Mistr je vždy po mém boku

(Minghui.org) Měla jsem to štěstí začít praktikovat Falun Dafa v roce 1998. V té době jsem více cvičila než studovala Fa. Jednou během meditace jsem otevřela oči a uviděla Mistra sedět se zkříženýma nohama na obloze, oblečeného v kasaji, zatímco pod ním hořel oheň. Tehdy jsem tomuto obrazu nepřikládala velký význam, ale dnes vím, že Mistr pro mě snášel tolik utrpení. Děkuji Vám, Mistře!

Ráda bych se podělila o své kultivační zkušenosti a doufám, že se dokážeme vrátit k čistému odhodlání, které jsme měli, když jsme poprvé začali praktikovat. Pokud je v mém sdílení něco nevhodného, prosím laskavě na to upozorněte.

Zbavit se zášti a nenávisti

Když jsem začala praktikovat Dafa, sledovala jsem video s Mistrovými přednáškami v Guangzhou. Jakmile video začalo a uviděla jsem Mistra, měla jsem pocit, že jsem ho už někde viděla, ale nedokázala jsem si vzpomenout kde. Ráda jsem Mistra poslouchala – každá jeho věta se mě hluboce dotýkala. Pochopila jsem, že všechna utrpení, která jsem prožila, byla důsledkem mé karmy, a uvědomila jsem si, že jsem během nesčetných životů musela nashromáždit mnoho křivd a dluhů.

Než jsem začala praktikovat Dafa, často jsem se hádala se svou tchyní a silně jsem ji nenáviděla. Můj manžel pracoval v jiném městě a dítě bylo ještě malé. Tchyně mi s ničím nepomáhala a často o mně mluvila špatně, mnohdy mě nepřímo urážela. Bydlely jsme na stejném dvoře. Když jsem byla v osmém měsíci těhotenství, oddělila jejich domácnost od naší a přiměla mě splatit dluh ve výši přes 10 000 jüanů. Bylo to v roce 1994, kdy jsem vydělávala velmi málo, přesto jsem musela každý měsíc splácet peníze rodině své tchyně.

Poté, co jsem začala praktikovat Dafa, jsem svou tchyni přestala nenávidět. Uvědomila jsem si, že tyto záležitosti jsou dluhy, které jí dlužím z minulého života. Pustila jsem je a začala jsem se k ní chovat laskavě. Tento úžasný Falun Dafa přináší prospěch rodinám i celé společnosti v každém ohledu.

S neochvějnými spravedlivými myšlenkami se mohou dít zázraky

Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) začala pronásledovat Dafa, odvedli mě na místní policejní stanici k výslechu. Policejní náčelník se mě zeptal: „Pořád praktikujete? Pokud řeknete ano, pošleme vás do vazební věznice; pokud řeknete ne, můžete jít domů.“ Odpověděla jsem: „Proč bych nepraktikovala něco tak dobrého?“ Odvezli mě na policejní oddělení a nechali mě tam čekat. Byli tam i další praktikující, kteří byli také vyslýcháni.

Pořád jsem slyšela hudbu. Zeptala jsem se jedné praktikující, zda ji také slyší, ale řekla, že nic neslyší. Řekla: „Kdo by tady hrál hudbu?“ Později nás odvezli do vazební věznice. Hudbu jsem stále slyšela a uvědomila jsem si, že se mi otevřel nebeský sluch.

Ve vazební věznici pouštěli videa, která kritizovala Dafa. Řekla jsem, že jsou falešná, a odmítla jsem se na ně dívat. Každou noc, když bylo ticho, jsem slyšela zvuk dřevěného rybího bubnu (rituálního dřevěného nástroje ve tvaru ryby, který buddhističtí mniši a mnišky používají při recitaci súter a při sbírání almužen). Vzbudila jsem ostatní praktikující a společně jsme cvičily.

Po několika dnech nás při cvičení uviděl jeden strážný a přišel dovnitř. Zeptal se jedné praktikující: „Vy tady pořád praktikujete?“ Poté pronesl několik ostrých slov. Praktikující nic neřekla, ale já jsem odpověděla: „Jsme praktikující – proč bychom nepraktikovaly?“ Když slyšel, že jsem se jí zastala, rozhněval se a řekl: „Tak vy chcete někoho stáhnout s sebou do smrti?“ Spoutal mě k malému stromu a donutil mě klečet.

V té chvíli jsem si pomyslela, že klečím jen před Mistrem a že jsem neudělala nic špatného. Pak jsem si vzpomněla na báseň „Zocelování vůle“ (Hong Yin). Byl listopad, počasí bylo mlhavé a daleko nebylo vidět. Jen jsem si stále dokola recitovala verše z Hong Yin, které jsem si pamatovala.

Nevím, jak dlouho jsem tam byla spoutaná, ale necítila jsem chlad. Právě když mi sundávali pouta a dovolili mi vrátit se do cely, na dveře mé cely zazářilo jasné zlaté světlo. Když jsem ho následovala, slyšela jsem zvuk gongů a bubnů. Věděla jsem, že mě Mistr povzbuzuje a bdí nade mnou. Děkuji Vám, Mistře!

Čelit tlaku bez strachu ze smrti

Mistr nad námi bdí v každé chvíli. Jednou mě strážný silně udeřil do zad opaskem, ale vůbec to nebolelo. Tehdy jsem ještě nevěděla, že mě Mistr chrání a že ten úder snesl za mě. Mistr je tak soucitný a snáší pro nás tolik utrpení!

Pracovní tábor nás nechtěl propustit domů, a tak jsme na protest zahájily hladovku. Když viděli, že nevstáváme z postelí, báli se, že by se nám mohlo něco stát, a nahlásili to svým nadřízeným. Policejní stanice v jednotlivých obcích si nás pak odvezly zpět na obecní úřady.

Našli mi místnost a lidé z obce se střídali, aby mě hlídali a pokoušeli se mě „převychovat“. Říkala jsem jim o kráse Dafa a o tom, že Dafa nás učí být dobrými lidmi. Nedokázali mě změnit, a tak přivedli mého manžela. Řekl mi, že naše dítě utrpělo zlomeninu nohy při dopravní nehodě a že mě propustí pouze tehdy, když přestanu praktikovat Falun Dafa. Věděla jsem, že když Mistr nad dítětem bdí, nic se nestane. Když jsem byla o necelý měsíc později propuštěna, dozvěděla jsem se, že se dítěti nic nestalo. Děkuji Vám, soucitný Mistře!

Aby lidé pochopili pravdu o Dafa a o pronásledování a nedopouštěli se zločinů proti Dafa, chodila jsem každý týden do domu jedné praktikující pro materiály objasňující pravdu, které jsem pak rozdávala a vyvěšovala. Ve dne jsem brala dítě s sebou a rozdávali jsme materiály v naší vesnici, poté jsem chodila do dalších vesnic. V noci jsem sama lepila plakáty lepidlem z mouky.

V létě to bylo v pořádku, ale v zimě byla taková zima, že štětec zamrzal. Namáčela jsem ruce do lepidla, roztírala ho po papíru a plakáty lepila. Přestože mi ruce mrzly, byla jsem šťastná, že jsem našla způsob, jak materiály vyvěšovat.

Překonávat obtíže a pokračovat vpřed

Manžel pracoval ve velkém městě a přestěhoval tam celou naši rodinu. Děti chodily do školy a já jsem nepracovala. Neznala jsem tam žádné praktikující ani jsem neměla přístup k materiálům objasňujícím pravdu, a tak jsem byla velmi znepokojená.

Jezdila jsem tedy tři hodiny autobusem zpět do rodného města, abych studovala Fa a získala materiály od ostatních praktikujících. Vždy jsem jela tam i zpět v jeden den a jedla jsem jen jednou denně. Dělala jsem to několik let.

Jedna praktikující mi později navrhla, abych si koupila počítač. Neuměla jsem s ním pracovat, a tak jsem cestovala na velké vzdálenosti, abych se to naučila od ostatních praktikujících. Trpělivě mě učili, ale když jsem se vrátila domů, nedokázala jsem si postupy zapamatovat. Nakonec jsem na to přišla sama a dnes už umím bez problémů používat internet a stahovat potřebné věci.

Pomáhala jsem také dalším praktikujícím připojit se k internetu, aby si mohli stahovat materiály a poslouchat články se sdílením zkušeností na rádiu Minghui. Jsem vděčná ostatním praktikujícím za jejich nezištnou pomoc.

Nyní jsem poznala místní praktikující a připojila se ke skupině pro studium Fa v tomto městě. V této skupině jsem mnohé pochopila a zlepšujeme se jako jedno tělo. Skutečně se přizpůsobuji Dafa – když se objeví konflikty, dívám se do sebe a vím, že musím kultivovat své vlastní srdce. Ve všem myslím nejprve na druhé, což dále rozšiřuje mé srdce.

Vím, že mi Mistr pomáhá. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou ochranu. Děkuji také spolupraktikujícím za jejich nezištnou pomoc a obětavost.

Jsem vděčná, že je Mistr vždy po mém boku. S pomocí ostatních praktikujících jsme nedávno s jednou místní praktikující založily novou skupinu pro studium Fa. Společně pilně kultivujeme a rychle se zlepšujeme. Každý den chodím objasňovat pravdu. Jsem šťastná, i když jen jeden člověk vystoupí z KS Číny, protože je to Mistr, kdo zachraňuje lidi. Všechno dělá Mistr.

Od nynějška budu studovat Fa s klidnou myslí, častěji vysílat spravedlivé myšlenky, zachraňovat více lidí, plnit své sliby a přinesu Mistrovi klid.