(Minghui.org) Jsem lékařka a Falun Dafa jsem začala praktikovat ještě před rokem 1999. Od mládí jsem byla slabá a trápila mě řada nemocí. Po svatbě a narození dětí se můj zdravotní stav ještě zhoršil. Měla jsem neurózu, srdeční onemocnění, hypertyreózu, revmatoidní artritidu, revmatismus a potíže s močovým měchýřem. Kvůli bolesti na hrudi a bolesti kloubů jsem špatně spala. Bylo mi 28 let.
Když jsem poprvé uviděla Zhuan Falun, cítila jsem se lehká a příjemně uvolněná. Napadlo mě, že to není obyčejná kniha, a tak jsem ji četla bez přestání celou noc. Druhý den jsem nebyla ospalá, i když jsem předtím vůbec nespala.
Z četby knihy jsem pochopila, že životní strasti jsou důsledkem karmické odplaty. Tehdy jsem začala praktikovat Dafa. Nemyslela jsem na to, že bych se měla uzdravit, ale moje potíže postupně zmizely, aniž bych si toho vlastně všimla. Každý den jsem byla šťastná, protože Dafa bylo to, na co jsem čekala po celé věky.
Synovo kožní onemocnění se zahojilo
Když bylo mému synovi šest let, byl po hraní venku celý špinavý, a tak jsem mu dala koupel. Všimla jsem si, že se mu na noze otevřelo znaménko a že bylo ponořené ve špinavé vodě. Věděla jsem, že existuje možnost, že by mohlo jít o rakovinu kůže, a tak jsem to vydezinfikovala, obvázala a potom jsem ho naučila říkat dvě věty: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Usnul, zatímco jsem ty dvě věty dál recitovala.
Po několika dnech z rány na jeho noze stále vytékala tekutina, byla oteklá a výrazně zarudlá. Objevily se řady drobných červených, modrých a černých hrbolků, které vypadaly jako kožní znaménka. Bylo to velmi znepokojivé. Věděla jsem, že pokud jde o rakovinu kůže nebo nějaké onemocnění, bude obtížné to léčit. Syn a já jsme ty dvě věty recitovali každý den. Po třech měsících všechna drobná znaménka zmizela. Uzdravil se.
O deset let později, když chodil na druhý stupeň, se mu však na noze znovu objevila drobná znaménka. Protože ho svědila, škrábal je. Byla jsem zaneprázdněná v práci a on ve škole. Po týdnu znaménka praskla a objevilo se ještě víc drobných znamének různých barev. Celé lýtko mu oteklo – bylo to horší než před deseti lety.
Tentokrát jsem neměla obavy. Řekla jsem mu, aby se mnou po dokončení domácích úkolů dělal cvičení. Než skončil, bylo už deset večer. Manžel nebyl spokojený, že cvičí tak pozdě, a řekl: „Je pozdě. Ať jde spát. Zítra ráno musí do školy.“
Zavolala jsem si manžela stranou a řekla mu: „Víš, co by náš syn mohl mít? Před deseti lety jsem ti to neřekla, protože jsem tě nechtěla vyděsit. Mohla to být rakovina kůže a nemuselo by být snadné ji úspěšně léčit. Před deseti lety měl stejné kožní potíže a teď se mu to vrátilo. Nevidíš, že den ode dne hubne? Kdybychom ho vzali do nemocnice, možná by musel na ozařování nebo chemoterapii. Ať bychom zaplatili cokoli, pořád by se nemusel vyléčit. Jestli chceš tohle, můžeme s léčbou začít. Jinak ať se mnou dělá cvičení.“ Manžel se vyděsil a už nám do praktikování nikdy nezasahoval.
O letních prázdninách jsme se synem společně studovali Fa. Nevěděl, jak vážné by to mohlo být, a říkal jen, že se po cvičeních cítí dobře. O devět měsíců později nezůstala na noze ani stopa po znaménkách, která měl dřív.
Jednou v televizi slyšel, že prasklé rakovinné znaménko je nebezpečné. S překvapením mi řekl: „Mami, to zní jako to, co jsem měl. To je děsivé!“
Řekla jsem: „Ano, neřekla jsem ti to, protože jsem nechtěla, abys měl strach. Mistr tě zachránil!“ Poděkoval Mistrovi za záchranu.
Mému synovi je dnes přes třicet a je ženatý. Má šťastnou rodinu – laskavou manželku a roztomilého syna. Vím, že všechno, co se v našich životech děje, jsou požehnání od Mistra Li.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
