Su Shi: Přijímání osudu s pozitivním postojem (1. část)

(Minghui.org) V Číně se traduje rčení: „Osud člověka je určen božstvy.“ Mladí lidé se však často snaží svůj osud změnit. Jak život plyne, mohou si klást otázku, proč se jim zdá, že nad svým životem nemají kontrolu. V tradiční čínské kultuře lidé věřili v „uctívání božstev, poznání vlastního osudu a následování Taa“. To znamená, že uprostřed životních těžkostí a nepříznivých okolností by si měl člověk zachovat pevné odhodlání hledat pravdu a skrze následování cesty návratu ke svému původu dosáhnout osvícení.

Jedním z lidí, kteří dosáhli osvícení skrze Tao, byl Su Shi (1037–1101), slavný básník z dynastie Song, známý také jako Su Dongpo. Narodil se v Mei Zhou (na území dnešní provincie Sichuan) a složil nejvyšší stupeň císařských zkoušek s plným počtem bodů. Později byl jmenován císařským tajemníkem, poté ministrem obřadů a zastával i další významné úřednické funkce.

Během svého působení byl Su Shi velmi otevřený při udělování doporučení a často se s plným nasazením zasazoval o blaho lidu. Zároveň dokázal snášet i ty, které neměl rád a kteří se v obdobích politických otřesů někdy stávali oběťmi.

Sesazen do Huangzhou

Roku 1079 někdo oznámil císaři, že Su Shi kritizoval reformy kancléře Wang Anshiho. Několik úředníků se k obvinění přidalo a Su Shi byl zadržen. Zároveň však řada dalších úředníků vystoupila na jeho obranu, aby dosvědčili jeho nevinu a zachránili mu život. Přesto byl nakonec sesazen z úřadu a přeložen do Huangzhou (na území dnešní provincie Hubei). Nedostatek hmotných prostředků mu poskytl příležitost k hlubšímu zamyšlení se nad životem.

Podle díla Lengzhai Yehua se na cestě do Huangzhou přihodila pozoruhodná událost. Když se Su Shi blížil k Yunzhou, jeho mladší bratr Su Zhe měl sen, ve kterém vítal mnichy Wujieho, Yunyana a Conga. Když o tom následujícího dne hovořil s mnichem Yunyanem a mnichem Congem, oba řekli, že měli stejný sen. „Je pozoruhodné, že tři lidé mohou mít tentýž sen,“ poznamenal Su Zhe.

Když se tito tři setkali se Su Shim a vše mu vyprávěli, Su Shi řekl: „Když mi bylo osm nebo devět let, zdálo se mi, že jsem mnichem a putuji oblastí Shanyou. Když byla moje matka těhotná, zdálo se jí, že k ní přišel přebývat jeden mnich. Ten mnich byl slepý na jedno oko.“

„Mnich Wujie pocházel z oblasti Shanyou a byl slepý na jedno oko,“ řekl mnich Yunyan. „Ve stáří odešel do Gao’anu a nakonec zemřel v chrámu Dayu. To bylo asi před padesáti lety.“

Zajímavé je, že v té době bylo Su Shimu 49 let. Tuto událost zaznamenal v básni:

Chrám Nanhua

Kdysi jsem byl mnichem v chrámu,
pilně jsem se kultivoval po tři životní cykly;
kvůli jediné velké chybě
se mým osudem v tomto životě stalo přijít sem.

Ve starověku se často věřilo, že člověk musí kultivovat po několik životů, a existovalo mnoho podobných příkladů. Právě během pobytu v Huangzhou se Su Shi hluboce zamýšlel nad životem a začal se vážně zabývat buddhismem.

Pozitivní postoj

Po příchodu do Huangzhou začal Su Shi žít v chudobě, což pro něj byla zcela nová zkušenost.

Su Shi byl poctivým úředníkem a nikdy nepřijímal úplatky. To však jeho rodině ztěžovalo obživu. Proto si rozdělil svůj měsíční plat na třicet dílů a zavěsil je na trám v domě. Každý den si vidličkou sundal jednu část jako výdaje na daný den a poté vidličku opět odložil. Později objevil kus pusté půdy zarostlé trním a poseté kamením. Celá rodina odstranila kamení, vysekala trny a proměnila ji v pole o rozloze 50 mu (přibližně 3,33 ha). „Všichni sousedé přišli se svým nářadím pomoci, protože věděli, že jsme chudí,“ poznamenal.

Kromě práce na poli Su Shi také „putoval v slaměných sandálech nebo na malé loďce“. Jednou napsal: „Možná má člověk svůj osud. I najíst se není snadné, stejně jako není snadné získat slávu či bohatství.“

Nedostatek hmotných statků na druhé straně podpořil Suovu duchovní proměnu. I uprostřed strádání si dokázal zachovat pozitivní postoj, jak ukazuje následující báseň:

Lin Jiang Xian

V noci jsem stále pil,
chvíli při vědomí, chvíli opilý;
o půlnoci jsem se vrátil,
služebník chrápal jako hrom.

Klepal jsem na dveře, bez odpovědi,
opřel se o hůl a poslouchal šumění vody.
Vše na tomto světě je iluze,
a přesto se lidé zbytečně honí.

Noc byla tichá, bezvětří,
řeka klidná, klidná jako zrcadlo;
přál bych si plout na malé loďce
a zbytek života strávit na řece podle libosti.

Podle učení buddhistické školy je tělo pouze nositelem a nejdůležitější je kultivace ducha. Zachovat klid tváří v tvář nepřízni osudu je klíčem k hlubšímu pochopení a dosažení osvícení.

(Pokračování příště)

Tento článek byl původně zveřejněn dne 3. prosince 2023.