(Minghui.org) Nemohu si nepřipomenout pokojné odvolání v Pekingu 25. dubna 1999. Přestože uplynulo 27 let, ten výjev mám stále živě před očima, protože pro mě nešlo jen o odvolání – byla to zkouška mé víry a odvahy.
Bránit spravedlivé
Dne 24. dubna 1999 jsem jako obvykle šla na skupinové cvičební místo poblíž svého domova. Dobrovolný asistent nám řekl, že He Zuoxiu, akademik nakloněný Komunistické straně Číny (KS Číny), právě v časopise Youth Science and Technology Expo v Tianjinu zveřejnil článek pomlouvající Falun Dafa. He Zuoxiu byl švagrem Luo Gana, tehdejšího tajemníka Ústředního výboru pro politické a právní záležitosti (PLAC). Když praktikující šli za vydavatelem vysvětlit fakta, bylo nasazeno více než 300 příslušníků pořádkové policie a 45 praktikujících bylo zatčeno.
Asistent na cvičebním místě nám také řekl, že když praktikující žádali o propuštění zadržených praktikujících, bylo jim sděleno, že příkaz přišel z Ministerstva veřejné bezpečnosti v Pekingu. Aby se věc vyřešila, museli jet do Pekingu a podat odvolání. Asistent řekl, že kdo chce navštívit Ústřední úřad pro petice v Pekingu, může tam jít.
Když jsme to uslyšeli, někteří praktikující začali mluvit o cestě do Pekingu. Protože jsem se do města přistěhovala teprve nedávno, téměř nikoho jsem neznala, a tak jsem se rozhodla jet do Pekingu sama. Falun Dafa mi dal dobré zdraví a ukázal mi, jak se stát lepším člověkem. Cítila jsem, že je špatné, když někdo očerňuje Dafa a uvádí druhé v omyl. Považovala jsem za svou povinnost jako občanka i jako praktikující říci vládě, jaká je skutečná situace.
Manželovi ani dítěti jsem neřekla, že plánuji jet do Pekingu. Dcera by o mě mohla mít strach a manžel nepraktikoval, takže by se mě možná pokusil zastavit. Rodiče nám vyprávěli o krutých politických kampaních KS Číny v průběhu desetiletí a sami jsme byli svědky masakru na Tiananmen v roce 1989.
Tu noc jsem téměř nespala. Jakmile jsem se probudila, nechala jsem manželovi a dceři vzkaz: „Musím kvůli naléhavé záležitosti odjet do Pekingu. Promiňte, že jsem vám to nemohla říct před odjezdem. Brzy se vrátím domů.“
Vzala jsem si kabelku a nějaké peníze a vydala se do Pekingu. Důvěřovala jsem vládě a ústavě a věděla jsem, že dělám správnou věc.
Čistá země
Když jsem kolem deváté hodiny ráno dorazila na Chang’an Avenue v Pekingu, bylo tam už mnoho praktikujících. Policie nás navedla, abychom se postavili podél ulice Fuyou. Stáli jsme ve třech řadách na chodníku a nechávali jsme za sebou volný průchod. Slyšeli jsme, že přes ulici je Zhongnanhai. Řada byla velmi dlouhá a ti, kteří dorazili dříve, stáli podél cesty k Ústřednímu úřadu pro petice.
Neznala jsem tam žádné praktikující, ale všichni jsme měli stejné pochopení a nepovídali jsme si. Většina z nás jen tiše stála a čekala. Někteří četli knihy Dafa, jiní cvičili. Několik mladých praktikujících, kteří vypadali jako vysokoškolští studenti, chodilo kolem a sbíralo odpadky, aby místo zůstalo čisté.
Přímo před námi stáli policisté, asi osm až deset metrů od sebe. Zpočátku působili nervózně. Brzy se však uvolnili, protože praktikující neměli žádné transparenty a neskandovali žádná hesla. Byli jsme pokojní a většina z nás byla středního věku. Policisté si nás nakonec přestali všímat a nenuceně si mezi sebou povídali.
Kolem desáté hodiny dopoledne se na východní straně oblohy objevil rotující Falun. Mnoho praktikujících vzhlédlo a ten pohled je hluboce dojal. Někteří byli dojati k slzám. Následovali jsme Dafa a principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, věděli jsme, že praxe je spravedlivá, a cítili jsme, že společenství praktikujících Dafa je Čistou zemí.
Odvaha navzdory tísnivé atmosféře
Ačkoli ten den navenek působil běžně, pod pokojným povrchem byla cítit tísnivá atmosféra. Občas jsme viděli černé sedany se zatmavenými okny, jak projíždějí tam a zpět. Říkalo se, že v nich sedí vysoce postavení činitelé a pozorují nás.
Stála jsem poblíž policejního ředitelství a viděla jsem dva nákladní vozy plné ozbrojených policistů, jak vyjíždějí ven. Také jsem slyšela, že po Chang’an Avenue z dálky rychle přijížděly nákladní vozy plné ozbrojených policistů s kulomety. Zaujali pozice na skrytých místech.
Po poledni jsme zaslechli překvapivou zprávu: úřady proti nám možná zasáhnou; všichni zůstaňte prosím blízko u sebe a nepanikařte; žádáme pouze propuštění zadržených spolupraktikujících a zákonné prostředí pro praktikování Falun Dafa. Bylo to zákonné právo občanů a nedělali jsme žádné potíže, pouze jsme pokojně podávali petici. Semkli jsme se blíž k sobě a tiše předávali vzkaz dál podél řady. Několik starších praktikujících bylo požádáno, aby se přesunuli do rohu a odpočinuli si.
Uvědomila jsem si, že ve srovnání se staršími praktikujícími jsem poměrně mladá. Když jsem vpředu uviděla volná místa, bez váhání jsem se postavila úplně dopředu pro případ, že by se něco stalo. Vzpomněla jsem si na báseň, kterou napsal Mistr:
„Nic si neponechat
V životě o nic neusilovat,
Ve smrti ničeho nelitovat;
Všechny špatné myšlenky smýt,
Buddhovství, s méně strastmi, lze kultivovat.“
(Hong Yin)
Opakovaně jsem si báseň odříkávala. Když jsem ji odříkávala, náhle jsem pocítila neuvěřitelnou vzpřímenost a velikost – věděla jsem, že děláme správnou věc.
Kolem třetí nebo čtvrté hodiny odpoledne přišla od Xinhua Gate zpráva: premiér vyšel ven a řekl všem, aby poslali několik zástupců k jednání. Několik zástupců šlo dovnitř s premiérem a jeho pracovníky. Všichni jsme se shodli, že bychom zatím neměli odcházet a měli bychom počkat, až naši zástupci vyjdou ven. Čekali jsme tiše a zůstali jsme klidní, i když jsme nevěděli, jak jednání probíhá.
Když se setmělo, kolem osmé hodiny, jsem slyšela, jak si praktikující tiše předávají zprávu: „Řekněte si navzájem, že vláda souhlasila s naším požadavkem a praktikující zadržení v Tianjinu byli propuštěni. Všichni mohou jít domů. Prosím, nerozcházejte se, následujte skupinu směrem na západ po Chang’an Avenue. Přijedou vozidla, která nás odvezou.“ Následovala jsem ukázněný dav směrem na západ po Chang’an Avenue. Šli jsme téměř dvě hodiny, než jsem uviděla mnoho velkých autobusů zaparkovaných u silnice. Zdálo se, že pekingská veřejná doprava podle pokynů shora převáží praktikující do oblastí vzdálenějších od Pekingu.
Praktikující, se kterými jsem stála, byli odvezeni na otevřenou travnatou plochu. Bylo už po půlnoci a bylo nám řečeno, abychom vystoupili a čekali. Byli jsme v zarostlém travnatém terénu uprostřed noci. Nebyly tam žádné vesnice ani obchody a neměli jsme tušení, kde jsme. Čekali jsme tam celé dvě hodiny, než nás vyzvedlo několik velkých autobusů vyslaných místními úřady a odvezlo nás zpět do našich domovských měst. Kolem osmé hodiny ráno auta zastavila u silnice na předměstí. Nastoupili dva lidé, kteří tvrdili, že jsou z petičního úřadu, zablokovali dveře a řekli, že aby mohli porozumět našim požadavkům a snáze nás kontaktovat, musíme se před odchodem zaregistrovat – uvést jména, pracovní adresy nebo bydliště.
Tehdy jsem nad tím příliš nepřemýšlela. Cítila jsem se jen vyčerpaná, protože jsem nespala přibližně den a dvě noci. Jako první jsem tedy šla ke dveřím a uvedla své jméno a domácí adresu. Netušila jsem, že registrace jmen a adres je běžná taktika KS Číny – aby se s lidmi mohla později vypořádat.
Přicházející bouře
Možná proto, že jsem jako první nahlásila svou domácí adresu, se seznam rychle dostal na mé pracoviště. Když jsem toho odpoledne přišla do práce, slyšela jsem, že stranický tajemník společnosti je mimořádně nervózní a obchází různá podřízená oddělení, aby zjistil, zda některý praktikující Falun Dafa předchozí den nepřišel do práce, případně zda se někdo zúčastnil „obléhání Zhongnanhai“ nebo „nepokojů“.
Byla jsem zástupkyní vedoucího oddělení a stranický tajemník našeho oddělení věděl, jak vážná je situace. Protože jsem měla v práci dobrou pověst a on se obával, že budu potrestána, kryl mě a řekl: „Ta a ta si ten den vzala volno kvůli naléhavé rodinné záležitosti.“ Později jsem se doslechla, že dva praktikující z jiných oddělení naší společnosti čelili následkům za podání petice v Pekingu – dostali varování a na dva měsíce jim byly pozastaveny prémie. Poté mi další vedoucí z mého oddělení řekl: „Tobě to prošlo!“
Moje společnost byla poměrně shovívavá. Slyšela jsem, že někteří praktikující byli zadrženi ještě před návratem domů. Na hlavních křižovatkách hlídkovali policisté a policejní dodávky; někteří praktikující byli přímo natlačeni do policejních vozů a odvezeni do místní styčné kanceláře v Pekingu, následně byli drženi na místních policejních stanicích. Někteří zaměstnavatelé zřídili střediska pro vymývání mozků, kde byli praktikující drženi jeden měsíc. Nebylo jim dovoleno vrátit se domů a byli nuceni psát prohlášení, že se zříkají Falun Dafa. K dalším formám špatného zacházení patřily domovní prohlídky, pokuty a propuštění ze zaměstnání.
Důležitost opravdové laskavosti
Toto byla moje zkušenost z účasti na pokojném odvolání 25. dubna 1999. Nedávno jsem na Minghui četla několik článků, které ukazovaly, že na ten den bylo ve skutečnosti plánováno masové zabíjení praktikujících.
„Podle úředníka KS Číny generální tajemník KS Číny a předseda Ústřední vojenské komise Jiang tajně nařídil, aby vojenský personál zůstal v pohotovosti. Aby byla skryta jejich totožnost, byli tito vojáci oblečeni do policejních uniforem. Se zbraněmi nabitými byli připraveni zabít petenty za údajný zločin ‚obléhání Zhongnanhai‘,“ napsal autor článku Minghui zveřejněného v únoru 2026.
„Podle zdroje se mnozí vysocí úředníci uvnitř strany snažili masakru zabránit. Navrhovali uspořádat jednání, vyřešit stížnosti petentů a vyhnout se střelbě, pokud budou petenti souhlasit s odchodem. Nakonec se premiér Zhu Rongji a další úředníci toho dne setkali se zástupci praktikujících a incident byl pokojně vyřešen. Praktikující rychle odešli z místa a při odchodu dokonce uklidili odpadky. Tím se podařilo odvrátit tragédii podobnou masakru na Tiananmen v roce 1989,“ pokračoval článek.
Když se ohlédneme za desetiletími od převzetí moci KS Číny v roce 1949, režim má za sebou řadu politických kampaní provázených brutalitou a zabíjením. Odvolání z 25. dubna 1999 se mohlo stát dalším masakrem na Tiananmen. Pokojné a racionální jednání praktikujících Falun Dafa tomu však zabránilo.
To také vysvětluje, proč KS Číny nedokázala Falun Dafa vymýtit, přestože ve všech předchozích politických kampaních uspěla. Odpověď je jednoduchá: Falun Dafa je apolitický a praktikující nemají žádný politický program. S čestností a důstojností chrání společné dobro – základ lidství. To je důležité pro Čínu i pro celý svět.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
