Řiďte se Dafa a vše lze vyřešit

(Minghui.org) Jsem učitel a od té doby, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, vedu své studenty k tomu, aby se stávali lepšími lidmi na základě principů, které Dafa učí – Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Tím, že tyto principy uplatňuji ve všem, co dělám, jsem zjistil, že všechny konflikty lze snadno vyřešit.

Přeřazení do vzdálené školy

Dne 20. července 1999 zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) pronásledování praktikujících Falun Dafa. Aby mi zabránili v praktikování Dafa, byl jsem přeřazen ze školy v rodném městě na výuku v jiné venkovské základní škole vzdálené více než 30 kilometrů. V té době jsem neuměl jezdit na kole, takže mě rodina zpočátku každý den vozila do práce a zpět na motorce.

Uvědomil jsem si, že z dlouhodobého hlediska to není udržitelné řešení. Přestože mi bylo již přes čtyřicet let, rozhodl jsem se naučit jezdit na kole. Během učení jsem ani nepočítal, kolikrát jsem spadl. Pokaždé jsem se však zvedl a pokračoval dál.

Někdy spadl řetěz, jindy se rozbil pedál nebo se ohnula řídítka. Kolo jsem pak tlačil, dokud jsem nedorazil do školy, kde mi pomohl kolega. Po celou dobu jsem praktikoval „snášenlivost“ a udržoval si zcela klidné a otevřené srdce. Brzy jsem byl schopen jezdit do práce na kole.

Přiřazení k obtížné třídě

Na nové škole mi vedení přidělilo nejnáročnější třídu. Později jsem se od kolegy dozvěděl, že tato skupina během jediného semestru vystřídala už tři třídní učitele. Studijní výsledky byly slabé a chování ještě horší. Mezi spolužáky docházelo ke každodenním konfliktům a bitkám. Rodiče často přicházeli do školy dělat výtržnosti.

Hned první den v práci za mnou přišlo do školy čtyři nebo pět rodičů a zeptali se: „Opravdu si myslíte, že tyto děti zvládnete?“ Odpověděl jsem: „Co by bylo takového, co bych nedokázal naučit?“ Poté mi vysvětlili problémy ve třídě. Dva žáci trpěli epilepsií a při silném rozrušení dostávali záchvaty. Nikdo si proto netroufal proti nim vystoupit a ani předchozí učitelé je nedokázali usměrnit.

Tyto dvě děti si osvojily špatný návyk šikanovat ostatní. Bez důvodu si vybíraly spolužáky, zejména dívky, braly jim věci a když někdo odmítl, prostě mu je vyrvaly. Nikdo se neodvážil nic říct, protože se všichni báli nést odpovědnost.

První velká zkouška vyřešena s požehnáním Mistra

Po několika dnech ve škole se tito dva pokusili vzít pravítko jedné dívce. Když jim ho odmítla dát, násilím jí ho sebrali a dokonce ji udeřili. Dívka se rozplakala a chtěla jít domů říct to rodičům.

Po zjištění situace jsem oba studenty napomenul. Po celou dobu jsem jednal v souladu s principy „Pravdivost, Soucit a Snášenlivost“. Neztratil jsem klid, trpělivě jsem s nimi mluvil a vysvětloval jim, jak se mají chovat jako dobří lidé.

Obě děti se rozplakaly a dostavily se i fyzické reakce – začaly jim cukat ruce. Ostatní studenti říkali: „Pane učiteli, nechte to být. Když budete pokračovat, jejich rodiče přijdou dělat potíže. Co pak budete dělat?“

V té chvíli jsem si pomyslel: Je mou odpovědností děti napravovat a vychovávat. Pokud to budu ignorovat, tyto dvě děti budou zničeny – a to by bylo zanedbání mé povinnosti.

Požádal jsem Mistra o posílení a věděl jsem, že tyto dvě děti budou v pořádku. Řekl jsem jim: „Pokud budete poslouchat učitele, přestanete ubližovat spolužákům a budete se chovat správně, bude vše v pořádku.“ Natáhl jsem jim ruce a promasíroval dlaně – a skutečně se uklidnily.

Dvě vyučovací hodiny jsem pak věnoval vyprávění příběhů o velkých osobnostech minulosti i současnosti, které uspěly díky tomu, že usilovaly být dobrými lidmi. Oba studenti uznali svou chybu a omluvili se dívce. Konflikt byl vyřešen a ve třídě se obnovila harmonie.

Výchova slovem i příkladem

Abych tuto třídu dobře vedl, slíbil jsem studentům, že budu každý den přicházet o 30 minut dříve, účastnit se ranního studia, trávit s nimi přestávky a věnovat se každému z nich.

Své sliby vždy dodržuji a nikdy studenty neklamu. Když je špatné počasí, zejména při silném sněžení, kdy nemohu jet na kole, vyrážím z domova o více než hodinu dříve, abych dorazil včas.

Jednou byl sníh až po kolena. Skákal jsem a klouzal se po horské stezce, několikrát jsem spadl, než jsem dorazil do školy. Kalhoty i boty jsem měl úplně promočené. Přišel jsem o tři minuty později.

Omluvil jsem se: „Omlouvám se, přišel jsem pozdě.“

K mému překvapení mělo více než polovina třídy slzy v očích: „Pane učiteli, to nevadí.“ Jeden student vstal a řekl: „Pane učiteli, vždyť jste jediný, kdo přišel. Jak můžete říct, že jdete pozdě?“

Odpověděl jsem: „Podle naší dohody znamená i jedna minuta zpoždění, že jdu pozdě. Jak bych mohl říct opak, když jsem přišel o tři minuty později?“

Využil jsem toho a řekl jsem: „Chcete-li být dobrými lidmi, musíte být nejprve čestní a důvěryhodní. Ať se stane cokoli, nikdy nesmíte porušit své slovo.“

Od té doby mezi mnou a studenty vzniklo velmi silné pouto. Během necelé poloviny semestru se atmosféra ve třídě zcela změnila. Studijní výsledky se zlepšily, hádky i nadávky zmizely a studenti začali sami od sebe konat dobré skutky. Když udělají chybu doma nebo ve škole, přijdou ji sami přiznat.

Dafa mě vedl a požehnal mým studentům

Tuto třídu učím už dva roky a během té doby se objevilo mnoho dobrých skutků. Třída má na starosti úklid určitého prostoru, ale na konci semestru už nebylo třeba nikoho určovat – studenti uklízeli sami od sebe. Kdykoli někdo uvidí odpadky, okamžitě je zvedne.

Studenti jsou často chváleni vedením školy a ředitel je dává za příklad i na poradách učitelů. Často říká: „Neexistují nevychovatelní žáci – záleží na tom, jak je učitel vede.“

Naše třída získala ocenění „Vynikající třída“ a já titul „Vzorový třídní učitel“. Ještě pozoruhodnější je, že dva studenti s epilepsií už nemají těžké záchvaty.

Falun Dafa mi dal moudrost i odvahu. Jsem odhodlán dobře dělat tři věci, splnit své sliby a následovat Mistra zpět domů k Dovršení.

Články, v nichž praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní vnímání v daném čase na základě jejich stavu kultivace a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.