Čínská Fahui | Po návratu do Číny po studiích v zahraničí: znovu nabytá pilnost v kultivaci po pandemii

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Dafa v létě roku 1998 spolu se svou maminkou. Byla jsem mladá a nedokázala jsem se vzdát svých snů, i když jsem věděla, že Dafa je dobrý.

V roce 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování. Když jsem čelila lžím KS Číny, bylo mi z toho špatně, přestala jsem se dívat na televizi a číst noviny. O pár měsíců později jsem odjela studovat do zahraničí. Bylo to poprvé, co jsem byla bez rodičů. Nejprve jsem studovala Fa a s dalšími praktikujícími jsem chodila představovat praxi a objasňovat pravdu, ale později — pod tlakem studia a běžného života — jsem Fa studovala stále méně. Bez síly, kterou Dafa dává, jsem se ztratila v běžném životě.

Když jsem poprvé četla Zhuan Falun, pochopila jsem, proč mají lidé nemoci, a od té doby jsem neužila žádné léky. Ale nebyla jsem pilná. I tak mě Mistr chránil. Když jsem procházela karmou nemoci, poslouchala jsem Mistrovy přednášky a rychle se zotavila — ale jakmile jsem se uzdravila, přestala jsem poslouchat.

Po několika letech jsem se vrátila do Číny. Našla jsem si práci a tvrdě pracovala. Kultivaci jsem odsunula stranou. Žila jsem s rodiči a život se ustálil. Poznala jsem svého manžela, vdala se a narodilo se nám dítě.

Má tchyně je praktikující Dafa. Zřídila jsem doma místo na výrobu materiálů Dafa a dávala jsem mámě i tchyni výtisky Minghui Weekly. Později jsem navštívila fórum Nebe a Země, kde jsem se naučila vypalovat DVD. Začala jsem vypalovat DVD Shen Yun, Devět komentářů ke komunistické straně, Nyní a pro budoucnost a programy o překonávání informační cenzury KS Číny, které pak máma s tchyní rozdávaly předurčeným lidem. Naučila jsem se tisknout a připravovat knihy Dafa, amulety a bankovky s objasňujícími sděleními. Přesto jsem tehdy nebyla pilná. (Dnes vím, že jsem měla připoutání k dělání věcí a neuměla jsem kultivovat.)

Když jsem byla těhotná a čekala dceru, objevilo se na nektarince několik květů Udumbara. Byla jsem nadšená a ukazovala je všem v rodině, aby viděli nebeský květ, o němž se říká, že kvete jednou za tři tisíce let.

Když se moje dcera narodila, měla na temeni mateřské znaménko. Máma říkala, že vypadá jako květina. Myslela jsem si, že přišla získat Fa tím, že se narodila v rodině praktikujících Dafa. Navzdory tlaku širší rodiny jsem jí více než deset let nechávala pouštět audio nahrávky Mistrových přednášek. Vyrostla, aniž by musela chodit do nemocnice nebo brát jakékoli léky. Ale můj stagnující stav kultivace ovlivnil i ji a sama začala praktikovat až později.

Vzpomínám si, že když dcera nastoupila na základní školu, začala jsem se kvůli pokřivenému vzdělávacímu systému v Číně velmi obávat jejích známek. Moje připoutání k ní bylo tak silné, že se téměř vymklo kontrole. Po několika letech se dcera změnila z veselé a otevřené dívky na nejistou introvertku. Uvědomila jsem si, že je něco špatně. Přemýšlela jsem, jak se na mě jako na praktikující budou členové rodiny dívat. Neškodilo to dobrému jménu Dafa? A i kdyby byla nejlepší ve třídě, dostala se na prestižní univerzitu a později měla dobrou práci — k čemu by to bylo? To je život, který hledají běžní lidé.

Když jsem si to uvědomila, věděla jsem, že jsem se mýlila a že dcera roky tiše snášela můj tlak. Nikdy mi neodporovala. Když jsem se jí omluvila, řekla mi: „Mami, to nevadí. Už jsem úplně zapomněla, co jsi říkala. Nepamatuji si to.“

Na své kultivační cestě jsem zakopla, ale rozhodla jsem se znovu vstát a dohnat zameškané. Chtěla jsem svou dceru vést, aby šla svou kultivační cestou dobře.

V lednu 2023 jsem si začala uvědomovat důležitost a vážnost vysílání spravedlivých myšlenek a každodenního studia Fa. Předtím jsem spravedlivé myšlenky nevysílala pravidelně a dokonce jsem s tím úplně přestala.

Rozhodla jsem se účastnit celosvětového vysílání spravedlivých myšlenek o půlnoci, předtím než jdu spát. Zpočátku se mi velmi chtělo spát, ale věděla jsem, že jde o zasahování zlých faktorů. Snažila jsem se zůstat vzhůru a pokud jsem usnula, po probuzení jsem vysílání spravedlivých myšlenek prodloužila. Také jsem odložila lidský názor, že méně spánku ovlivní moji práci během dne. Postupně ospalost zmizela a od té doby vysílám spravedlivé myšlenky čtyřikrát denně v určených časech. Pokud se musím o něco postarat, hlavně v poledne, kdy mě mohou kolegové požádat o práci, nahradím to později ten samý den. Pokud neudržím ruku vztyčenou a cítím ospalost, znamená to, že mám problém, a proto se dívám dovnitř a opouštím připoutání. Situace se pak zlepší.

Poté, co byl zveřejněn Mistrův článek „Jak vzniklo lidstvo“, cítila jsem, že náprava Fa vstoupila do nové fáze. Nejurgentnějším úkolem bylo vyřešit můj problém se špatným studiem Fa. Nebyla jsem schopná si po přečtení přednášky nic zapamatovat. Jak to změnit?

Na Minghui.org jsem vyhledala sdílení zkušeností a roztřídila si je do složek podle témat: vysílání spravedlivých myšlenek, studium Fa a dívání se do sebe. Také jsem si stáhla knihy a audio soubory Devět komentářů ke komunistické straně, Disintegrating the Culture of the Chinese Communist Party, Konečný cíl komunismu a Jak přízrak komunismu vládne našemu světu. Po cestě do práce a z práce jsem poslouchala nahrávky. Po návratu domů jsem četla elektronické verze nebo výtisky. Také jsem si stáhla audio z Minghui Radio a poslouchala ho na cestách.

Byla jsem dojata spolupraktikujícími, kteří se učili Fa nazpaměť a přepisovali ho, a rozhodla jsem se dělat totéž. Začala jsem se Fa učit nazpaměť — poprvé — a později to sehrálo velkou roli při překonávání jedné z matčiných zkoušek. Naše tříčlenná rodina začala postupně studovat Fa společně večer. Moje dcera v tom hrála velkou roli. Někdy jsme byli zaneprázdněni nebo ona dělala úkoly až do noci, ale trvala na tom, že Fa bude číst alespoň chvíli, i kdyby jen pár stránek. Říkala, že tak studujeme Fa každý den. Styděla jsem se, že jsem v tom nebyla tak dobrá jako ona. Dcera i manžel začali kultivovat až po mně, takže když někdo z nás narazil na problém nebo udělal chybu, sdílela jsem své pochopení — jak následovat Dafa, zlepšovat charakter, jak se dívat na věci a řešit je. Později, když jsem nedělala věci dobře, upozorňovali oni mě na nedostatky podle Fa.

Jednoho dne jsem přehnaně litovala, že jsem tolik let nekultivovala dobře. Měla jsem negativní pocity a před manželem jsem si povzdechla. Později, když jsem o tom mluvila s dcerou, zhroutila jsem se v pláči. Po škole si o tom moje dcera promluvila s otcem. Když jsem přišla z práce domů, oba mi najednou řekli: „Moc se zaměřuješ na svá připoutání!“

Snažila jsem se jim to vysvětlit, ale později jsem pochopila, že mi skrze ně dával Mistr náznak. Neměla bych ztrácet čas pesimismem; místo toho bych měla spěchat a dohánět kultivaci. Připomněla jsem si, že Mistr mluvil o tom, že když praktikující klopýtne, má rychle vstát. Soucitný Mistr se nevzdává ani svých zklamaných žáků.

Koncem loňského léta můj otec doma spadl. Když se ho moje maminka pokusila zvednout, uslyšela „křupnutí“ v bedrech a pomyslela si: „Au, natáhla jsem si záda.“ Tato nesprávná myšlenka jí přinesla velkou zkoušku. Otec byl hospitalizován a maminka kvůli bolesti zad byla upoutána na lůžko. Moje sestra a já jsme se střídaly v péči o rodiče.

Po několik měsíců se moje dcera účastnila školení, které probíhalo mimo město. Bylo to poprvé, co byla delší dobu pryč z domova, takže jsme ji v neděli jezdili navštěvovat. Stav mého otce byl kritický, protože měl mnoho let různé základní zdravotní problémy, které vedly k selhávání více orgánů. Moje maminka, která už byla schopná vstát z postele a chodit s chodítkem, zpočátku vysílala spravedlivé myšlenky a dívala se do sebe. Bolesti zad se jí výrazně zmírnily. Zeptala jsem se jí: „Mami, praktikuješ už přes dvacet let. Odříkávala sis ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré‘, když ses snažila pomoct tátovi po jeho pádu? Vzpomněla sis, že jsi praktikující, když tě bolela záda? Mistr se o nás stará, ale pokud máme nějaké mezery, musíme se napravovat dle Fa. Nesmíme dovolit zlým silám, aby našich mezer využily.“

Řekla: „Byla jsem v takovém spěchu, že jsem si na nic nevzpomněla.“ Překvapilo mě to, protože maminka byla v naší širší rodině považována za nejpilnější praktikující. Nezdálo se, že by měla nějaké zásadní problémy, ale pak jsem si uvědomila, že její připoutání k otci bylo silné.

O pár dní později jsem k mamince nepřišla vařit, protože jsem jela navštívit dceru. Následující den jsem se za maminkou zastavila a viděla ji ležet v posteli kvůli bolesti v bedrech. Měla jsem o ni obavy a řekla jí, aby neležela, že by měla cvičit, třeba jen trochu, opřená o zeď. Řekla jsem, že ležení znamená přijetí uspořádání starých sil a že musíme poslouchat Mistra. Ale bolest byla tak silná, že to nevydržela. Opsala jsem jí Mistrovu báseň „Zocelování vůle“ z Hong Yin a připevnila ji na dvířka skříňky vedle postele, aby na ni viděla. Také jsem vytiskla články z Minghui.org o překonávání zkoušek s karmou nemoci a četla jí je.

Sdílela jsem s ní i příběh mé tchyně, která je starší než moje maminka a která upadla v koupelně. Nekřičela. Bez toho, aby to někomu řekla, ležela dva týdny a pak se zcela uzdravila. Později nám řekla, že měla v mysli stále jedinou myšlenku: „Jsem v pořádku. Mistr se o mě stará.“ Tato jediná myšlenka rozhodla o výsledku.

Zároveň jsem si všimla, že se maminka nezeptala na tátu, který byl v nemocnici už přes měsíc. O jeho stavu jsme jí říkali jen obecně. Najednou jsem si uvědomila problém a zeptala jsem se: „Mami, měla jsi někdy vůči tátovi zášť?“ Když jsem se jí ptala znovu a znovu, začala ventilovat křivdy, které vůči němu dlouho potlačovala.

Řekla jsem: „Mami, mezi lidmi jsou předurčené vztahy. Možná mu něco dlužíš z minulých životů a v tomto životě to splácíš. To, že trpíš, je také kvůli dluhům z minulosti. A navíc ti je přes osmdesát. Měla bys brát věci lehčeji, jako běžní lidé v tvém věku — a tím spíš jako praktikující.“

Maminčina připoutání (strach z utrpení, křivdy a spoléhání se na druhé) byly zneužity starými silami a její zkouška s karmou nemoci se zhoršila. Objevila se krev v moči a bolest v podbřišku, přestože bolest v bedrech ustoupila. Potom měla bolesti jak v podbřišku, tak v zádech, a krev v moči pokračovala. Během několika dní velmi zeslábla.

Žádala jsem ji, aby opustila připoutání, ale ona to nedokázala. Byla tak slabá, že už ani nemohla mluvit. Když jsem se na ni dívala, neudržela jsem se a hlasitě jsem řekla: „Tolik let jsi se kultivovala! Proč nedokážeš snést utrpení? Přitom dobře víš, že tohle je pronásledování od starých sil. Proč se nedokážeš vzchopit a čelit zkoušce se spravedlivými myšlenkami? Copak nevíš, co by měl praktikující dělat?“

Maminka odpověděla: „Jdi pryč. Nepotřebuji tě. Zvládnu to sama.“ Rozplakala jsem se a šla domů. Cítila jsem se dotčená a přemýšlela jsem, jak maminku přimět, aby měla spravedlivé myšlenky. Psala jsem na papír Fa, který jsem si dokázala vybavit, a lepila ho na dvířka skříňky vedle její postele. Žádala jsem ji, aby si ho četla a odříkávala. Chodila jsem jí vařit ráno před prací i po práci každý den, i o víkendech. Ale věděla jsem, že to není správné a že bych se neměla zlobit.

V tu dobu jsem se nedívala do sebe. Druhý den, v sobotu, jsem k mamince šla připravit snídani. Bylo brzké zimní ráno a venku byla ještě tma. Zafoukal studený vítr. Vzpomněla jsem si, že o víkendech po ranním vysílání spravedlivých myšlenek občas znovu usnu a trochu si odpočinu. Několik měsíců jsem si o víkendech pořádně neodpočinula. Chodila jsem navštěvovat tátu (jeho stav byl stále nestabilní), maminku (její stav se za poslední tři měsíce výrazně zhoršil) a dceru (i ona procházela několika charakterovými zkouškami). Říkala jsem si, jestli to není přesně ten stav, o kterém Mistr píše v básni „Zocelování vůle“ v Hong Yin: „Hojné útrapy společně sestupují…“. Procházela jsem zkouškou i já. Bála jsem se problémů? Připadalo mi nespravedlivé, že jsem se kvůli nim všem v poslední době nevyspala?

Najednou jsem si vybavila Mistrovu báseň „Úrovně“ z Podstata dalšího pokroku a mysl se mi projasnila — bez pocitů utrpení nebo křivdy.

Když jsem přišla za maminkou, řekla jsem: „Mami, je mi to líto. Neměla jsem se včera zlobit. Mistr se nevzdává žádného žáka, který zklamal. Ani já se tě nevzdám. Projdeme tou zkouškou společně.“

Maminka se rozplakala a znovu začala vyslovovat své křivdy vůči otci. Rozplakala jsem se také a vykřikla: „Mami! Tohle není důvod k pláči. Proč nepláčeš kvůli bytostem ve svém světě? Čekají na tebe, abys je zachránila! Myslela jsi někdy na ně?“

Zavrtěla hlavou. V mysli jsem řekla Mistrovi: „Mistře, co mám dělat?“ Postupně jsem si uvědomila, že moje připoutání k mamince, otci a dceři byla velmi silná — byli to ti nejdůležitější lidé v mém životě. Uvízla jsem ve stavu, kdy všichni tři procházeli zkouškou ve stejnou dobu.

Opustila jsem připoutání k mamince, protože jsem věděla, že se o ni stará Mistr. A tatínka i dceru jsem také svěřila Mistrovi. Po nějaké době už si maminka dokázala sama připravit snídani. Studovala Fa, ale necvičila. Několikrát jsem jí to připomínala, ale bez výsledku. Přemýšlela jsem: „Není to tím, že sama v poslední době necvičím?“ Řekla jsem mamince: „Chci začít znovu cvičit. Dafa je kultivace mysli i těla. Nemůžeme kultivovat jen mysl a necvičit. Tělo se musí přeměňovat. Když necvičíme, nerespektujeme Mistrova Učení.“ Maminka souhlasila a řekla, že začne znovu cvičit.

Po několika měsících na JIP můj otec zemřel. Poté jsem si uvědomila, jak moc byla maminka na otci závislá. Začala každý den sledovat televizi nebo přemýšlet o otci. Přednesla jsem jí tuto pasáž z Fa:

„Protože skutečný život člověka je jeho hlavní duše, ta, co zrodila vaši hlavní duši, je vaší skutečnou matkou. Během svých převtělování jste měli matky, které byly lidské i nelidské, a je jich příliš mnoho, než aby se daly spočítat. Stejně tak nelze spočítat, kolik synů a dcer jste měli ve svých různých životech. Kdo je vaše matka? Kdo jsou vaše děti? Poté, co zemřete, nikdo nikoho nepozná, a stále ještě musíte splatit karmu, kterou dlužíte. Když se lidské bytosti ztratí v iluzi, prostě se nedokáží těchto věcí vzdát. Děti některých lidí už zemřely, ale oni je nedokáží nechat jít a mluví o tom, jak báječné byly, nebo mluví o tom, jak výborné byly jejich matky, ale i ony umřely. Tito lidé truchlí tak moc, jako by své zesnulé chtěli následovat do konce svého života. Proč o tom nepřemýšlíte? Nedělají to, aby vás utrápili? Po­užívají tento způsob, aby vám zabránili vést dobrý život.“ (Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Řekla jsem mamince, že na ni táta čeká, až ho zachrání, a že bychom měli dobře kultivovat. Maminka se probudila a den ode dne se zlepšovala.

Za uplynulý rok se toho stalo mnoho a nyní opravdu chápu, co znamená pevně a opravdově se kultivovat. Nezaznamenala jsem všechny své zkušenosti — hlavně ty, které se týkaly maminky. I když to vypadalo, že se o ni starám já, ve skutečnosti pomáhala ona mně, abych se zbavila netrpělivosti a připoutání k mobilnímu telefonu. Maminka ráda sledovala televizi. Když jsem se podívala do sebe, uviděla jsem svoje připoutání k chytrému telefonu. Dříve jsem měla ráda dobré jídlo. Teď vařím podle toho, co chutná mamince, a příliš neřeším, co jím, pokud jsem sytá. Uvědomila jsem si také připoutání k žádostivosti, protože jsem měla ráda nové oblečení, a našla jsem i připoutání ke komfortu — bála jsem se únavy a potíží. Došlo mi, že cokoli se v mém prostředí objeví, není náhoda, ale má mi to pomoci zlepšit se.

Četla jsem na Minghui.org článek „Pospěšte si! Naše kultivace může každou chvíli dospět ke konci“. V jedné části stálo: „V poslední době mnoho praktikujících cítí, že čelí nesčetným překážkám ve své kultivaci i v každodenním životě a nerozumí proč. Věřím, že jim Mistr dává další příležitost — tlačí je k tomu, aby postoupili na vyšší úroveň a dohnali nápravu Fa. Pokud je tomu tak, musíme se snažit ještě pilněji, posílit svou vůli a zajistit, abychom obstáli v tomto posledním kroku.“

Náš soucitný Mistr se o své žáky stará v každém okamžiku, aby se mohli zlepšovat.

Kultivovala jsem se v uzavřeném prostředí jen se svým mužem a dcerou a nesetkávala jsem se s jinými praktikujícími. Ráda bych se připojila ke skupinovému studiu Fa a závidím spolupraktikujícím, kteří mohou studovat společně — v takovém prostředí lze postupovat rychleji. Spolupraktikující z naší širší rodiny dosud nevytvořili skupinu pro společné studium Fa kvůli našim individuálním omezením.

Tyto roky jsem každý den stahovala články z Minghui.org. Myslím, že je to možná cesta, kterou pro mě Mistr uspořádal. Beru si sdílení praktikujících na Minghui jako své velké skupinové studium Fa.

Říkala jsem své tchyni, že jí články stahuji proto, že nemá možnost sdílet s ostatními a že je užitečné je číst. Odpověděla, že sdílení ostatních odráží principy, které oni pochopili, a že my si musíme uvědomovat vlastní pochopení. Myslela jsem, že to dává smysl, ale bez prostředí skupinového studia Fa si člověk někdy nemusí všimnout vlastních nedostatků. Můžeme číst sdílení praktikujících z celého světa — tato sdílení vybírají a upravují editoři Minghui a jsou to kvalitní články. Některé se možná podobají situacím, které právě prožíváme, a mohou nám pomoci zamyslet se nad vlastními nedostatky.

Zažila jsem to sama. Občas jsem při čtení sdílení jiných praktikujících měla slzy v očích, protože jsem byla pohnuta jejich spravedlivými myšlenkami a činy. I tchyně začala tyto články číst každý den.

Moje dcera za poslední dva roky studovala Fa velmi pečlivě. Přestože nemá příliš dobré výsledky, učitelé oceňují její dobrý charakter. Během svého mimoškolního tréninku čelila mnoha charakterovým zkouškám. Pomáhala jsem jí analyzovat věci podle Fa a ona dokázala své problémy rychle najít. Poprosila mě, abych jí přinesla audio nahrávky Mistrových přednášek, poslouchala je každý den a četla elektronickou verzi Učení, kdykoli to bylo bezpečné.

Děkuji Mistrovi za to, že se stará o své žáky. Děkuji spolupraktikujícím, kteří pracují pro Minghui. Vážíme si také všech praktikujících z celého světa, kteří zasílají svá sdílení — tato sdílení mě na mé kultivační cestě provázejí, pomáhají mi napravovat nedostatky, dohánět zameškané a plnit své poslání.

(Vybráno z příspěvků na 22. Čínské Fahui na Minghui.org)