Pracovní úraz se rychle zahojil a vyvolal pozdvižení v továrně

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v květnu 1996. Knihu Zhuan Falun mi představil kolega z práce. Když jsem ji toho večera otevřel, byl jsem okamžitě uchvácen. „Tohle je pravda, kterou jsem nikdy předtím neviděl,“ pomyslel jsem si. „Přesně tohle jsem hledal.“ Tři večery po sobě jsem knihu četl od začátku do konce a byl jsem plný nadšení. Zázračná a zdánlivě nedosažitelná kultivace, po které jsem dlouho toužil, ke mně náhle přišla sama. Jak bych se jí mohl snadno vzdát?

Jsem vděčný, že Mistr zavedl formu společného cvičení ve skupině. Jinak by pro mě bylo velmi obtížné překonat potíže při cvičení. Mám silné, krátké a ztuhlé nohy, jako klády. Když jsem se snažil sedět v lotosové pozici, levou nohu jsem dokázal ohnout sotva do pravého úhlu a pravé chodidlo jsem položil jen na levé koleno. Zatímco ostatní praktikující měli chodidla obrácená vzhůru, moje směřovala dolů. Abych vydržel sedět, musel jsem se ze všech sil předklánět.

Na začátku jsem tak vydržel sedět sotva pět minut. Trvalo mi rok, než jsem dokázal sedět v polovičním lotosu. Mladší sestra mě povzbuzovala, abych zkusil plný lotos. Nedůvěřivě jsem na ni hleděl – plný lotos? To bylo nepředstavitelné. Říkala mi, že když ona začínala, bolelo ji to tak, že jí tekly slzy, přesto si na tváři udržovala úsměv. Svázal jsem dva ručníky dohromady jako lano a ze všech sil jsem si levou nohu přitáhl nahoru.

Kdykoli jsem udělal pokrok, Mistr mě povzbudil. Ve snu jsem viděl dva zářivé květy velikosti umyvadel; byl jsem přijat do třídy pro výborné žáky na základní škole. Když jsem dokázal sedět v plném lotosu, zdálo se mi, že jsem obdržel přijímací dopis na vysokou školu. Ve snu jsem si pomyslel, že teď si konečně mohu odpočinout. Nemohl jsem však najít budovu učebny a ocitl jsem se zavřený ve špinavé chatrči obehnané železným plotem. Mistr se stará o každého praktikujícího, který se upřímně chce kultivovat, a vede ho k tomu, aby byl pilný a stále postupoval vpřed.

Jak jsem studoval Fa a cvičil, aniž bych si to uvědomoval, uzdravil jsem se z vleklých nemocí: srdeční choroby, chronického zánětu tenkého střeva, zapáchajícího výtoku z obou uší, neustálých bolestí hlavy, patních ostruh, revmatismu v celém těle, hyperplazie prsou i prasklin v tříslech. Zmizel můj ustaraný výraz a cítil jsem se omlazený. V těch krásných dnech jsem vstával ve tři hodiny ráno, abych před společným cvičením uklidil cvičiště. Večer jsem rychle uvařil a najedl se, vytřel podlahu, rozložil přikrývky a čekal, až ostatní přijdou studovat Fa. Když jsem viděl nevinné, šťastné a roztomilé mladé praktikující sedět na lůžkovinách, cítil jsem nesmírnou radost!

Mistr nás učí být ohleduplní. Když jsem pracoval dočasně v továrně, připravoval jsem se zvednout svařený kovový díl. Uvázal jsem jej ocelovým lanem a snažil se lano zaháknout na hák jeřábu. Bylo příliš krátké a těžko se nasazovalo. Když řidič spouštěl jeřáb, hák o hmotnosti asi 75 kilogramů mi prudce dopadl na ruku. Bolest byla tak silná, že jsem si opakovaně dřepl a zase vstával, snažil jsem se ji vydržet a nevydal ani hlásku. Kolegové se seběhli a viděli, jak mi ruka rychle otekla. Řidič byl vyděšený, ale já hned řekl: „Nic mi není.“ Věděl jsem, že vedoucí řidiče nemá rád, a kdyby se o nehodě dozvěděl, měl by potíže.

Mistr řekl:

„… praktizujúci musia myslieť na druhých…“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Kanade)

Rozhodl jsem se nevzít si kvůli úrazu volno, aby se o tom nadřízený nedozvěděl. Donutil jsem se zvednout svářečskou kuklu a pokračovat ve svařování. Velmi to bolelo. Mezi palcem a ukazováčkem mi zůstal důlek, který zmizel až po několika letech. Děkuji, Mistře, za ochranu.

Jednou jsem svařoval velký a těžký železný rám. Chtěl jsem zkontrolovat, zda je zadní strana dobře svařená, a požádal jsem kolegu, aby mi pomohl rám nadzvednout. Kolega se unavil a náhle jej pustil. Rám prudce dopadl na moji pravou nohu. Bolest byla nesnesitelná, rukama jsem bezmocně mával ve vzduchu. Kolegové přiběhli a rám zvedli, já jsem vytáhl nohu ven. Kolega stále opakoval: „Neobviňuj mě! Neobviňuj mě!“ Rychle jsem odpověděl: „Neobviňuji tě!“ Ředitel křičel: „Najděte auto! Najděte auto!“ Spěšně jsem řekl: „Není třeba. Nemusím do nemocnice!“

Posadil jsem se na stoličku, zul si boty i ponožky a všichni kolem mě chtěli, abych pohnul prsty, ale vůbec jsem s nimi nemohl hýbat. Když viděli, že do nemocnice nepůjdu, ředitel požádal kolegu, aby mě odvezl domů, a řekl mi: „Odpočívejte doma. Dostanete zaplaceno za všechny dny, které budete potřebovat na zotavení.“

Když jsem přišel domů, posadil jsem se v místnosti, kde vzdávám úctu portrétu Mistra, a okamžitě mi nohu obklopila vlna teplého vzduchu. Řekl jsem kolegovi: „Podívej, sotva jsem si sem sedl, obklopilo mi nohu teplo.“ Kolega nic neřekl. Druhý den mi přinesl balíček léků. Poděkoval jsem mu a řekl: „Léky nepotřebuji, nech si je.“

Prsty na noze mi otekly na dvojnásobek až trojnásobek své běžné velikosti. Zůstal jsem doma, studoval Fa a cvičil, a za čtyři dny jsem byl uzdraven. Chtěl jsem si ještě jeden den odpočinout a vyřídit domácí práce, ale pomyslel jsem si, že jako praktikující Dafa, který se kultivuje podle Pravdivosti, bych se měl vrátit do práce hned, jakmile jsem uzdraven, a nezůstávat doma jen proto, že nikdo neví, že jsem v pořádku.

Vrátil jsem se do práce a v celé továrně to vyvolalo pozdvižení: „Zahojené? Falun Dafa je opravdu zázračný!“ Několik kolegů se kolem mě shromáždilo a říkali: „Ani tři z nás nedokázali zvednout jeden konec toho velkého rámu. Je příliš těžký. A ty ses uzdravil za pouhé čtyři dny?“ Pohnul jsem nohou: „Podívejte, není zahojená?“

Když pilně následujeme požadavky Dafa, Mistr pro nás může udělat cokoli. Od této chvíle se musím snažit dobře dělat tři věci a vrátit se domů s Mistrem!