Pýcha může zničit kultivujícího

(Minghui.org) Pýcha je v mnoha tradičních vírách vnímána jako negativní vlastnost. V západních náboženstvích je prvním ze sedmi smrtelných hříchů. V buddhistickém písmu Avatamsaka Sutra (华严经) je pýcha uvedena jako nejzávažnější ze Tří překážek, po ní následuje závist a chamtivost.

V ortodoxních náboženstvích je pýcha slabostí, která může vést ke zkáze. Říká se, že Satan býval šestikřídlým andělem a byl znám jako syn jitřenky, zářící krásou a moudrostí. Z nebe byl svržen proto, že ztratil pokoru a vzbouřil se proti Bohu.

Podobný příběh existuje i v buddhismu. Bratranec Buddhy Šákjamuniho, Devadatta, byl jeho oddaným žákem. Poté, co Devadatta získal nadpřirozené schopnosti, stal se stále arogantnějším a pokusil se Šákjamunimu uzurpovat vedení. Dokonce si najal lidi, aby Šákjamuniho zavraždili, vypustil na něj zuřivého slona a shodil z hory velký balvan. Nakonec pro obrovské množství karmy, kterou si způsobil, padl do pekla.

Všiml jsem si, že někteří praktikující Falun Dafa projevují pýchu. Po několika letech praktikování si myslí, že o Dafa už vědí všechno. Odloží Zhuan Falun s tím, že už se nemají co učit; někteří dokonce znovu vykládají význam Fa. Tito praktikující byli zaslepeni pýchou a nedokázali uvidět hlubší významy v nekonečných úrovních rozlehlého vesmíru.

Tato pýcha se projevuje i tehdy, když někteří praktikující objasňují pravdu o pronásledování. Jakmile pro určité projekty něco udělají, začnou být povýšení a chlubí se svými výsledky. Někteří si užívají chválu a začnou ostatním praktikujícím poroučet. Zároveň nedokážou přijímat kritiku. Když ostatní dávali návrhy, jeden praktikující se hádal a odmítal naslouchat. Když jiný onemocněl, říkal, že je to nespravedlivé, protože měl pocit, že pro Dafa udělal tolik věcí. Stěžoval si na Mistra a nakonec v bolestech zemřel.

Pýcha se objevuje i ve sdílení zkušeností. Někteří se chlubí tím, co udělali, a jiné praktikující shazují a stěžují si na ně. Jedna praktikující byla plná sebe a dívala se na ostatní svrchu. Jiný si přisvojoval zásluhy za to, co udělali druzí, ale když se věci nevyvíjely dobře, vyhýbal se odpovědnosti. Někteří z těchto praktikujících se nakonec obrátili proti Dafa a stali se agenty KS Číny. Někteří onemocněli a zemřeli; někteří byli opakovaně pronásledováni; a někteří dál působili potíže ostatním praktikujícím, přičemž odmítali nést odpovědnost, když projekt selhal.

V budhistickém písmu Sutra of the Non-Activity of All Dharmas (诸法无行经) Šákjamuni řekl, že v jednom ze svých minulých životů choval hněv vůči jednomu mnichovi. V důsledku toho byl uvržen do pekla Avíčí na nesmírně dlouhou dobu. V Sutra on the Wise and Foolish (贤愚经) se mladý mnich posmíval starému mnichovi, že při recitování sútry zní jako štěkot psa. I když mladý mnich rychle olitoval, přesto byl potrestán a znovuzrodil se jako pes po 500 životů. Tyto příběhy ukazují hrozné následky arogance a zesměšňování druhých.

Pocit pýchy může být důsledkem Dunning–Krugerova efektu, známého také jako jev „žáby ve studni“. Lidé s malými zkušenostmi nebo znalostmi v určité oblasti mají sklon výrazně přeceňovat své znalosti či schopnosti a vyzařovat pocit vlastní důležitosti. Když u sebe nebo u druhých zaznamenáme arogantní chování, měli bychom zbystřit a okamžitě se napravit, případně na to druhé upozornit.

Čím méně člověk ví, tím je arogantnější; čím je méně schopný, tím více si chce přisvojovat zásluhy; čím je užšího rozhledu, tím více má sklon chlubit se, závidět a pohrdat druhými. Jako praktikující potřebujeme opustit své představy, včetně pýchy. Musíme se vzdát pocitu vlastní důležitosti, protože právě pokora nám umožňuje dál stoupat v kultivaci. Ať si myslíme, že jsme se už naučili nebo udělali cokoli, je to pořád příliš málo – víme méně než jednu kapku v oceánu Buddhova Fa a počet vnímajících bytostí, které jsme zachránili, může odpovídat jen jediné titěrné hvězdě v galaxii.

Král Šalomoun, syn Davidův, se kdysi modlil k Bohu a prosil o chápavé srdce, aby mohl spravovat Boží lid a rozlišovat mezi správným a nesprávným. Bůh pak Šalomounovi slíbil bezprecedentní moudrost, protože žádal o moudrost k vládnutí lidu se spravedlností, a ne o dlouhý život, bohatství ani o smrt svých nepřátel.

Král Šalomoun řekl: „Pýcha předchází zkázu a pokora předchází poctě.“ Chceme-li být opravdovými praktikujícími, musíme jasně chápat, že pýcha je počátkem úpadku, který vede ke zkáze. Jakmile se objeví známky pocitu vlastní důležitosti a pýchy, musíme být bdělí a usilovně je odstraňovat.