Vzpomínka na pokojné odvolání praktikujících Falun Gongu v Pekingu před 27 lety

Úvodní strana > Novinky a události > Události 25. dubna

Dub. 17, 2026 | Bi Nong

(Minghui.org) Tři měsíce předtím, než Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila v červenci 1999 pronásledování Falun Gongu, se 25. dubna v Pekingu shromáždilo přibližně 10 000 praktikujících k pokojnému odvolání. K tomuto spontánnímu odvolání došlo poté, co byli v Tianjinu protiprávně zatčeni praktikující. Jejich počínání ukázalo, že praktikující důvěřovali vládě a věřili v obecnou dobrotu.

Pokojné odvolání

Zatímco se Falun Gong stával v Číně stále populárnějším, KS Číny se měsíce i roky předtím, než se v roce 1999 odvolání uskutečnilo, pokoušela obrátit veřejné mínění proti této praxi. Poté, co prokomunistický učenec He Zuoxiu v dubnu 1999 otevřeně napadl Falun Gong v novinovém článku, zatkla policie v Tianjinu ve dnech 22.–23. dubna praktikující, kteří se vydali do redakce vysvětlit fakta o Falun Gongu.

Když praktikující oslovili úřady v Tianjinu a požádali o propuštění zadržených, bylo jim řečeno, aby jeli do Pekingu, protože příkaz k jejich zatčení přišel právě odtud. Praktikující z Pekingu a okolních regionů se 25. dubna 1999 spontánně shromáždili poblíž Státního úřadu pro odvolání v ulici Fuyou.

Podle očitých svědků se praktikující, kteří přišli do ulice Fuyou, chovali v souladu s principy Falun Gongu: Pravdivostí–Soucitem–Snášenlivostí. Tiše stáli, prováděli cvičení, a dokonce sbírali odpadky na zemi, včetně nedopalků cigaret, které tam odhodili policisté. Jejich klidné vystupování a ušlechtilé chování hluboce zapůsobilo na policii i kolemjdoucí.

Policie nasměrovala praktikující k obklíčení Zhongnanhai

Praktikující neměli žádnou politickou agendu – jednoduše si přáli jet do Pekingu a objasnit vládě fakta o Falun Gongu, a proto se vydali k úřadu pro odvolání v ulici Fuyou. Někteří policisté je však záměrně nasměrovali tak, aby lemovali ulice kolem vládního komplexu Zhongnanhai.

V nedávném článku publikovaném na webu Minghui autorka napsala: „25. dubna jsme byli na třídě Chang’an. Kolem osmé hodiny ráno jsme vystoupili z autobusu na třídě Chang’an. Policisté nás doprovodili do oblasti těsně za červenými zdmi brány Xinhua. Později jsme se dozvěděli, že šlo ve skutečnosti o past, která měla Falun Gong očernit. Tuto past nastražil Luo Gan, tehdejší tajemník Výboru pro politické a právní záležitosti (PLAC).“

Policisté působili uvolněně. „Stáli jsme přibližně třicet až čtyřicet metrů východně od jižní brány Xinhua. Přes ulici stáli ozbrojení vojáci v rozestupech asi tři až pět kroků od sebe,“ pokračovala autorka. „Na rozdíl od stráží stojících u vchodu nezůstávali bez hnutí; místo toho se procházeli – někteří kouřili, jiní si spolu povídali a několik z nich k nám přišlo, aby si prohlédli věci, které jsme drželi v rukou. Někteří z nich vypadali netrpělivě. Na naší straně však muži i ženy, mladí i staří, prostí občané pocházející ze všech koutů země, stáli tiše a naše tváře byly klidné; ani u jednoho člověka se neprojevil žádný náznak úzkosti nebo neklidu.“

Deset tisíc ze sta milionů

Podle propagandy KS Číny byl Falun Gong „organizovaný“; jinak by se prý nemohlo 10 000 praktikujících náhle shromáždit před Zhongnanhai. Toto tvrzení je však zcela zavádějící. V roce 1999 bylo v Číně přibližně 100 milionů praktikujících (kolem 8 % čínské populace). V samotném Pekingu (městě s více než 20 miliony obyvatel) žilo přibližně 1,6 milionu praktikujících a mnozí z nich se o zatýkání v Tianjinu dozvěděli. Vzhledem k tomu, že si praktikující sdíleli informace na místech cvičení nebo prostřednictvím neformálních vazeb, mohla tato spontánní událost snadno přilákat 10 000 praktikujících z Pekingu a přilehlých oblastí.

Při hustotě obyvatelstva v Číně není neobvyklé, že se na velký koncert dostaví 30 000 až 80 000 lidí. Pokud se tedy odvolání 25. dubna 1999 zúčastnilo přibližně 10 000 praktikujících, nemělo by to vyvolávat žádný údiv nad „organizovaností“.

Praktikující předpokládali, že KS Číny zatkla praktikující v Tianjinu proto, že úřady Falun Gong prostě jen špatně pochopily. Měli ve vládu důvěru, a tak se vydali ke Státnímu úřadu pro odvolání, aby úředníkům sdělili pravdu. Tehdejší premiér Zhu Rongji se toho dne setkal se zástupci praktikujících a problém byl pokojně vyřešen. Média mimo Čínu tuto událost chválila a někteří uváděli, že představuje novou míru otevřenosti čínské vlády.

Autoritářský režim KS Číny se však nehodlal řídit svědomím ani zákonem. O několik týdnů později, v červenci 1999, nařídil vůdce KS Číny Jiang Zemin celostátní pronásledování, které trvá dodnes.