Mé posvátné pouto se synem

(Minghui.org) Žiji v okresním městě a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1998. Dnes je mi 87 let.

Mám tři syny. Nejstarší po absolvování univerzity pracoval v oblasti zemědělských technologií. V roce 1994 získal zaměstnání ve Spojených státech. Když se Falun Dafa poprvé objevil, vyprávěl nám o něm.

V jedné restauraci si všiml informace o Falun Dafa vyvěšené na zdi – psalo se v ní, že praxe vznikla v Číně. Velmi ho to zaujalo a začal praktikovat.

Na základě vlastních zkušeností byl přesvědčen, že Falun Dafa je dobrý. V roce 1996 nám telefonoval a povzbuzoval nás, abychom začali praktikovat také – vysvětloval, že Falun Dafa je kultivační praxe buddhistické školy a že jde o vzácnou příležitost. Říkal, že v dnešním světě je velmi obtížné potkat pravého Mistra, který vyučuje spravedlivý Fa.

Tehdy jsme s manželem jeho slovům příliš nerozuměli, a tak jsme propásli vzácnou příležitost získat Fa dříve. Až na jaře roku 1997, když manželovi přátelé naléhali, aby se k nim připojil na místním cvičebním místě, začal praktikovat. Každé ráno cvičil a večer chodil do vojenského domova důchodců sledovat videa s Mistrovými přednáškami Fa.

V té době jsem kromě domácích prací trávila většinu volného času hraním karet s přáteli a domů jsem se vracela až po setmění. Manžel mě požádal, abych začala vařit večeři dříve, aby nepřišel pozdě na sledování přednášek.

Vždy jsem si manžela vážila a měla jsem pocit, že dělá něco velmi dobrého. Proto jsem se každý den vracela domů dříve, abych mu včas připravila večeři.

Začínám praktikovat

Po zahájení kultivace manžel několikrát upadl, ale pokaždé se rychle zotavil. Později pochopil, že tyto pády Mistr uspořádal proto, aby mu pomohl odstranit karmu.

Jednoho jarního rána v roce 1998 jsem se procházela v parku a uviděla ženu, jak medituje se svým vnukem, který byl velmi roztomilý a mohl mít asi deset let. Řekli mi, že praktikují Falun Dafa. Zaujalo mě to, a tak jsem si k nim sedla a zkusila se naučit meditaci vsedě.

Připojila jsem se k manželovi a začala jsem cvičit na veřejném náměstí. Bylo tam mnoho lidí, kteří stáli ve vrstvách kruhů. Cvičili jsme za doprovodu krásné hudby a atmosféra byla velmi pokojná. Přitahovalo to mnoho kolemjdoucích a řada z nich s námi začala praktikovat.

Byla jsem velmi povzbuzená a meditovala jsem v plném lotosu (obě nohy zkřížené). Brzy jsem dokázala sedět půl hodiny.

Měla jsem pouze jeden rok večerní školy, a tak jsem měla potíže s rozpoznáváním mnoha znaků v knize Zhuan Falun. Při skupinovém studiu Fa jsem pozorně poslouchala, když ostatní četli, a postupně jsem se k nim dokázala při čtení připojit.

Spojení s naším nejstarším synem v zahraničí

Náš nejstarší syn se v květnu 1999 vrátil domů, aby zde představil Falun Dafa, a povzbuzoval nás, abychom si vážili příležitosti kultivovat. Zůstal pouze pět dní a poté se vrátil do Spojených států.

Od té doby uplynulo 26 let. Kvůli pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) se už nemohl vrátit domů – ani když jeho otec zemřel.

Syn často telefonoval svému bývalému spolužákovi a svěřoval se mu, jak je smutný, že mě kvůli pronásledování nemůže vidět. Tento spolužák mě přišel navštívit jeho jménem.

Další jeho spolužák pracuje jako novinář. Syn ho také kontaktoval a i on mě přišel navštívit. Kvůli tvrdému pronásledování jsme však o Falun Dafa nemluvili.

Jako matka jsem měla o syna přirozeně obavy a přemýšlela jsem, zda to daleko od domova dobře zvládá. Jak jsem pokračovala v kultivaci, postupně jsem pochopila, že ačkoli máme v tomto životě vztah matky a syna, jsme zároveň spolupraktikující a sdílíme posvátný předurčený vztah s Dafa. Pod ochranou Mistra se nemám čeho obávat.

Byla jsem odvezena do střediska pro vymývání mozků pracovníky Úřadu 610, protože jsem lidem objasňovala pravdu o Falun Dafa. Můj případ byl v našem kraji považován za závažný a KS Číny mě chtěla uvěznit.

Než mě odvedli, utrpěl manžel při dopravní nehodě vážná zranění a nebyl schopen se o sebe postarat. Když mu syn telefonoval, manžel se rozplakal a řekl mu, že se cítí velmi osamělý a bezmocný. Syn také plakal.

Syn se mě ze všech sil snažil zachránit – cestoval mezi New Yorkem a Torontem, sdílel situaci s praktikujícími a pořádal tiskové konference před čínským konzulátem, aby odhalil pronásledování. Také telefonoval na místní policejní stanici a vyzýval je, aby mě bezpodmínečně propustili.

Mnoho praktikujících v Číně se mě rovněž snažilo zachránit různými cestami. Někteří místní obyvatelé také hovořili s policií a žádali o mé propuštění. Po čtyřech měsících jsem se mohla vrátit domů.

Manželka našeho nejstaršího syna také praktikuje Falun Dafa. Mají tři děti, ale dvě mladší jsem dosud neměla možnost poznat. Přestože jsme fyzicky daleko, naše srdce jsou úzce spojena. Máme stejné přání: pomáhat Mistrovi při nápravě Fa a zachraňovat více vnímajících bytostí.

Dnes uplynulo 26 let a mým nejhlubším přáním pro syna je, aby vždy chránil Fa. Všichni praktikující Dafa – v Číně i v zahraničí – studují tutéž knihu, cvičí stejná cvičení a skutečně tvoří jedno tělo.

Věřím, že se syn jednou bude moci vrátit domů. Jsem odhodlaná dobře kultivovat sama sebe a těším se na den, kdy budeme moci přivítat Mistra zpět v Číně. A zároveň bych ráda přivítala syna zpět po svém boku, abychom mohli pokračovat v našem posvátném poutu.

Naučila jsem se nespoléhat na své děti

Manžel zemřel před více než deseti lety a od té doby žiji sama. S pomocí místních praktikujících jsem si pořídila počítač a tiskárnu a naučila jsem se vytvářet krásné pravdu objasňující materiály, aby lidé mohli pochopit pravdu. Vyrábím je každý den a díky Mistrovu uspořádání se mnoho lidí v našem okolí dozvědělo, že Falun Dafa je dobrý.

Jednoho dne v březnu 2024 jsem náhle pocítila velkou slabost a nemohla jsem jíst. Šla jsem na toaletu a měla jsem potíže se postavit. Nakonec se mi podařilo dojít do postele, kde jsem několik dní ležela bez jídla.

Když jsem to už nemohla vydržet, zavolala jsem druhému synovi a řekla mu, že jsem několik dní nejedla. Vzal mě k sobě domů a zařídil mi bydlení v zrekonstruované místnosti ve skladu v přízemí. Nosili mi tam jídlo.

Během Svátku dračích lodí přivedl nejmladší syn svou rodinu na společné setkání. V době oběda jsem zaslechla, jak se baví o tom, zda je dost rýže.

Slyšela jsem, jak říkají: „Ta stará [měli na mysli mě] toho moc nesní.“ Proto už další rýži nevařili. Navíc všichni pili alkohol a jedli více pokrmů než rýže.

V době oběda mi nikdo nic nepřinesl a pocítila jsem lehký smutek, protože šlo o tradiční čínský svátek. V tu chvíli jsem si však vzpomněla na to, co nás Mistr učí:

„Cokoliv během své kultivace prožíváte, ať je to dobré či zlé, je dobrá věc, protože to přichází pouze proto, že se kultivujete.“ (Konferenci Fa v Chicagu, Podstata pilného pokroku III)

Rychle jsem překonala pocit smutku a necítila jsem vůči synům ani snachám žádnou zášť. Naopak jsem si uvědomila, že bych jim měla poděkovat za příležitost zlepšit se. Rozhodla jsem se, že se na své děti nebudu spoléhat a že svou zkoušku co nejdříve překonám.

Večer jsem si připravila jednoduchou večeři. Od té doby si vždy vařím sama a snažím se svým dětem co nejméně přidělávat starosti.