Opuštění zášti a laskavost k mé tchyni

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala v zimě roku 2010. Nyní je mi 65 let a jsem učitelka v důchodu. Vyrůstala jsem na venkově. Po absolvování střední školy mě přítel seznámil s mužem z rodiny učenců v našem okrese. Po svatbě jsme neměli nic. Tchyně mi dala 40 jüanů, postel, stůl a dřevěnou truhlu. Časem se nám narodil syn a dokoupili jsme další nábytek. Ve třech jsme to zvládali.

V roce 1990 manžel vážně onemocněl. Bylo mu pouhých 37 let, ale stal se invalidou. Nemohl pracovat a naše rodina čelila těžkostem. Platy učitelů byly tehdy mizerné a byli jsme závislí výhradně na mém příjmu. Přes den jsem pracovala a v noci se starala o dítě a nemocného manžela.

Tchyně na mě pohlížela spatra, protože jsem byla dívka z venkova. Měla pocit, že má právo mě komandovat, protože jsem převzala mnoho povinností, které dříve zastávala ona. Musela jsem se starat o veškeré domácí práce a bylo jí jedno, jak moc jsem vyčerpaná. Pokud jsem nesplnila její představy, křičela na mě a mluvila se mnou sarkasticky. Chovala jsem se k ní laskavě, ale ona se mnou nebyla nikdy spokojená.

K tomu všemu manžel přišel o více než 100 000 jüanů při podnikání v textilní výrobě, které financoval bankovním úvěrem. Když dluh nedokázal splácet, banka ho zažalovala. Začali mi každý měsíc strhávat z platu peníze na pokrytí dluhu. Abych vše splatila, musela jsem si dokonce vzít půjčku oproti ručení mých kolegů.

Cítila jsem obrovskou hořkost. Neměla jsem si s kým promluvit a nikdo mi nepomohl. Nevěděla jsem, jak dál žít. Nenáviděla jsem svou tchyni za její povýšenost. Nenáviděla jsem svého manžela za to, že zanedbával naši rodinu a měl aféry. Chtělo se mi plakat, ale už mi nezbyly žádné slzy. Nakonec jsem dosáhla svých mezí a vážně onemocněla. Diagnóza byla zdrcující – cirhóza jater. Zdálo se, že můj život končí.

Právě když situace vypadala beznadějně, měla jsem to štěstí, že jsem poznala Falun Dafa a uviděla světlo na konci tunelu. Když jsem četla Zhuan Falun, každé slovo a věta na mě působily, jako by mě Mistr osobně učil Fa. Konečně jsem našla smysl života a pochopila podstatu naší existence.

Cvičení jsem se naučila z videa, kde Mistr předváděl pohyby. Když jsem je dělala, měla jsem pocit, jako by ze mě padala tlustá a těžká vrstva oblečení. S nadšením jsem tehdy řekla tchyni: „Změnila jsem se! Opravdu jsem se změnila!“

Tchyně jen sarkasticky poznamenala: „Pořád jsi stejný člověk, bez ohledu na to, jak moc ses změnila.“ Jak by mohla pochopit úžasnou sílu a hluboké principy Falun Dafa?

Jak jsem pokračovala v kultivaci a prohlubovala své porozumění Fa, Mistr očistil mé tělo a cirhóza jater zmizela. Cítila jsem se neuvěřitelně dobře a mé dřívější potíže vystřídala lehkost a naděje.

Uvědomila jsem si, že vše pramení z našich předurčených vztahů a dluhů, které jsme nahromadili během nesčetných životů. Vše musí být splaceno. V duchu jsem děkovala: „Vážený Mistře, zachránil jste mi život, očistil jste mé tělo i mysl a naučil jste mě zlepšovat můj charakter. Děkuji za Vaši nesmírnou milost při mé záchraně!“

Mistr řekl:

„Zlému člověku vládne závist.
Ze sobeckosti a hněvu si stěžuje na nespravedlnost vůči sobě.
Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost.
Osvícený člověk nemá žádná připoutání.
Klidně pozoruje lidi ve světě, podvedené iluzemi.“
(Úrovně, Podstata dalšího pokroku)

Řídila jsem se Mistrovým učením a rozhodla se jednat s laskavostí. Opustila jsem veškerou zášť, začala se ke své rodině i tchyni chovat hezky a přestala se pitvat v minulosti. Má hořkost vůči nim zmizela pod Buddhovým světlem „Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti“.

Mé tchyni je letos 93 let. Když byla hospitalizována, vzorně jsem se o ni starala. Vařila jsem jí jídla, na která měla chuť, a pomáhala jí s hygienou. Příbuzní i sousedé uznale říkali: „Jsi víc než snacha. Jsi pro ni jako vlastní dcera!“

Tchyně sama nakonec uznala: „Ty praktikuješ Falun Dafa. Proto jsi tak dobrá a laskavá.“ V jejích očích mé činy jasně ukázaly, že Dafa je skutečně dobrý.