Důkazy o velkých potopách ve starověku přinášejí varování pro dnešek

(Minghui.org) Mnohé kultury zaznamenaly příběhy o velkých potopách ve starověku. Záznamy o záplavách se dochovaly u starověkých Egypťanů, Číňanů, britských druidů, Polynésanů, Eskymáků, obyvatel Grónska, Afričanů, Indů i původních obyvatel Ameriky. Přestože se jednotlivé detaily v různých kulturách liší, společným motivem je, že tyto potopy zničily dávné civilizace.

Níže uvádíme několik stručných příkladů těchto příběhů. Pokud člověk věří – stejně jako my – že dobro je odměňováno a zlo trestáno, lze tyto příběhy chápat jako historické důkazy podporující toto přesvědčení.

Písemné záznamy

Předpokládá se, že starověké město Atlantida zaniklo v důsledku záplav a zemětřesení. Platón se o Atlantidě zmiňuje ve svých dialozích Timaios a Kritias jako o kontinentu s vyspělou civilizací přibližně před 10 000 lety. Popsal, jak tato civilizace skončila: „Poté však nastala prudká zemětřesení a záplavy; a během jediného dne a noci neštěstí se všichni vaši válečníci propadli do země a ostrov Atlantida stejným způsobem zmizel v hlubinách moře.“ Senzibil Edgar Cayce, známý jako „spící prorok“, uvedl, že zkáza Atlantidy souvisela s jejím morálním úpadkem.

Mahábhárata, jeden ze dvou hlavních sanskrtských eposů starověké Indie, popisuje, jak povodeň zničila města. To odpovídá potopení Dváraky, civilizovaného města, které bylo asi před 9 000 lety zaplaveno vodou.

Záznamy z dalších kultur obsahují podobné příběhy o celosvětových potopách.

„Povodeň a vítr trvaly šest dní a šest nocí a srovnaly zemi se zemí…“ stojí v Eposu o Gilgamešovi, epické básni ze starověké Mezopotámie.

Sumerský příběh o potopě (také známý jako Eridu Genesis) uvádí tento popis:

Všechny zlé větry, všechny bouřlivé větry se shromáždily v jedno
a s nimi se potopa přehnala přes města měrných košů,
po sedm dní a sedm nocí.
Poté, co se potopa převalila přes zemi,
poté, co zlý vítr zmítal velkou lodí na mohutných vodách,
vyšlo slunce a rozprostřelo světlo nad nebem i zemí.

Jedním z nejznámějších záznamů o potopě je Bible. Protože se lidé stali velmi zkaženými a násilnými, Bůh se rozhodl je vyhladit a zachránit pouze Noema a jeho rodinu. Podle Božích pokynů Noe postavil archu z cypřišového dřeva. Archa byla dlouhá 300 loktů, široká 50 loktů a vysoká 30 loktů. Poté, co Noe a jeho rodina nastoupili na archu a vzali s sebou pár od každého živočicha na zemi, začalo pršet. Déšť trval 40 dní a 40 nocí a zaplavil celou zemi. Trvalo celý rok, než vody potopy opadly a Noemova rodina mohla archu opustit. První věcí, kterou Noe po vstupu na suchou zem udělal, bylo uctění Boha.

Důkazy o potopě

Mnozí vědci nalezli důkazy o této katastrofální potopě. V roce 1997 objevili dva geofyzici z Kolumbijské univerzity, Walter Pitman a William Ryan, důkazy, že Černé moře bylo až do doby přibližně před 7 000 lety sladkovodním jezerem. Mořem se stalo poté, co bylo zaplaveno stoupající vodou ze Středozemního moře. Podle jejich knihy Noah’s Flood: The New Scientific Discoveries About the Event that Changed History z roku 1999 „se každý den valilo deset krychlových mil vody, tedy dvěstěkrát více, než kolik přetéká přes Niagarské vodopády“.

Tento objev potvrdil i Robert Ballard, který objevil vrak Titaniku. Průzkum oblasti Černého moře přinesl důkazy o tom, že zde lidé žili přibližně před 7 000 lety. „Jediné, co můžeme s jistotou říci, je, že zde došlo k obrovské potopě a že v době, kdy k ní došlo, zde žili lidé,“ uvedl Ballard.

V dubnu 2010 oznámil tým z Hongkongu, že lokalizoval Noemovu archu na hoře Ararat. Tým nalezl dřevěná prkna dlouhá 20 metrů, která byla příliš těžká na to, aby je někdo mohl vynést na tak vysokou horu. Jediným vysvětlením nálezu takových částí lodi na hoře Ararat je podle nich to, že šlo o Noemovu archu.

Podle knihy Shang Shu (Kniha dokumentů), jednoho z klasických děl čínské literatury, Velký Jü ve starověku zkrotil vody. Text Huai Nan Zi z období dynastie Chan popisuje, jak Nü-wa zastavila záplavy. Toto časové období je podobné tomu, které popisuje Bible.

Archeologové a badatelé v oblasti humanitních věd nalezli po celém světě více než 600 záznamů o prehistorických potopách. Tyto události spadají do období mezi 13 000 a 3 500 lety nazpět. S tím, jak vychází najevo stále více důkazů, už tyto potopy nelze odmítat jako pouhou náhodu či legendy.

Tyto záznamy a objevy rovněž ukazují, že lidská civilizace byla před potopou velmi vyspělá. Odhaduje se, že tehdejší populace mohla dosahovat až 3,5 miliardy lidí. Mnohé archeologické nálezy v oblasti architektury a umění odhalují historické záhady, jako jsou pyramidy či skalní malby v Sahaře.

Příčiny katastrof

Vědci mají o těchto katastrofách své vlastní teorie. Někteří se domnívají, že celosvětové hurikány, vyvolané zemětřeseními, způsobily zaplavení moří v důsledku poklesu zemské kůry. To však nevysvětluje, proč byla hladina vody vysoká v horských oblastech a nízká v jiných regionech. Kromě toho někdy z nebe padaly kameny, kroupy a další hořící látky, a to spolu se záplavami a písečnými bouřemi. To naznačuje, že některé z těchto pohrom možná nevznikly na Zemi.

Téměř všechny tyto záznamy napříč různými etnickými skupinami popisují morální úpadek lidstva, kdy lidé přestali věřit v božské bytosti. Bezohledné chování lidstva přineslo vážné následky a ušetřeno bylo jen několik málo spravedlivých lidí. Například existují příběhy o lidech, včetně otce Fuxiho (prvního mytického císaře Číny), kteří se vzepřeli Bohu hromu. To vedlo k obrovské potopě a přežili pouze Fuxi a jeho sestra díky své laskavosti. V jiném příběhu z incké mytologie v Jižní Americe se Pariacaca (incký bůh deště a bouří) převlékl za žebráka. Všichni ho však ignorovali kromě jedné ženy. V důsledku toho přežila pouze tato žena se svou rodinou, zatímco všichni ostatní zahynuli při potopě. V dalším příběhu se babylonský bůh rozhněval nad zkažeností lidstva. Nařídil starému muži, aby si postavil loď k záchraně, a poté seslal sedm dní ničivého deště.

Starověké řecké příběhy mají podobné téma. V době bronzové civilizace se lidé stali chamtivými, hrubými a krutými. Přestali dbát na spravedlnost a dodržování zákonů. Zeus se přestrojil za člověka a navštívil Zemi. Znechucen ohavnými zločiny uvolnil deštivý jižní vítr (Notos) a mořský bůh Poseidón shromáždil říční bohy, aby zaplavili celý svět. Všichni zahynuli kromě jednoho nevinného a spravedlivého páru.

Příběh o Noemovi je popsán ještě živěji. „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný mezi lidmi své doby a chodil s Bohem,“ uvádí Bible. „Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. Bůh viděl, jak je země zkažená, neboť všichni lidé na zemi zkazili své cesty. A tak Bůh řekl Noemovi: ‚Rozhodl jsem se učinit konec všem lidem, neboť země je kvůli nim plná násilí. Zničím je i se zemí. Udělej si tedy archu z cypřišového dřeva.‘“

Paralely s dneškem

Od těchto dob uplynulo několik tisíc let. Přesto za posledních sto let přinesl komunismus lidstvu znovu nebezpečí. Šířením nenávisti, brutality a lží zničil tradiční hodnoty a během mnoha politických kampaní připravil o život více než 80 milionů lidí. Prostřednictvím globalismu a zkažené ideologie podkopal morální hodnoty po celém světě. Ačkoli nedávná globální pandemie nebyla potopou, přesto posloužila jako varování pro lidstvo.

Noemovi a jeho rodině trvalo více než sto let, než archu postavili. Lidé té doby ho považovali za blázna, a tak přišli o svou šanci na přežití. Poté, co Komunistická strana Číny (KS Číny) před 24 lety začala potlačovat Falun Dafa a principy Pravdivost-Soucit-Snášenlivost, spolupraktikující nepřetržitě připomínají lidem důležitost vážit si vlastního svědomí a přerušit vazby s KS Číny. To je další varování, které by lidé světa neměli ignorovat.

Článek v originále vyšel dne 20. prosince 2023.