Praktikující Falun Dafa kladou druhé na první místo

(Minghui.org) Řídím se Mistrovými učeními a kladu na sebe přísné nároky. Ráda bych se podělila o několik příběhů o tom, jak se kultivuji a naplňuji své sliby pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Mistr nás učil: „…mali by ste byť za všetkých okolností dobrým človekom.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Kanade)

Snaha být dobrým člověkem v práci

V naší firmě máme spolupracovníka, který s námi sdílí kancelář. Všimla jsem si, že mě přestal zdravit a už se neusmíval, přestože ke všem ostatním byl velmi přátelský. Za běžných okolností bych si toho možná ani nevšímala. Jako praktikující Falun Dafa však chápu, že mým cílem je zachraňovat lidi, ne si vytvářet nepřátele.

Začala jsem se dívat do sebe a hledat možné vysvětlení. Vzpomněla jsem si, že jednoho dne měl obchodní schůzku s několika lidmi, kteří kouřili. Schůzka trvala dlouho a já už cigaretový kouř nevydržela, proto jsem otevřela okno.

Bylo deset minut po polední pauze, ale jejich jednání stále pokračovalo. Kolega a já jsme se rozhodli odejít a najít si jiné místo k obědu. Když jsme odcházeli, úmyslně jsme nechali otevřené dveře a na chodbě byl v tu chvíli značný hluk.

Pravděpodobně právě tato situace byla důvodem jeho chladného chování ke mně. Uvědomila jsem si, že jsem k němu nebyla ohleduplná – pro něj bylo důležité jednat s obchodními partnery a já jsem měla při odchodu dveře zavřít a nezpůsobit mu ztrátu tváře. Rozhodla jsem se, že se příště zachovám lépe.

Brzy poté měl v kanceláři další schůzku, tentokrát s jinou skupinou klientů. Z vlastní iniciativy jsem jim nabídla horký čaj, přestože to nebyla moje povinnost. Spolupracovník byl překvapený a poděkoval mi. Od té doby mě opět začal zdravit.

Byla to drobná záležitost, ale pochopila jsem, že jako praktikující musím být ohleduplná k druhým za všech okolností. Měla bych se na věci dívat z pohledu nápravy Fa, nikoli ze svého vlastního sobectví. Musím se správně postavit do své role. Všichni lidé přišli kvůli Fa a mým posláním je dobře se kultivovat a pomáhat Mistrovi je zachraňovat.

Snaha být dobrým člověkem doma

Můj tchán žil sám, ale během zimy se k nám nastěhoval. Jeho hygiena a životní návyky mi nevyhnutelně působily potíže – při použití toalety rozstřikoval moč všude kolem, takže jsem musela toaletu uklízet dvakrát denně.

Spal velmi málo a kolem páté hodiny ráno vstával a pohyboval se po bytě. Při otevírání a zavírání dveří dělal hluk a rušil tak spánek našich dětí. Po snídani používal koupelnu k umytí a holení, takže jsme my, kdo jsme museli jít do práce, museli čekat, než skončí. Ačkoli šlo o drobnosti, postupem času se stávaly obtěžujícími.

Jako praktikující jsem si říkala, že se musím dívat do sebe, napravit sebe samu a nenechat v sobě vzniknout zášť. Musím být chápavá a snášenlivá.

Když tchán používal koupelnu, věnovala jsem se jiným věcem, abych nešla pozdě do práce. Vzhledem k jeho špatné hygieně jsem po něm opakovaně uklízela – brala jsem to jako příležitost k odstraňování karmy.

Před čínským Novým rokem byl tchán hospitalizován. Pomáhala jsem manželovi s péčí o něj, jak jen to šlo. Manžel připravoval jídlo doma a já jsem ho nosila tchánovi do nemocnice.

Tchán byl propuštěn z nemocnice ještě před úplným zotavením. Nedokázal ovládat vyprazdňování a znečistil to všude – koupelnu, ložnici i své oblečení. Neustále jsem si připomínala, že jsem praktikující a musím překonat svůj odpor k nečistotě.

V klidu jsem vše uklidila a utěšovala ho: „To je v pořádku, tati. Prostě to uklidíme. Neměj starosti.“ Všimla jsem si, že jeho výraz zjemněl, když uviděl mou laskavost a přijetí.

Naplnění mého slibu zachraňovat vnímající bytosti

Po mnoho let jsem vytrvale objasňovala lidem pravdu o pronásledování. Protože jsem se podílela na podání žaloby na bývalého vůdce KS Číny Jiang Zemina (za pronásledování Falun Gongu), obtěžovali mě pracovníci Úřadu 610, policie, výboru sousedství i vesnického výboru – a to jak na pracovišti, tak doma. Má rodina tak žila v neustálém strachu.

Jednou jsem byla zatčena poté, co mě nahlásil mladý člověk, který pravdu o pronásledování neznal. Starosta vesnice mě veřejně kritizoval na vesnické schůzi, čímž se o mém zatčení dozvěděla celá vesnice a nevyhnutelně se rozšířily pomluvy.

Věděla jsem, že kultivace byla vždy náročná a že praktikování Falun Dafa v běžné společnosti činí tuto cestu ještě obtížnější. Ať byl tlak jakkoli velký, mé odhodlání kultivovat zůstalo neotřesitelné.

Vedoucí Úřadu 610 mi jednou zavolal do práce a chtěl si se mnou promluvit. Řekla jsem si: „I on je vzácný život a kvůli jeho práci bych k němu neměla chovat nenávist.“ Odložila jsem osobní pocity a šla jsem sama, beze strachu. Poté, co jsem mu objasnila pravdu, se usmál a doprovodil mě k výtahu.

Když mě policie přišla obtěžovat do firmy, moji kolegové se okamžitě snažili pomoci a začali mi balit pracovní stůl. Moje nadřízená jim však poskytla kontakt na zaměstnavatele mého manžela, což vedlo k obtěžování i jeho. Přestože tím chránila především své vlastní zájmy, uvědomila jsem si, že jsem v práci nepostupovala dostatečně dobře.

Od té doby jsem na sebe kladla přísnější nároky – vždy jsem upřednostňovala zájmy firmy před vlastními a snažila se vyhovět potřebám své nadřízené.

Když mě pracovníci výboru sousedství přišli obtěžovat na pracoviště znovu, nadřízená mě s nimi nenechala jednat. Přijala je sama a řekla: „Paní Xue je ve své práci velmi schopná a nikdy neporušuje pravidla. Věřím, že by se mimo firmu také nezapojovala do žádných nezákonných aktivit.“ Úředníci odešli a už se nevrátili.

Po celé ty roky jsem vytrvale objasňovala pravdu – bez ohledu na počasí. Nejčastější otázka, kterou dostávám, zní: „Jste tak mladá a věříte ve Falun Dafa? Nebojíte se zatčení?“

Obvykle odpovídám: „Je mým velkým štěstím, že jsem se setkala s tak výjimečnou cestou kultivace. Od té doby, co praktikuji Falun Dafa a řídím se Mistrovým učením Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, jde můj život hladce. Zlepšil se můj pracovní výkon a vydělávám více peněz. Moji starší příbuzní i děti jsou zdraví. Sdílím to s vámi proto, že jsem z toho sama tolik získala.

„Mám rodinu, na které mi záleží. Nejsem ani pošetilá, ani nevědomá – rizika si uvědomuji. Náš velký Mistr však vidí, že lidstvo čelí vážnému nebezpečí, a vyzývá nás, abychom rychle šířili pravdu a zachraňovali bytosti. Jen praktikující dokážou mít tak hluboký soucit, odložit obavy o vlastní bezpečí a sdílet pravdu s ostatními. Jediné, v co doufáme, je, abyste měli světlou budoucnost a aby všechny bytosti byly zachráněny.“

Když se ohlížím za svou kultivační cestou, plnou klopýtnutí a pádů, došla jsem až sem díky Mistrově ochraně. Cítím hlubokou čest, že mohu praktikovat Falun Dafa.

Jednou se mě spolupraktikující zeptal: „Kdyby ti nabídli lépe placenou práci, kdyby se všechny tvé děti dostaly na univerzitu Tsinghua nebo Pekingskou univerzitu a kdyby se tvůj manžel stal pozornějším a ohleduplnějším – byla bys ochotná vzdát se kultivace Dafa?“ Bez váhání jsem odpověděla: „To všechno nic neznamená. To je nemožné! Ať je cesta kultivace jakkoli náročná, mé odhodlání pokračovat je pevné jako skála!“

Do budoucna se budu snažit ještě pilněji dělat tři věci dobře a být hodna Mistrovy nekonečné milosti!