Od pocitu křivdy a nenávisti k srdci naplněnému vděčností

(Minghui.org) Jako jediná dcera v rodině s pěti staršími bratry jsem byla rozmazlovaná. Nikdy jsem nemusela vykonávat těžkou práci a kdykoli bylo něco dobrého k jídlu, vždy jsem dostala svůj podíl. Byla jsem miláčkem rodičů. Lidé často říkali, že mám šťastný osud.

Nešťastné manželství

Vdala jsem se ve dvaceti letech za muže, který žil více než 300 mil od mého domova. Tím můj šťastný život skončil. Manžel je o pět let starší než já a doufala jsem, že se o mě bude starat stejně jako moji bratři. K mému překvapení tomu tak nebylo – nejenže se o mě nestaral, ale často se mnou mluvil sarkasticky.

Když jsem onemocněla, zcela mě ignoroval a vyčítal mi, že jsem nemocná, protože nepracuji. Po těch slovech odešel z domu. Ležela jsem v posteli, nešťastná a hladová, a plakala jsem bolestí.

Rodina mého manžela byla velmi chudá. I během těhotenství jsme měli jen málo jídla. Jedli jsme dvakrát denně kaši s kukuřičnou plackou. Bylo mi nevolno a nechtěla jsem jíst, ale nutila jsem se alespoň trochu spolknout. Byla jsem tak hladová, že mi kručelo v břiše. Manžel o mě neprojevil žádný zájem. Naopak řekl: „Máš kaši a placku. Nejíš. Koho z toho viníš?“ Opět jsem potichu plakala.

Tak jsem prožívala ty dny – v neustálém utrpení a slzách. Kdykoli jsem plakala, manžel mě okřikoval. Později jsem se naučila plakat potichu pod peřinou. Plakala jsem tolik, že se mi časem zhoršil zrak. Byla jsem osamělá a nešťastná, a tak jsem se modlila k bódhisattvě: „Prosím, daruj mi krásnou dceru.“ A skutečně se mi narodila dcera. Byla jsem šťastná a měla pocit, že na konci tunelu vidím světlo. Těšila jsem se, jak ji uvidím vyrůstat.

Později jsem znovu otěhotněla. Manžel řekl: „Když porodíš syna, budu se o tebe starat. Když to bude dcera, budu se k tobě chovat špatně.“ Myslela jsem, že žertuje. Narodila se mi však další dcera a on se ke mně skutečně přestal chovat s péčí. Celé dny pracoval na poli, aby byl pryč. Neměla jsem tchyni a moje matka byla příliš stará, aby mi pomohla. V období po porodu jsem se musela sama starat o dvě děti s dvouletým odstupem. Těžký život mě přivedl k různým zdravotním potížím.

Manžel nepomáhal ani s domácností, ani s dětmi. Naopak mi vyčítal, že jsem mu nedala syna. Znovu jsem se modlila k bódhisattvově: „Prosím, daruj mi syna – jinak nebudu schopná takto žít dál.“ Moje modlitba byla vyslyšena a později se mi skutečně narodil chlapec. Řekla jsem manželovi: „Teď máme syna, prosím, pomoz s prací.“

Odpověděl: „Až náš syn vyroste, ať pracuje on.“ Kvůli dětem jsem neměla jinou možnost než snášet utrpení a bídu.

Manžel se ke mně choval špatně, protože nedokázal zapomenout na svou bývalou přítelkyni. Ublížil mi nesčetněkrát a já k němu začala cítit nenávist. Má laskavost byla opakovaně ničena jeho jednáním, až ve mně nezbylo nic než hořkost. Začala jsem nenávidět i jeho bývalou přítelkyni i člověka, který nás seznámil.

Díky Dafa jsem se změnila

Naštěstí jsem v roce 1999 začala praktikovat Falun Dafa. Jedna spolupraktikující mi přinesla vzácnou knihu Zhuan Falun a každý den jsem chodila se svým dvouletým synem do domu jiné praktikující studovat Fa a cvičit. Postupně, aniž bych si to uvědomovala, všechny mé nemoci zmizely.

Všechny zdravotní potíže začaly během období po porodu – bolesti kolen, pat, horní části zad, bolesti hlavy i nespavost. Když jsem měla hlad, bušilo mi srdce, zatmívalo se mi před očima a poléval mě studený pot. V té době mi manžel dával přesolenou nakládanou zeleninu, což mi způsobovalo neustálé průjmy. Po začátku praktikování Dafa všechny tyto problémy zcela zmizely.

Mistr řekl: „Proč na tyto problémy narážíte? Jsou všechny způsobeny vašimi karmickými dluhy.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Díky studiu Fa jsem pochopila zákon karmické odplaty. Uvědomila jsem si, že to, jak se ke mně manžel choval, souviselo s mou vlastní karmou. Když jsem se k němu chovala dobře a on si toho nevážil, znamenalo to, že mu něco dlužím z minulých životů. To je koloběh karmické odplaty.

V každodenním životě se řídím Mistrovým učením a postupně jsem se zbavila mnoha připoutání. Už se s lidmi nepřu o osobní prospěch. Můj švagr každoročně obhospodařuje náš jeden akr půdy, ale dává nám z něj jen méně než 500 jüanů. Jiní lidé přitom dostávají za pronájem půdy 1 200 až 1 800 jüanů ročně. Přesto jsem se s ním nehádala, protože praktikuji Falun Dafa.

Manžel si velmi zakládá na penězích, proto jsem mu řekla: „Praktikuji Falun Dafa a měla bych naslouchat Mistrovi. Ustupme mu. Ztráta je vlastně zisk.“ Jsem švagrovi vděčná, protože mi pomáhá zbavit se připoutání k osobnímu prospěchu.

Když zemřel tchán, náklady na pohřeb se rozdělily mezi tři rodiny: naši, švagrovu a švagrovou. V té době jsme provozovali malý obchod, takže jsme poskytli vše potřebné z našeho obchodu. Veškeré věci na pohřeb pocházely od nás a zbývající náklady byly rozděleny rovným dílem.

Když se však účty uzavíraly, dostali jsme o 200 jüanů méně, než jsme měli. Nevzala jsem si to k srdci. Kdyby se to stalo dříve, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, určitě bych to nepřijala tak klidně.

Jsem velmi vděčná manželovi, že mi pomohl zbavit se mnoha lidských připoutání, jako jsou závist, hořkost a soutěživost. Také mě posílil – z dříve slabého člověka se stal někdo, kdo dokáže zvládnout téměř cokoli.

Jsem vděčná i švagrovi a švagrové, že mi pomohli zbavit se připoutání k osobnímu prospěchu. Děkuji všem, kteří mi ublížili, ať už úmyslně nebo ne, i těm, kteří mě využili. Děkuji těm, kteří se ke mně chovali dobře, i těm, kteří se ke mně dobře nechovali. Bez nich bych se nedokázala zlepšit tak, jak jsem se zlepšila.

Především jsem nejvíce vděčná Mistrovi. Bez jeho učení a vedení bych se nestala lepším člověkem – učednicí Falun Dafa.