Síla soucitu

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa před 30 lety, když mi bylo deset. Stále silněji cítím, že Mistr byl vždy po mém boku, a dokud kráčím po cestě, kterou mi uspořádal, dokážu projít jakoukoli zkouškou či soužením.

Vždy jsem cítila, jak výjimečný Falun Dafa je. Odpoutávání se od lidských připoutání a citů už pro mě není bolestné – naopak cítím radost.

Když jsem jela vyzvednout dceru ze školy, poslouchala jsem hudbu. Slzy mi začaly stékat po tváři a skladba „When Dafa Spreads Widely, All Things Are Renewed“ se hluboce dotkla mého srdce.

Okamžitě jsem si uvědomila, že ty slzy vycházejí z mé osvícené stránky. Skutečně jsem totiž odložila zášť vůči manželovi a soucit, který jsem si v Dafa vypěstovala, možná odstranil i špatné věci, jež mu zasahovaly do života. Byla jsem Mistrovi nesmírně vděčná za vedení a moudrost, které mi dal, a díky nimž jsem se dokázala vymanit z trápení velmi nešťastného manželství.

Dlouho jsem byla ze vztahu s manželem sklíčená. Slovně mě napadal – obvykle bezdůvodně. Často jsem přemýšlela, jak se mohli manželé v dávných dobách k sobě chovat s úctou a zdvořilostí, když jsme si s manželem byli stále vzdálenější a připadali si jako nepřátelé.

Když se na mě obořil, snášela jsem to a mlčela. Připomínala jsem si, že jsem praktikující Dafa, a měla bych se vždy dívat do sebe a rozšiřovat svou schopnost trpělivosti a porozumění. Po léta jsem se snažila rodinu udržet pohromadě a s manželem se nehádala.

Někdy se mě děti zastaly a vždy jsem jim říkala, aby otce neobviňovaly. Vysvětlovala jsem jim, že bychom se k němu měli chovat ještě lépe, protože staré síly se nás vždy snaží rozdělit. A přesto, ať jsem se snažila sebevíc, i když jsem měla pocit, že v tomto ohledu nemám žádnou mezeru, vzdálenost mezi námi rostla.

Myslela jsem si, že jsem se odpoutala od připoutání k běžnému životu, protože mám své vlastní aspirace a smysl života. Kromě péče o děti jsem byla zaneprázdněná prací. Protože jsem se nikdy nerozčilovala, když manžel ztratil nervy, ztichl. Žili jsme však jako cizí lidé – každý jsme si šli svou cestou.

Věděla jsem, že to není normální. Nedokázala jsem se k manželovi chovat s úctou jako lidé v dávných dobách, natož naplnit měřítka opravdové praktikující Dafa. Co jsem dělala špatně?

Jednoho večera jsem se synem četla básně z Hong Yin a dvě z nich na mě hluboce zapůsobily. Jedna z nich zní:

„Vymanění se ze tří říší

Ten, kdo běžných radostí a strastí nedbá
Kultivujícím je
Ten, kdo ke světským ztrátám a ziskům připoután není
Arhatem je“
(Hong Yin)

Druhá byla:

„Rozdíl mezi smrtelníky a božstvy

Co je člověk?
Pln je emocí a tužeb.
Co je bůh?
Lidské myšlenky nalézt nelze.
Co je buddha?
Soucitnou ctností je hojně obdařen.
Co je tao?
Opravdová bytost, klidná a jasná.“
(Hong Yin)

Uvědomila jsem si, že když se ke mně manžel choval špatně, dokázala jsem maximálně neodpovídat stejným tónem – ale skutečně jsem se k němu nechovala laskavě. Když se mnou přestal mluvit, neměla jsem mu co říct. Často jsem si říkala: „Tolik jsem za ta léta dala, a on si toho ani neváží.“ Došlo mi, kolik lidských připoutání ve mně stále je. To poznání mě šokovalo.

Jednoho dne se na mě dcera velmi rozzlobila a řekla, že jsem jí ublížila. Se slzami si stěžovala otci. Ten den jsme byli u její babičky. Manžel si své matky velmi vážil a nechtěl dělat scénu. Jen se na mě zlověstně podíval a ostrým hlasem pronesl: „Jestli se mé dceři neomluvíš, tak já…“ Jeho pohled říkal: „Zabiju tě.“

Klidně jsem dál skládala prádlo, jako bych sledovala představení v lidském světě – lidé jsou ovládáni emocemi, ať už láskou či nenávistí, a ztrácejí sami sebe. Emoce jsou nespolehlivé – mění se v mžiku. Když jsou lidé zamilovaní, zapomínají na vše ostatní; když nenávidí, jsou chladní a krutí. Emoce lidi rozesmějí i rozpláčou a nakonec z nich udělají pošetilce.

Tiše jsem vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila zasahování. Dcera se postupně uklidnila a já cítila, že se také postupně odpoutávám od lidských citů.

Když mě manželovo slovní napadání nevyvedlo z míry, démoni emocí se mě snažili narušit jinak. Vkládali mi do mysli myšlenky typu: „Tvůj manžel si každý den povídá s jednou obchodní partnerkou, stále se smějí a žertují – a nikdy to nekončí.“

Vzpomněla jsem si na několik řádků z Mistrovy básně „V Tau setrvávající“:

„...Dívá se, leč nevidí –
Od klamu a pochyb osvobozen.
Poslouchá, leč neslyší –
Mysl, již tak těžké je vyrušit....“
(Hong Yin)

Rozhodla jsem se nenechat se lidskými emocemi a připoutáními pohnout a zcela je odložit.

Protože jsem přes den zůstala nepohnutá, manželova nevěra si ke mně našla cestu ve snech. Když jsem se probudila, cítila jsem lehké citové rozrušení, ale rychle jsem si ujasnila: „Budu svou pravou já – tou, která řídí svůj život. Nic mě nemůže zviklat ani ovlivnit.“

Pomyslela jsem si: „Nikdy nebudu vědět, kolik špatných věcí za mě Mistr odstranil a kolik karmických dluhů za mě nesl. Během nesčetných životů jsem nahromadila obrovské karmické dluhy. Nebýt Mistrova bezmezného soucitu, nikdy bych se od nich v tomto životě neosvobodila.“ Dafa mi dal sílu a moudrost a cítila jsem, jak rostou mé vnitřní kvality.

Začala jsem být k manželovi ohleduplnější. Po přípravě snídaně jsem tiše zaklepala na dveře jeho ložnice a řekla: „Připravila jsem snídani, až vstaneš, můžeš si vzít.“ V poledne jsem mu zavolala a zeptala se, zda chce jít na oběd se mnou.

Když jsme spolu obědvali, mluvila jsem o tom, jak vychovávám děti a jak se jim daří ve škole, protože vím, že mu na nich záleží. Poslouchal a občas se usmál. Pak jsem řekla: „Nespěchej, já už musím jít.“ Přikývl. Vše probíhalo klidně.

Jedno odpoledne přišel do mé kanceláře. Když jsem uklízela dokumenty, začal mluvit o tom, kolik toho pro rodinu udělal a jak jsem ho zklamala. Řekl, že se chce rozvést.

Tentokrát jsem neustoupila. Klidně a pevně jsem mu odpověděla: „Všechno, co říkáš, je z tvého pohledu. Je pravda, že nevydělávám tolik jako ty, ale to neznamená, že jsem pro rodinu neudělala tolik. Po všechna ta léta jsem dala všechno do péče o naše děti.

„Když jsme se brali, nežádala jsem žádné věno. Když jsme kupovali dům, dala jsem 100 000 jüanů jako zálohu. Bylo to hned po škole a byly to všechny mé úspory. Později, když jsme kupovali auto, dala jsem ti opět všechno, co jsem měla, na zálohu.

„Jsem praktikující Dafa a na těchto věcech mi příliš nezáleží. Naše děti ale ještě nejsou plnoleté a je mou odpovědností je chránit. Nerozvedu se, dokud nebudou dospělé.“

Poté jsem pokračovala v práci. V té chvíli jsem skutečně cítila, že jsem se odpoutala od lidských citů – necítila jsem žádnou křivdu ani zášť. Byl to nesmírně příjemný pocit úplného klidu a míru.

Manžel dlouho mlčel, pak tiše řekl: „Odpoledne vyzvednu syna a ty můžeš vyzvednout dceru.“

„Dobře, žádný problém. Půjdu pro ni,“ ujistila jsem ho.

Cestou pro dceru mi bylo manžela opravdu líto. Tento soucit mě povzbudil, abych k němu byla skutečně laskavá, protože jeho pravé já možná žádá o pomoc. Znečištěný lidský svět z něj udělal to, kým je. Nemůže zakoušet skutečné štěstí a teplo mezi lidmi, protože je spoután připoutáními ke slávě a zisku. Cítila jsem k němu nekonečný soucit a slzy mi opět tekly po tváři, když jsem poslouchala „When Dafa Spreads Widely, All Things Are Being Renewed.“

Jak se dál kultivuji a napravují sama sebe, konečně chápu, jak se mám k manželovi chovat – mám si ho upřímně vážit. Každý z nás je jedinečný život a měla bych ho respektovat s uznáním a důstojností, projevovat ušlechtilé vlastnosti praktikující Falun Dafa. Tím si získám i úctu druhých.

Toto jsou má současná pochopení. Prosím, laskavě upozorněte na cokoli nevhodného.

Články, v nichž si praktikující navzájem sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní vnímání v určitém období vycházející z jejich aktuálního stavu kultivace a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.