Sledování Falun Dafa v průvodech mě přivedlo ke kultivaci; vstup do pochodové kapely Tian Guo, abych pomáhala probouzet lidi

(Minghui.org)

Zdravím Mistra! Zdravím, spolupraktikující!

Začala jsem praktikovat Falun Dafa (Falun Gong) ve Vancouveru na jaře roku 2016. O Falun Dafa jsem se začala zajímat díky průvodům, které jsem sledovala. Kdykoli jsem v průvodu viděla skupinu Falun Gongu s její velkou a uspořádanou formací, majestátním vystupováním a povznášejícím duchem, byla jsem hluboce dojatá. Jednou jsem však při průvodu k čínskému Novému roku v Chinatownu Falun Gong neviděla a pocítila jsem nevysvětlitelný pocit ztráty. Když jsem se dívala na ostatní skupiny, dračí a lví tance působily pomalu a neuspořádaně a zcela postrádaly kouzlo, které by měly vyzařovat. Nemohla jsem si pomoci a vzpomněla jsem si na povznášející spravedlnost, kterou vyzařoval průvod Falun Gongu. Cítila jsem, že Falun Gong skutečně ztělesňuje duchovní podstatu čínské kultury.

Právě tento silný kontrast ve mně probudil zájem o Falun Dafa. Začala jsem se sama vyptávat a zjišťovat více informací a nakonec jsem vstoupila na cestu kultivace v Dafa.

Poté jsem představila knihu Zhuan Falun své dceři. Tehdy ji však nebrala příliš vážně. Měla knihu dva měsíce a stále ji nedočetla. Pak přišel 13. květen a ona šla sledovat shromáždění a průvod ke Světovému dni Falun Dafa. Když se vrátila domů, řekla mi, že jakmile začala hrát pochodová kapela Tian Guo, začaly jí nekontrolovatelně téct slzy.

Od toho dne je také kultivující v Dafa. Připojila se k pochodové kapele Tian Guo a hraje na trubku. Skutečně jsem zakusila to, co Mistr řekl:

„Ti, kteří skutečně mají předurčený vztah a mohou se osvítit, přijdou jeden po druhém, budou následovat Tao a obdrží Fa.“ (Osvícení, Podstata dalšího porkoku)

Od chvíle, kdy jsem začala kultivovat v Dafa, mě mnoho praktikujících povzbuzovalo, abych se připojila k pochodové kapele Tian Guo. Vždy jsem však odmítala s výmluvou, že „nemám čas“. Na jaře roku 2022 jeden praktikující sdílel v naší skupinové konverzaci článek se zkušenostmi z kultivace a znovu nás vyzval, abychom se ke kapele připojili. Počet členů naší místní kapely klesl pod minimální požadavek 60 lidí. Také jsem poslala zprávu, ve které jsem povzbuzovala mladší praktikující, aby se zapojili. Nečekaně mi jedna praktikující odpověděla: „Proč bys to nemohla být ty?“

Upřímně řečeno, nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla naučit hrát na hudební nástroj. V té době jsem byla v týmu bubeníků s bubny na pásech a měla jsem pocit, že je to také skvělé, protože všichni pomáháme Mistrovi probouzet lidi. Dokonce jsem si myslela, že tým bubeníků s bubny na pásech se ke mně hodí více. Později mi však tato praktikující zavolala a trpělivě mě přesvědčovala z pohledu principů Fa i potřeb celého projektu. Řekla: „Byl to Mistr, kdo s velkým úsilím založil pochodovou kapelu Tian Guo, a my přece nemůžeme jen přihlížet, jak se rozpadne kvůli nedostatku lidí.“ Také řekla: „Vstup do kapely pomáhá člověku rychle se zlepšovat v kultivaci. Skutečně ti umožní ‚kultivovat čistotu a kultivovat klid‘.“

Její slova se mě hluboce dotkla. Začala jsem si znovu a znovu klást otázky: „Chceš se opravdu připojit k pochodové kapele Tian Guo? Jaká je tvoje motivace? Je to kvůli vlastnímu zlepšení, nebo kvůli potřebám projektu? Máš dost času na cvičení?“ Věděla jsem, že jakmile se připojím, nebude už cesty zpět, protože bych se nevzdala bez ohledu na to, jak obtížné by to bylo.

Po dlouhém zvažování jsem se nakonec rozhodla ke kapele připojit. Na jedné straně to bylo proto, aby se doplnil potřebný počet členů projektu, na druhé straně to pro mě byla kultivační výzva. Neměla jsem žádný hudební talent, ale věřila jsem, že učedníci Dafa dokážou všechno. Když jsem byla mladá, ráda jsem zpívala, ale otec mě často okřikoval: „Přestaň zpívat. Nemáš hudební sluch. Zní to hrozně.“ Ta věta mě provázela většinu života. Kdykoli jsem otevřela ústa, abych zpívala, jeho slova mi zazněla v uších a raději jsem ztichla, protože jsem se bála, že se mi lidé budou smát, že nemám hudební sluch. Říkala jsem si: „V kapele alespoň nebudu zpívat hlasem, ale hrát na nástroj. Problém s hudebním sluchem by tedy snad neměl být, že?“

Vybrala jsem si nástroj, který všichni v naší kapele označovali za „nejjednodušší, ale zároveň s největším nedostatkem lidí“ – trombon. Nebylo to z osobní preference, ale proto, že jsem chtěla co nejrychleji zaplnit volné místo a co nejdříve se zúčastnit průvodů. Skutečnost se však ukázala být mnohem obtížnější, než jsem si představovala. Později jsem zjistila, že pozice tahu trombonu nejsou pevně dané a že vytvořit tón s přesnou výškou je ve skutečnosti poměrně náročné.

Ode dne, kdy jsem trombon dostala, jsem s ním zápasila. Zpočátku jsem pokaždé, když jsem nedokázala vytvořit příjemný zvuk, obviňovala nástroj, a tak jsem ho vyměnila za nový. Po nějaké době cvičení jsem však zjistila, že i když jsem vynaložila velké úsilí a použila všechny techniky, které mě učitel naučil, zvuk byl stále nepříjemný. Opět jsem začala obviňovat nástroj, ale nikdy jsem se na to nepodívala dovnitř z hlediska kultivace. Ve skutečnosti za tím stála moje netrpělivost – vždy jsem chtěla dosáhnout úspěchu okamžitě.

Během této cesty jsem hluboce pocítila Mistrova důmyslná uspořádání a soucitná požehnání všude kolem. Každý malý průlom v mé hře byl často doprovázen i pozvednutím mého charakteru (xinxingu).

Na začátku mě nejvíce znepokojovalo, že nebudu mít dost času na cvičení. Právě v té době jsem se ale dozvěděla, že budu tři měsíce pobývat v Jižní Americe. To mi poskytlo skvělou příležitost k intenzivnímu tréninku. Neměla jsem tam žádné jiné projekty a mohla jsem se plně věnovat cvičení. Nebyla tam však žádná místní pochodová kapela Tian Guo a nikdo, kdo by mě mohl osobně vést. Mohla jsem se účastnit pouze online lekcí. Zda hraji správně, záviselo zcela na mém vlastním posouzení. Pokud jsem dělala chybu, nebyl nikdo, kdo by mě opravil. Mohla jsem se jen dívat do not a poslouchat syntetizované nahrávky. Začala jsem od úplných základů – tón po tónu – a postupně jsem cvičila. Pokaždé, když se mi podařilo dosáhnout vyššího tónu, cítila jsem opravdovou radost. Věděla jsem, že to není jen technický průlom, ale také povzbuzení poté, co se můj charakter zlepšil.

Jeden tón, jeden tah, jedna skladba – každou z nich bylo třeba procvičovat nesčetněkrát. Vůbec jsem se necítila znuděná. Mé srdce bylo naplněno radostí z opakovaných průlomů.

Po třech měsících jsem se vrátila do Vancouveru. Měla jsem pocit, že několik skladeb už dokážu zahrát dobře, a těšila jsem se, až je zahraji hudebnímu vedoucímu. Nečekaně však po poslechu řekl, že jsem skladbu „Delivering Treasure“ hrála špatně – všechny synkopické tóny jsem hrála na dobu. Do této skladby jsem vložila nejvíce úsilí, a přesto byla špatně. Měla jsem pocit, že se zhroutím. Objevila se různá lidská připoutání – stížnosti, soutěživost, podrážděnost, sklíčenost i bolest v srdci. Představte si, že tři měsíce usilovně cvičíte a pak uslyšíte nový termín „synkopa“ a zjistíte, že skladba, kterou jste stokrát hráli, je úplně špatně a musíte se ji naučit znovu od začátku. Jak skličující to bylo. I když jsem se cítila skleslá, cesta se musela jít dál. Mohla jsem jen začít znovu. To je kultivace – tak se kalí charakter.

Navíc jsem kvůli nedostatku základního hudebního vzdělání sice dokázala skladby zahrát, ale artikulace nebyla jasná. Našla jsem si profesionálního učitele a nějakou dobu jsem u něj studovala. Postupně jsem opravovala základní chyby a soustředila se na úplné základy.

Nakonec jsem se 13. května 2023 poprvé zúčastnila průvodu. Když začala hrát hudba, sevřelo se mi hrdlo a oči se naplnily slzami. Po celé trase jsem se snažila uklidnit své emoce a soustředit se na hru. Na svůj první průvod jsem zahrála lépe, než jsem sama očekávala. Věděla jsem, že mi pomáhá Mistr. Mé srdce bylo naplněno bezmeznou vděčností. Od toho, že jsem byla zachráněna pochodovou kapelou Tian Guo (přesněji řečeno Mistrem), až po to, že jsem se nyní sama podílela na záchraně lidí – posvátnost a radost toho okamžiku nelze vyjádřit slovy.

Dalším Mistrovým pečlivým uspořádáním bylo, že mě přivedl do Toronta. Od září 2023 až do Vánoc jsem se zúčastnila více než deseti průvodů různé velikosti. Tato zkušenost vedla k velkému posunu jak v mé hře, tak v mém kultivačním stavu.

Každý den jsem cvičila jednu až dvě hodiny, svědomitě jsem plnila úkoly kapely a skutečně jsem zažila to, co měl spolupraktikující na mysli, když mluvil o „kultivování klidu a čistoty“. V opakovaném procesu chyb a jejich napravování se moje neklidné srdce postupně obrušovalo vrstvu po vrstvě. Jednou při cvičení jedné z přidělených skladeb jsem opravdu pochopila, jak ovládat přechody mezi vysokými a nízkými tóny, místo abych je jen mechanicky napodobovala. Další technický průlom! V té chvíli se ve mně zvedla vlna vděčnosti – vděčnosti praktikujícím v Torontu za tak skvělé prostředí pro cvičení a vděčnosti spoluhráčům z mé sekce za jejich trpělivé opravy a vedení.

Po této sérii průvodů jsem sice byla se všemi skladbami více obeznámena, ale stále jsem nebyla spokojená s kvalitou svého tónu. Ostatní praktikující dokázali vytvořit čistý a kulatý tón, zatímco můj byl rozmazaný a strnulý, jako by z nástroje jen „vyskakoval“. Znělo to spíše jako hluk než jako hudba.

Stále jsem hledala řešení a znovu a znovu cvičila, ale nemohla jsem přijít na to, v čem je klíč. Až jednoho dne v říjnu 2024 jsem vyslala myšlenku:„Potřebuji profesionálního učitele trombonu.“

Nečekaně jsem hned následující den v nahrávacím studiu, kde jsem často cvičila, potkala profesionálního trombonistu. Trpělivě mi vysvětlil důležitost dechu při hře na dechový nástroj. Krok za krokem mě vedl při dechovém tréninku, opakovaně mi vše předváděl a okamžitě opravoval mé chyby. Teprve tehdy jsem skutečně pochopila, že cvičení na hudební nástroj je podobné kultivaci – neexistují žádné zkratky. Člověk musí postupovat krok za krokem a zároveň zlepšovat své dovednosti i svůj charakter (xinxing), aby mohl vytvořit opravdu krásný tón.

Podle jeho metody jsem každý den asi dvacet minut procvičovala dech. Po nějaké době jsem jasně cítila, že můj tón je plnější a pronikavější. Moje sebejistota výrazně vzrostla. Konečně jsem měla pocit, že to, co vytvářím, je skutečná hudba, a ne jen hluk.

V tom roce jsem se zúčastnila dalších deseti vánočních průvodů. Po každém z nich bylo mé srdce naplněno nekonečnou vděčností k Mistrovi i k tomuto učiteli hudby. Pomohl mi zlepšit mé hráčské dovednosti, a tím mi umožnil lépe přispívat k záchraně lidí. Zároveň se dozvěděl o Falun Dafa a vyjádřil svou podporu. Znovu jsem obdivovala Mistrovo důmyslné uspořádání.

Jak moje kultivace postupovala, mé nároky na vlastní hru se stále zvyšovaly a začala jsem hledat nové průlomy. Jasně jsem si uvědomovala, že to musí vycházet ze zlepšování mého charakteru. Jen když mé srdce skutečně dosáhne čistoty a klidu, může hudba nést velkou energii Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Kultivace i hra na hudební nástroj vyžadují nepřetržité a vědomé úsilí.

Důvodem, proč jsem začala praktikovat Dafa, byl duch a životní síla, které jsem cítila u skupin praktikujících Dafa během průvodů. Poté, co jsem se připojila ke kapele, jsem této stránce věnovala zvláštní pozornost. Zpočátku jsem se na kapelu často dívala profesionálním pohledem, dávala návrhy a poukazovala na nedostatky. Postupně se však z toho stalo připoutání. Stále jsem doufala, že se kapela v tomto směru zlepší. Když jsem viděla, že pochodové kapely běžných lidí dokážou předvést téměř vojenskou disciplínu, cítila jsem, že my kultivující bychom je měli překonat.

Později jsem si uvědomila, že kultivace znamená kultivovat sebe sama, nikoli se neustále zaměřovat na druhé. Ve skutečnosti si většina praktikujících vede velmi dobře. Před průvody tiše recitují Fa a vysílají spravedlivé myšlenky a myslí pouze na záchranu lidí. Pokud si budeme navzájem věci připomínat pozitivním způsobem a podporovat se, celé tělo se přirozeně pozvedne.

Jako kultivující přirozeně neseme silnou energii. Jak však tuto energii co nejlépe využít k záchraně lidí? Uvědomila jsem si, že povzbuzení společného ducha před průvodem je obzvlášť důležité. Kdykoli všichni společně nahlas recitujeme „O Dafa“ a „Pochodová kapela Tian Guo“, cítím, jak se mi celé tělo zahřívá, energie se rychle mobilizuje a okamžitě vstupuji do čistého stavu.

Pamatuji si, že jednou během průvodu na ostrově Victoria nám doprovázející praktikující řekl, že jeden kolemjdoucí pocítil silnou energii, když slyšel, jak společně recitujeme „O Dafa“. Velmi mě to povzbudilo. Od chvíle, kdy si oblékám průvodní uniformu, hluboce cítím její důstojnost a posvátnost. Naše slova i činy musí odpovídat tomu, co máme na sobě. Už samotná naše přítomnost zachraňuje lidi a odstraňuje zlo.

Koordinace a spolupráce mezi praktikujícími také přímo ovlivňuje účinnost záchrany lidí. Pokud někdo v sobě nosí nespokojenost nebo zášť, výsledné energetické pole bude nevyhnutelně ovlivněno. Proto je před každým průvodem velmi důležité odstranit ze sebe všechna připoutání, která by mohla ovlivnit naše emoce. Nejen že musíme vyčistit sami sebe, ale také nesmíme vyvolávat konflikty mezi spolupraktikujícími – žádné stížnosti, žádná obvinění. Jen když vytvoříme uvolněnou, radostnou, harmonickou a pokojnou atmosféru, můžeme lépe naplnit poslání záchrany lidí.

I když tento princip chápu, stále se snažím zlepšovat a doufám, že mě spolupraktikující budou laskavě upozorňovat, abychom mohli společně pilně postupovat vpřed.

Nakonec bych ráda zmínila malou příhodu. Když jsem uviděla výzvu k zaslání příspěvků ke sdílení zkušeností, téměř jsem neváhala a řekla jsem si: „Musím napsat článek a doufám, že si ho přečtou všichni členové pochodové kapely Tian Guo.“ Ne proto, abych potvrdila sebe, ale aby každý viděl, jak obrovská je síla kapely při záchraně lidí. Moje dcera a já jsme jen dva příklady z nesčetného množství životů, které byly zachráněny.

V okamžiku, kdy se tato myšlenka objevila, jsem pocítila, jak mi od hlavy až k patě proudí teplý proud. Věděla jsem, že mě Mistr povzbuzuje.

To je také jeden z důvodů, proč jsem se připojila k pochodové kapele Tian Guo – použít svou zkušenost k povzbuzení spolupraktikujících, aby pokračovali vpřed a lépe naplnili posvátné poslání pomáhat Mistrovi při nápravě Fa.

Pokud je v mém sdílení něco, co není v souladu s Fa, prosím, laskavě na to upozorněte.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Vybraný článek z konference sdílení zkušeností k 20. výročí pochodové kapely Tian Guo)