Musíme se vzchopit a jít kupředu, protože Mistr se nás nikdy nevzdal

(Minghui.org) Jsem mladá praktikující Falun Dafa, která začala praktikovat poměrně pozdě. Protože dědeček, babička, maminka i teta jsou dlouholetými praktikujícími, získala jsem už v dětství určité povrchní pochopení této praxe a vždy jsem hluboce respektovala Mistra i Dafa. S takovým zázemím jsem proto věřila, že budu v kultivaci Dafa pilná.

Svět je však plný pokušení. Postupně jsem propadla běžné zábavě a pestrému způsobu života, ztratila jsem směr a studium Fa i cvičení jsem začala brát jen jako formalitu.

Po celé měsíce jsem nečetla Zhuan Falun a přestože doma provozujeme malé místo pro výrobu pravdu objasňujících materiálů, nikdy jsem nečetla články se sdílením zkušeností od spolupraktikujících a nedělala jsem nic, co se týče vysílání spravedlivých myšlenek ani objasňování pravdy pro záchranu vnímajících bytostí.

Jediný rozdíl mezi mnou a běžným člověkem byl v tom, že jsem v srdci věděla, že mám v životě jiný cíl. Přesto jsem takto nechala roky plynout v jakémsi oparu.

V srpnu 2025, hned poté, co jsem se vrátila domů z dvoudenní pracovní směny, mi maminka ukázala vytištěný článek se sdílením zkušeností a naléhavým tónem mi řekla: „Raději si to rychle přečti. Náprava Fa Mistra brzy skončí a opravdu nám už nezbývá mnoho času. Jestli budeme dál polevovat v tom, co máme dělat, určitě budeme vyřazeni!“

Mamčina slova ve mně vyvolala určité napětí, ale jen velmi malé. Vzala jsem si výtisk a uviděla název článku „Pospěšte si! Naše kultivace může každou chvíli dospět ke konci“.

Článek jsem rychle přečetla a zaplavily mě smíšené pocity. Vím, že pokud spolupraktikující dokázal přesně poukázat na zbývající čas nápravy Fa, znamená to, že se skutečně blíží ke konci, přesto jsem ve svém srdci cítila jakousi otupělost.

Když maminka viděla, že tam jen tiše sedím, utřela si slzy a řekla: „Včera, když jsem ten článek přečetla, staly se dvě zázračné věci. V noci jsem ve snu viděla, že ležím v posteli, ale moje tělo bylo jako tělo dvacetiletého mladíka v bílém rouchu.

„Najednou nade mnou několikrát zamával pár velkých rukou. Ve snu jsem jasně věděla, že mě Mistr úplně přeměnil! Když jsem se probudila, všechno ze snu jsem si stále pamatovala a cítila jsem, že moje mysl je osvobozena od všech těch připoutání a roztěkaných myšlenek, jako by je Mistr odstranil.“ Pokračovala: „Zapnula jsem počítač a během pouhých pěti minut jsem se dokázala připojit na Minghui.org! Je to opravdu neuvěřitelné!“

Předtím jsme se na Minghui.org téměř měsíc nemohli dostat. Maminka byla při vyprávění stále dojatější: „Moje dítě, blížíme se k poslední chvíli, takhle už nemůžeme pokračovat. Musíš se vzdát svého velkého připoutání k psaným románů. Jakmile budeš mít myšlenku napravit sama sebe a být v kultivaci pilná, Mistr se o tebe určitě postará!“

Když jsem se na maminku v tu chvíli dívala, bylo těžké uvěřit, že ještě před dvěma dny sledovala na telefonu krátká dramata až do půlnoci. Vím jistě, že to byl náš velký soucitný Mistr, kdo jí pomohl zlepšit se.

Přesto jsem nic neřekla a odešla do svého pokoje, kde jsem začala přemýšlet o své takzvané cestě kultivace.

Cítila jsem se opravdu zahanbená a nehodná titulu učedníka Dafa. Bude se o někoho, jako jsem já, Mistr ještě starat? Zasloužím si ještě Mistrovu laskavost a milost? Najednou mě zaplavil hluboký pocit tíhy v srdci a těžko se mi dýchalo.

Právě v té chvíli mi hlavou probleskla myšlenka: Raději bych měla přestat psát romány. Bylo by opravdu dobré, kdybych se dokázala vzdát tohoto obrovského připoutání. V jediném okamžiku jsem vzala telefon a smazala soubor s nápady a dějovými liniemi – téměř deset milionů slov, které se za ty roky nahromadily.

Ve chvíli, kdy soubory zmizely, jsem se cítila úplně lehce, jako by ze mě spadla těžká hora. Se slzami v očích jsem vyšla z pokoje a řekla mamince, co jsem právě udělala.

Maminka stále přikyvovala a také plakala: „Dobře, velmi dobře. Děkujeme, Mistře! Děkujeme, Mistře!“ Pokračovala: „Upřímně řečeno, nečekala jsem, že to všechno smažeš. Konečně jsi překonala tuto nejkritičtější překážku ve svém životě. Mistr se nás nikdy nevzdal. Stále máme naději!“

Náš Mistr je skutečně vždy tak soucitný a tolerantní ke každému učedníkovi Dafa.

Potom maminka navrhla, abychom se spolu podívaly na film Jednou jsme byli bohové. Už dříve ho několikrát zmínila a povzbuzovala mě, abych se na něj podívala, ale já jsem to odmítala, protože jsem byla zaměstnána zábavou běžných lidí. Tentokrát jsem se však nemohla dočkat, až se na film s maminkou podíváme.

Film skutečně odhaluje mnoho nebeských tajemství a jasně jsem pochopila, proč chce Mistr napravit Fa, proč jsem se mohla stát učedníkem Dafa a jak vážné poslání a odpovědnost neseme na svých bedrech – pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Pokud v kultivaci selžeme a nesplníme slib, který jsme dali, čekají nás vážné a nevratné následky.

Od té doby jsme se s maminkou rozhodly, že budeme v zbývajícím čase pilně kultivovat. Častěji studujeme Fa a snažíme se ve všem, co děláme, řídit principy Fa. Také jsme pocítily, jak úžasné je být ponořen do Fa.

Maminka řekla: „Kultivuji v Dafa už tolik let, ale až teď chápu, co znamená opravdová, pevná kultivace!“

Protože je maminka mezi praktikujícími v našem okolí poměrně mladá a doma máme malé místo pro výrobu materiálů, má na starosti komunikaci mezi místními praktikujícími.

S novým pochopením kultivace myslí více na druhé a povzbuzuje místní praktikující, aby si stáhli a zhlédli film Jednou jsme byli bohové a přečetli si článek „Pospěšte si! Naše kultivace může každou chvíli dospět ke konci“.

Díky společnému sdílení zkušeností jsou všichni inspirováni k tomu, aby se zlepšovali a byli v kultivaci pilnější. Když máme takovou jedinou myšlenku, náš soucitný Mistr z nás odstraňuje mnoho zkažených věcí a ničivých myšlenek. Musíme se okamžitě vzchopit a být pilnější v tom, co máme dělat.

Ráda bych se podělila o některé své zkušenosti z kultivace za poslední čtyři měsíce.

Bez soutěživé a bojovné mentality, bez zášti

Jak jsem se stala pilnější v kultivaci, začala jsem číst Mistrovy přednášky Fa pronesené na různých místech, které jsem dříve nečetla. Hloubka principů Fa a Mistrův bezmezný soucit ke všem vnímajícím bytostem se mě často hluboce dotýkaly a přiváděly mě k slzám. Jak jsem v kultivaci postupovala, Mistr mi také uspořádal nové zkoušky charakteru, abych se mohla dále zlepšovat.

Moje nadřízená v práci je velmi přísná a mezi lidmi neoblíbená. Dříve mě často bezdůvodně obviňovala, mluvila na mě tvrdým a velmi přímočarým tónem. Několikrát, když jsem to už nedokázala snést, jsem udeřila do stolu a křičela na ni, plná zášti a nepřátelství.

Jednoho dne jsem při čtení Vyučování Zákona na Fa konferenci asistentů v Čchang-čchunu narazila na tuto větu — Mistr řekl:

„Ti, kteří o tobě říkají špatné věci, jsou běžní lidé, ne bohové a buddhové. Proč by tím kultivující měl být ovlivněn?“(Vyučování Zákona na Fa konferenci asistentů v Čchang-čchunu)

Okamžitě jsem se probrala a pomyslela si: Proč vlastně tolik dbám na to, co říká moje nadřízená? Nemá to žádný význam. Navíc mi tím dává příležitosti zlepšovat svůj charakter. Toužím dosáhnout průlomů v kultivaci a o tom nerozhoduje moje nadřízená.

Téměř okamžitě jsem odložila veškerou nenávist a zášť vůči ní i strach z obviňování. Rozhodla jsem se řídit principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a zacházet se svou nadřízenou laskavě, abych mohla lépe potvrzovat Fa a možná také získat příležitost objasnit jí pravdu o Falun Dafa, aby mohla být zachráněna.

Od té doby jsem svou nadřízenou vždy vnímala jako schopnou a dobrou. Ona sama se ke mně také začala chovat laskavě a ohleduplně.

Mít důvěru ve své myšlenky a dělat to, co je správné

Silně cítím, že jakmile pochopím, jak se kultivovat podle principů Fa, dokážu snáze zvládat zkoušky a dosahovat nových průlomů, a zároveň se mi odhalují další principy Fa. I když jsem začala pozdě, cítím silný pocit naléhavosti pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Nebyla to však tak snadná věc, jak jsem si představovala. Díky povzbuzování od maminky často večer chodíme ven lepit samolepky objasňující pravdu a na velkých trzích lidem tváří v tvář objasňujeme pravdu. Během tohoto procesu se také objevila některá připoutání, kterých jsem si dříve nebyla vědoma, například strach, úzkost a určitý pocit odporu.

Maminka řekla: „Jen když vyjdeš ven a postavíš se výzvám čelem, můžeš se těchto připoutání postupně zbavovat. Neboj se, protože Mistr nás vždy chrání.“

Jednoho večera, právě když jsem nalepila samolepku objasňující pravdu na sloup veřejného osvětlení, projelo kolem policejní auto. Museli si všimnout, že lepím samolepku, ale projeli kolem, jako bych byla neviditelná. Děkuji, Mistře, za Vaši soucitnou ochranu!

Od té zkušenosti cítím, že jsem mnohem méně vystrašená. Začala jsem také objasňovat pravdu zákazníkům, které znám, a výsledky jsou díky Mistrovu povzbuzení velmi dobré.

V poslední době jsem na Minghui.org přečetla mnoho článků se sdílením zkušeností a hodně jsem se z nich naučila. Ve srovnání s ostatními jsem velmi pozadu a jediný způsob, jak to dohnat, je být na své cestě kultivace pilnější a už nikdy nezklamat Mistrovu soucitnou spásu ani laskavou pomoc a povzbuzení spolupraktikujících.

Na závěr bych chtěla říci několik slov těm, kteří se možná, stejně jako já v minulosti, nechali unést pohodlností a vzdálili se spolupraktikujícím. Prosím, rychle se probuďte! I pro někoho, kdo byl tak nedbalý a rozptýlený jako já, Mistr znovu a znovu laskavě vytvořil příležitosti a nikdy se mě nevzdal.

Ušli jsme velmi dlouhou cestu, abychom se dostali až sem. Prosím, nevzdávejte to v tomto nejkritičtějším okamžiku. Jediný způsob, jak to nevzdat, je rychle se vzchopit a jít kupředu!

Výše uvedené je pouze mé povrchní pochopení. Prosím, laskavě upozorněte na cokoli nevhodného v tomto sdílení.

Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou spásu. Děkuji spolupraktikujícím za jejich laskavé povzbuzení a pomoc.

Články, ve kterých kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku na základě stavu kultivace daného člověka a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.