Zabránil jsem mučení nuceným stáním spravedlivými myšlenkami

(Minghui.org) Dlouhodobé stání čelem ke zdi je jednou z nejběžnějších metod, kterými jsou praktikující Falun Gongu nuceni vzdát se své víry. Mnozí musí stát nehybně deset i více hodin denně. To často vede k oteklým nohám, vyčerpání a dokonce k omdlévání. Někteří praktikující, kteří takové týrání nedokázali snášet, byli donuceni k „transformaci“ a později toho na své cestě kultivace bolestně litovali.

Má zkušenost s tímto mučením však byla jiná.

V roce 2017, když jsem byl podruhé uvězněn pro svou víru ve Falun Gong, mi krátce po příjezdu nařídili stát čelem ke zdi. Vzpomněl jsem si však na Mistrovo učení:

“Ať je situace jakákoliv, nespolupracujte s požadavky a příkazy zla nebo s tím, co podněcuje.” (Spravedlivé myšlenky učedníků Velkého Zákona jsou mocné, Podstata dalšího pokroku II)

Pevně jsem odmítl spolupracovat. Vězeň, který měl praktikující sledovat a vyvíjet na ně nátlak, byl překvapen a zeptal se: „Co jsi říkal?“

Klidně a zřetelně jsem odpověděl: „Nebudu stát.“

Rozzuřený se mě chystal udeřit, ale jiný vězeň, který se mnou sdílel celu při mém předchozím uvěznění, ho zastavil. Řekl jsem: „Vím, že jednáš na příkaz dozorců. Prosím, vyřiď jim, že chci mluvit přímo s odpovědným důstojníkem.“

S nadávkami odešel a brzy se vrátil: „Chtějí tě v kanceláři.“

Když jsem vstoupil dovnitř, uviděl jsem stejného důstojníka, který mě měl na starosti při prvním uvěznění. Bez emocí se zeptal: „Proč nestojíte?“

Odpověděl jsem: „Řekněte mi, proč bych měl.“

Po krátké pauze řekl: „Takto zacházíme se všemi praktikujícími Falun Gongu.“

Řekl jsem: „Článek 14 zákona o vězeňství výslovně uvádí, že vězeňští pracovníci nesmějí vězně tělesně trestat. Právě jsem sem přišel a nic špatného jsem neudělal. Proč jsem nucen stát čelem ke zdi a ‚přemýšlet‘? Navíc jsem nevinný – byl jsem unesen a přivezen sem. I kdybych se dopustil trestného činu, jak tvrdíte, jsou zde lidé s doživotními tresty i tresty smrti bez možnosti podmínky, a nikdo z nich není nucen stát. Proč jsou praktikující Falun Gongu vyčleňováni?“

Neodpověděl. Přecházel sem a tam a nakonec řekl: „Nikdo si ještě nedovolil se mnou takto mluvit.“ Ignoroval jsem to a soustředil se na vysílání spravedlivých myšlenek. Po chvíli řekl: „Můžete jít.“

Když jsem se vrátil na celu, vězeň mi řekl, že důstojník rozhodl mě od dlouhodobého stání osvobodit kvůli mému věku.

V té době jiný praktikující, starší než já, snášel stání už více než šest měsíců. Přesto zůstal pevný a své víry se nevzdal. Myslel si, že snášením utrpení může odstranit karmu. Sdílel jsem s ním Mistrova slova:

“Z mého pohledu jako vašeho Mistra, já během nápravy Zákona vůbec neuznávám použití tohoto krutého pronásledování na zkoušení učedníků Dafa a učedníci Dafa by neměli mít nesprávnou představu, že vydržením pronásledování se mohou kultivovat výš. Dafa a jeho učedníci odporují pronásledování a to je povinností učedníků Dafa. Jestliže se nekultivujete na základě Zákona, nemůžete se kultivovat výš pouze vydržením pronásledování a už vůbec nemůžete dosáhnout standardu učedníků Dafa.” (Vyučování Zákona na konferenci Dafa v Západním USA, Učení Fa na konferencích V)

Mistrova slova ho inspirovala. Později promluvil přímo s dozorci a jeho šestiměsíční utrpení nuceným stáním nakonec skončilo.

Později jsem byl přeložen na oddělení známé přísnou disciplínou. Čtyři vězni mě sledovali nepřetržitě. Uvědomil jsem si, že příznivé prostředí často vychází ze spravedlivých myšlenek a jednání. Místo abych se s nimi konfrontoval emocionálně, jednal jsem s nimi soucitně – zajímal se o jejich život, snažil se vžít do jejich situace a navázat opravdový vztah.

Výsledkem bylo, že mě nejen přestali obtěžovat, ale dokonce mi začali pomáhat. Jeden z nich mi například předal ručně opsaný výtisk knihy Zhuan Falun.

Jednou v noci kolem třetí hodiny ráno, když jsem pod dekou četl, náhle vstoupil do cely dozorčí důstojník a spoutal mě pouty na rukou i na nohou. Před střídáním směn mi jeden vězeň pošeptal: „Jsi ve vážném problému. Velitel chce, abys stál čelem ke zdi.“ Odpověděl jsem: „Řekni mu, že to rozhodně odmítám.“

Vězeň mi laskavě radil: „Nebuď vůči němu tvrdohlavý. Všichni se ho bojí. Neposlušné vězně často sváže provazy, zavěsí je a nemilosrdně bije.“

Odpověděl jsem: „Na tento svět jsem přišel kvůli Dafa a pro Dafa z něj také odejdu. Ať si dělá, co chce.“

Asi třicet vězňů to sledovalo. V jejich očích byla starost i obdiv. Upřímně řečeno, srdce mi bušilo, jako bych stál před zkouškou života a smrti.

Vtom se jeden vězeň vrátil a řekl: „Máš štěstí. Právě přišel vyšší důstojník. Řekl, že jsi příliš starý na to, abys stál.“

To, co se zdálo jako vážné pronásledování, se rozplynulo díky mým spravedlivým myšlenkám a jednání.

Má vděčnost patří našemu soucitnému a velkolepému Mistrovi.