(Minghui.org) Po zatčení praktikujících Falun Gongu v Tianjinu v dubnu 1999 se 25. dubna 1999 shromáždilo přibližně 10 000 praktikujících v tichosti u Státního úřadu pro podávání stížností v Pekingu, aby požádali o jejich propuštění a o právo svobodně praktikovat svou víru. Tato historická událost byla mezinárodním společenstvím oceněna jako největší pokojná petice v moderních čínských dějinách. O tři měsíce později, v červenci 1999, však tehdejší vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Jiang Zemin zahájil celostátní pronásledování Falun Gongu.

Jeden čtenář nedávno napsal Minghui o informacích, které mu poskytl vysoce postavený představitel KS Číny. Ten uvedl, že Jiang toho dne tajně mobilizoval vojáky v přípravě na masakr. Podle tohoto představitele Jiangovo jednání rovněž porušovalo čínskou ústavu.

Mobilizace jednotek s nabitými zbraněmi

Podle tohoto představitele KS Číny Jiang, tehdejší generální tajemník KS Číny a předseda Ústřední vojenské komise, tajně nařídil uvést vojenský personál do pohotovosti. Aby zakryli svou skutečnou identitu, byli všichni tito vojáci oblečeni do policejních uniforem. S nabitými zbraněmi byli připraveni petičníky zabíjet za údajný „zločin obléhání Zhongnanhai“ (areálu, kde sídlí nejvyšší vedení KS Číny).

Podle zdroje se řada vysoce postavených stranických funkcionářů pokusila masakru zabránit. Navrhovali svolat jednání, na němž by byly projednány požadavky petičníků, a předejít střelbě, pokud by se petičníci následně rozešli. Nakonec se toho dne premiér Zhu Rongji a další představitelé setkali se zástupci praktikujících a incident byl vyřešen pokojně. Praktikující místo rychle opustili a dokonce po sobě uklidili odpadky. Tím byla odvrácena tragédie podobná masakru na náměstí Tiananmen v roce 1989.

Žádný právní základ pro potlačování Falun Gongu

Vysoce postavený představitel, který informace zveřejnil, uvedl, že rozhodnutí KS Číny potlačovat Falun Gong nebylo založeno na vyšetřováních ani na faktech. Ve skutečnosti vycházelo z Jiangovy závisti vůči popularitě Falun Gongu.

Státní rada má stanovené postupy pro přijímání zásadních politických rozhodnutí. Po zjištění problému na místní úrovni by příslušná ministerstva provedla vyšetřování a jeho závěry by následně předložila Státní radě k dalšímu rozhodnutí.

Jiang však v otázce Falun Gongu postupoval opačně. Nejprve dospěl k závěru, že potlačení Falun Gongu je politickým úkolem, a teprve poté určil ministerstva, která měla kampaň realizovat. Na interním jednání, jehož se účastnily pekingské městské orgány a ministerstvo veřejné bezpečnosti, nebylo žádné ministerstvo ochotno převzít odpovědnost za nepodložené rozhodnutí o potlačování Falun Gongu. Pod tlakem Jianga se účastníci dohodli, že odpovědnost přenesou na Wu Shaozua, ministra sportu, který se toho dne jednání nemohl zúčastnit.

Podobné ironie se objevily již během proti-pravicové kampaně KS Číny před několika desetiletími. Tehdejší vůdce KS Číny Mao Ce-tung stanovil kvótu na počet „pravičáků“, kteří měli být odhaleni a odsouzeni. Jednou byla skupina lidí vyzvána, aby si mezi sebou „zvolila“ pravičáka, avšak každý se této roli vyhýbal. Nakonec se stalo, že někdo, kdo si odskočil na toaletu, se po návratu dozvěděl, že byl „zvolen“ pravičákem.

Genocida pokračuje

Navzdory tomu, že petice z 25. dubna 1999 byla vyřešena pokojnou cestou, Jiang v červenci téhož roku zahájil systematické pronásledování Falun Gongu. Ačkoli Jiang o několik let později odešel z funkce, následující vůdci KS Číny v pronásledování pokračovali a pokračují v něm dodnes.

Přestože Jiang v dubnu 1999 masakr neuskutečnil, o dva měsíce později nařídil zřízení mimoprávního Úřadu 610, který měl dohlížet na celostátní pronásledování. Velké množství praktikujících Falun Gongu bylo následně zadržováno, uvězněno a mučeno za to, že praktikovali Falun Gong. Mnozí byli vystaveni nuceným pracím a někteří se dokonce stali oběťmi násilných odběrů orgánů.

Shrnutí

Praktikující Falun Gongu se řídí principy Pravdivost-Soucit-Snášenlivost a usilují o to, aby se stali lepšími lidmi. Pronásledování, které Jiang zahájil a v němž pokračovali jeho nástupci, nemá žádný právní ani morální základ a vyústilo v katastrofu v oblasti lidských práv.

Pronásledování zároveň poškodilo i běžné obyvatele Číny. Kdyby k němu nedošlo, více lidí by mohlo z Falun Gongu těžit a v Číně by se mohl upevnit právní stát spolu s morální obnovou společnosti.