkou pracovního týmu a vždy jsem se hlásila k těm nejšpinavějším a nejnáročnějším úkolům. I když byli ostatní vyčerpaní, já jsem se unavená necítila, protože jsem každý den cvičila všech pět cvičení. Mnozí brigádníci na pracovišti pomlouvali a mluvili za zády o druhých. Jednoho dne, krátce poté, co jsem se s nimi zapojila do hovoru, jsem zakopla a ošklivě upadla. Uvědomila jsem si, že mě Mistr upozorňuje, abych si hlídala řeč. Od té doby jsem po dokončení práce hned odcházela a vyhýbala se zbytečným konfliktům.

Jednou jsme s kolegyní musely nést 25kilogramové (55 liber) vědro s barvou. Nedokázala ho zvednout, a tak ho táhla po zemi a nešťastnou náhodou mi strhla nehet na palci. Vedoucí týmu mi nabídl, že mě odveze domů, ale odmítla jsem a jela jsem jako obvykle na kole.

Když přišlo na pracovní hodnocení, byly k dispozici dvě ceny za vynikající výkon. Mnozí kolegové mě chtěli navrhnout, ale navrhla jsem, aby byl oceněn někdo jiný. Vedoucí týmu řekl: „Ty jsi ta, která si to opravdu zaslouží,“ a později pro mě zařídil ještě jedno místo navíc. Díky mému chování si mnoho kolegů vytvořilo pozitivní dojem o Falun Dafa a ochotně souhlasili s vystoupením z KS Číny.

Už neusiluji o osobní zisk

Můj manžel kdysi investoval 120 000 jüanů prostřednictvím třetí osoby – vesničana, kterého jsme znali řadu let – a peníze se nám nikdy nevrátily. Tento muž později tvrdil, že ten, kdo sbírku organizoval, zemřel. Často si stěžoval, že nemá peníze, a nedokázal zaplatit ani účet za telefon. Manžel mu finančně pomáhal. Přestože jsme měli všechny smlouvy a u soudu bychom pravděpodobně vyhráli, cítila jsem, že všechno má svůj důvod – možná šlo o dluh z minulého života. Přátelství je důležitější než peníze. O několik let později jsme uskutečnili jinou investici a za jeden rok vydělali 130 000 jüanů. Uvědomila jsem si, že to odráží princip „bez ztráty není zisk“.

Při jiné příležitosti jsem si u zubaře vložila hodinky do kapsy saka a později jsem zjistila, že chybí. Po nějaké době jsem je našla v tašce, kterou jsem dlouho neotevřela.

Jednou po nákupu jsem si položila tašku na sedadlo zaparkované motorky, zatímco jsem si vyzvedávala elektrokolo. Na tašku jsem zapomněla a odešla. Když mi to došlo, byla jsem už téměř doma. Přesto jsem se rychle vrátila, plně očekávajíc, že tam taška nebude. Ale ona tam stále byla, nedotčená. V dnešní Číně je to velmi vzácné, protože lidem se kradou i tašky, které mají u sebe, natož takové, které zůstanou bez dozoru. Bylo velmi pravděpodobné, že tam taška nebude, přesto jsem se vrátila ji zkontrolovat. A byla tam!

Mistr řekl,

„My necháváme věcem přirozený vývoj. Když je něco vaše, nikdo vám to nevezme. A když něco vaše není, nepodaří se vám to získat, i když o to budete bojovat..“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

To je naprosto pravda. Jenže my se nedokážeme vzdát touhy po zisku, a proto cítíme bolest.

Mistr zachránil mého vnuka

Od chvíle, kdy jsem odešla do důchodu, jsem se každý den starala o svého vnuka. Už v mateřské škole dokázal číst knihy Dafa. Společně jsme třikrát přečetli Zhuan Falun a já ho učila znaky, které neznal. Z Dafa měl velký prospěch a je mimořádně bystrý.

Jednoho poledne jsem mu před odpoledním spánkem četla Zhuan Falun a on řekl: „Babičko, udělala jsi 22 chyb.“ Jindy mi řekl, že jsem udělala 16 chyb.

Když mu bylo asi šest let, dostal mírnou horečku a náhle ztratil vědomí. Věděla jsem, že ho může zachránit jedině Mistr. Cestou do nemocnice jsem mu štípala filtrum (rýhu nad horním rtem) a nahlas opakovala: „Falun Dafa je dobrý. Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Ještě před příjezdem do nemocnice se probral.

Lékař se ptal, co jsem udělala. Odpověděla jsem: „Opakovala jsem ‚Falun Dafa je dobrý‘.“ Lékař se usmál a zeptal se, zda se podobné příhody v rodině vyskytují – můj zeť zažil něco podobného ve stejném věku. Můj vnuk už však nikdy další záchvat neměl. Dnes je z něj zdravý a schopný mladý muž.

Objasňování pravdy rodinným příslušníkům

V roce 2015, kdy byla vyhlášena politika „všechny případy musí být přijaty“, jsem podala žalobu na Jiang Zemina (bývalého diktátora KS Číny) za pronásledování praktikujících Falun Gongu a za zločin odebírání orgánů zaživa.

Krátce nato si mě policie předvolala s tím, že to bude jen na chvíli. Jakmile jsem tam však dorazila, odmítli mě pustit. Po opakovaných žádostech mi dovolili vyzvednout vnuka ze školy, ale nařídili mi, abych se poté vrátila.

Ani do devíti hodin večer mě nepustili. Místo toho mě odvezli na lékařskou prohlídku a poté do vazební věznice. Nebála jsem se, protože jsem věřila v Mistra.

Jeden z nich nařídil ostatním policistům odejít a pak se mě zeptal: „Máte vysoký krevní tlak? Není váš tep příliš rychlý?“ Neodpověděla jsem. Řekl: „Můžete jít domů. Jen v příštích deseti dnech nikam nechoďte. Kdyby vás znovu přivedli, už vám nebudu moci pomoci.“

Domů jsem se dostala až po desáté hodině večer, ale tím to neskončilo.

Celá událost rodinu velmi rozrušila. Jednoho večera se sešla celá rodina a manžel mě kritizoval: „Proč musíš mluvit o pronásledování a odebírání orgánů zaživa? Do toho ti nic není! Mohli by tě zabít.“

Odpověděla jsem: „Nemyslím si to. Kdyby byl v našem okolí vrah, měli by strach všichni, včetně tebe. Ale on tě nezabil, tak proč se bojíš?“

Pak manžel požádal zetě, aby si se mnou promluvil, ale já jsem řekla: „Teď je řada na mně. Prosím, netahejte do naší rodiny nesmysly z kulturní revoluce a neobracejte děti proti rodičům.“ Se slzami v očích jsem pokračovala: „Zatímco jsi byl po všechna ta léta pryč, starala jsem se sama o staré i o děti. Můžeš po mně chtít cokoli, ale své víry se nikdy nevzdám.“

Když mi syn navrhl, abych všechny knihy Falun Dafa rozdala, odmítla jsem. Později se omluvil. Řekla jsem mu: „Budeš požehnán, když podpoříš mou víru a uvěříš, že Falun Dafa je dobrý.“ Neuvědomovali si, že to, čeho se bojí, je Komunistická strana Číny. Báli se, že budu pronásledována a že do toho budou zataženi i oni.

Být v tomto životě Mistrovým učedníkem je čest, která nemá obdoby. Nezklamu ve své povinnosti.