Můj život se změnil poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa

(Minghui.org) Je mi 34 let a Falun Dafa praktikuji deset let. Považuji se za nesmírně šťastnou, že jsem našla Dafa, vstoupila na cestu kultivace a stala se praktikující – cítím se jako nejšťastnější bytost ve vesmíru.

Už nejsem zmatená

Když jsem dospěla a vstoupila do společnosti, cítila jsem se zmatená. Ještě předtím, než jsem začala s kultivací, tak jsem často prožívala pocit ztracenosti a osamění. Toužila jsem jít po spravedlivé cestě a žít smysluplný život, ale nenašla jsem nikoho, kdo by se mnou sdílel stejné hodnoty.

Během studia na vysoké škole jsem měla silnou touhu se učit, ale složité mezilidské vztahy a neustálé změny prostředí mě postupně vyčerpávaly. Nedokázala jsem se soustředit a moje studijní výsledky se zhoršovaly. Po nástupu do zaměstnání mě sice nadřízení oceňovali a své úkoly jsem plnila svědomitě, přesto jsem se však uvnitř cítila prázdná. Čím dál víc jsem tápala a nebyla jsem schopná najít smysl života.

Velmi jsem se bála udělat chybu, a tak si o mně ostatní vytvořili nepříznivý dojem. Neustále jsem si hlídala pověst a obávala se projevit své skutečné myšlenky. Každý den byl vyčerpávající. Když věci v práci neprobíhaly podle mých představ a ostatní nespolupracovali, narážela jsem na překážky, které jsem neuměla přijmout. Často jsem se pak v tichosti rozplakala na toaletě.

Asi dva roky po nástupu do práce mi jedna kamarádka doporučila přečíst si hlavní knihu Falun Dafa, Zhuan Falun. Čtení knih mi nikdy nešlo snadno, s výjimkou učebnic, a o kultivaci jsem tehdy věděla jen velmi málo.

Když jsem se však do Zhuan Falun začetla, byla jsem jím hluboce přitahována. Postupně jsem začala chápat pravdu o životě a vesmíru: lidé se ve skutečnosti nacházejí v jakémsi tajemství a existují i jiné dimenze. Falun Dafa mi otevřel zcela nový svět. Slovo „kultivace“ se pevně usadilo v mém srdci. Některým pojmům v knize jsem tehdy ještě nerozuměla, ale měla jsem nejasný, přesto silný pocit, že Dafa je vysoký a spravedlivý Fa, který lidem pomáhá se pozvednout k vyšším úrovním. Z celého srdce jsem si přála se kultivovat.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem pochopila, že smyslem lidského života je návrat k pravému já a původní přirozenosti. Konečně jsem našla skutečný význam svého života. Už jen pomyšlení na to mě naplňovalo hlubokým uspokojením. Uvědomila jsem si, že v tomto životě se musím snažit sama sebe zušlechťovat, stát se lepším člověkem a nakonec se přizpůsobit Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Vnímám to jako nejposvátnější a nejcennější věc. Ve srovnání s tím se drobné každodenní starosti staly bezvýznamnými a nestály za tolik úzkosti.

Po zahájení kultivační praxe jsem si také uvědomila, že už mnoho let praktikují Falun Dafa v Číně miliony lidí – a že jsou to ti nejlaskavější lidé. Byli přímo mezi námi, tiše praktikovali a uchovávali tradiční ctnosti. Cítila jsem k nim blízkost, jako by to byla má vlastní rodina. Přesto jsem byla dříve ovlivněna pomluvami Komunistické strany Číny a postavila se proti nim. Když jsem poznala pravdu, pocítila jsem hluboký stud nad svou nevědomostí, povrchností a neschopností rozlišovat mezi správným a nesprávným. Nemohla jsem se dočkat, až budu moci krásu a pravdu Dafa sdílet se svou rodinou a přáteli.

Prospěch pro mou rodinu

Přestože jsem netrpěla žádným vážným onemocněním, měla jsem různé drobné zdravotní potíže. Už jako dítě jsem byla často nachlazená, trápil mě kašel a bolesti v krku, kvůli nimž pro mě bylo někdy obtížné mluvit. Na vysoké škole se u mě objevila rýma, záněty spojivek a hltanu a každým podzimem se zhoršovaly alergie. Ve třetím ročníku jsem často měla potíže s dýcháním – po pár soustech jídla jsem se musela zastavit a zhluboka se nadechnout. Vyšetření v nemocnici ukázalo deformaci páteře, a tak jsem užívala tradiční čínskou medicínu, aby se příznaky zmírnily. Po nástupu do práce mi lékaři diagnostikovali hyperplazii prsou a bolesti mě někdy budily uprostřed noci.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, mi Mistr neustále očišťoval tělo i mysl. Po téměř deset let jsem nepotřebovala žádné léky ani jsem nemusela do nemocnice. Opravdu jsem pocítila krásu života bez nemocí. I když jsem vykonávala velmi náročnou práci, po dobrém spánku jsem byla v pořádku. Když jsem byla pod tlakem nebo v horším psychickém stavu, stačilo studovat Fa nebo cvičit a vše se zase srovnalo. Cítila jsem se plná vitality a energie.

Můj otec se s Dafa seznámil před několika lety a začal číst knihy Dafa a cvičit. Dříve trpěl revmatismem, srdečními potížemi a vysokým krevním tlakem a podstoupil operaci srdce se zavedením stentu. Protože po takovém zákroku musí pacient dlouhodobě užívat léky a jejich dlouhodobé užívání může způsobit krvácení do žaludku, rozhodl se otec dávky postupně snižovat. Poté, co začal číst knihy Dafa, už žádné léky nepotřeboval. Od operace uplynulo více než deset let a při kontrolách je jeho srdce ve výborném stavu.

Na začátku roku 2019 však otec náhle prodělal silné žaludeční krvácení. Uprostřed noci doma vyzvracel plnou mísu krve a krátce upadl do šoku. Byl převezen do nemocnice, kde během gastroskopie zvracel ještě více krve. Krevní tlak mu klesl na hodnotu 30 a dostal krevní transfuze. Vyšetření odhalilo v žaludku velké množství hnisavě vypadající hmoty. Nemocnice původně plánovala okamžitou gastrektomii, ale vzhledem k jeho oslabení po masivní ztrátě krve a vysokému riziku zákroku lékaři krvácení dočasně zastavili svorkami.

O několik dní později, po dalším vyšetření a biopsii, mu lékaři diagnostikovali rakovinu žaludku a doporučili jeho odstranění. Večer před plánovanou operací, když rodina podepisovala souhlas, nám lékař sdělil, že půjde o úplnou gastrektomii, tedy odstranění celého žaludku i žlučníku. Moje matka po této informaci zaváhala. Otec se nakonec rozhodl operaci nepodstoupit a vrátil se domů.

Rodina měla stále obavy, a tak jsme otce odvezli na další vyšetření do Pekingu. Tamní chirurg si prostudoval zprávu z gastroskopie a řekl, že operace je nutná, ale nejprve je třeba provést ještě jedno vyšetření.

Večer před gastroskopií jsem dělala cvičení Falun Dafa. Otec byl sice zesláblý, ale také se pokusil cvičit alespoň část sestavy. Zároveň četl Fa.

Třetí gastroskopie byla provedena pouhý týden po druhé. Výsledky ukázaly, že rána se velmi dobře zahojila. Hnisavé útvary zmizely, zůstal pouze jeden vřed a okolní tkáň byla hladká a rovná. Bioptická zpráva uváděla: „Nenalezeny žádné rakovinné buňky.“

Můj manžel vzal výsledky i vzorky přímo k vedoucímu patologického oddělení k osobnímu posouzení. Patolog je pečlivě prohlédl a řekl: „Není tam vůbec nic špatného!“ Moje matka plakala radostí a příbuzní i přátelé zvolali: „Jaké štěstí! To je opravdu požehnání shůry!“

Otec se rychle zotavil a všichni říkají, že vypadá zdravě. Věděla jsem, že to vše je díky Mistrově soucitné ochraně – otec překonal nebezpečí a je v bezpečí.

Ačkoli matka Falun Dafa nepraktikuje, jen zřídka vyhledává nemocnici. Bolesti hlavy či nachlazení se u ní objevují výjimečně a neužívá léky ani injekce. Je to přesně tak, jak Mistr řekl: „…když praktikuje jeden člověk, přinese to prospěch celé rodině…“ (Vyučování Fa na Fa konferenci v Austrálii).

Opravdu tomu věřím a nemám slov, kterými bych mohla vyjádřit svou vděčnost za milost Mistra.

Skutečný význam kultivace

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, prošly mé tělo i mysl hlubokou proměnou a skutečně jsem zakusila krásu kultivace. Každý den měl smysl a naplnění. Jak jsem v kultivaci pokračovala, konflikty, které jsem zažívala, byly stále výraznější. Postupně jsem se posunula od pouhého intuitivního chápání k opravdovému porozumění tomu, co praktikování znamená.

Asi dva roky poté, co jsem začala praktikovat, jsem se seznámila se svým budoucím manželem. Vyrostla jsem v provinční metropoli, obklopená péčí rodičů a láskou příbuzných i přátel. Ve studiu se mi dařilo a byla jsem přijata na prestižní univerzitu v Pekingu. Po absolutoriu jsem tam zůstala pracovat.

Můj manžel naproti tomu vyrůstal na venkově, studoval mimo město a jeho rodiče měli jen základní vzdělání. Seznámili jsme se náhodou a po několika letech, během nichž jsem ho postupně poznávala, jsem zjistila, že je čestný, přemýšlivý a talentovaný. V mnohém se lišil od ostatních lidí, a tak jsme spolu začali chodit.

Než jsem ho poznala, měla jsem s ostatními jen málo konfliktů. Kromě občasných neshod s rodiči jsem se ke všem chovala zdvořile a ohleduplně. Měla jsem pocit, že se k lidem chovám dobře, a oni se ke mně chovají stejně, a proto jsem přirozeně považovala svůj způsob jednání za správný. Očekávala jsem, že se mu přizpůsobí i můj manžel. On však říkal, že jsem „přesvědčená o své pravdě“ a „zaměřená sama na sebe“.

Zpočátku jsem si vůbec neuvědomovala, že právě tyto situace jsou pro mě kultivačními příležitostmi k dívání se do sebe a ke zlepšení svého charakteru. Dál jsem jednala po svém, trvala na tom, že mám pravdu, a cítila jsem se ublížená. Teprve s odstupem jsem si uvědomila, že tento způsob myšlení – prosazovat svou vůli a považovat se za neomylnou – pramenil z kultury KS Číny, aniž bych si to tehdy uvědomovala.

Jak jsem dál studovala Fa, začalo mi docházet, že nejsem tak dobrá, jak jsem si myslela. Uvědomila jsem si, že jsem byla spíš zběhlá v udržování vnějšího obrazu. Neodvažovala jsem se vyjadřovat své skutečné názory, protože jsem se bála, že mě ostatní nepochopí, nepřijmou nebo se mnou nebudou souhlasit – chtěla jsem se chránit. Ze strachu z konfliktů jsem byla ke všem zdvořilá a nestěžovala si. Nebylo to proto, že bych byla lhostejná – jednoduše jsem mlčela.

Vstup manžela do mého života znamenal první opravdu blízký vztah s někým „zvenčí“ a tyto skryté problémy tak vyšly na povrch. Postupně jsem se začala otevírat, učila se vyjadřovat své skutečné pocity, upřímně komunikovat a vzdávat se pocitu nadřazenosti i potřeby sebeochrany. Začala jsem se o druhé opravdově zajímat. Uvolnila jsem se. Pocítila jsem, jaké to je být upřímná, a zakusila jsem, jak hluboké a osvobozující je dívání se do sebe.

Poté, co jsme spolu chodili více než rok a začali mluvit o svatbě, mi jeho matka napsala, že si přeje, aby zůstal v jejich rodném kraji. Řekla mi, že pokud si ho chci vzít, budu muset žít v jejich okrese, jinak bychom spolu neměli pokračovat. Pro mě to bylo velmi těžké přijmout.

Bylo pro mě nesmírně obtížné vzdát se citů, které jsem k němu chovala. Po dlouhém a bolestném vnitřním boji jsem se nakonec rozhodla způsobem, s nímž nesouhlasili ani moji příbuzní a přátelé. Opustila jsem Peking, kde jsem téměř deset let studovala a pracovala, a přestěhovala se do jeho rodného města.

S manželem jsme bydleli u mých tchánovců v jejich starém domě na venkově. Dům byl nízký, špatně osvětlený a stěny byly zčernalé. Na mnoha místech byla omítka plesnivá a odlupovala se a za vlhkého počasí dokonce opadávala. Spousta věcí v domě byla rozbitá – světla, posuvné dveře i dveře od skříní. V kuchyni se hromadily hrnce a pánve, které se dlouho nepoužívaly, všechno bylo mastné a hemžilo se to šváby.

Věděla jsem, že jako praktikující Dafa bych se měla vzdát připoutaností ke slávě, osobnímu prospěchu a sentimentálnosti. Manželství jsem brala jako své kultivační prostředí a příležitost, jak se zlepšovat.

Manželova babička i babička z matčiny strany mi pokaždé, když mě viděly, nabídly to nejlepší, co měly. Když se jeho babička necítila dobře, pouštěla jsem jí videa vytvořená praktikujícími, včetně písní. Moc se jí líbila.

Manžel i tchán s tchyní odcházeli do práce brzy ráno a vraceli se pozdě večer. Většinou jsem tedy sama nakupovala, vařila i prala. Někdy, když jsem večer pracovala ve svém pokoji, slyšela jsem, jak se tchán s tchyní vracejí domů a stěžují si, že není teplá voda, dům není uklizený a prádlo nebylo po usušení přineseno dovnitř. Často také kontrolovali kuchyň, jestli jsem nakoupila, a opakovali, že jídlo zvenku není hygienické a že bychom neměli jíst venku. Postupem času jsem cítila stále větší tlak.

Byla jsem mladá, ale neměla jsem svůj vlastní život. Neustále mi říkali, co bych měla dělat – že se mám naučit jejich dialekt, vařit podle jejich zvyklostí a podporovat manžela v práci – aniž by brali ohled na mé pocity. Přitom jsem cítila, že mé rodinné zázemí, vzdělání, práce i životní dovednosti jsou lepší než manželovy, a přesto mi tchyně neustále opakovala, že mám „následovat manžela, kamkoli půjde“. To jsem nebyla ochotná přijmout.

Ptala jsem se sama sebe: „Chceš pohodlný život, nebo se chceš kultivovat tím, že budeš snášet těžkosti?“ Byla to opravdu hluboká otázka, která mě donutila nahlédnout do sebe. Uvědomila jsem si, že všechno, po čem jsem toužila, vycházelo z mých vlastních přání a ze sobectví. Honba za osobním prospěchem a touha po lepším životě, jaký měli druzí, byly přesně tím, co jsem potřebovala odstranit, protože to bylo v rozporu s požadavky kladenými na praktikující.

Rozpoznala jsem v sobě žárlivost, připoutanost k pohodlí a slávě i zášť vůči tchánovcům. Snažila jsem se pustit své ego a neměřit ostatní podle vlastních měřítek a představ. Místo toho jsem se snažila dívat se na věci z jejich úhlu pohledu, chápat jejich těžkosti a potíže, a být k nim vstřícnější.

Pochopila jsem, že jen s čistou myslí mohu být k druhým skutečně laskavá – a že to je pravá laskavost. Ať jsem navenek dělala cokoli, pokud to vycházelo ze sentimentality, bylo to ve skutečnosti sobecké: hledala jsem odměnu a očekávala, že se ke mně ostatní budou chovat dobře. Když nesplnili má očekávání, cítila jsem k nim zášť. Kromě sentimentality jsem v sobě objevila i touhu po uznání – chtěla jsem, aby mě tchán s tchyní schvalovali a chválili. Bála jsem se, že jejich očekávání nenaplním a že mě budou kritizovat. To ale nebyla skutečná laskavost. Mé srdce bylo pořád zaměřené na mě samotnou, a proto jsem nebyla soucitná. Když jsem pochopila, jak se k tchánovcům správně chovat, pocítila jsem v srdci velkou úlevu.

Předminulou zimu si tchánovci zrenovovali dům na venkově a přestěhovali se tam. Tím se moje životní i kultivační prostředí uvolnilo a získala jsem více času i prostoru sama pro sebe. Dříve jsem neměla jasnou představu o tom, co znamená „rodina tchána a tchyně“ nebo „vlastní rodina“, ani jsem nechápala, co znamená „vdát se daleko“ – dokonce jsem si ani neuvědomovala, že jsem se vlastně vdala daleko od domova. Teprve po několika letech manželství jsem si postupně začala uvědomovat, kolika výzvám a problémům musím čelit.

Opouštění připoutání k vlastnímu prospěchu

Když jsme se s manželem poprvé vrátili do rodného kraje, začal učit na střední škole ve venkovské oblasti. Krátce po začátku školního roku byla jedna z učitelek přeložena jinam a vzniklo volné místo. Ředitel mě proto požádal, zda bych ji nemohla zastoupit, protože jsem měla vystudovaný příslušný obor. Byla jsem hluboce vděčná za Mistrovo uspořádání, které mi umožnilo získat práci v úplně novém prostředí.

Studentům jsem říkala, aby byli upřímní, laskaví a tolerantní. Přála jsem si v nich probudit soucit a vysvětlovala jsem jim také, že ateismus není správný.

Během týdne jsme s manželem bydleli ve škole a na víkendy se vraceli domů. Více než dva roky jsem působila jako zástupná učitelka. Kdykoli některá z učitelek odešla na mateřskou dovolenou, zastupovala jsem ji. Jakmile se vrátila, zůstala jsem znovu bez práce. Odměna za zástupy činila přibližně 1 000 jüanů měsíčně, což bylo nesrovnatelně méně než můj plat v Pekingu. Přesto jsem díky tomu, že jsem se učila opouštět připoutání ke slávě a hmotnému prospěchu, cítila v srdci radost.

V první polovině roku 2019 měl můj otec vážné zdravotní potíže, a tak jsem zůstala u rodičů a přestala učit. Po třech letech byl manžel přeložen na školu v okresním městě.

Shodou okolností jsem tehdy objevila pracovní nabídku na internetu, která mi připadala velmi vhodná. Po online pohovoru mě přijali. Získala jsem tak stálou práci a slušný příjem. Mohla jsem plně využít své odborné znalosti a místo výkonu práce bylo flexibilní – stačil mi počítač a připojení k internetu. Díky tomu jsem měla dostatek času na studium Fa i na cvičení. Ani když jsem se vracela k rodičům, nijak to nenarušovalo mou práci.

Dafa mi otevřel moudrost, a proto mi práce šla snadno a nové věci jsem se rychle učila. Mistr pro nás vše uspořádal. My se musíme starat jen o to, abychom se skutečně kultivovali. Mistr je opravdu velkolepý!

Později jsem měla to štěstí, že jsem se zapojila do projektu Dafa a převzala odpovědnost za editaci a korektury. Tento proces byl zároveň procesem kultivace mě samotné. Psala jsem články už předtím, než jsem začala praktikovat. Když jsem se k psaní vrátila po zahájení kultivace, uvědomila jsem si, že je všechno úplně jiné. Mé dřívější zkušenosti, metody i dovednosti jako by najednou nefungovaly. Bylo to, jako bych začínala znovu od nuly.

Když můj stav kultivace nebyl dobrý, psaní mi šlo velmi těžko. Někdy to, co jsem napsala, jiní praktikující výrazně upravili. Když jsem viděla, jak je jejich text stručný, čistý a jasný, pochopila jsem, že se musím zlepšit. Uvědomila jsem si, že to, co z psaní vychází, přímo odráží mou kultivaci a úroveň mého charakteru.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, Dafa! Praktikování Falun Dafa naplnilo mé srdce světlem!