Čínská Fahui | Policisté volali: „Falun Dafa je dobrý!“

(Minghui.org)

Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Dafa je maják, který mě vede na mé cestě. Zdánlivě náhodou jsem začala praktikovat Falun Dafa 29. listopadu 2008. Až sem jsem se dostala jen díky soucitné ochraně Mistra. Mistr Li mě proměnil z nevědomé, zmatené, běžné osoby v praktikující Falun Dafa v období nápravy Fa.

Dávná uspořádání

Po začátku praktikování jsem pochopila, že se o mě Mistr staral už dlouho předtím.

Jedné noci v roce 2004, sotva jsem zavřela oči, jsem uviděla jasná, oslnivá světla, která na mě problikávala. Nerozuměla jsem tomu. Když jsem to řekla manželovi, zeptal se: „Nemáš glaukom?“ Odpověděla jsem: „Ne, glaukom bolí. Mě nic nebolí.“ Navrhl, že půjdeme druhý den do nemocnice, ale já řekla: „Jsem v pořádku, není třeba.“

Druhý den ráno, ještě napůl ve spánku, jsem uviděla, jak se mi na čele rozvíjejí obrazce – vrstvy se rozprostíraly ze středu, jako v kaleidoskopu, se kterým jsem si hrála jako dítě. Bylo to neuvěřitelně krásné. Co se to dělo? Jakmile jsem zavřela oči, viděla jsem je znovu. Později, při studiu Fa, jsem pochopila, že jsem viděla skrze své nebeské oko.

Několik věřících se mě snažilo přimět, abych se připojila k jejich víře, ale nezaujalo mě to. Jeden křesťan naléhal, ať studuji jeho učení, a přinesl mi několik knih. Odmítla jsem s tím, že nemám čas. Dva týdny u mě ležely, a pak si je zase odnesl.

V té době jsem neměla zájem o Buddhy ani Tao. Snad to tak bylo předurčeno.

Můj manžel dostal mrtvici a v roce 2007 zemřel. Bylo to, jako by se mi zhroutil svět. Netušila jsem, jak budu žít dál. Občas mi jedna starší spolupracovnice navrhovala, ať zkusím Falun Dafa, ale protože jsem byla v hlubokém zármutku, nezabývala jsem se tím. V listopadu 2008 mi řekla, že upadla tak silně, že si roztrhla kalhoty, ale její nohy byly neporaněné. Povídaly jsme si o lecčems, a ona najednou řekla: „Proč se mnou nezačneš praktikovat Falun Dafa?“ Nevím proč, ale okamžitě jsem souhlasila.

Šla jsem k ní domů a půjčila si Zhuan Falun. Ten den jsem přečetla polovinu. Další den jsem pokračovala a přišlo mi to nádherné. Brzy jsem knihu dočetla. Řekla mi: „Přečti to znovu.“ Vzala jsem si ji domů a četla dál. Byl tam odstavec, který jsem poprvé neviděla, ale když jsem ho hledala znovu, nenašla jsem ho. Řekla jsem to spolupraktikující a ona odpověděla: „My čteme každý den a čím víc čteme, tím víc se odkrývá vnitřní význam.“ Pořídila jsem si vlastní knihu a denně jsem studovala Fa se staršími praktikujícími.

Najednou mě rozbolel zub. Pomyslela jsem si: „Získala jsem Fa. Nebudu si toho všímat.“ A bolest skutečně zmizela. To posílilo mé odhodlání studovat Fa a dělat cvičení každý den. Když jsem viděla, že jiní polevují, bylo mi to líto a měla jsem o ně starost.

Jednoho dne mi praktikující řekla: „Několik z nás jde vysílat spravedlivé myšlenky před vazební věznici.“ Řekla jsem, že chci jít také. Odpověděla: „Jsi nová praktikující, je to tam nebezpečné.“ Ale trvala jsem na svém, a tak mě později několikrát vzala s sebou. Když jsem začínala praktikovat, měla jsem silnou touhu být pilná a nic mě nezastavilo.

Třikrát překonané pronásledování

Ke konci roku jsem se chystala vyjít ven s velkou taškou materiálů, včetně kalendářů a DVD. Požádala jsem jednu praktikující, aby šla se mnou rozdávat, ale ona řekla, že nepůjde, protože sněží. Ostatní mi později řekli, že ji hledala policie, jenže mi to nechtěla říct. Pomyslela jsem si: „Novorozené tele se tygra nebojí. Když nepůjdeš, půjdu sama.“ Měla jsem hodně materiálů a nedbala jsem na bezpečnost – objevilo se mé připoutání k dělání věcí. Byla jsem sledována a odvedena na policejní stanici.

Tehdy jsem neuměla objasňovat pravdu, jen jsem věděla, že nesmím spolupracovat s pronásledováním. Moje dcera zaplatila hodně peněz, aby mě dostala ven na kauci do skončení vyšetřování. Netušila jsem, co „propuštění na kauci“ znamená, a myslela jsem, že je po všem. Dcera je běžná osoba. Když jsme přišly domů, řekla mi, abych přestala praktikovat. Řekla jsem: „Ne. Získala jsem Fa. Jak bych mohla zradit Mistra?“ Odpověděla: „Tím to nekončí. Musíš projít soudním procesem. Pustili tě jen proto, že jsem za tebe napsala záruku. Když budeš dál praktikovat, zatknou i mě.“

Řekla jsem: „Co s tím máš ty společného? Nemusíš se do ničeho zapojovat.“ Rozčílila se a trvala na tom, abych přestala. Řekla, že pokud ne, přeruší se mnou vztahy. Řekla jsem: „I kdybys se mnou přerušila vztahy, budu dál praktikovat.“

Řekla: „Vyber si – chceš tuhle rodinu, nebo chceš svůj Dafa?“

Odpověděla jsem: „Dafa se za žádných okolností nevzdám. Ale chci svou rodinu a chci i Fa.“

Dcera řekla: „Pak musíme na policii vyřídit papíry o rozdělení domácnosti. Kdyby byl táta naživu, zabil by tě.“ Odvlekla mě na policejní stanici. U vstupu plakala a říkala: „Mami, ty chceš opravdu jen ten svůj Dafa a ne mě?“

Řekla jsem jí: „Tohle je moje víra.“

Ona řekla: „Táta je mrtvý. Nebudu doma bez tebe. Pojďme domů. Najdu někoho u soudu, aby ti dali mírnější trest.“ Nakonec jsem byla odsouzena na tři roky s tříletou zkušební dobou a tvrdili, že je to nejmírnější trest. V nevědomosti jsem podepsala tři prohlášení.

Nevěděla jsem, že jde o „tři prohlášení“. Policisté mi jen řekli, abych napsala a podepsala tři formuláře. Řekla jsem, že neumím napsat, co chtějí, tak mi dali okopírovaný formulář někoho jiného, abych ho opsala. Napsala jsem, že už nebudu rozdávat DVD. Ani se na to nepodívali, jen mě nechali podepsat a otisknout prst: „To je v pořádku, je to jen formalita.“ Pak mi sdělili rozsudek a řekli, že se mám hlásit na Oddělení pro komunitní dohled.

Tam mi řekli, že nesmím opustit místo bydliště a že musím každý měsíc odevzdat myšlenkovou zprávu. Teprve tehdy jsem se probrala: Copak jsem nespolupracovala se zlem? Jsem praktikující a o všem rozhoduje Mistr. Jak bych mohla spolupracovat s nimi? Objevily se spravedlivé myšlenky. Šla jsem domů a už jsem se tam nevrátila. Volali mnohokrát, ale ignorovala jsem je a řekla jsem dceři, aby je také ignorovala.

Volali jí a chtěli, aby za mě napsala zprávu. Protože na ni působilo moje chování, její spravedlivé myšlenky rovněž zesílily. Zeptala se jich: „Vy to takhle falšujete?“ Rozlítili se a řekli: „Když nebudete spolupracovat, zatkneme vaši matku.“ Zavěsila a řekla mi: „Pořád jsi mi říkala, ať jim neodpovídám. A teď říkají, že tě zatknou.“ Neměla jsem strach a pevně jsem odmítla spolupracovat s pronásledováním.

Podruhé mě vyfotil policista v civilu, když jsem objasňovala pravdu o pronásledování. Policie několik dní čekala před domem, zatkla mě a provedla domovní prohlídku. Objasnila jsem jim pravdu a odmítla splnit jakýkoli jejich požadavek. Zavolali si pět lidí – policisty z Úřadu pro vnitřní bezpečnost, z Úřadu veřejné bezpečnosti a z městského oddělení. Stále jsem odmítala spolupracovat nebo něco podepsat. Potom mě odvezli na policejní stanici a zabavili moje knihy Dafa a materiály k objasňování pravdy.

Na stanici mi dcera pošeptala: „Našla jsem někoho a dala jsem zástupci ředitele dva tisíce jüanů. Když podepíšeš, můžeme jít.“ Když jsem řekla, že nic nepodepíšu, odsekla: „Tak jsem ty peníze vyhodila!“ Pokračovala jsem v objasňování pravdy policistům až do více než osmi večer, kdy nás nakonec pustili.

Za dveřmi čekal můj zeť. Dcera řekla: „Máma mě k smrti vyděsila. Přednášela jim o Ústavě, víře a svobodě. Očima jsem na ni signalizovala, ať přestane, ale ona si mě nevšímala a mluvila dál. Zástupce ředitele říkal, že bych měla vzít mámu podívat se na Velkého Buddhu v Leshanu nebo do kostela. Povídal: ‚Stát jí nedovolí tohle praktikovat. Není to stejné naučit se něco jiného?‘ Máma řekla: ‚Není to stejné. Falun Dafa je opravdová kultivační cesta. Přes sto zemí světa jej povoluje – jen Čína ne.‘“

Řekla jsem zeti: „Objasňování pravdy je hlavní klíč.“ Usmál se a souhlasil, že jsem udělala správnou věc.

Potřetí jsem byla zatčena – tentokrát jsem se poučila, rodině jsem nic neřekla, takže to nikdo nevěděl. V roce 2024, když jsem šla do ubytovny veteránů rozdávat materiály, nahlásil mě opravář kol u brány Městskému oddělení vnitřní bezpečnosti. Trvalo jim šest měsíců, než mě našli. V září 2024 jsem doma studovala učení, když někdo zaklepal na dveře, ale neotevřela jsem. Později přivedli někoho, aby zámek otevřel, takže jsem dveře otevřela sama.

Dovnitř se vřítilo několik lidí. Zůstala jsem klidná a vzpomněla si na Mistrovu báseň:

„Máš-li strach,
zmocní se tě
Když myšlenky jsou spravedlivé,
zlo se zhroutí
Mysl kultivujícího
plna je Fa
Spravedlivé myšlenky vysílej,
a démoni prohnilí explodují
Bohové po zemi kráčejí,
Fa potvrzují“
(„Čeho se bát“, Hong Yin II)

Byli agresivní. Když uviděli Zhuan Falun a Podstatu dalšího pokroku II na posteli, jeden z nich po nich sáhl. Vytrhla jsem mu je a řekla: „Nesmíte sahat na moje věci. Co to děláte?“

Vysoký muž mi před očima ukázal odznak a řekl, že je z městského úřadu. Řekla jsem: „Je mi jedno, odkud jste. Násilné vniknutí do cizího obydlí a odcizení věcí je trestným činem.“ Ten, kdo sebral knihy, odešel.

Objasňovala jsem jim pravdu. Řekla jsem, že Falun Dafa je vysoce úrovňová buddhistická kultivační cesta, která učí lidi být dobrými. „Je špatné mít víc dobrých lidí?“ Vyndali telefony a řekli, že mají fotky, jak rozdávám „kontrarevoluční“ materiály. Vzala jsem brožuru s objasňováním pravdy a ukázala jim ji: „Přečtěte si, co je uvnitř. My rozdáváme materiály proto, abychom zachraňovali lidi.“

Řekli, že je to proti Straně, a tak jsem jim vysvětlila spoustu věcí:

– Obklíčení Zhongnanhai bylo lživé představení zinscenované bývalým vůdcem KS Číny Jiang Zeminem z malicherné žárlivosti. Cvičení může zlepšovat zdraví a my nezabíjíme, takže co se týče sebeupálení na náměstí Nebeského klidu – skutečný praktikující by sebevraždu nespáchal. Viděli jste někdy policisty na náměstí patrolovat s hasicími přístroji a protipožárními dekami? Není jasné, že to bylo naaranžované? Zpomalené záběry jasně ukazují, že Liu Chunling byla sražena těžkým předmětem, který držel muž v armádním kabátu. Liu Siying po tracheotomii plynule mluvila a zpívala – dává to medicínsky smysl?

– Jiang Zemin pronásledoval dobré lidi a překroutil fakta. My lidem říkáme pravdu – že Strana pronásleduje Falun Dafa. KS Číny není Čína. Čínský národ má 5 000 let civilizace. Mluvíme o laskavosti, spravedlnosti, ušlechtilosti, moudrosti a důvěře. Strana mluví o lži, zlu a boji. Za desetiletí vládnutí zabila 80 milionů Číňanů. Strana je skutečnou zlou sektou.

– Falun Gong není na seznamu 14 „kultů“, který uvádí KS Číny. To, co je nebo není zhoubná sekta, nemůže určovat žádná instituce ani jednotlivec. Vše bylo jen Jiangovým výmyslem v rozhovoru pro francouzský Le Figaro – naprostý nesmysl.

– Státní úřad pro tisk a publikace dávno zrušil zákaz vydávání Zhuan Falun, takže všechny knihy Falun Gongu jsou legální.

– Občané mají svobodu víry.

Mluvila jsem o Ústavě, trestním zákoně a o zákonu pro státní zaměstnance. Řekla jsem: „Odpovědnost se bude posuzovat i 20–30 let zpětně. Myslíte si, že Falun Gong je politické hnutí, ale každé hnutí jednou skončí. A až skončí, na koho to spadne? Kdo ponese odpovědnost? Ten, kdo případ řešil. Přemýšleli jste, jaké to bude mít následky? Proč byly příkazy k pronásledování vydávány jen ústně a nikdy ne písemně? Přemýšlejte. Jste vzdělaní lidé. Když ne kvůli sobě, myslete na svou rodinu.

„Strana pronásleduje lidi, kteří se kultivují k Buddhovi a k Tao. Až skončí náprava Fa, odpustí jim bohové a Buddhové, že páchali zlo a pronásledovali Zákon Buddhy? Božstva se dívají.“

Mluvila jsem také o masakru 4. června, o pádu Berlínské zdi a mnoha dalších věcech.

Když jsem domluvila, řekli: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré!“ Řekli, že si vše zapamatují, a Mistru Li říkali „Mistr“. Dodali: „Tolik věcí jsme nikdy neslyšeli.“

Na policejní stanici, když přišel nový policista, zavolala jsem ho k sobě: „Pojďte, povím vám něco o zákonu.“ Dokonce i vrátný přišel dovnitř, aby si vyslechl pravdu.

Jeden policista později řekl: „Tenhle případ nám poslalo město. Neodvážíme se vás pustit, ale zkusíme vám pomoct.“ Když mě odváželi do vazební věznice, řekli: „Prověřili jsme – tahle osoba je vážně nemocná. Můžete ji odmítnout přijmout?“ Recepční řekl: „Kapitán tu není. Musíte do nemocnice pro potvrzení.“

Vyšetření neukázalo nemoc, jen mírně zvýšený tlak. Řekli mi: „Dělali jsme, co se dalo.“ Také poznamenali, že srdeční nemoc, kterou jsem mívala, zmizela. Mysleli si, že mě za pár dní pustí.

Řekla jsem: „Moje srdeční nemoc zmizela – to je síla Dafa. Než jsem začala praktikovat, měla jsem vážné potíže se srdcem. Teď jsem zdravá, jak vidíte.“

Všichni to uznali, ale přesto mi předepsali léky na vysoký tlak. Řekla jsem: „Od té doby, co praktikuji, jsem nespolkla jedinou pilulku.“

Řekli: „Až půjdeme do důchodu, budeme praktikovat s vámi. To budeme spolupraktikující.“

Řekla jsem: „Můžete začít už teď.“ Jeden z nich mě požádal o pomoc sehnat knihu. Řekla jsem: „Jakou knihu policie nemá? Opravdu ji musím shánět já?“ Řekli, že vedení jim nedovolí knihu číst.

Odvezli mě do vazební věznice znovu a řekli: „Zůstaňte tu pár dní, uděláme, co půjde.“

Když odešli, pomyslela jsem si: „To, že jsem tady, není náhoda. Jsem tu, abych objasňovala pravdu a zachraňovala lidi.“ Odložila jsem strach ze smrti a vše svěřila Mistrovi. Byl to pro mě zkouškový bod. V žádném případě nebudu spolupracovat s pronásledováním a budu dělat jen to, co má praktikující dělat.

Další ráno jsem udělala všechna cvičení. Potom jsem vztyčila dlaň a vysílala spravedlivé myšlenky. Ostatní v cele se mě snažili zastavit, protože by za to byli potrestáni. Řekla jsem vedoucí v ženské cele: „Praktikuji Dafa a musím dělat cvičení. Jsem křivě obviněná – naaranžovali to na mě. Chci vidět kapitána.“ Krátce nato mě kapitán odvedl do kanceláře. Začala jsem mu objasňovat pravdu a říkala vše, co mě napadlo. Kapitán mě celou dobu poslouchal. Nakonec řekl: „Přestaňte mluvit. Když budete pokračovat, všechny nás tu převedete na svou stranu. Pojďte zpátky do cely.“

Když jsme tam přišli, řekl vedoucí vězeňkyni: „Tahleta paní je starší. Dávejte na ni dobrý pozor. Kdyby se něco stalo, budete za to zodpovědná.“

Ostatní se mě ptaly: „Proč vás nepřinutili dřepět a držet si hlavu?“

Řekla jsem: „Protože nejsem jako vy. Byla jsem zatčena za praktikování Falun Gongu. Nic jsem nespáchala.“

Od toho dne mi ostatní se vším pomáhaly. Když jsme dostávaly jídlo, dávaly mi víc a ptaly se, jestli to stačí. Ostatní dostaly méně než půl misky, já dostávala víc než půl. Každý den jsem recitovala Fa a dělala cvičení. Osmého dne jsem začala být trochu neklidná a prosila Mistra o pomoc, abych mohla jít domů – ještě jsem měla zachránit mnoho vnímajících bytostí.

Když jsem při meditaci prosila Mistra o pomoc, přišla do cely strážná a okamžitě vybuchla. Ostatní vězeňkyně seděly se skloněnou hlavou, ale já pořád meditovala. Řekla: „Podívejte se na sebe – ani jedna z vás není tak dobrá jako teta. Všechny si zkřižte nohy!“ Prosba k Mistrovi zabrala!

Další den přišli lidé z městského úřadu, aby mě přiměli něco podepsat, ale odmítla jsem. Řekla jsem, že nic podepisovat nebudu, a tak odešli. Za dva dny přišel někdo ze soudu a já mu začala objasňovat pravdu. Přerušil mě a zeptal se: „Přiznáváte vinu, nebo přijímáte trest?“

Řekla jsem: „Nepřiznávám vinu a nepřijímám trest. Nejsem vinna.“

Když řekl: „Vy o tom nerozhodujete,“ odpověděla jsem mu, že ani on o tom nerozhoduje.

„Kdo tedy rozhoduje?“ zeptal se.

Řekla jsem: „Rozhoduje Mistr Li. My zachraňujeme lidi, a vy porušujete zákon.“ Než jsem stačila domluvit, jeho oči se zakalily, přestal mluvit, sbalil si věci a utekl, aniž by počkal na zvukový záznam. Následující den kvůli „nedostatku důkazů“ nebyl návrh na zatčení schválen a byla jsem propuštěna.

Když jsem vyšla ven, přišli pro mě lidé z policejní stanice, objali mě a dokonce mě chtěli vzít na jídlo. Pak zavolali dceři, aby si pro mě přijela.

Zázraky se dějí

Na tomto lidském světě je mnoho nepochopitelných věcí, kterým je těžké uvěřit, dokud je člověk osobně nezažije.

Když jsem začala objasňovat pravdu jednomu muži kolem čtyřicítky, řekl: „Jsem z Úřadu veřejné bezpečnosti.“ Vytáhl odznak, aby mi to dokázal. Řekla jsem: „Ať děláte cokoliv, musíte nejdřív zachránit svůj život.“ Když vytáhl telefon, aby někam volal, využila jsem toho, že nedával pozor, a odjela na kole. Rozběhl se za mnou. Ohlédla jsem se a vyslala myšlenku: „Nedovolit mu páchat zlo.“

V tu chvíli jsem už dojela ke vchodu do supermarketu. Když jsem viděla, jak mě pronásleduje, vyslala jsem další myšlenku: „Ať mě nevidí.“ Dřepla jsem si, abych zamkla kolo – a on mě skutečně neviděl, proběhl kolem mě a utíkal dolů po ulici. Rozhlížel se na křižovatce, zatímco já vešla do supermarketu a pokračovala v objasňování pravdy.

Jednou jsem viděla, jak někdo vyvěšuje rudou vlajku KS Číny. Vyslala jsem spravedlivou myšlenku: „Nedovol, aby to zde otravovalo vnímající bytosti. Ať zmizí.“ O dva dny později ta vlajka skutečně zmizela. Vyvěsili ji ještě několikrát. Vždy jsem vyslala spravedlivé myšlenky – a následující den byla pryč. Nakonec tam pověsili žlutou vlajku.

Jindy jsem viděla rudou vlajku na budově poblíž domu jedné spolupraktikující. Zeptala jsem se jí, proč nevyslala spravedlivé myšlenky, aby zmizela. Řekla: „Vyslala jsem, ale nefungovalo to,“ a požádala mě, abych to udělala já. Udělala jsem to, ale zlo, které stálo za vyvěšováním té vlajky, bylo tvrdohlavé – trvalo tři dny, než zmizela.

Blízko mého domu jsou velké hodiny na křižovatce, které po odbití celé hodiny hlasitě pouštěly písně KS Číny. Zvuk se nesl daleko, tak jsem vyslala spravedlivé myšlenky, aby to bylo odstraněno. Druhý den přestaly hrát. Po několika dnech jsem je ale slyšela znovu. Pomyslela jsem si: „Tohle rozhodně nesmí existovat a otrávit lidi.“

Stalo se to několikrát. Potom hodiny začaly hrát jinou hudbu, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Za pár dní se ale zase vrátila ta původní hudba. Vyslala jsem silnou myšlenku: „Ať úplně zmizí!“ A skutečně – hodiny byly odstraněny a nahrazeny velkou obrazovkou.

Přínosy z recitování Fa

Dělám tři věci, o které nás Mistr žádá, a držím krok s nápravou Fa, abych Mistrovi pomáhala zachraňovat vnímající bytosti. Tím, že odříkávám Fa z paměti, jsem pochopila mnoho principů Fa a stala jsem se pilnější. Každý den chodím objasňovat pravdu a zachraňovat lidi a využívám moudrost a nadpřirozené schopnosti, které mi Dafa udělil, abych osobně rozdávala materiály. Rozdávám Konečný cíl komunismu, samolepky, vyvěšuji transparenty a lidem dávám rádia a software na obcházení firewallu. Zkrátka, rozdávám vše, co mám.

Když jsem četla nedávné články na Minghui, v nichž praktikující s otevřeným nebeským okem viděli Mistra plakat, cítila jsem, že je to tiché, neustálé varování – hluboce se mě dotýká. Jsem odhodlaná zdvojnásobit své úsilí a dělat tři věci dobře, abych splatila Mistrovu milost.

Pokud je něco z toho, co jsem uvedla, v rozporu s Fa, prosím, laskavě mě na to upozorněte.

(Vybraný příspěvek pro 22. Čínskou konferenci Fa na Minghui.org)