Moje zkušenosti jako člena pochodové kapely Tian Guo: Klíčem je kultivace

(Minghui.org) Zdravím Vás, Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Moje původní motivace učit se hrát na trubku nebyla čistá – měl jsem připoutání k předvádění se, protože trubka hraje hlavní melodii, má krásný zvuk a díky své kompaktní velikosti se snadno přenáší.

Po určité době hraní jsem si uvědomil, že ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem zahrát vysoké tóny. I když se mi podařilo některé „vytlačit“, zněly napjatě a nevydržel jsem je dlouho udržet. Chtěl jsem se zlepšit, a tak jsem každý týden navštěvoval lekce u tří profesionálů. Všichni mi říkali, že vysoké tóny bych měl být schopen zahrát silnějším tlakem a větším cvičením. Nějaký čas jsem to tak dělal, ale když se nic nezlepšilo, vzdal jsem to.

K pravidelnému cvičení jsem se vrátil, protože jsem se chtěl za tři měsíce zúčastnit průvodu Calgary Stampede. I když jsem cvičil každý den, situace byla stejná – bez ohledu na úsilí jsem vysoké tóny nedokázal zahrát. Uvědomil jsem si, že bych se měl dívat do sebe. Věděl jsem, že moje motivace hrát na trubku není správná, ale vždy jsem to přehlížel. Řekl jsem Mistrovi: „Mýlil jsem se. Vím, že hra na trubku potvrzuje krásu Dafa, pomáhá objasňovat pravdu a pomáhá Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Chci napravit svou motivaci a začít znovu. Prosím, pomozte mi.“

Vzápětí jsem znovu vzal trubku do ruky, ale nic se nezměnilo. Věděl jsem, že by bylo neuctivé, kdybych od Mistra stále očekával, že za mě něco udělá. Tentokrát jsem byl rozhodnut nevzdat se. Toho večera jsem se zúčastnil velkého skupinového studia Fa. Cestou domů mě napadlo, že bych měl o víkendech v parku cvičit Falun Dafa společně se Shen. Poté mě napadla ještě jedna věc – při hře na trubku bych neměl horním rtem překrývat spodní, měl bych ponechat na obou stranách otvor, aby mohl proudit vzduch, a foukat do nástroje přirozeně.

Jakmile jsem dorazil domů, zavolal jsem Shen. Shodou okolností ji také napadlo, že bychom mohli o víkendech společně cvičit v parku. Po rozhovoru jsem vzal trubku a upravil náustek podle nové myšlenky. Tentokrát se mi podařilo vysoké tóny zahrát!

Způsob, jakým jsem dříve hrál, byl nesprávný. Myšlenka upravit techniku přišla až poté, co jsem měl upřímnou touhu se změnit – zúčastnil jsem se velkého skupinového studia Fa a chtěl jsem cvičit v parku, abych potvrzoval Fa. Poté se má technika zlepšila. Cítil jsem, že Mistr využil i sled těchto událostí k tomu, aby mě osvítil. Uvědomil jsem si, že ve všem, co děláme – zejména když potvrzujeme Fa – bychom měli klást na první místo kultivaci a objasňování pravdy. V minulosti jsem sice věděl, že moje motivace není správná a že vstup do pochodové kapely Tian Guo má sloužit k objasňování pravdy, ale nebral jsem to vážně a skutečně jsem neusiloval o odstranění svých připoutání. Když jsem se skutečně napravil a neměl již skryté motivy, splnil jsem požadavky Fa. Mistr mě osvítil a pomohl mi učinit průlom.

Mistr řekl:

„V procese nápravy Fa som objavil určitú situáciu. Pýtate sa akú? V obrovskom kozmickom tele, ktoré je dosť ďaleko, je pozdvihnutie životov veľmi odlišné od toho, ako to chápu životy v kozmickom systéme, v ktorom ste vy. Oni sú udržovaní svojimi zručnosťami a neustálym zlepšovaním tých zručností. Bohovia na vyšších úrovniach potom zviazali to, či životy na nízkych úrovniach môžu vynájsť veci a či môžu vyrábať veci, s pozdvihnutím ich ríš. Keď je ríša osoby pozdvihnutá, jej múdrosť sa otvorí a bude mať dovolené vyrábať veci, vytvárať veci a pozdvihnúť sa. Keď sa pozdvihne, znova a znova si uvedomí, že tie veci môže dosiahnuť iba preto, že si zvýšila svoju morálku a uvedomí si, že je schopná pozdvihnúť sa iba preto, že jej vlastná ríša sa pozdvihla.” (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Tato zkušenost mi pomohla hlouběji pochopit tuto část přednášky.

Zlepšení kvality tónu

Poté, co jsem se naučil hrát vysoké tóny, musel jsem řešit další problémy. Kvalita mého tónu nebyla stabilní – někdy byl ostrý, jindy měkký, někdy prázdný, jindy plný. Všiml jsem si, že přibližně každé dva týdny procházím zkouškou charakteru. Ačkoli jsem v nich vždy zcela neobstál, snažil jsem se zkoumat sám sebe. Uvědomil jsem si, že mám stále stejný problém – při konfliktech jsem měl pocit, že druzí neberou ohled na mé pocity, ale sám jsem se nedokázal vcítit do jejich pohledu.

Když jsem skutečně myslel na druhé a díval se do sebe, abych rozpoznal své chyby, problém zmizel. Během těchto zkoušek se postupně obrušovaly špatné substance, jako je sobectví a stížnosti. Zjistil jsem, že dokážu s ostatními harmonicky spolupracovat.

Změnil se i můj postoj k nácviku hry. Dříve jsem přemýšlel: „Jak mám hrát, abych dosáhl požadovaného efektu?“ Později jsem si řekl: „Musím porozumět vlastnostem trubky a upravit techniku tak, abych dosáhl nejlepšího výsledku.“

Když se mi nedařilo, už jsem si neříkal: „Proč to neumím zahrát?“ Místo toho jsem přemýšlel: „Zdá se, že svůj nástroj ještě plně neznám. Musím dál zkoušet, abych hrál lépe.“ Poté, co jsem se napravil, stal se můj tón měkkým a plným. Někteří říkají, že člověk musí splynout se svým nástrojem. Nyní chápu, že u praktikujícího úroveň hry odráží jeho stav kultivace.

Posílení hlavního vědomí

Snažím se odstranit jeden ze svých zásadních nedostatků – slabé hlavní vědomí. Když jsem nebyl ochoten zkoumat se při konfliktech, bral jsem do ruky telefon a sledoval zprávy, historické příběhy či jiné věci.

Jednoho dne, když jsem se nahrával při hře na trubku, náhle jsem si uvědomil, že hraji laxně a bez energie. Projevovalo se to zpožděním artikulace o půl sekundy.

Mistr řekl:

„Je to jako s člověkem, který za sebe nikdy nedokáže být zodpovědný. Hlavní prapůvodní duše duševně chorého pacienta je právě taková.“(Přednáška šestá, Zhuan Falun)

Poté, co jsem si to uvědomil, začal jsem posilovat své hlavní vědomí. Kdykoli jsem vzal do ruky mobilní telefon, ptal jsem se sám sebe, proč to dělám. Mé hlavní vědomí se posílilo a zpoždění artikulace zmizelo. Brzy však přišel další konflikt a já opět sáhl po telefonu. Tento cyklus se opakoval.

Uvědomil jsem si své základní připoutání – touhu po pohodlí. Když jsem se při zkouškách skutečně zkoumal, konflikty se vyřešily. Když jsem ustoupil a nahlížel situaci z pohledu Fa, otevřel se mi nový svět. Po rozpoznání a odstranění některých připoutání jsem při cvičení pociťoval lehkost a při studiu Fa jsem se dokázal soustředit. Při objasňování pravdy o pronásledování jsem cítil naplnění.

Jednoho dne jsem se sám sebe zeptal, zda praktikuji Falun Dafa proto, abych byl šťastný. Odpověď byla jasná – nikoli. Proč tedy kultivuji? Podle mého pochopení kultivujeme proto, abychom odstranili připoutání a dosáhli měřítek praktikujícího. Tak může být naše objasňování pravdy účinné a můžeme Mistrovi pomoci zachránit více lidí.

Z Fa chápu, že velká osvícená bytost je ochotna obětovat svůj život pro své vnímající bytosti. S tímto postojem už neusiluji o pohodlí.

Při psaní tohoto sdílení jsem získal nové pochopení a doufám, že se budu nadále zlepšovat.

Stát se částicí Fa

Během jednoho průvodu se mi zasekl ventil na trubce. Požádal jsem Mistra: „Prosím, pomozte mi.“ Ventil však zůstal zaseknutý. Uvědomil jsem si, že se musím dívat do sebe a zkoumat svůj charakter.

Zjistil jsem, že chci, aby má hra měla výrazný efekt. Měl bych se považovat za částici Dafa, aby má hra splývala s ostatními členy kapely. Zázračně se ventil uvolnil a zbytek průvodu jsem hrál bez potíží. Pochopil jsem, že každá částice Dafa může být malá, ale společně mají velkou sílu zachraňovat lidi. Předtím jsem sebe stavěl nad Falun Dafa.

Závěr

Nejdůležitější uvědomění je, že ať čelím jakémukoli konfliktu či zkoušce, měl bych si připomenout, že jde o příležitost ke zlepšení, a vytrvale se dívat do sebe. Vím, že Mistr viděl mou upřímnou touhu zlepšit se, a proto mi pomohl skrze osvícení.

V novém roce si přeji, abychom se spolupraktikujícími více hledali chyby u sebe a kultivovali se ještě pilněji, abychom naplnili své poslání pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

(Vybraný článek z 20. výročního sdílení zkušeností pochodové kapely Tian Guo)