Muž z provincie Jilin, který kvůli pronásledování Falun Gongu ovdověl, líčí roky mučení ve vězení

Úvodní strana > Pronásledování > Příběhy pronásledování

Dub. 13, 2026 | Zpravodaj Minghui z provincie Jilin, Čína

(Minghui.org) Manželský pár z města Shulan v provincii Jilin se stal opakovaným terčem útoků poté, co Komunistická strana Číny v červenci 1999 nařídila pronásledování jejich víry, Falun Gongu.

Devětašedesátiletému panu Xu Hongyuovi byl v roce 2004 uložen tříletý trest v pracovním táboře a v roce 2018 byl odsouzen ke dvěma letům a deseti měsícům vězení. Jeho manželka, paní Sun Xiuhua, dostala v listopadu 1999 jeden rok nucených prací a v roce 2020 byla odsouzena ke dvěma letům. Její zdravotní stav se v průběhu let zhoršoval a počátkem března 2026 ve věku 64 let zemřela.

O úmrtí paní Sun informoval dřívější článek. Tento text je osobní výpovědí pana Xua o pronásledování, kterému byl vystaven od roku 1999.

Předchozí pronásledování

V září 1999 jsem jel s manželkou a mladším synem do Pekingu podat odvolání za právo praktikovat Falun Gong. Manželka se od nás na náměstí Tiananmen oddělila. Můj tehdy devítiletý syn byl později zatčen za to, že na náměstí Tiananmen prováděl cvičení Falun Gongu. Policisté mu nasadili pouta a odvezli ho zpět do Shulanu. Moje žena se později na náměstí Tiananmen vrátila a byla zatčena. Odvezli ji zpět a drželi ve vazební věznici ve městě Shulan. Podařilo se jí utéct a jela do Pekingu podat odvolání znovu. Tentokrát byla zatčena 17. listopadu 1999 a byl jí uložen roční trest v pracovním táboře.

V prosinci 1999 jsem odjel do města Guangzhou v provincii Guangdong na konferenci o sdílení zkušeností z praxe Falun Gongu. Byl jsem zatčen spolu se spolupraktikující paní Ding Yan (která později v důsledku pronásledování zemřela) a držen ve vazební věznici Tianhe. Po třech týdnech mě místní policista Jiang Litao odvezl zpět do mého města a držel mě ve středisku pro vymývání mozků. Podařilo se mi utéct.

V červenci 2000 jsem byl zatčen v domě jednoho praktikujícího ve městě Chengdu v provincii Sichuan. Jeden měsíc jsem byl držen ve vazební věznici obvodu Jinniu a poté mě převezli do jiného vazebního zařízení. Znovu jsem utekl.

Znovu mě zatkli v roce 2001 a drželi mě v Úřadu 610 městyse Baiqi. Donutili mě napsat prohlášení, v němž jsem slíbil, že už nepojedu do Pekingu podávat odvolání, a po zaplacení 100 jüanů mě propustili.

Policisté z policejní stanice v městysi Baiqi mě zatkli ještě jednou v roce 2002. Díky známostem jsem byl brzy propuštěn.

Dne 9. července 2003 vtrhla do našeho domu skupina policistů. Nebyl jsem doma. Policista Liu Xuebing z policejní stanice v městysi Fate popadl mého tehdy třináctiletého mladšího syna za vlasy a zbil ho. Policie odvezla mou ženu na stanici v Baiqi a bila ji, dokud neztratila vědomí. Když přišla k sobě, všimla si na podlaze velké kaluže krve a zjistila, že má několik uvolněných předních zubů.

Odpoledne byla má žena převezena na policejní oddělení města Shulan. Ve snaze utéct vyskočila z třetího patra a utrpěla zlomeniny šesti žeber a tříštivou kompresní zlomeninu pánve. Než se její stav stabilizoval, strávila sedm dní na jednotce intenzivní péče.

Ačkoliv jsem unikl, byl jsem nucen žít mimo domov, abych se před policií skryl.

V květnu 2004 jsme se přestěhovali do města Meishan v provincii Sichuan, kde žil můj starší syn, a pokusili se začít nový život. V listopadu téhož roku jsme byli při setkání s místním praktikujícím zatčeni. Má žena byla zadržována měsíc. Já jsem byl převezen do vazební věznice obvodu Dongpo a později mi byl uložen tříletý trest v táboře nucených prací Xinhua ve městě Mianyang v provincii Sichuan. Za to, že jsem se nezřekl své víry, jsem byl krutě mučen.

V roce 2008 jsme odešli do Pekingu a obnovili tam své podnikání v oblasti plánování svateb a moderování obřadů. Pekingská policie se mě pokusila zatknout v roce 2010 a později zmobilizovala komunitní pracovníky, aby nás sledovali.

Protože jsme v Pekingu již nemohli zůstat, vrátili jsme se v roce 2012 do Shulanu a pokračovali ve svatebním podnikání. Při moderování obřadů pro naše klienty jsme často rozdávali materiály o Falun Gongu. Jednou byl mezi svatebními hosty i vedoucí Úřadu 610 v městysi Baiqi a viděl nás materiály rozdávat. Nahlásil nás Úřadu 610 ve městě Shulan a o incidentu mluvil na schůzi vesnického výboru strany v Baiqi. Obvinil mě, že jsem místním „vůdcem“ Falun Gongu, a navrhl, aby mě vesničtí úředníci zařadili na seznam přísně sledovaných osob. V městysi Baiqi jsem přitom ani nebydlel. Vesnický funkcionář to řekl jednomu příteli, který mi tuto informaci předal.

V roce 2016 Úřad 610 města Shulan na komunitním jarmarku v městysi Fate vystavil panely s plakáty hanobícími Falun Gong. Můj mladší syn tyto panely před zraky davu roztrhal. Byl zatčen policisty z policejní stanice ve Fate a zadržován po dobu 20 dnů.

Poslední trest odnětí svobody

Kolem desáté hodiny večer 18. července 2018 mě doma zatkla skupina policistů. Zabavili mi tři počítače, tiskárny, knihy Falun Gongu, informační materiály, transparenty a vybavení, které jsem používal k moderování svateb. Odvezli mě na policejní stanici a nutili mě sedět na tygří lavici. Když jsem odmítl při výslechu spolupracovat, policisté mi vyhrožovali, že mě ve vězení nechají po zbytek mého života.

Druhý den mě přišli zkontrolovat dva policejní náčelníci. Když se dozvěděli, že jsem jim neposkytl informace, které chtěli, dali policistům znamení, aby mě udeřili do hrudníku. Varoval jsem je, aby mě nemučili, a řekl jsem jim, že jim vůbec nic neřeknu.

Dne 21. a 22. května 2019 mě a pět dalších praktikujících soudil městský soud v Shulanu. Byl jsem odsouzen ke dvěma letům a deseti měsícům a kolem 4. listopadu 2019 mě převezli do věznice Gongzhuling.

Jakmile mě uviděl Li Mingyang, vedoucí oddělení vězeňské správy, vyhrožoval mi, že mi sedře kůži z těla.

Odpoledne mi vězeň Ma Tao přinesl vězeňskou uniformu a dozorce Li Kai mi nařídil podepsat prohlášení, že se zříkám Falun Gongu. Odmítl jsem si uniformu obléknout i podepsat prohlášení. Tři dozorci mě srazili k zemi tváří dolů. Ma mi svlékl svrchní oblečení a tloukl mě botami do zad. Poté mě třemi elektrickými obušky pálili do hlavy. Po 20 minutách mě začali elektrickými obušky bít. Li Mingyang také vyhrožoval, že mi dá rány do varlat. Než jsem stihl odpovědět, někdo mě zasáhl do krku, až jsem udeřil čelem o zem. Kolem očního důlku mi naskočil velký otok. Teprve tehdy dozorci přestali s mučením a nařídili vězňům, aby mě odvedli do cely.

Rekonstrukce mučení: elektrické šoky

Vězeň Guan Naiyou mi nařídil stát čelem ke zdi. Když přišel čas na večeři, přinesli mi misku kukuřičné mouky s nadměrným množstvím soli. Měl jsem takový hlad, že jsem ji snědl celou. Dva vězni odsouzení k trestu smrti s odkladem, včetně Li Jianyanga, mě vzali na toaletu a do mých zraněných zad mi vtírali hrubou sůl. Navzdory intenzivní bolesti jsem mlčel.

Druhý den si mě dozorce Li Kai zavolal do kanceláře a nařídil mi, abych si před ním a dalšími dvěma dozorci klekl. Odmítl jsem vyhovět. Dozorce Shen Xudong mě pět minut pálil elektrickým obuškem do rukou a paží. Poté se mě ptali, kdo další z mé rodiny praktikuje Falun Gong. Řekl jsem, že moje žena. Chtěli čísla na mé syny a pokoušeli se přimět mou rodinu, aby mě přesvědčila k „transformaci“. Kontaktní údaje na ně jsem dozorcům nedal.

Třetí den mě dozorce Li Kai a pět vězňů vzali do vězeňské nemocnice na vyšetření. Lékař viděl otok kolem mého oka a ptal se mě, co se stalo. Podíval jsem se na Liho a řekl jsem, že mě zbili. Vězeň Guan mě udeřil do obličeje, až jsem málem omdlel. Pak mi šlápl na nohu, vytáhl mě ven a nutil mě stát čelem ke zdi na chodbě. Po půl hodině mi Guan nařídil jít dovnitř a podepsat papír. Neviděl jsem jasně obsah a odmítl jsem ho podepsat. Guan mě popadl za ruku a donutil mě dokument podepsat.

V době večeře mi nedovolili jíst a vězeň Li Jianyang mě udeřil do hlavy lahví plnou vody. Vzhledem k neustálému bití, nadávkám, mučení stáním a hladovění jsem byl velmi slabý a měl jsem závratě.

Pátý den mě znovu vzali do vězeňské nemocnice. Zjistili, že mám nebezpečně vysoký krevní tlak. Od té doby mi ke každému jídlu povolili osolenou kaši a omezené množství vody.

Vězeň Li Jianyang mi jednou řekl, že většina vězňů, kteří se podíleli na pronásledování praktikujících, jsou těžcí zločinci odsouzení k trestu smrti s odkladem. Řekl, že mučení zde nikdo nemůže přežít. I kdyby se někomu podařilo přežít, nebyl by schopen vyjít z vězení po vlastních nohou. V některých případech, jak řekl, by člověk raději zemřel, než žil, a oni vás udržují naživu jen proto, aby vás mohli mučit. Jednou byl jeden velmi silný praktikující umučen k smrti za méně než dva roky. Poté, co zemřel, věznice zavolala do nemocnice a pořídila video, jako by se ho lékaři pokoušeli oživovat. Li dodal, že jednou přivázali praktikujícího k velkému kolu a tím kolem otáčeli; poté, co praktikující omdlel, dali ho do velkého prázdného kovového sudu a do sudu tloukli dřevěnými tyčemi; poté již nebyl schopen se postavit.

Osmnáctý den mě Yan Litao, dozorce specializující se na pronásledování Falun Gongu, vzal ke třem bývalým praktikujícím, včetně mého příbuzného, aby mě „vzdělali“. Když dozorci nebyli přítomni, můj příbuzný Yang mi řekl, že po osmi měsících mučení podlehl; protože mu brzy končil trest, nechtěl tam zemřít. Naprosto jsem chápal, čím si prošel. Nemohl jsem si pomoci a rozplakal se.

Krátce nato se dozorci vrátili s několika kopiemi prohlášení, že se zříkám Falun Gongu. Jeden z bývalých praktikujících, Zhou Qingzhu, mě popadl za ruku, abych to podepsal. Poté dozorce Yan řekl: „Teď už můžeš normálně jíst a pít.“

Po dalším měsíci jsem byl přeložen do oddělení určeného k pronásledování praktikujících Falun Gongu. Dozorci mě nutili psát další prohlášení, abych se zřekl Falun Gongu a abych ho odsoudil. Rozhodně jsem odmítl. Vězni a bývalý praktikující Liu Meng mě nutili každý den sledovat videa hanobící Falun Gong, což trvalo až do mého propuštění 18. května 2021.

Jednoho dne si dozorce Hao Kai zavolal všechny praktikující do učebny a předal nám papíry ke zkrácení trestu. Poté nám nařídil, abychom jeden po druhém slovně napadali Falun Gong a jeho zakladatele. Když na mě přišla řada, mluvil jsem o tom, jaký prospěch mi praxe přinesla. Hao papír roztrhal a řekl: „Nečekej, že ti zkrátíme trest byť o jediný den!“

V roce 2020 jsme slyšeli, že věznici přijede zkontrolovat Ústřední komise pro disciplínu. Dozorci nám nařídili podepsat dokumenty, v nichž stálo, že věznice nás „trpělivě vzdělává a spravuje s péčí, bez bití nebo nadávek“. Odmítl jsem podepsat.