„Nikdy na vás nezapomenu!“

(Minghui.org) Lidé v Číně mají v dnešní době velký zájem dozvědět se pravdu o Falun Dafa (známém také jako Falun Gong). Následuje několik příkladů.

V červenci 2025 jsem sešla dolů pro pitnou vodu z automatu v našem obytném komplexu. Cestou jsem si všimla starší ženy, která seděla na schodech v parku. Srdečně mě pozdravila a já jí řekla, že jdu pro vodu, protože je velké horko.

Když jsem se vracela, odložila jsem kbelík a dala se s ní do řeči. Napadlo mě, že má předurčený vztah k Fa a že bych jí měla objasnit pravdu o Falun Dafa.

Zeptala jsem se jí na věk, ale hned mi neodpověděla a vysvětlila, že od loňska začala hůře slyšet. „Jestli jste se ptala na můj věk, je mi už dvaadevadesát. Mám pět synů a střídavě u nich pobývám – každý měsíc v jiné domácnosti,“ řekla mi.

„To je úžasné! V takovém věku ještě chodíte ven a užíváte si. Teď vám řeknu něco dobrého. Prosím, zapamatujte si, že Falun Dafa je dobrý a Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré. Když to budete mít na paměti, budete požehnána a chráněna bohy a Buddhy,“ řekla jsem nahlas, aby mě dobře slyšela.

„Slyšela jsem vás. Věřím tomu, co říkáte. Lidé by měli konat dobro a být oddaní svým rodičům. Slyšela jsem vás,“ ujistila mě.

Zeptala jsem se jí, zda by si chtěla zapamatovat slova „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Velmi ji to potěšilo a po řádcích je po mně třikrát zopakovala.

„Výborně! Vedla jste si skvěle,“ povzbudila jsem ji. „Pamatujete si je už?“ zeptala jsem se.

„Ano, už jsem si je zapamatovala. Nezapomenu na vás. Nikdy na vás nezapomenu,“ řekla mi rozhodně. Rozloučila jsem se s ní a šla jsem domů.

Když jsem odcházela, ještě jsem slyšela, jak na mě nahlas volá: „Nikdy na vás nezapomenu.“ Byla jsem hluboce dojata – lidé skutečně čekají, až jim budeme vyprávět o Falun Dafa.

Po návratu domů jsem odložila kbelík a znovu vyšla ven nakoupit potraviny. Starší paní už tam nebyla. Pomyslela jsem si: skutečně přišla, aby slyšela pravdu. Děkuji, Mistře, za Vaši soucitnou spásu.

Osmdesátiletá žena si ke mně přišla pro materiály Falun Dafa

Jednoho dne jsem přišla domů o něco později, a tak jsem se hned pustila do vaření, protože k nám po škole měla přijít vnučka a zůstat přes noc.

Pak jsem zaslechla hlas zvenčí: „Byla jsem u vás už dříve, ale nikdo nebyl doma a dveře byly zamčené. Říkala jsem si, že už se asi vrátíte, tak jsem přišla znovu.“

Otevřela jsem dveře a uviděla ženu, které mohlo být kolem osmdesáti let a vypadala velmi zdravě. Pamatovala jsem si, že jsem ji už někdy viděla, ale nevěděla jsem, kdo to je. Srdečně jsem ji pozvala dál.

„Máte ještě ty malé přívěsky s nápisem ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘?“ zeptala se.

„Ano,“ odpověděla jsem, vytáhla jsem z kapsy dva a podala jí je.

„Mohu jich dostat víc? Pro syna, vnuka, dceru, zetě i synovce – všichni by jeden chtěli,“ řekla dychtivě.

Dala jsem jí další přívěsky a ukázala jí i další upomínkové předměty Falun Dafa. Řekla jsem jí: „Tohle jsou pravdu objasňující medailonky, které mohou člověka ochránit.“

„Neumím číst, ale těchto devět znaků poznám. Vždy si je v srdci opakuji. Když je uvidím, vezmu si je domů, abych je ukázala dětem a vnoučatům, spolu s informačními brožurami,“ řekla mi.

Zeptala jsem se, zda někdo z její rodiny někdy vstoupil do organizací Komunistické strany Číny (KS Číny), a vysvětlila jsem, že pokud ano, měl by z nich vystoupit, aby byl v bezpečí, až se KS Číny zhroutí.

„Ne, nikdo z rodiny do těch věcí nevstoupil,“ odpověděla. „Prosím, dejte mi ještě pár upomínek. Chci je za vás rozdávat. Vím, že jste všichni dobří lidé a velmi laskaví. Když ke mně někdo přijde na návštěvu, dám mu jednu. Až mi dojdou, přijdu si k vám pro další.“

„To není žádný problém,“ řekla jsem. Měla obrovskou radost a před odjezdem na kole mi opakovaně děkovala, jako by právě získala vzácný poklad.

Jak se ukázalo, žena viděla praktikujícího Dafa, jak v nejhorším období pronásledování vyvěšuje pravdu objasňující plakáty. Požádala ho o jeden a pověsila si ho nad postel.

Když jsem to slyšela, byla jsem hluboce dojata a měla jsem z ní upřímnou radost – její spravedlivé jednání ji zachránilo.

„Raději se vzdám vojenské kariéry, než abych nutil mámu vzdát se Falun Gongu!“

V roce 2001 se můj manžel, který tehdy ještě Falun Dafa nepraktikoval, snažil prostřednictvím svých známostí pomoci našemu synovi dostat se do armády. Myslel si, že by o něj bylo postaráno a že by měl dobrou budoucnost, protože jeden z jeho přátel, vysoce postavený armádní důstojník, řekl: „Dokonce se postarám o dobré zařazení vašeho vnuka do budoucna.“

Místní policejní stanice měla ve spisech poznámku, že jsem praktikující Falun Dafa. Podle politiky pronásledování KS Číny nemohl být nikdo z rodiny praktikujícího Falun Gongu přijat do armády, pokud dotyčný rodinný příslušník buď nenapsal prohlášení, že se praxe vzdává, nebo veřejně nešlápl na portrét Mistra Li.

„To v žádném případě! Nic takového neudělám a kvůli synově kariéře Dafa nezradím,“ řekla jsem manželovi.

„Nedalo by se o tom nějak jednat?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla jsem pevně.

„Raději do armády nepůjdu, než bych mámu žádal, aby napsala prohlášení, že se vzdává Falun Gongu,“ řekl náš syn.

Velmi mě potěšilo slyšet jeho slova a řekla jsem mu: „Synu, vnímající bytosti v mém dimenzionálním poli musí mít z toho, co jsi právě řekl, velikou radost.“

Syn s manželem šli na policejní stanici. Vedoucí stanice se zeptal, proč tam nejsem s nimi.

„Může syn nastoupit, aniž by moje žena psala nějaké prohlášení?“ zeptal se manžel.

„Ne, jiná možnost neexistuje,“ odpověděl policista.

Manžel se rozhněval a řekl: „Jsem vysoce postavený vysloužilý vojenský veterán. Obětoval jsem své mládí obraně naší země. Teď posílám syna, aby udělal totéž. Udělali jsme snad něco špatně? Co je špatného na tom, že jeho matka praktikuje Falun Gong? Vyškrtněte mého syna ze seznamu. Do armády nenastoupí.“

Manželova slova policisty i vedoucího stanice ohromila. Nečekali, že neustoupíme.

Záležitost se brzy rozšířila v policejním systému a někteří policisté s palcem nahoru říkali: „Praktikující Falun Gongu jsou skutečně výjimeční.“

Postupem času se vedoucí policejní stanice několikrát vystřídali a každý nový vedoucí ke mně přišel s tím, že se chce podívat, jaký jsem člověk.

Zeptala jsem se syna, zda mi vyčítá, že nemohl nastoupit do armády. „Vůbec ne,“ odpověděl.

Dnes je syn ženatý a má vlastního syna. Se svou rodinou žije šťastný a naplněný život.

Manžel se mezitím začal věnovat kultivační praxi Dafa. Často říká: „Za ta léta jsem měl mnoho příležitostí získat slávu a bohatství, ale pokaždé jsem je bez váhání pustil, protože jsem už získal Dafa – to nejcennější. Je to samotná podstata života!“