Kultivace v rodinném prostředí

(Minghui.org) Jako praktikující Dafa jsem pochopila, že nic z toho, co se mi děje ani co se odehrává kolem mě, není náhodné; vše souvisí s mou kultivací. Tyto situace mi mají připomínat mé představy, připoutání a lidské srdce. Pokud se dokážu dívat do sebe a sladit se s principy Fa, mohu překonat překážky a zlepšovat se na cestě kultivace.

Rozruch způsobený domácími úkoly dítěte

Po dlouhou dobu jsme měli s manželem rozdílné názory na vzdělávání našeho dítěte, což mezi námi často vedlo k hádkám. Jednoho roku, když skončily letní prázdniny a začala škola, nebyly domácí úkoly našeho dítěte hotové a učitel ho za to kritizoval.

Můj manžel (také praktikující) se rozzuřil a obvinil mě jako matku, že jsem na dítě dostatečně nedohlížela. Neustále si stěžoval: „Proč jsi mu pořádně nekontrolovala úkoly? Byla to tvoje odpovědnost.“ Jeho neustálé hledání chyb na mně a jeho touhu se přít jsem nedokázala přijmout.

Nutila jsem se zadržet emoce, ale cítila jsem se ukřivděná. V tu chvíli jsem dokázala jen říct: „Budu si dávat větší pozor a příště to udělám lépe. Přestaň mě kárat.“ On však pokračoval a já byla na pokraji sil. Rychle jsem řekla: „Můžeme s tím přestat? Řekla jsem, že na tom zapracuji. Můžeme o tom přestat mluvit?“ Přesto nebyl spokojený a dál mě napomínal. Neměla jsem jinou možnost než odejít.

Poté, co jsem měla čas se uklidnit a zamyslet se, jsem stále nechápala, proč je mé srdce tak těžké. Vynořily se ve mně nejrůznější křivdy. Cítila jsem se naprosto osamělá, jako by nikdo nerozuměl mým obtížím. Měla jsem zášť vůči manželovi, že nebral ohled na mé pocity a že se mnou v těžkých chvílích věci neprobíral. Už jsem přiznala své chyby a vyjádřila ochotu se zlepšit. Přesto mluvil jen ze svého pohledu a byl hluchý k mým slovům. Cítila jsem se zcela zamotaná a nevěděla, kde začít, abych se z toho dostala. Bylo mi to trapné – byla to čistá zášť, nikoli skutečné dívání se do sebe.

Před spaním jsem meditovala a neustále jsem myslela na to, že jsem tuto zkoušku nepřekonala; pouze jsem ji silou vůle potlačila. Když jsem byla sama a kolem bylo ticho, zaplavily mě negativní myšlenky. Čím více jsem o tom přemýšlela, tím více jsem se rozčilovala a cítila, že je to vůči mně velmi nespravedlivé, a dokonce jsem už ani nechtěla v tomto prostředí pokračovat. Jakmile se tyto negativní myšlenky objevily a uvědomila jsem si, že to není ten krásný život, po kterém jsem toužila, měla jsem chuť prostě odejít.

Mé připoutání k požadování od druhých

Rozumová část mé mysli mi však říkala, že se tomuto konfliktu nemohu vyhnout, protože právě kvůli připoutáním cítím takovou bolest. Proč tedy trpím? Znovu a znovu jsem se sama sebe ptala: „Jaké připoutání vlastně mám? Opravdu to nedokážu pochopit; všechno se dostalo do slepé uličky. Co mám dělat?“

V srdci jsem opakovaně prosila Mistra, aby mi pomohl, aby mě osvítil, kde je problém. Chtěla jsem se kultivovat dobře a vrátit se domů spolu s Mistrem. Po nějaké době mi v mysli zazněla slova „žít lidský život“ a najednou mi bylo vše jasné. Dělala jsem z této záležitosti příliš velkou věc. Lidské manželství je pro lidi důležité, ale jako kultivující jsem mu přikládala přílišný význam, a tím se také enormně zvětšilo mé „připoutání ke vztahům“.

Teprve tehdy jsem si uvědomila svou tendenci klást na druhé bezpodmínečné požadavky. V hloubi srdce jsem chtěla, aby manžel naplnil má očekávání, aby byl ke mně ohleduplný a láskyplný. Když tato měřítka, která jsem mu stanovila, nenaplnil, cítila jsem se neklidná.

Odráží to také mou touhu po krásném životě v tomto světě – věřila jsem, že jako kultivující si musí manžel své ženy vážit, že bychom se měli vzájemně podporovat a stát se vzorovým párem. Ukládala jsem na něj jeden požadavek za druhým a neustále jsem se dívala ven. Držela jsem ho na vysoké úrovni jen proto, že byl také kultivující.

Mistr nás vždy učí kultivovat sebe a dívat se do sebe. Když jsem tato připoutání rozpoznala, mé myšlení se vyjasnilo. Uvědomila jsem si také, že když jsem čelila nezdarům, měla jsem tendenci obviňovat druhé a ze zvyku jsem vypouštěla výčitky. Dokonce mi to bylo lhostejné a vůči vlastní rodině jsem se nijak neovládala. Skutečně, bez dívání se do sebe bych si toho nebyla vědoma – a když jsem se do sebe podívala, byla jsem sama sebou zaskočená. Ukázalo se, že jsem v každodenním životě nebyla laskavá.

Když se ohlédnu zpět, kdybych se v jakékoli situaci dokázala hned podívat do sebe, vše by bylo jiné. Například když jsem slyšela manželův tvrdý tón výčitek, měla jsem se zamyslet: „Používám také takový tón, když obviňuji druhé a působím jim nepříjemnosti?“ Kdybych to dokázala, nebyla bych ovládána negativními faktory, unášena rušivými vlivy, uvězněna v připoutáních a nespadla bych do pasti starých sil.

Prolomení bariéry v komunikaci

Dále jsem musela čelit svému strachu z konfliktů a tendenci vyhýbat se komunikaci. Jakmile si upravím nastavení mysli, přestanu se bát manželova ostrého tónu, když se mnou mluví. Upřímně si přeji s ním komunikovat a podporovat ho, abychom se mohli oba společně zlepšovat a řešit problémy prostřednictvím kultivace.

Chápu, že pro harmonizaci rodinného prostředí musím s manželem komunikovat. Mé dlouhodobé vyhýbání se otevřenému dialogu s ním bylo zásadním problémem. I když se objevily konflikty nebo potíže, nedokázali jsme si otevřít svá srdce. Neustále jsem se tomuto problému vyhýbala v domnění, že když se budu jen sama zlepšovat, vše se vyřeší.

Tentokrát jsem si ale uvědomila, že takto už to dál nejde. V kultivaci jsme jedno tělo. Každý člen naší rodiny, od nejstaršího po nejmladšího, je kultivující. Pokud si při vzniku problémů nedokážeme otevřít srdce, znamená to, že v našem kultivačním prostředí existuje závažná mezera.

Sebrala jsem tedy odvahu a šla za manželem, který byl stále rozrušený. V srdci jsem si jen přála pomoci mu vystoupit z negativity. Řekla jsem mu: „Můžeme si promluvit? Právě jsem si uvědomila, že naším největším problémem je nedostatek skutečné komunikace. Abychom vyřešili kořen problému, musíme spolu mluvit. Když čelíme potížím, měli bychom je řešit společně. Měli bychom spojit síly proti problému, ne proti sobě.“

Zároveň jsem mu dala najevo, že mi na něm záleží a že rozumím jeho pocitům, a dodala jsem: „Nevím, proč se cítíš tak sklesle, možná proto, že jsi to nevyjádřil. Když o tom dokážeš mluvit, vyjasnit si to a vyslovit ty negativní myšlenky, tato negativita tě už nebude moci ovládat.“

Uvedla jsem mu také příklad. Na platformě pro sdílení pravdy, na které se podílím, jsem slyšela spolupraktikující otevřeně vyjadřovat svá připoutání a odvážně je odhalovat. Tím se tato připoutání zdají mnohem menší. Hluboce obdivuji, jak dokážou odložit obavy o zdání a upřímně čelit svým nedostatkům před tolika posluchači online. Taková otevřenost je skutečně obdivuhodná.

Vyjádřila jsem také pochopení pro manželovy obtíže s komunikací a vysvětlila mu, že jeho výchova a rodinné prostředí k tomu nepřispěly, což vedlo k napjatému vztahu s jeho rodiči. Řekla jsem mu však, že bychom měli začít u sebe a společně pracovat na překonání této komunikační bariéry.

Jakmile se spolu naučíme otevřeně komunikovat, náš vztah s jeho rodiči se přirozeně zlepší. Věřím, že je budeme postupně pozitivně ovlivňovat a že všichni získají odvahu spolu mluvit, takže harmonie v naší rodině nebude jen povrchní, ale skutečně opravdová. Jednoduše chci slyšet manželovy skutečné pocity a porozumět jeho obtížím.

Nakonec se manžel otevřel a podělil se o své pravé pocity. Když domluvil, viděla jsem, jak se jeho výraz uvolnil a svraštělé obočí zmizelo. Měla jsem z něj upřímnou radost a řekla jsem mu: „Je tak dobré, že jsi to dokázal říct. Tvrdohlavost a negativitu – to nepotřebujeme. To nejsi ty. Nenech se tím ovládat.“

Přestože během tohoto rozhovoru mnoho nemluvil, už samotná skutečnost, že dokázal vyjádřit své niterné myšlenky, pro mě znamenala velký průlom. Následující den vypadal jako jiný člověk. Jeho nálada byla lehčí, tón hlasu jemnější a stal se trpělivějším. Věděla jsem, že náš rozhovor přinesl významnou změnu.

Uvědomila jsem si, že má rodina je mým kultivačním prostředím. Musím si ho vážit, ale nemohu se spokojit s povrchní harmonií. V každodenním životě musím pečlivěji dbát na svá slova i činy a mluvit pouze tak, jak se sluší na kultivující. Musím upřímně komunikovat oblasti, které je třeba zlepšit, a převzít odpovědnost za celkové blaho rodiny.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

Články, v nichž se kultivující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku, vycházející z tehdejšího stavu kultivace, a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.