Znovuzrození zoufalého mladého člověka

(Minghui.org) Od roku 1999 zahájila KS Číny plošnou kampaň pomluv a očerňování Falun Dafa. Prostřednictvím státních médií, společenské propagandy a školních kampusů otrávila mysl všem, kteří neznali pravdu.

V roce 2003, když jsem byl ve druhé třídě základní školy, se v naší škole objevily hanlivé nástěnky o Falun Dafa. Mé vnímání Falun Dafa tedy tehdy vycházelo výhradně z jednostranného vládního vyprávění.

Narodil jsem se do rodiny s nedostatkem rodičovské lásky. Od chvíle, co si pamatuji, mě neustálé rodinné konflikty a hádky formovaly v introvertního člověka – vážného, uzavřeného a s chatrnou tělesnou konstitucí. Po celou základní školu jsem netrpěl nejen častými nachlazeními a horečkami, ale také šikanou ze strany spolužáka, se kterým jsem seděl v lavici. To vše ve mně vyvolávalo pocit nespravedlnosti života a už v tak raném věku jsem přemýšlel o tom, že bych ho ukončil.

Nakonec jsem nastoupil na střední školu. Soustředil jsem se na studium s cílem, že budu v budoucnu přínosem pro společnost. Byl jsem plný ambicí. Působil jsem jako třídní zástupce, kandidoval jsem na funkci ve třídě a usiloval o osobní úspěchy. Na vyšším stupni střední školy jsem ještě více toužil po „slávě“ a doufal, že získám uznání ostatních. Stal jsem se třídním tajemníkem Svazu mládeže a byl jsem na sebe patřičně hrdý, často jsem se tím i chlubil.

Během studia na střední škole k nám přijela na návštěvu teta a řekla mi, že Falun Dafa není takový, jak ho líčí televize. Řekla, že „sebeupálení na náměstí Tiananmen“ bylo zinscenované a falešné, a poté mi prozradila, že sama je praktikující Falun Dafa. Velmi mě to překvapilo. Okamžitě jsem se rozhodl vystoupit z organizací Svazu mládeže a Pionýrů, do nichž jsem dříve vstoupil.

Po nástupu na univerzitu jsem se naučil obcházet internetovou cenzuru. Viděl jsem videa o pravdě kolem masakru na náměstí Nebeského klidu i o pronásledování Falun Dafa a rozplakal jsem se. Nedokázal jsem si představit, že by člověk mohl žít v zemi, kde jsou lidská práva tak naprosto zničena. V té chvíli se mi v srdci zrodila myšlenka: musím využít své znalosti k obraně společenské spravedlnosti. Proto jsem se rozhodl pokračovat ve studiu v zahraničí, abych mohl ve svém oboru lépe uplatnit svou hodnotu.

Univerzita, na kterou jsem nastoupil, se nacházela ve městě, kde žila další teta. Teprve později jsem se dozvěděl, že Falun Dafa praktikovala už před rokem 1999. Pronásledování ze strany KS Číny však v průběhu let nepolevovalo. Sama čelila mnoha obtížím, a tak jsem znovu promarnil příležitost skutečně se s Falun Dafa spojit.

Rok po ukončení vysoké školy propukla pandemie a má rodina se dostala do vážných finančních potíží. Další studium v zahraničí už nebylo možné. Kvůli různým okolnostem jsem se také nemohl sblížit se spolužačkou, ke které jsem choval city, a upadl jsem do deprese.

Když jsem se ohlížel za více než dvaceti lety plnými nezdarů a bolestných zkušeností, často jsem večer usínal se slzami v očích. Nakonec jsem dokonce začal uvažovat o podřezání zápěstí, abych unikl veškerému utrpení. V té době jsem po práci každý den přemýšlel o tom, že půjdu do supermarketu koupit co nejostřejší nůž, abych si smrt co nejvíce usnadnil.

Zvláštní však bylo, že tyto myšlenky se pokaždé jakoby zablokovaly, když jsem kolem supermarketu procházel; často jsem si vzpomněl, že jsem nůž zapomněl koupit, až když jsem dorazil domů.

Právě v tomto období jsem potkal praktikující Falun Dafa jménem Haixia. Byla oslňující, otevřená a chápavá – přesně taková, jakou jsem si praktikující Falun Dafa představoval.

Kvůli drtivému vnitřnímu utrpení jsem tehdy vyhledal nemocnici. Psychiatr mi předepsal léky, ale cítil jsem, že nejsou schopny zmírnit mé vnitřní trápení. Proto jsem vyhledal Haixiu a otevřeně se jí svěřil se svými zkušenostmi i důvody, které mě vedly k myšlenkám na sebevraždu.

Řekla mi: „Dafa zakazuje zabíjení živých bytostí – jak bys tedy mohl zabít sám sebe?“ Vysvětlila mi otázky lidského osudu a reinkarnace a analyzovala kořen mého vnitřního utrpení. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem konečně potkal člověka, který mi na tomto světě rozumí nejlépe. Opustil jsem tedy myšlenky na sebevraždu a s její pomocí jsem vstoupil na cestu kultivace Dafa.

V následujících dnech jsem se po práci nejvíce těšil na studium Fa. Pochopil jsem, že smyslem lidské existence není pouze žít jako obyčejný člověk, ale navrátit se ke své pravé podstatě a nakonec se vrátit do našeho nebeského domova.

Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, prošlo mé tělo výraznými změnami: každý den jsem se cítil plný energie a lehkosti. Dříve mě má slabá tělesná konstituce vyčerpala už po několika krocích, dnes však bez problémů běhám na dlouhé vzdálenosti. Kdysi jsem měl potíže i s otevřením uzávěru lahve s vodou, dnes jsem dost silný na to, abych v kanceláři měnil velké barely s vodou. Kultivace mi otevřela moudrost a vhled a v mé práci se tak často dějí „zázraky“.

Slovy nelze vyjádřit mou vděčnost Mistrovi. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši spásu – za to, že jste dovolil mladému člověku, který byl v tomto chaotickém světě na pokraji zoufalství, znovu se narodit a získat Dafa. Děkuji Vám, Mistře! Děkuji také všem spolupraktikujícím, kteří mi pomohli!