Pozitivní změny mladého praktikujícího

(Minghui.org) Moje matka praktikuje Falun Dafa a já s ní studuji Fa od té doby, co si pamatuji. Nyní je mi čtrnáct let.

Určitou dobu jsem byl líný, prchlivý a marnil jsem spoustu času poflakováním se s nepříliš dobrými přáteli. Studium Fa jsem tehdy pociťoval spíše jako povinnost než jako vnitřní potřebu.

Trávil jsem čas se spolužákem, který na mě měl špatný vliv. O přestávkách jsem se potloukal s ním a jeho partou, ale oni nebrali školu vážně. Po vyučování jsme až do osmi do večera hráli kulečník. V sedmé třídě to byl ještě slušný student, ale poté mu zemřel otec, matka byla příliš zaneprázdněná, než aby na něj dohlížela. Začal chodit na rande, kouřit a hazardovat. Bylo to nebezpečné období pro nás oba. Ve škole jsem se přestal soustředit a můj prospěch v rámci třídy klesl o téměř sto míst.

Jak morálka společnosti upadá, nic není tak jednoduché, jak se zdá. Hraní kulečníku a videoher může být silně návykové. Některá videa a herní programy šíří násilí a oslavují zločin, přičemž vláda je nijak nereguluje.

Jednou, když jsem sledoval bezplatné online doučování, učitel poznamenal, že kdyby nakreslil mapu Číny jen o trochu méně než dokonale, jeho streamovací stránka by byla okamžitě uzavřena. Režim tyto webové stránky bedlivě sleduje, ale proti násilným videím nic nepodniká. Uvědomil jsem si, že my teenageři se nesmíme stát závislými na tomto druhu takzvané zábavy.

Zpráva na jedné herní obrazovce hlásala: „Střídmé hraní prospívá mysli; nadměrné hraní škodí tělu.“ Považoval jsem to za zavádějící. Pokud skutečně chceme, aby naše mysl prospívala, můžeme si jít zahrát basketbal nebo se projít na čerstvém vzduchu. Nejsou tyto aktivity mnohem lepší než hraní videoher? Videohry nestojí za náš drahocenný čas. Proč si k nim vytvářet připoutání?

Byl jsem závislý na svém mobilním telefonu a trávil jsem dvě hodiny denně sledováním videí. Moje máma je sledovala také. Její výmluvou bylo, že se na ně dívá, až když má hotové domácí práce. Po přečtení zkušeností ostatních praktikujících o překonávání závislosti na mobilu jsme se s mámou rozhodli, že s tím přestaneme. Nyní aplikace v telefonu používáme jen zřídka k online nákupům.

Jednou jsem strávil prohlížením zboží v telefonu delší dobu než obvykle a udělalo se mi nevolno a rozbolela mě hlava. Jakmile jsem telefon odložil, okamžitě se mi ulevilo.

Skoncovat se závislostí na mobilu není něco, co by se muselo dít postupně. Přestal jsem se na obrazovku dívat ihned poté, co jsem si přečetl, co o tom napsali ostatní praktikující. Touha po telefonu po několika dnech zcela zmizela. Mistr Li Hongzhi nám pomůže odstranit prvky v našem těle, které závislost způsobují, musíme se však nejprve sami pevně rozhodnout, že chceme přestat.

Rodiče by se neměli domnívat, že stačí jen přísný dohled nebo že pouhé odebrání telefonu dítěti zaručí výsledek. Nadávání a vynucená kázeň jsou k ničemu. Dítě se musí pro změnu rozhodnout samo ze svého nitra.

Mé prožitky byly úžasné poté, co jsem začal Falun Dafa praktikovat opravdově. Jednoho dne jsem si všiml přívěsku s nápisem „Falun Dafa je dobrý“, který visel na skříni. Jako praktikující jsem si s hanbou uvědomil, že jsem se dosud téměř nikdy skutečně neřídil učením Dafa.

I když jsem si to uvědomil, zpočátku jsem jen prodloužil dobu, po kterou jsem četl Fa. Stále jsem však nekultivoval svůj charakter (xinxing). Pokud někdo z mých spolužáků utrousil negativní poznámku o Dafa, okamžitě jsem s ním ukončil přátelství. Choval jsem k nim nenávist, nikoliv soucit. Nechápal jsem, že jsem to byl já, kdo jim nedokázal správně objasnit pravdu. Teprve po několika měsících, kdy jsem pracoval na svém xinxingu a zbavil se zášti, mi Mistr pomohl uvést mé vztahy do harmonie. Spolužáci v sobě nedrželi hněv a jsme opět přátelé.

Nyní uchovávám Fa ve svém srdci a už se na své vrstevníky nezlobím. Obtížným situacím obvykle čelím s úsměvem. Když můj xinxing není tam, kde by měl být, cítím uvnitř nespokojenost, i když navenek působím klidně. Udržuji na sebe vysoké nároky, abych se zlepšil i v oblastech, kde se mi to zatím nedaří.

V minulosti jsem dělal jen první a třetí cvičení. Chtěl jsem dělat víc, a tak jsem zkusil druhé cvičení, „Falun pozice ve stoji“. Dokončil jsem ho hned na první pokus. Bolely mě paže a několikrát se objevila myšlenka, že to vzdám. Řekl jsem si však, že ty myšlenky nejsou moje. Potichu jsem recitoval Fa a vytrval jsem. Dříve mě při prvním cvičení svědily a bolely nohy, ale tentokrát mě po 30 minutách stání vůbec netrápily. Bez Mistrovy soucitné pomoci bych toho nebyl schopen dosáhnout.

Jednoho horkého letního dne mi při cvičení stékal pot na víčka a pálil mě v očích. Přesto jsem dokázal nechat oči zavřené a nepohnutě jsem vytrval.

Měl jsem velmi rád hrdličky a uvažoval jsem o tom, že si jednu pořídím. Jednou v noci se mi o tom zdál sen. Jak jsem ležel v posteli a držel hrdličku, její břicho náhle prasklo a vytékala z něj černá tekutina. Poté, co jsem se probudil, jsem pochopil, že mi Mistr naznačuje, že bych se měl zbavit připoutání k domácím mazlíčkům.

Kultivace otevřela mou moudrost. Studium se pro mě stalo snadným a mé známky se výrazně zlepšily. Angličtina, která pro mě bývala obtížným předmětem, se najednou zdála jednoduchá a mé výsledky v testech zázračně stouply o 40 bodů. Protože už vím, jak se efektivně učit, zvládám náročné učivo deváté třídy s lehkostí. Učitelé mé zlepšení velmi chválí.

Můj rukopis býval neúhledný. Věděl jsem, že praktikující Dafa by takto psát neměli, a tak se nyní snažím psát krasopisně. Už se na své vrstevníky kvůli drobným neshodám nehněvám. Místo toho si zachovávám klidnou mysl a se všemi vycházím dobře. Kdybych nepraktikoval Falun Dafa, byl by ze mě stále malicherný a prchlivý člověk.

Chci z celého srdce poděkovat Mistrovi a Dafa, protože mi ukázali, jak být skutečně dobrým člověkem. Budu se kultivovat pilně, dělat dobře tři věci a následovat svého Mistra při návratu do svého skutečného domova.