Učit se brát ohled na druhé

(Minghui.org) Jsem mladá praktikující Falun Dafa a kultivovat jsem začala v roce 2017. Během let jsem postupně pochopila, že myslet na druhé ve skutečnosti znamená myslet i na sebe. Ráda bych se s vámi podělila o několik svých zkušeností.

Rozhodování s ohledem na druhé

Vyrůstala jsem s maminkou, která praktikovala Falun Dafa, a věděla jsem, že Dafa je dobrý. Snažila jsem se řídit principy Dafa, ale formálně jsem ještě nezačala praktikovat.

Když jsem se hlásila do navazujícího magisterského studia, mnoho studentů se ucházelo o místo u profesora Wanga, který byl školitelem doktorandů. Do pohovorů postoupili pouze čtyři uchazeči, ale k dispozici bylo jen jedno místo. V písemné části jsem skončila čtvrtá. Když jsem profesora Wanga kontaktovala předem, bylo mi řečeno, že už se rozhodl přijmout uchazeče s nejlepším výsledkem.

Když jsem viděla, že moje šance jsou malé, oslovila jsem další profesory, zda by neměli volné místo. Pouze jeden školitel byl ochoten mi místo nabídnout, ale už ten rok neplánoval přijímat studenty a požádal mě, abych si našla jiného vedoucího.

Znovu jsem kontaktovala profesora Wanga a ten měl velkou radost. Nabídl mi však dvě možnosti: buď budu studovat u něj, nebo u vedoucího magisterského studia, který naléhavě potřeboval studenta, ale neměl oficiální oprávnění k náboru.

Většina studentů by si vybrala školitele s doktorským titulem, který nabízel větší prestiž, více zdrojů a možnost pokračovat k doktorátu. Ale uvědomila jsem si, že tento vedoucí studenta skutečně potřebuje, a proto jsem se rozhodla studovat pod jeho vedením.

Pozdější vývoj ukázal, jak správné to rozhodnutí bylo. Protože jsem byla jeho jedinou studentkou, věnoval mi veškerou svou energii. Během magisterského studia jsem publikovala práce, které splňovaly podmínky pro získání doktorátu. On i jeho manželka se ke mně chovali jako k vlastnímu dítěti a pečovali o mě po všech stránkách. Postupně jsme se stali jako rodina.

Později jsem „formálně“ přešla do doktorského programu u profesora Wanga, ale ve studiu jsem pokračovala se svým původním vedoucím. Doktorát jsem dokončila bez problémů. Mezitím student, který byl původně u profesora Wanga na prvním místě, narážel na potíže – jeho školitel byl velmi vytížený a měl mnoho studentů. Bez dostatečného vedení nakonec přišel požádat o pomoc mého vedoucího s návrhem experimentů. Sotva dokončil magisterské studium a na doktorát se už neodvážil.

Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že tím, že jsem dala na první místo svého vedoucího, jsem nakonec získala nejvíce sama.

Myslet na druhé při hledání zaměstnání

Po absolutoriu jsem stála před dalším rozhodnutím. Jednou možností bylo učit na běžné základní škole v okrajové školské oblasti s malým počtem žáků a slabší školní kulturou. Druhou možností bylo učit na kvalitním gymnáziu v prestižní oblasti s dobrou studijní atmosférou a mezinárodním programem.

Pro většinu lidí by byla volba jasná. Po pečlivém zvažování jsem se však rozhodla pro základní školu. Proč? Ředitel školy měl silnou touhu školu zlepšit a velmi stál o učitele s doktorským vzděláním.

Většina škol uzavírá smlouvy na tři roky a mnoho nových učitelů bere takové místo jen jako přechodnou stanici. Tato základní škola mi však nabídla desetiletou smlouvu, což znamenalo dlouhodobý závazek.

Měla jsem velké pracovní zatížení. Kromě hlavního předmětu jsem vyučovala i na prvním stupni a zároveň vykonávala fyzicky náročnou práci laborantky. Mnoho lidí se mě zastávalo a považovalo toto uspořádání za nespravedlivé. Zůstala jsem klidná a brala to jako příležitost ke zlepšení svého charakteru.

Postupem let se škola rychle rozvíjela, počet žáků rostl a moje práce byla čím dál snazší. Po pandemii covidu-19 začalo město zavádět mechanismus odchodů učitelů – v podstatě formu snižování stavů. Školy s menším počtem žáků vybízely učitele k odchodu.

Protože jsem měla dlouhodobou smlouvu a učila mnoho studentů, moje pozice byla jistá. Dokonce i zástupce ředitele poznamenal, že moje tehdejší rozhodnutí se nyní jeví jako velmi moudré. Vím, že to vše uspořádal Mistr. Protože jsem dala na první místo ředitele a školu, nakonec jsem byla tou, kdo z toho měl prospěch.

Drobné příklady z každodenního života

Jeden rok jsem působila jako studijní koordinátorka a měla jsem na starosti rozvrhy pro celý ročník. Protože rozvrhy se dotýkají osobních zájmů učitelů, nebyl to jednoduchý úkol. Každý měl jiné preference: někdo nechtěl brzká rána, jiný potřeboval odcházet dříve, někdo chtěl mít hodiny blokově, další se vyhýbal pondělním ránům nebo odpolední výuce.

Po opakovaných úpravách jsem si neoblíbené časové sloty přiřadila sama. Soustředila jsem se na uspokojení ostatních, ne na vlastní pohodlí. Když byl rozvrh hotový a všichni byli spokojeni, podívala jsem se na svůj vlastní plán.

Zpočátku jsem se obávala, že výuka čtyř tříd ob týden naruší postup a zkomplikuje přípravu na laboratorní cvičení. Když jsem si ale rozvrh pečlivě prošla, byla jsem ohromena. Všechny čtyři třídy byly dokonale sladěné a plynule se střídaly každé dva týdny – uspořádání bylo lepší, než kdybych ho plánovala záměrně.

Podělila jsem se o to s kolegyní, která ví, že praktikuji Falun Dafa. Zeptala se: „Jak se říkají ta slova znovu?“ Odpověděla jsem: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Usmála se a řekla: „Tak to taky zkusím.“

Přesun kanceláře a nečekaná požehnání

Náš ročník byl nedávno přesunut do jiného patra, což si vyžádalo změny kanceláří. Zpočátku si jiný učitel zabral stůl, který byl přidělen mně, a já zůstala bez pracovního místa. Řekla jsem kamarádce, aby se za mě nehádala, a uvedla jsem, že mohu pracovat kdekoliv.

Dočasně jsem byla umístěna do kanceláře s učiteli hudby a výtvarné výchovy, později jsem byla přesunuta do laboratorní kanceláře se silným zápachem preparátů a špatným větráním. Podmínky byly nepříjemné a komunikace s kolegy obtížná.

Nakonec jsem požádala o další přesun. Nečekaně jsem se dostala zpět do klidné kanceláře, kde nyní většinou pracuji sama. Díky dveřím na heslo a bez vyrušování mohu každý den v klidu studovat Fa.

Později jsem se dozvěděla, že kancelář, kterou jsem měla původně obsadit, byla zamořena myšmi. Kolegové mi řekli: „Ještě že jsi tam neskončila – ta, kde jsi teď, je mnohem lepší.“ Hluboce jsem ocenila Mistrova pečlivá uspořádání a znovu si uvědomila, že myslet na druhé skutečně znamená myslet i na sebe.

Závěrečné myšlenky

Během let jsem zažila nespočet podobných situací. Možná je to drobný projev, v lidském světě, nádherné říše „dávání druhých na první místo“.

Děkuji Vám, Mistře Li.