Lékař: „Falun Dafa skutečně dokáže zázraky!“

(Minghui.org) Můj syn začal praktikovat Falun Dafa poté, co čínský režim v červenci 1999 zahájil pronásledování. Věděl, že chci objasňovat pravdu a odhalovat brutální pronásledování, a proto mi koupil kopírku. Stručně mi vysvětlil, jak funguje, a pak se vrátil do školy. Neuměla jsem ji však používat.

Z bezpečnostních důvodů jsem nechtěla navštěvovat ostatní praktikující a žádat je o pomoc – místo toho jsem požádala Mistra, aby mi pomohl, a snažila jsem se přijít na to, co mám dělat. Kopírka potřebovala doplnit toner. Když jsem přemýšlela, jak se dostat ke kazetě, pocítila jsem, že je moje ruka tažena k místu, kde se kazeta nacházela, a zatlačila jsem. Jakmile se prostor s kazetou otevřel, vyhrkly mi slzy. Té noci se mi zdál velmi živý sen: Na mém dvoře přistálo letadlo a proměnilo se ve velký buldozer. Byl nesmírně silný a zbořil vysoký strom i zeď. Když jsem se probudila, všimla jsem si, že kopírka má stejnou barvu jako letadlo ve snu. Uvědomila jsem si, že mi Mistr dává náznak – když tisknu pravdu objasňující materiály o Falun Dafa, pomáhám mu zachraňovat lidi a „odstraňovat“ zlé látky, které způsobily pronásledování.

Po více než dvě desetiletí jsem vždy pamatovala na své poslání a pevně kráčela po cestě, kterou mi Mistr uspořádal.

S jednou praktikující jsme vyjely na elektrickém skútru rozdávat informační materiály. Když jsme se za úsvitu vracely domů, narazila do nás zezadu dodávka a odmrštila nás asi 40 metrů. Nový skútr byl zcela zničen a já upadla do bezvědomí. Druhá praktikující sdělila kolemjdoucímu své jméno a místo bydliště a poté také omdlela. Kolemjdoucí zavolal sanitku a kontaktoval představitele naší vesnice, aby informovali naše rodiny.

Lékař v okresní nemocnici řekl, že jsem těžce zraněná, a mé sestře Hui (která je rovněž praktikující) sdělil, aby se připravila na můj pohřeb. Řekl, že můj mozek je „jako rozmačkaná dužina melounu“ a že s tím nelze nic dělat. Moje pánev a slezina byly vážně poškozené. „Pokud ji převezeme do městské nemocnice, zemře cestou. A pokud přežije, bude z ní ležící pacient,“ uvedl.

Hui to se mnou nevzdala a nechala mě převézt do městské nemocnice. Lékař mě vyšetřil a řekl: „Nemůžeme nic udělat.“ Když navrhl převoz do jiné nemocnice, Hui řekla: „Prosím, zkuste jí pomoci.“

Řekla mi, že když jsem byla v bezvědomí, stále jsem si mumlala: „Jsem praktikující a budu v pořádku…“ Probrala jsem se až devět dní po operaci. Na nehodu jsem si nepamatovala. Hui mi řekla, že můj mozek i pánev byly vážně poškozené. Lékař mi odstranil slezinu, měla jsem zlomené nohy i žebra a kůže na hrudi a břiše byla sedřená.

Podivuhodné bylo, že jsem necítila žádnou bolest – naopak jsem se cítila uvolněná a v pohodě, jako bych si po celodenní těžké práci dobře odpočinula. Řekla jsem Hui: „Jsem v pořádku. Přinesla jsi nahrávky Mistrových přednášek? Prosím, pusť mi je.“

O několik dní později jsem požádala o propuštění z nemocnice, ale lékař to odmítl. Aby mi zachránil život, operoval nejprve mozek a slezinu. Otevřená zlomenina nohy však ještě vyžadovala zákrok. Den po operaci nohy jsem trvala na tom, že chci být propuštěna.

Po návratu domů jsem každý den poslouchala Mistrovy přednášky, cvičila jsem a vysílala spravedlivé myšlenky. I když mi byla odstraněna slezina, jedla jsem cokoli a neměla jsem žádné potíže s trávením.

Jednoho rána jsem se probudila před šestou hodinou, abych vysílala spravedlivé myšlenky. Natáhla jsem se, abych rozsvítila světlo, zapomněla jsem však, že mám nohu stále nehybnou, a spadla jsem z postele. Nikdo nebyl doma, a tak jsem požádala Mistra, aby mi pomohl vstát – a dokázala jsem to. Cvičení pro mě bylo velmi obtížné. Po prvním cvičení jsem byla vyčerpaná a silně jsem se potila. Následující den jsem už dokázala provést všech pět cvičení. Šestý den jsem se dokázala zvednout z postele a s oporou o zeď jsem pomalu došla do koupelny.

Po měsíci jsem se mohla vrátit k práci na poli. Zaslechla jsem za sebou ženy, jak si říkají: „Není to ta žena, která měla autonehodu?“

„Ano, neříkal lékař, že pokud přežije, bude z ní ležící pacient? A teď pracuje na poli!“

„Uzdravila se, proto.“

Jeden vesničan slyšel, že po autonehodě umírám a že nemám žádnou šanci přežít. Když se dozvěděl, že pracuji na poli, řekl nevěřícně své snaše: „Jestli je opravdu schopná pracovat na poli, začnu praktikovat Falun Dafa!“

Lékař i ředitel okresní nemocnice, kde jsem byla po nehodě léčena, byli šokováni, když se doslechli, že pracuji na poli. Lékař řekl: „To znamená, že Falun Dafa skutečně dokáže zázraky!“