(Minghui.org) Vzájemné působení mysli a těla je již dlouhou dobu oblíbeným předmětem zkoumání. Richard Conn Henry, profesor fyziky a astronomie na Univerzitě Johnse Hopkinse, napsal v roce 2005 v časopise Nature: „Jedním z přínosů přechodu lidstva ke správnému chápání světa je radost, která plyne z objevení mentální povahy vesmíru. Nemáme ponětí, co tato mentální povaha znamená, ale – a to je na tom to nejpozoruhodnější – je skutečná.“
„Vesmír je nehmotný – mentální a duchovní. Žijte a radujte se,“ uzavřel ve článku s názvem The Mental Universe. Ke stejnému poznání dospěli i další fyzikové. „Proud poznání směřuje k nemechanické realitě; vesmír začíná vypadat spíše jako velká myšlenka než jako velký stroj. Mysl se už nejeví jako náhodný vetřelec v oblasti hmoty,“ napsal astrofyzik James Jeans v knize The Mysterious Universe. „Měli bychom ji naopak vítat jako tvůrce a vládce oblasti hmoty.“
Jde o novou vlnu porozumění v dějinách lidstva. Ve starověku se Sókratés a Platón domnívali, že vědomí (nazývané také duše) je věčné. Není vytvářeno tělem a přechází z jednoho těla do druhého. Jak však od 18. století začal stále více převládat materialismus, lidé začali věřit, že primární je fyzická existence a mysl je druhořadá. Například Měsíc existuje bez ohledu na to, zda se na něj díváme, nebo ne. Tento pohled se zdá rozumný, avšak vznik kvantové teorie ve 20. století přinesl nový úhel pohledu.
Dvouštěrbinový experiment v kvantové mechanice
Ačkoli dřívější experimenty ukázaly, že světlo je vlna, článek Alberta Einsteina z roku 1905 o fotoelektrickém jevu a další experimenty nakonec vedly k pochopení vlnově-částicového dualismu. To znamená, že subatomární částice mají vlastnosti jak částic, tak vln. Tento koncept byl natolik odlišný od klasické fyziky, že Niels Bohr, nositel Nobelovy ceny v oblasti kvantové mechaniky, poznamenal: „Kdo není kvantovou teorií otřesen, ten jí neporozuměl.“
Kvantová mechanika je pevně podložena experimenty a má také několik pozoruhodných důsledků, které změnily pohled lidí na mysl a hmotu, například princip neurčitosti a kvantovou interferenci. Princip neurčitosti říká, že vlastnosti částice, jako je poloha a hybnost (hmotnost krát rychlost), nelze znát současně, natož je přesně předpovídat do budoucna.
Nejznámější ukázkou kvantové interference je dvouštěrbinový experiment, který byl proveden se světlem, elektrony i jinými subatomárními částicemi. Když například elektrony procházejí dvěma rovnoběžnými štěrbinami (úzkými otvory) a dopadají na stínítko, vytvářejí na něm světlé a tmavé pruhy v důsledku interference a vykazují vlnové vlastnosti podobné vodním vlnám. I když jsou elektrony vysílány štěrbinami po jednom, vědci na stínítku pozorují jednotlivé bílé body (vlastnost částic), které se postupně skládají do světlých a tmavých pruhů.
Pokud však člověk považuje elektrony za částice a zajímá ho, kterou štěrbinou jednotlivé elektrony procházejí, lze mezi štěrbiny a stínítko umístit detektor, který tyto údaje zaznamená. V takovém případě se však rozložení elektronů na stínítku chová pouze jako částice, bez interference (tedy bez vlnových vlastností).
Vědci nedokázali vysvětlit, proč by takový „pozorovatel“ měnil chování kvantových částic. O této situaci nositel Nobelovy ceny Richard Feynman řekl: „Zvolili jsme si ke zkoumání jev, který je nemožné, naprosto nemožné vysvětlit jakýmkoli klasickým způsobem a který v sobě nese samotné jádro kvantové mechaniky. Ve skutečnosti obsahuje jediné skutečné tajemství.“
Tyto kvantové jevy, včetně efektu pozorovatele v dvouštěrbinových experimentech, mátly i další vědce. Max Planck, zakladatel kvantové teorie, uvedl v rozhovoru z roku 1931: „Považuji vědomí za základní. Hmotu považuji za odvozenou z vědomí. Za vědomí se nemůžeme dostat. Vše, o čem mluvíme, vše, co považujeme za existující, předpokládá vědomí.“
Již v září 1927 navrhl Bohr k výkladu chování kvantové mechaniky princip komplementarity. S ohledem na princip neurčitosti i vlnově-částicový dualismus uvedl, že některé dvojice komplementárních vlastností, jako je poloha a hybnost nebo vlnové a částicové vlastnosti, nelze měřit současně.
Bohr věřil, že kvantová částice se v závislosti na experimentálním uspořádání bude chovat buď jako částice, nebo jako vlna, nikoli jako obojí zároveň. V roce 1934 to dále vysvětlil slovy: „Izolované hmotné částice jsou abstrakcemi; jejich vlastnosti lze definovat a pozorovat pouze prostřednictvím jejich interakce s jinými systémy.“ Díky silnému zájmu o tradiční čínskou kulturu Bohr tuto teorii často spojoval s rovnováhou jin a jang.
Diskuse pokračovaly i v dalších desetiletích. Americký fyzik John Archibald Wheeler navrhl několik experimentů, které měly vyřešit otázku „kterou cestou“ částice prošla. Zejména experiment s odloženou volbou ukázal, že získání informace o „zvolené dráze“ může zpětně změnit volbu částice, která byla učiněna dříve.
Kvantové provázání
Navzdory těmto snahám o výklad kvantových jevů zůstávají některé výsledky nevysvětlitelné. Jedním z nich je kvantové provázání.
Například pokud vznikne dvojice provázaných částic s celkovým spinem rovným nule, pak když se jedna částice otáčí ve směru hodinových ručiček, druhá se musí otáčet proti směru hodinových ručiček. Tři vědci – Albert Einstein, Boris Podolsky a Nathan Rosen – publikovali v roce 1935 článek, v němž zpochybnili úplnost kvantové teorie. Tento argument, známý jako Einsteinův–Podolského–Rosenův (EPR) paradox, vycházel z tvrzení, že když je u jedné z provázaných částic změřen její spinový stav, druhá částice – i když je vzdálena – musí okamžitě upravit svůj stav tak, aby celkový spin zůstal nulový. Protože taková komunikace je nepředstavitelná, Einstein ji nazval „strašidelným působením na dálku“.
Několik pozdějších experimentů Einsteinovu předpověď potvrdilo. Alain Aspect z Francie v roce 1982 ukázal, že provázané částice se skutečně chovají očekávaným způsobem, přestože jsou od sebe odděleny. Za tento přínos obdržel Aspect spolu se dvěma dalšími vědci v roce 2022 Nobelovu cenu.
Další práce Evropské kosmické agentury na Kanárských ostrovech v roce 2012 ukázala, že spinový stav jedné provázané částice může být „přenesen“ na druhou částici rychlostí přibližně 10 000krát vyšší než je rychlost světla. Vzdálenost mezi těmito dvěma místy měření činila 143 kilometrů.
V roce 2015 provedli výzkumníci z Technické univerzity v Delftu v Nizozemsku ještě přísnější experimenty a poskytli přesvědčivější výsledky. Podobná data získal i tým z amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST).
Ačkoli fyzikové tyto výsledky přijali, stále nevědí, jak tato komunikace funguje. „Dovedeme-li tuto úvahu k jejímu logickému extrému,“ poznamenal k těmto pozorováním Aspect, „znamenalo by to, že lidé nemají svobodnou vůli, protože by se nedalo říci, že dva experimentátoři, i když jsou od sebe velmi vzdáleni, si nezávisle zvolili nastavení svých měřicích přístrojů.“
Do určité míry je to podobné existenci více časoprostorů. Ve skutečnosti je i mysl v našem trojrozměrném světě nehmotná. Takové „působení na dálku“ by nám mohlo otevřít dveře ke zkoumání neznámého a rozšířit naše obzory.
Například, v taoismu existuje rčení, že „lidské tělo je jako vesmír“. To znamená, že vesmír, v němž člověk žije, je na mikroskopické úrovni podobný tomu, co se nachází uvnitř člověka. Tradiční čínská kultura navíc věří, že všechno má svou duši a že mysl a tělo tvoří jednotu. Pokud je tomu tak, pak komunikace mezi kvantovými částicemi na dálku nemusí být tak obtížná k pochopení.
Semena vyklíčí během 20 minut
Zajímavé je, že vědci zaznamenali i podobné jevy, které lze pozorovat lidským okem. Jeden z příkladů byl popsán v článku z roku 2000, publikovaném v časopise American Journal of Chinese Medicine pod názvem „Seeds induced to germinate rapidly by mentally projected ‘qi energy’ are apparently genetically altered“.
„Sun Chulin je žena s výjimečnými schopnostmi. Jako členka Čínského institutu pro výzkum somatických věd se věnuje praxi waiqi. Waiqi je druh qigongu, který učí praktikující ovládat energii qi tradiční čínské medicíny pomocí mysli,“ uvádí článek. „Sun Chulin dokáže pomocí mentálně vysílané energie qi přimět rostlinná semena, aby během 20 minut vyvinula výhonky a kořeny dlouhé několik centimetrů.“
„Tento jev byl předveden při více než 180 různých příležitostech na univerzitách i ve vědeckých a výzkumných institucích v Číně (včetně Taiwanu a Hongkongu) i v dalších zemích (například v Japonsku, Thajsku, Malajsii a dalších),“ pokračuje článek.
Sun se domnívá, že po praktikování qigongu mohou lidé s rostlinami komunikovat. „Předběžně se usuzovalo, že energie qi mění strukturu genového místa souvisejícího s klíčením, čímž urychluje jeho expresi a časově ji posouvá dopředu,“ napsali autoři.
Na tomto světě existuje mnoho neznámých věcí, včetně samotné lidské mysli. Jevy, jako je kvantové provázání, nám dávají příležitost jít dál v poznávání, místo abychom se omezovali zavedenými pohledy.
(Pokračování příště)
Článek byl původně zveřejněn dne 28. listopadu 2023.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
