Vzestup a pád vzdělávání v Číně

(Minghui.org) Podle Shuowen Jiezi, slovníku z doby dynastie Chan, znamená vzdělávání „učit člověka být dobrým“.

Jeden z Konfuciových následovníků, Xunzi, to dále vysvětlil: „[Prostřednictvím učení] lze hromadit laskavost a pěstovat ctnost, čímž se přirozeně získává moudrost směřující k mudrci.“

Původ vzdělávání

V průběhu dlouhé čínské historie nesly školy v různých obdobích různá označení. Za dynastie Xia se nazývaly xiao, za dynastie Shang xu a za dynastie Zhou xiang. V období dynastie Chan již existovaly veřejné školy (na státní, provinční, okresní a místní úrovni) i školy soukromé. Tento systém přetrval i v dalších obdobích a po dynastii Song si soukromé školy získaly širokou oblibu a staly se hlavní formou vzdělávání pro běžné obyvatelstvo.

Konfucius, často považovaný za jednoho z největších vychovatelů, měl údajně více než 3 000 žáků. Věřil, že „každého lze učit“. To však neznamená, že by všichni měli být vyučováni stejným způsobem. Následující příklad to ilustruje.

Jeho žák Zilu se zeptal: „Mám jednat hned poté, co o něčem slyším?“

„Dokud je zde tvůj otec a starší bratr, jak bys mohl jednat okamžitě poté, co něco uslyšíš?“ odpověděl Konfucius.

Později položil stejnou otázku jiný žák, Ran You: „Mám jednat hned poté, co o něčem slyším?“

„Ano, člověk má jednat, když něco uslyší,“ odpověděl Konfucius.

Další žák, Gongxi Hua, byl zmatený. Nechápal, proč dva studenti dostali na stejnou otázku rozdílné odpovědi, a proto se Konfucia zeptal. Ten vysvětlil: „Ran You je váhavý, proto jsem ho potřeboval povzbudit; Zilu je příliš průbojný, a proto jsem ho musel zpomalit.“

Učení není pasivní proces. Konfucius řekl: „Studium bez přemýšlení vede ke zmatení; přemýšlení bez studia vede k nebezpečí.“

Učení se neomezuje na určité okolnosti. Konfucius vysvětloval: „Když jdou tři lidé společně, vždy se mohu od jednoho z nich něco naučit. Následuji jejich silné stránky a z jejich nedostatků se poučím.“

Poznání není všechno. Starověký mudrc Sokrates, který žil v období blízkém době Konfucia, zdůrazňoval, že ctnost je stejně důležitá, ne-li důležitější. „Dobrý člověk by neměl počítat své šance na život či smrt. Měl by se ptát pouze na to, zda jedná správně či špatně – zda je jeho vnitřní podstata dobrá, nebo zlá,“ řekl.

„Mým cílem je přesvědčit vás všechny, mladé i staré, abyste nepřemýšleli především o svém životě či majetku, ale abyste se nejprve starali o své nitro,“ pokračoval. „Říkám vám, že bohatství samo o sobě z člověka dobrého neučiní, zatímco z vnitřní dobroty vychází bohatství i všechny ostatní lidské přínosy.“

Vzdělávání očima císařů

Význam vzdělávání byl v průběhu dějin velmi zdůrazňován. Císař Taizong z dynastie Tang nařídil přepracování Pěti konfuciánských klasik pro širokou veřejnost, aby byly napraveny chyby, k nimž v průběhu historie došlo.

Napsal také sérii textů známých jako Di Fan (Vzor pro císaře), určených jeho dětem, v nichž se věnoval širokému spektru témat. „Vládce v prosperujícím období dbá na střídmost. Navzdory bohatství a moci zůstává skromný; navzdory moudrosti a talentu zůstává pokorný. Není povýšený kvůli svému postavení a nechlubí se svou vysokou ctností,“ napsal císař.

Wu Jing, historik dynastie Tang, shromáždil výroky císaře Taizonga i jeho rozhovory s úředníky a sestavil dílo Zhenguan Zhengyao (Politické zásady z období Zhenguan). „Slova urozeného muže mají váhu – nejsou bezvýznamná. I obyčejný člověk se může zneuctít, pokud pronese nevhodnou poznámku a někdo ji zapíše. Pokud řekne něco nevhodného vládce, jak lze takovou škodu srovnat se škodou způsobenou obyčejným člověkem? Toto mám stále na paměti,“ napsal císař Taizong v této knize.

Císaři a úředníci napříč dynastiemi toto dílo vysoce oceňovali. Jedním z nich byl i císař Kangxi z dynastie Qing, který se jím nejen důsledně řídil, ale také podle něj vychovával své děti. Joachim Bouvet, francouzský misionář, jenž tehdy navštívil Peking, byl toho svědkem a ve svém dopise králi Ludvíku XIV. označil císaře Kangxiho za „zjevného nepřítele lenivého a zahálčivého života, neboť chodí spát velmi pozdě a vstává brzy“.

Císař Yongzheng (tehdy ještě princ) shromáždil výroky císaře Kangxiho a sestavil Tingxun Geyan (Rodinná ponaučení). „I když se zdá, že nejsou žádné potíže, měli bychom být stále připraveni a přijímat preventivní opatření. Pak žádné skutečné potíže nenastanou. Když se potíže přece jen objeví, měli bychom zůstat klidní a nevyvedení z míry, a potíže pominou,“ poznamenal kdysi císař Kangxi. „Existovalo staré rčení o ‚dbání na detaily a rozhodném jednání‘. Takto by se měly věci řešit.“

Vzdělávání v období Čínské republiky

Taková moudrost inspirovala po staletí celé generace i dynastie, až do počátku minulého století.

Chiang Kai-shek [Čankajšek], prezident Čínské republiky, kladl důraz na vzdělávání i během čínsko-japonské války (1937–1945). Opakovaně říkal: „Vzdělávání v době války by mělo být stejné jako v době míru.“ Prostředky vyčleněné na vzdělávání byly za jeho vlády druhé nejvyšší, hned po vojenských výdajích.

Když filmař Sun Mingjing v roce 1939 navštívil provincii Xikang, byl překvapen, že školní budovy byly udržovanější než budovy okresních úřadů. Jeden okresní správce mu řekl: „Náš guvernér [Liu Wenhui] vydal příkaz, že pokud by vládní budovy byly udržovány lépe než školy, okresní správci by byli popraveni.“

Díky systematickému úsilí ústřední vlády podporovat místní úředníky vychovala Čínská republika velké množství uznávaných učenců, kteří se těšili vysoké úctě. Když v roce 1962 na Taiwanu zemřel Hu Shih, prezident Academia Sinica, spontánně se jeho pohřebního průvodu zúčastnilo asi 300 000 lidí ze všech vrstev společnosti. To ukazuje, jak významnou roli vzdělávání ve společnosti hraje.

Tragédie a lži rudého teroru

Situace v pevninské Číně však byla odlišná. Wu Han, přítel Hu Shiha, se ho v roce 1949 snažil přesvědčit, aby zůstal v Pekingu a pracoval pro Komunistickou stranu Číny (KS Číny). Hu to však odmítl. „V Sovětském svazu je chléb, ale není tam svoboda; ve Spojených státech je chléb i svoboda; když přišla KS Číny, nebyl ani chléb, ani svoboda,“ vysvětlil.

Wu tomu nevěřil. Přidal se ke KS Číny a v listopadu 1949 se stal náměstkem primátora Pekingu. Když v červnu 1957 začala protikampaň proti pravici, aktivně se do ní zapojil a od té doby vedl útoky proti mnoha intelektuálům.

Bezohledná povaha KS Číny však dalece přesáhla Wuova očekávání a brzy se sám stal její obětí. Po zahájení Kulturní revoluce v roce 1966 byl Wu téměř denně napadán. Stres vedl k jeho smrti v březnu 1969. Jeho manželka i dcera rovněž zemřely tragickým způsobem.

Kromě potlačování intelektuálů a zanedbávání vzdělávání KS Číny také vytvořila nespočet lží, aby vymývala mozky široké veřejnosti, včetně dětí. Stejně jako výše zmíněný guvernér Liu Wenhui kladl důraz na vzdělání i jeho starší bratr Liu Wencai. V roce 1942 věnoval většinu svého majetku na založení střední školy Wencai, která byla tehdy nejlepší školou v provincii Sichuan. Bohužel oba bratři uvěřili propagandě KS Číny a stranu přivítali. Nakonec byli oba nemilosrdně napadeni v politických kampaních. Zejména Liu Wencai byl ve školních učebnicích falešně vykreslován jako jeden z nejhorších statkářů, který utlačoval rolníky.

Učebnice jsou plné lží, včetně alespoň jedné, která se týká Karla Marxe. Podle tohoto příběhu Marx studoval v Britském muzeu tak často, že pro něj byla vyhrazena židle a jeho kroky vyšlapaly otisky do betonové podlahy pod ní. Mnoho Číňanů, kteří muzeum navštívili, se ptalo na tuto židli i otisky, jen aby se dozvěděli, že jde o smyšlený příběh. Zaměstnanci vysvětlili, že se všemi návštěvníky je zacházeno stejně a Marx neměl žádné vyhrazené místo. Koberce se pravidelně mění a nejsou vyšlapané, natož aby byla opotřebovaná podlaha pod nimi.

Široká veřejnost v Číně tyto skutečnosti stále nezná. Den za dnem a rok za rokem tak lidé zůstávají ponořeni do lží KS Číny a podrobováni vymývání mozků. Postupně se vzdalují od pravdy a s plynoucím časem se morální úpadek šíří celou společností.

Když v roce 2008 došlo v provincii Sichuan k zemětřesení, zřítilo se velké množství škol a tisíce studentů zahynuly. Naproti tomu vládní budovy zůstaly podle zprávy NPR s názvem „Rodiče viní čínské úředníky ze zřícení škol“ z velké části neporušené. To vytvořilo ostrý kontrast s příkazem guvernéra Liu Wenhuie vydaným téměř o 70 let dříve, že vládní budovy nesmějí být stavěny ani udržovány lépe než školy.

To není zcela překvapivé, protože KS Číny vždy stavěla zájmy strany na první místo. Například v prosinci 1994 vypukl v městě Karamay v Xinjiangu požár během kulturního vystoupení studentů, které se konalo na uvítání vládních představitelů. Studentům bylo nařízeno: „Všichni musí zůstat sedět a nechat úředníky odejít jako první.“

Jak se dalo očekávat, všichni vládní představitelé byli bezpečně evakuováni. Zahynulo však 323 lidí, z toho 288 dětí.

Moderní doba: pokřivený vzdělávací systém

Všechny tyto problémy pod vládou KS Číny přispěly k fyzickým i duševním potížím mladé generace v Číně. Podle článku Čínské asociace duševního zdraví z června 2020 mohou mít čínské děti nejvyšší míru sebevražd na světě.

Odborníci zjistili, že skutečný počet sebevražd je často třikrát až pětkrát vyšší než oficiálně zveřejněné statistiky. Na základě toho by skutečný počet mohl dosahovat až 600 000 případů ročně.

Li Yuanhua, bývalý profesor na Capital Normal University, uvedl, že tyto problémy jsou z velké části způsobeny pokřiveným vzdělávacím systémem. Na jedné straně studenti v morálně upadající společnosti žijí v prostředí plném různých nezdravých rozptýlení a nejsou vedeni k tomu, jak být dobrým člověkem; v důsledku toho postrádají naději. Na druhé straně čelí obrovskému tlaku ze strany rodičů, učitelů, vrstevníků i společnosti, což vede k jejich psychickému zhroucení.

Čí vina to tedy je? Je politováníhodné, že civilizace s tisíciletou historií dospěla do stavu, jaký dnes vidíme. Když jsou tradiční hodnoty skromnosti, laskavosti a ctnosti nahrazeny ideologií KS Číny (tedy třídním bojem, nenávistí a brutalitou), je úpadek vzdělávání i celé společnosti nevyhnutelný.

Přesto se lze rozhodnout jinak. Když se uznávaný učenec Qian Mu v říjnu 1949 rozhodl odejít do Hongkongu, jeho starší bratr Qian Jibo (také historik) se ho pokoušel přesvědčit, aby zůstal v Číně a pracoval pro KS Číny.

Qian Mu zavrtěl hlavou a zeptal se: „Bratře, ty se vyznáš v jazyce a historii. Viděl jsi v Prohlášení Čínské lidové osvobozenecké armády vydaném v dubnu [k porážce Chiang Kai-sheka a Kuomintangu] velkorysost a toleranci [KS Číny]?“ Qian Jibo mlčel.

To, co následovalo, bylo očekávatelné. V Hongkongu Qian Mu spoluzaložil New Asia College a těšil se úspěšné kariéře. Později odešel na Taiwan a stal se členem Academia Sinica. Qian Jibo naproti tomu zemřel během protikampaně proti pravici v roce 1959.

To je jen jedna z nesčetných tragédií způsobených vírou v KS Číny. Kdy se vzdělávání v Číně vrátí na správnou cestu? Odpověď lze možná nalézt při zpětném pohledu na výše popsané dějiny.