Moje oddanost matce si získává obdiv

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997 a prožila jsem desetiletí vzestupů a pádů. Ráda by se podělila o některé své zkušenosti, abych potvrdila krásu a mimořádnou povahu Dafa a také abych čelila pomlouvačným obviněním proti Mistrovi a Dafa.

Zdravotní útrapy mé matky

Moje sestra byla v roce 2009 podruhé protiprávně vězněna v táboře nucených prací. Moje matka, jejíž život byl plný strádání, se z toho zhroutila. Nemohla jíst ani spát a nakonec upadla do kómatu. Zavolali jsme sanitku, aby ji odvezla na pohotovost. Nemocnice byla tak přeplněná, že i chodby byly plné pacientů. Matka musela být zprvu umístěna na chodbě. Teprve poté, co byl jeden pacient propuštěn, konečně dostala lůžko na velkém oddělení.

Když nám několik mužů pomáhalo zvednout ji na postel, všimla jsem si, že se pomočila. Protože jsme obě tolik let praktikovaly Falun Dafa, byly jsme v nemocničním prostředí málokdy, takže celá situace pro nás byla velmi stresující.

První noc jsem téměř nespala. Sledovala jsem matku napojenou na infuzi a pravidelně ji kontrolovala. Kolem čtvrté hodiny ráno se probudila, ale byla stále zmatená a začala mluvit nahlas. Řekla jsem jí, aby byla potichu, protože je v nemocnici a ostatní spí. Téměř okamžitě na to zapomněla, takže jsem jí musela neustále připomínat, kde se nachází. Když svítalo, připravila jsem ji a pak vyběhla ven koupit jí snídani. Po jediném soustu však odvrátila hlavu a trvala na tom, že chce konkrétní nudlovou polévku.

Musela jsem jít znovu ven a hledat určité listy do té polévky, ale nikde jsem je nesehnala. Prodavač nabízející kuřecí polévku mi navrhl: „Nechte mě pro vás uvařit nějaké nudle.“ Přinesla jsem jí je, ale byla stále rozrušená a nechtěla je ani ochutnat. Stále se dožadovala oněch konkrétních listů v polévce.

Co jsem mohla dělat? Náhle mě napadly wontony. Nebyly wontonové obaly vyrobeny z plátů těsta? Našla jsem místo, kde se daly koupit, ale bylo tam plno. Musela jsem je prosit, než mi konečně pár obalů vyrobili. Poté, co jsem musela jít několikrát ven, jsem byla vyčerpaná a začala jsem pociťovat podráždění. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem praktikující, a cestou zpět jsem potlačila svůj hněv, recitovala učení Mistra Li a připomínala si, abych si zachovala charakter. Když jsem se vrátila do nemocnice, matka si jednou vzala a misku odstrčila s výkřikem: „Příliš slané!“

Všimla jsem si, že ostatní rodiny měly několik dětí, které se v péči o své staré rodiče střídaly, zatímco já jsem na vše byla sama. Když během dne přišel otec, musela jsem spěchat ven nakoupit pro matku nezbytnosti. Celý den jsem byla v jednom kole!

Aby toho nebylo málo, můj otec, spolupraktikující ve věku přes 70 let, ztratil rovnováhu a spadl ze schodů v našem bytovém domě. Vyvrtl si kotníky tak silně, že mu chodidla směřovala téměř dozadu. Otcovy spravedlivé myšlenky však byly velmi silné. Seděl na schodech, zaťal zuby a podařilo se mu chodidla narovnat zpět na místo. Poté dokulhal do nemocnice, aby mě vystřídal. Poradila jsem mu, aby doma odpočíval, více studoval Fa, a že se o věci v nemocnici postarám. Pod Mistrovou laskavou ochranou se otec během několika dní zotavil.

O pár dní později se matčiny příznaky zmírnily, což mi umožnilo najít si trochu času na rozhovor s ostatními pacienty. Ten večer jedna starší žena na stejném oddělení náhodou rozbila termosku. Popadla jsem mop a pomohla jí to uklidit. Byla velmi dojatá a chválila mě za mou příkladnou synovskou oddanost; říkala, že mi obzvlášť závidí, jak matce šeptám do ucha. Ve skutečnosti jsem jí recitovala básně z Hong Yin.

Matčino oddělení bylo orientováno směrem východ–západ, hned vedle řady pokojů orientovaných sever–jih. Pacienti v těchto odděleních na sebe tedy viděli skrze okna. Matčino lůžko bylo hned u okna a jedna starší žena v protějším oddělení se často dívala naším směrem. Příbuzná, která ji přišla navštívit, mě náhodou znala, a tak jsem ji šla pozdravit. Ta starší žena mě pak před svou příbuznou chválila: „Tvoje přítelkyně je tak oddaná dcera!“

Během těch dnů jsem byla zcela pohlcena péčí o matku a nechápala jsem, proč se mi dostává takové chvály. Bylo to za mou soucitnou péči? Za to, že jsem dělala vše pro to, abych jí vyhověla a vše potřebné nakoupila? Nebo to bylo proto, že mě viděla tak tvrdě pracovat bez jediné stížnosti? Neměla jsem pocit, že bych dělala něco výjimečného. Často jsem spíše litovala, že se mi nepodařilo dokonale si zachovat charakter, když jsem matce odmlouvala. Neustále jsem si připomínala: „Příště si veď lépe. Jsi Mistrova učednice.“ Snažila jsem se jen jednat co nejlépe podle Mistrova vedení.

Kvůli zdravotním problémům své matky jsem později zavolala doktorce Lin, která matku léčila už během pandemie. Do telefonu mi řekla: „Jaká jste oddaná dcera! Je vaše matka stále ještě s námi?“ Bylo to více než deset let, co byla moje matka naposledy v její nemocnici. Mezi tolika pacienty si nás stále pamatovala. Nikdy jsem nečekala, že o mně bude mluvit s takovým uznáním.

Dalším incidentem, který v doktorce Lin zanechal hluboký dojem, bylo, když jsem za ní šla pro léky pro matku. V ordinaci bylo mnoho pacientů a fronta byla velmi dlouhá. Tiše jsem čekala vzadu. Doktorka Lin dala jedné starší ženě z venkova dlouhý seznam žádanek na vyšetření. Žena s ustaraným pohledem řekla: „Jsem negramotná. Moje děti pracují daleko a jsem na všechno sama. Nevím, kam jít, aby mi všechna tato vyšetření udělali.“

Doktorka Lin netrpělivě odsekla: „Běžte se poptat kolem. Čeká tu tolik lidí. Nemám čas vám to ukazovat.“ Žena se to snažila vysvětlit, ale lidé za ní začali být netrpěliví a křičeli na ni, ať si pospíší.

Nic, na co narazíme, není náhodné. Mistr po nás vyžaduje, abychom byli dobrými lidmi za všech okolností. Věděla jsem, jak těžké musí pro starší ženu z venkova být vyznat se v nemocničním labyrintu, a tak jsem k ní přistoupila a řekla: „Dovolte mi, abych vám ukázala cestu.“ V tu ránu všichni ztichli a začali se na mě dívat s obdivem. Ten, kdo předtím křičel nejhlasitěji, se zasmál a zvolal: „Pořád je mezi námi víc dobrých lidí než těch špatných!“

Poté, co jsem ženu doprovodila, jsem si uvědomila, že čas mé schůzky již uplynul. Když jsme se vrátily do ordinace, doktorka Lin mě pokárala: „Kde jste byla? Kdo vám dovolil zmeškat vaši schůzku?“ Poté, co jsem jí situaci vysvětlila, se usmála, podívala se na výsledky testů té ženy a zahájila proceduru přijetí k hospitalizaci.

Starší žena byla ohromená: „Doma jsem toho měla hodně rozdělaného a nejsem na tohle připravená.“ Řekla, že někdo z její vesnice pracuje v této nemocnici, a poprosila mě, abych mu ho pomohla najít. Doktorka Lin onoho člověka znala a řekla mi: „Jste tak laskavá!“

Cestou, když jsem jí pomáhala onoho vesničana najít, jsem jí vyprávěla o Dafa a naučila ji recitovat posvátné věty „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“. Jakmile to slyšela, řekla: „To učí lidi být dobrými!“ Opakovaně se vyptávala na mou adresu a chtěla za mnou poslat své děti, aby mi poděkovaly. Řekla jsem jí: „Nemusíte mi děkovat. To Mistr Li si přeje, abychom takto jednali. Lidé, kteří praktikují Dafa, jsou všichni dobří lidé!“

Po otcově odchodu se u mé křehké matky projevily příznaky Alzheimerovy choroby. Začala být mentálně zmatená, podezřívavá, nepřátelská a trpěla bludy. Někdy se ráno probudila, hlasitě naříkala a chrlila ty nejbolestivější urážky. Bylo to srdcervoucí období.

Uvědomila jsem si, že s každou zkouškou charakteru se musíme zbavit připoutání, což nám umožní zvýšit naši úroveň kultivace. Musíme kultivovat laskavost, klid a snášenlivost. V současné době je matčino rozpoložení stabilní a působí jako nevinné dítě.

Každá pečovatelka, která u nás pracovala, chválila mě i mou sestru za naši oddanost. Jedna z nich mi jednou řekla: „Dříve jsem si myslela, že jsem velmi oddaná dcera. Ale teď, když jsem viděla vaši rodinu, vím, že mě zdaleka předčíte!“

Poslední pečovatelka zvolala: „Z celého srdce smekám před oddaností vaší rodiny!“

Mistr moji matku chrání

Mé matce je nyní téměř 90 let. Příbuzní a přátelé vědí o jejím zdravotním stavu. Když ji navštěvují během svátků, všichni se shodují, že důvodem, proč žije tak dlouho, je příkladná péče jejích dětí. Ve skutečnosti je však naším tajemstvím to, že často recitujeme posvátné věty „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré“. Pouze nádherný zákon Buddhy má takovou mimořádnou sílu!

Když loni na podzim nastal čas vaření, starší sestra řekla matce, aby zůstala v posteli, a spěchala do kuchyně. Ventilátor digestoře byl zapnutý, takže nic jiného neslyšela. Když se však vrátila do pokoje, s hrůzou uviděla, že matka vypadla z postele. Jazyk měla fialový a vyplazený, tvář popelavou a vypadala zcela bez života.

V panice ji sestra zvedla a zoufale vykřikla: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré. Mistře, zachraňte mou matku!“ Když to zvolala podruhé, matka tlumeně zasténala, jazyk se jí zatáhl a ona přišla k sobě.

Během čínského Nového roku 2026 jsem poprosila sestru, aby se mnou v kuchyni něco probrala, a nechala jsem mámu samotnou na pohovce. Zatímco jsme mluvily, uslyšela jsem hlasitou ránu. Polekaně jsem vběhla do obývacího pokoje a spatřila matku, jak leží obličejem k zemi na podlaze. Rychle jsem začala vyvolávat posvátné věty.

Zvedla jsem ji a všimla si rány na obočí. Nevydávala žádný zvuk a oči měla zavřené. Byla jsem nesmírně znepokojená. Po ošetření jejího zranění jsem poklekla před Mistrovým portrétem a prosila ho, aby mou matku zachránil. Další dva dny jsem matku pečlivě sledovala a s velkou úlevou jsem zjistila, že se neděje nic neobvyklého.

Kdykoliv s matkou pohybujeme, činíme nyní veškerá preventivní opatření. Ale i teď stále cítím dozvuky strachu z onoho hrozivého pádu. Máma má téměř 90 let a dopadla na tvrdou podlahu hlavou napřed. Nebýt Mistrovy ochrany, následky by byly nepředstavitelné.

Děkuji Vám, Mistře!

Články, v nichž se kultivující dělí o svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v daném okamžiku na základě jejich kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu umožnění vzájemného povýšení.