Vzpomínky na úžasné zážitky z účasti na Mistrových přednáškách v Guangzhou

(Minghui.org) Cítím se nesmírně šťastná, že jsem se mohla zúčastnit posledních přednášek, které Mistr vedl v Guangzhou 21. prosince 1994. Vzpomínky jsou stále živé a kdykoli si na ty dny vzpomenu, znovu prožívám tehdejší dojetí i radost.

Dne 18. prosince 1994 byla sobota. Falun Dafa jsem praktikovala teprve něco přes měsíc. Byla jsem s manželem a dcerou na nákupech. Když jsme procházeli kolem jednoho dvora, uviděla jsem praktikující, která mi o Falun Dafa poprvé řekla. Ona i další praktikující seděli v kruhu a s radostí o něčem diskutovali. Zeptala jsem se, co se děje. Řekli mi, že se chystají do Guangzhou na páté kolo přednášek, které tam Mistr bude pořádat.

Okamžitě jsem pocítila silné nadšení a řekla jsem, že chci jet s nimi. Jeden z nich odpověděl, že vstupenky jsou již vyprodané. Bez vstupenky bych se na stadion nedostala a nemohla bych Mistra vidět. Přesto jsem je požádala, aby mi koupili jízdenku autobusem do provinčního města, odkud bych si pořídila vlakovou jízdenku do Guangzhou. Jiný praktikující poznamenal, že i kdybych tam dojela, bez vstupenky bych mohla jen stát venku a sledovat, jak ostatní vstupují dovnitř. Bez zaváhání jsem řekla, že pokud vstupenku nezískám, budu ochotna poslouchat Mistrovu přednášku i před stadionem.

Když to manžel slyšel, snažil se mě odradit. Měl obavy o mé tehdy slabé zdraví a o to, že budu sama daleko od domova. Nikdo by nevyzvedával dítě ze školy ani nevařil. Právě jsme koupili nový byt a peněz nebylo nazbyt. Nic z toho mě nezastavilo. Řekla jsem, že i kdybych měla jíst jen instantní nudle, do Guangzhou pojedu. Když viděli mé odhodlání, souhlasili, že mě vezmou s sebou.

V noci, kdy jsem si koupila jízdenku, jsem hned po ulehnutí slyšela nad hlavou otáčet se Falun. Ozýval se jasný kovový zvuk, jako když do sebe narážejí ocelové čepele. Slyšel to i manžel. Zvuk trval až do chvíle, kdy jsem usnula. Spala jsem hluboce a klidně – nikdy předtím jsem tak dobře nespala. Moje chronická onemocnění, neurastenie i nespavost, od té chvíle zmizela. Věděla jsem, že náš soucitný Mistr mi předem očistil tělo, když viděl mé upřímné odhodlání hledat Fa.

Ráno 19. prosince jsme jeli autobusem do provinčního města. Jedna starší praktikující zvracela krev. Trpěla vysokým krevním tlakem a srdeční chorobou. Všichni jsme věděli, že Mistr jí předem očistil tělo od špatných věcí.

Ráno 21. prosince jsme dorazili do sportovní haly Yuexiu v Guangzhou. Praktikující se vstupenkami vstupovali jeden po druhém dovnitř. Cítila jsem silnou úzkost a zároveň hlubokou touhu slyšet Mistrovu přednášku osobně. Přistoupila jsem k jednomu z organizátorů a řekla: „O těchto přednáškách jsem se dozvěděla pozdě, protože jsem nová praktikující. Praktikuji teprve něco přes měsíc. Přijela jsem z daleké provincie Hubei a nemám mnoho peněz, proto jsem si s sebou přivezla instantní nudle. Prosím, najděte způsob, abych mohla vstoupit a slyšet Mistra osobně.“

Požádal mě, abych trpělivě čekala, že se pokusí zjistit, zda by alespoň nebylo možné poslouchat přednášku zvenčí. Byli tam i další praktikující, kteří stejně jako já neměli vstupenky a doufali, že se dostanou dovnitř.

Asi po deseti minutách mě vyzval, abych se postavila ke vchodu. Další praktikující tam stáli v řadě. Jiný organizátor nám oznámil: „Teď máte vstupenky. Zkušení praktikující z Guangzhou se vzdali svých míst, protože slyšeli, že mnoho nových praktikujících z jiných měst vstupenky nemá. Dobrovolně vám je přenechali.“ Řekl nám, abychom si po vstupu sedli na zem čelem k pódiu. Byla jsem nesmírně dojatá a vděčná praktikujícím z Guangzhou za jejich nezištnost.

Jakmile jsme dostali vstupenky, rozběhli jsme se ke vchodu. Když si na to dnes vzpomenu, cítím stud. Běžela jsem co nejrychleji, abych si našla místo co nejblíže k Mistrovi. Náhle jsem upadla. Okamžitě jsem vstala a když jsem viděla, že na zemi nic není, pokračovala jsem v běhu. Nakonec jsem si našla dobré místo – seděla jsem ve čtvrté řadě u cesty, kudy měl Mistr projít na pódium z bočních dveří.

Jakmile jsme se posadili, Mistr vstoupil do haly. Všichni jsme vstali a s nadšeným potleskem ho přivítali. Byl to nejšťastnější a nejnezapomenutelnější okamžik mého života! Konečně jsem Mistra viděla osobně. Byl laskavý, přirozený a stále se usmíval. Rozhlédl se kolem a pozvedl pravou dlaň směrem k praktikujícím (dan shou li zhang).

Když Mistr začal přednášet, jeho hlas byl silný a znělý, jako by pronikal celým vesmírem. Cítila jsem se ponořená do Buddhovy záře.

Druhý den nás Mistr požádal, abychom si vybavili nějakou nemoc, kterou máme, a ti, kdo žádnou neměli, měli myslet na nemoc člena rodiny. Po jeho slovech „jedna, dvě, tři“ jsme měli dupnout pravou nohou. Někteří praktikující však dupnuli příliš brzy, včetně mě. Myslela jsem na manželovy bolesti hlavy. Mistr trpělivě opakoval: „Začněme znovu.“ Poté jsem myslela na dceru, která měla vrozený problém s nohou. I když jsem nemyslela na vlastní nemoc, Mistr mi očistil tělo.

Později jsem se uzdravila z počínající rakoviny sestupného tračníku i z dalších nemocí. Dcera byla zcela v pořádku a manžel se také uzdravil. Dobrotivý Mistr zachránil naši rodinu. Celá naše rodina děkuje Mistrovi za jeho spásnou milost!

Během přednášek jsem vůbec nemyslela na dítě ani na domácí povinnosti. Nechtěla jsem zmeškat jediné Mistrovo slovo. Všechny mé otázky byly zodpovězeny, jako by Mistr otevřel mé dávné vzpomínky. Můj pohled na svět se zásadně proměnil. Věděla jsem, že už nebudu žít jako dříve.

Po skončení přednášek předal jeden zkušený praktikující z našeho města Mistrovi prapor jménem místních praktikujících. Byl to dojemný okamžik. Když se Mistr chystal odejít, nedokázala jsem zadržet slzy. Byla jsem smutná, protože jsem nevěděla, kdy ho znovu uvidím. Zůstala jsem na stadionu plakat, i když všichni odešli, a místní praktikující mě hledali venku. Když mě našli, ptali se, proč pláču. Odpověděla jsem, že sama nevím. Později, při studiu Fa, jsem pochopila, že plakala má vědoucí stránka – věděla, že mě Mistr vyvedl z pekla, očistil a vložil do mého těla zářivý, neocenitelný Falun.

Po návratu domů jsem každé ráno a večer studovala Fa a cvičila s místními praktikujícími na cvičebním místě. Začala jsem se Fa učit nazpaměť. Odpoledne jsem studovala Fa se staršími novými praktikujícími, kteří neuměli číst čínsky. Zlepšovali se velmi rychle. Učila jsem nové praktikující pohyby cvičení a pomáhala ostatním objednávat knihy Falun Dafa. O víkendech jsme si pronajímali auto a jezdili do horských městeček a vesnic šířit Fa. Někdy jsem na kole jezdila do vesnic pouštět novým praktikujícím videa s Mistrovými přednáškami. Byla jsem tehdy nesmírně šťastná a měla pocit, že mám nekonečnou energii.

KS Číny zahájila pronásledování Falun Dafa 20. července 1999. Koordinátoři v našem regionu byli zatčeni a prostředí se náhle změnilo. Režim Jiang Zemina mobilizoval celý státní aparát k pomlouvání Falun Dafa a Mistra. Praktikující čelili bezprecedentním zkouškám. Cítila jsem hluboký smutek. Náš Mistr je nejpravdivější a obětuje pro nás vše, nikdy nemyslí na vlastní prospěch. Pro nás snášel nepředstavitelné utrpení – a přesto byl napadán.

Jela jsem do Pekingu odvolat se za spravedlnost pro Falun Dafa a za obnovení Mistrovy pověsti. Stejně jako desetitisíce dalších praktikujících jsem bez váhání začala objasňovat pravdu o pronásledování.

Článek v originále vyšel dne 1. ledna 2024.