Myšlenky o Svátku Qingming

(Minghui.org) Svátek Qingming je pro čínský národ významným dnem. Je to čas zametání hrobů a uctívání předků. Uctívání nebes a božstev má v tradiční čínské kultuře dlouhou historii. Zvyk vzdávat úctu předkům sahá až do dynastie Zhou (1050–221 př. n. l.) a jako oficiální svátek byl ustanoven za dynastie Tang (618–907 n. l.). Tradice obětování předkům a úpravy hrobů se zachovala jako výraz úcty a připomínka původu rodu.

Svátek Qingming připadá přibližně na 5. dubna podle gregoriánského kalendáře, kdy Slunce dosahuje ekliptikální délky 15 stupňů, tedy patnáctý den po jarní rovnodennosti – okamžiku, kdy je Slunce nad rovníkem a den i noc jsou téměř stejně dlouhé.

Ve starověkých astronomických záznamech se uvádí, že v tomto období Velký vůz (součást souhvězdí Velké medvědice) ukazuje k souhvězdí Yi, jednomu z 28 tradičních lunárních souhvězdí. Ve třetí kapitole (Tianwenxun) díla Huainanzi, starověkého spisu o kosmologii a přírodních zákonech, stojí: „Patnáct dní po jarní rovnodennosti, když Velký vůz ukazuje na Yi, přichází vítr Qingming.“ V knize Sto otázek roku se uvádí: „Vše v této době roste čisté a jasné, proto se nazývá Qingming (čistý a jasný).“

Pojem Qingming tak v tradičním významu neoznačuje pouze roční období, ale symbolizuje také dobrou vládu, společenskou harmonii a mravní ctnosti.

Původ Svátku Qingming

Svátek Qingming vznikl z Hanshi Jie – Svátku studeného jídla, který byl ustanoven na památku Jie Zituie v období Jara a podzimu a období Válčících států. Jie Zitui patřil mezi věrné následovníky prince Chong’era ze státu Jin, který strávil 19 let v exilu.

Když byl princ vyčerpán hladem, Jie Zitui si odřízl kus masa ze stehna a připravil z něj polévku, aby mu zachránil život. Princ mu slíbil, že jej za tuto oběť odmění. Jie však nehledal žádnou osobní odměnu – přál si pouze, aby se princ jednou stal pilným a spravedlivým vládcem státu Jin.

Když se Chong’er vrátil do vlasti a stal se vévodou, na svůj slib na čas zapomněl. Později však Jiea hledal, aby jej odměnil. Ten se však mezitím uchýlil do lesa, kde žil se svou matkou, a vévoda jej nemohl najít. Nařídil proto zapálit les, aby jej přiměl vyjít ven. Jie Zitui a jeho matka však zůstali věrní svým zásadám a neustoupili. Oba zahynuli v plamenech.

Vévoda byl hluboce zarmoucen a nařídil, aby po tři dny nebylo dovoleno rozdělávat oheň. Lidé v těch dnech jedli pouze studené pokrmy, a tak vznikl Svátek studeného jídla.

Až do dynastie Tang byl tento svátek dnem uctívání předků. Protože mezi Svátkem studeného jídla a Svátkem Qingming byl rozdíl pouze jednoho dne, vydal císař Xuanzong z dynastie Tang ve 20. roce éry Kaiyuan (732) edikt:

„Svátek studených pokrmů je dnem uctívání předků. I když o něm nejsou dochovány písemné záznamy, předává se z generace na generaci a stal se zvykem… Proto byl nyní začleněn mezi pět obřadů a bude zachován navěky.“

Tím byly oba svátky sloučeny v jeden. Uctívání předků se stalo všeobecně uznávanou tradicí a Svátek Qingming nabyl charakteru celonárodního svátku.

Za dynastií Tang a Song se dvořané každoročně vraceli do rodných měst, aby během Qingmingu vzdali úctu svým předkům. Někteří cestovali tisíce kilometrů a cesta jim trvala měsíc i déle. Dvůr jim však dovolenou neodpíral, naopak jejich počínání chválil jako projev ctnosti.

Svátek Qingming slavil celý národ – od panovníků a ministrů až po obyčejný lid. Za dynastie Ming se obřady staly ještě slavnostnějšími. Členové císařského rodu a šlechty oblékali slavnostní oděvy, přinášeli dary a s doprovodem služebnictva pořádali u hrobů předků velkolepé pamětní obřady. Tato tradice přetrvala až do dynastie Qing.

Proč staří lidé považovali uctívání předků za tak důležité

V Hovorech (Lunyu) Konfucia Zeng Zi říká: „Budou-li pohřební obřady za rodiče vykonávány s úctou a po jejich smrti budou pravidelně konány obětní ceremonie, ctnost lidu se vrátí ke své správné plnosti.“

Zametání hrobů během Svátku Qingming tak vyjadřuje význam lidské etiky. Laskavost, spravedlnost a synovská úcta patří k základním morálním principům tradiční Číny. Péče o hroby předků a jejich připomínání pěstuje vděčnost v srdcích pozdějších generací.

Konfuciův žák Zeng Sen se jednou zeptal: „Existuje mezi ctnostmi mudrců něco většího než synovská úcta?“ Konfucius odpověděl: „V lidském jednání není nic většího než synovská úcta.“ A v rámci synovské úcty není nic důležitějšího než respekt k předkům.

Sima Qian ve svých Historických záznamech napsal: „Nebe a země jsou základem života; předkové jsou základem lidstva.“ Podstata uctívání nebe a předků v dávných dobách připomíná, že respekt k nebesům je základem lidské existence. Člověk má ctít Boha a věřit, že svět i lidé byli stvořeni vyšší mocí; uctívání předků je pak připomínkou původu lidstva.

Nezapomínat na své předky znamená znát své kořeny a svůj původ. Jen tak může být zachován přirozený řád a koloběh života.

„Zničte čtyři staré věci“ a „Zničte konfuciánské hrobky předků“

Poté, co se roku 1949 dostala k moci Komunistická strana Číny (KS Číny), zahájila systematické kampaně s cílem rozvrátit tradiční čínský společenský řád, který se udržoval více než dva tisíce let. Série politických hnutí – například „Tři proti“, „Pět proti“, pozemková reforma či hnutí proti pravici – postupně oslabovala tradiční hodnoty. Strana šířila ateistické heslo „boj proti nebi, zemi a člověku“ a snažila se odstranit duchovní základy čínské kultury.

Od poloviny 60. let 20. století začala KS Číny prosazovat kremaci. Dokument č. 14 Ministerstva vnitra uváděl: „Města s více než 200 000 obyvateli, zejména průmyslová centra, která dosud nemají krematoria, by je měla vybudovat na podporu kremace.“

Po vypuknutí kulturní revoluce v roce 1966 přinesla kampaň „Zničte čtyři staré věci“ – staré myšlenky, starou kulturu, staré zvyky a staré návyky – rozsáhlou devastaci. Podporovalo se vykopávání hrobů, ničení ostatků a spalování kostí.

Konfucius, jeden z nejvýznamnějších představitelů tradiční čínské kultury, je po generace uctíván jako „největší mudrc a učitel“, „Velký dovršitel, Nejvyšší mudrc a Vznešený král kultury“ a „vzor učitele všech dob“.

Dne 29. listopadu 1966 dorazily do jeho rodného města Rudé gardy, vyzbrojené lopatami a motykami, spolu s místními rolníky s cílem zničit Konfuciův hrob i hroby jeho předků a potomků tří generací. Jejich záměrem bylo vymazat konfuciánskou tradici a její hluboký vliv na čínské myšlení.

K urychlení ničení byly použity rozbušky a výbušniny. Konfuciův hrob byl vyhozen do povětří, spraš byla rozmetána do okolí. Ostatky Kong Lingyiho (77. generace potomků Konfucia), jeho manželky a dvou konkubín, stejně jako ostatky jeho otce Kong Xiangkeho a jeho manželky, byly vykopány a zničeny.

Po zničení Konfuciova hrobu byly postupně poškozeny či zničeny téměř všechny hrobky významných osobností napříč pěti tisíciletími čínské civilizace. Mauzoleum Žlutého císaře, jemuž lid po staletí vzdával úctu, bylo Rudými gardami téměř srovnáno se zemí – zůstaly jen staré stromy. Současná podoba mauzolea byla vybudována až po roce 1992.

Podobný osud potkal mauzoleum císaře Yana v provincii Hunan. Hlavní síň i přilehlé budovy byly zničeny, hrob byl vyhozen do povětří, jeho obsah vyrabován a celý areál srovnán se zemí. Mauzoleum císaře Shuna v provincii Shanxi bylo rovněž poškozeno a dokonce zesměšňováno reproduktorem zavěšeným na hrobce.

Po kampani „Zničení čtyř starých věcí“ připomínala pětitisíciletá čínská civilizace draka s přestřiženým provazem či strom bez vody.

V 90. letech 20. století převládl ve společnosti důraz na ekonomický růst a honbu za ziskem. Půda byla vnímána jako klíčový zdroj rozvoje, což vedlo k jejímu nucenému vyvlastňování. Zachování rodových hrobů venkovského obyvatelstva se tak stávalo stále obtížnějším.

V roce 2012 byla v provincii Henan zahájena rozsáhlá „kampaň za vyrovnávání hrobů“. Během půl roku bylo zničeno 3,5 milionu hrobů, což zasáhlo desítky milionů obyvatel provincie.

Dne 27. března 2019 informoval deník Legal Daily, že ve městě Jingjiang v provincii Jiangsu probíhá nucené odstraňování hrobů. Úřady si byly vědomy nepopularity opatření, proto většinu obcí informovaly pouze ústně nebo prostřednictvím skupin na WeChatu, aby se vyhnuly oficiálním oznámením a mediální pozornosti.

Obyvatelé si stěžovali, že v některých vesnicích byly hroby hluboko na venkově zbourány bez jejich vědomí a souhlasu, což vyvolalo konflikty. „Můžeme očekávat stále více takových případů během Svátku zametání hrobů!“ zaznělo mezi lidmi.

Uživatelé internetu reagovali ostře: „Je to neetické a naprosto nelidské! Zapomněli jste na své předky!“ „Kdo vykopává hroby předků, stane se posledním článkem svého rodu!“ „V dávných dobách se vykopávání hrobů trestalo smrtí.“ Někteří ironicky poznamenali: „Proč nejdříve nevyjmou tělo z křišťálové rakve?“ – narážka na mauzoleum Mao Ce-tunga.

Podle dalších svědectví probíhaly podobné akce i ve městě Nantong v provincii Jiangsu. Údajně bylo úředníkům sděleno, že pokud práce nebude dokončena před 1. dubnem, ponesou osobní odpovědnost.

V provincii Jiangxi byla zahájena kampaň, kterou obyvatelé označovali za „bezohlednou“ – „zabavování rakví, vykopávání hrobů a spalování těl“. Na příkaz nadřízených vysílaly místní úřady ozbrojené složky do vesnic, aby zabavovaly a ničily rakve, dokonce vykopávaly těla zesnulých a spalovaly je. Jen ve městě Shangrao bylo během něco málo přes měsíc zabaveno a spáleno nejméně 5 000 rakví. Mezi lidmi panovalo hluboké rozhořčení.

Podle čínské tradice představují hroby předků spojení mezi zesnulými a jejich živými potomky. Proto lidé během Svátku Qingming i zimního slunovratu přinášejí na hroby obětiny, aby vyjádřili úctu. Při významných a radostných událostech v životě potomci navštěvují hroby, aby poděkovali za požehnání a oznámili své úspěchy.

Připomínání si předků umožňuje, aby se jejich zásluhy zakořenily v srdcích dalších generací a napomáhá jim řídit svůj život podle mravních zásad.

Sebevraždy starších lidí na venkově: považované za normální a „rozumné“

Po skončení ničivé desetileté kulturní revoluce měli čínští zemědělci určité období na obnovu svého hospodářství. Kolem roku 2000 však rozsáhlý prodej půdy spolu s nedostatkem venkovského zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení způsobil, že život na venkově byl pro mnohé zemědělce jen obtížně udržitelný. Významná část starších lidí tak přišla o základní zdroje opory – jak materiální, tak psychické.

Podle článku „V Číně každoročně spáchá sebevraždu nejméně 100 000 seniorů starších 55 let“, zveřejněného ve druhém čísle časopisu Medicine and Health Care v roce 2010, „v současnosti v naší zemi každoročně spáchá sebevraždu nejméně 100 000 lidí nad 55 let, což představuje 36 % všech sebevražd ročně.“

Článek „Průzkum fenoménu sebevražd starších lidí na venkově: v místním kontextu většinou považován za normální a rozumný“, zveřejněný 30. července 2014 portálem China News Network, uvádí, že badatelé z katedry sociologie Wuhanské univerzity strávili šest let výzkumem ve 40 vesnicích napříč 11 provinciemi. Zjistili, že sebevraždy mezi staršími lidmi dosáhly alarmující úrovně.

Hlavními příčinami byly existenční obtíže a utrpení způsobené nemocemi – tyto dva faktory představovaly 60 % přímých příčin úmrtí. Následovaly emocionální problémy vyvolané odchodem dětí za prací do velkých měst, prázdné domácnosti a osamělost, nedostatek finančních prostředků a postupný rozpad tradičního způsobu života.

Dalším zdrojem obav byla kampaň vyrovnávání hrobů a pohřební reformy (míra kremace v Číně dosahuje přibližně 53 %). Mnozí starší lidé se obávali, že nebudou moci „odpočívat ve svém hrobě“. Od roku 1990 míra sebevražd starších obyvatel venkova výrazně vzrostla a zůstává vysoká. Psychická zátěž je značná a sebevražda se stala krajní reakcí na pocit bezvýchodnosti. Tragické je, že v některých venkovských oblastech jsou tyto činy vnímány jako běžné, dokonce „rozumné“.

Úcta ke starším patřila po tisíciletí k základním hodnotám čínské kultury. Tyto tradice byly však pod vlivem bezbožné ideologie KS Číny postupně narušeny a míra znevažování lidského života je zarážející.

KS Číny vládne prostřednictvím klamu a represivní moci. Za nepřátele označila také praktikující Falun Gongu, kteří se řídí principy Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti. Podle zpráv na Minghui.org bylo v roce 2023 známo 1 188 případů odsouzení praktikujících Falun Gongu, což představuje nárůst o 545 oproti předchozímu roku. Nejméně 209 praktikujících přišlo o život v důsledku pronásledování (o 37 více než rok předtím). Nejméně 383 praktikujících starších 60 let bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody, z toho 201 bylo ve věku nad 70 let a nejstaršímu bylo 89 let. Případy věznění starších praktikujících jsou podle dostupných zpráv časté.

Poté, co byl Falun Gong v roce 1992 veřejně představen, začaly jej praktikovat desítky milionů lidí a mnozí zaznamenali výrazné zlepšení fyzického i duševního stavu. KS Číny však nesnesla existenci duchovní praxe, která se vymykala ideologii strany, a v červenci 1999 zahájila celostátní pronásledování. Od té doby bylo potvrzeno více než 5 000 úmrtí praktikujících Falun Gongu v důsledku represí. Od roku 1949 vláda KS Číny si vyžádala nesčetné oběti a další lidské ztráty nadále přibývají.

Katastrofy provázejí vládu KS Číny i v novější době. Extrémní opatření během tří let pandemie COVID-19 měla závažné hospodářské i společenské důsledky. Mnoho podniků zkrachovalo, řada lidí přišla o práci a docházelo k tragickým incidentům, jako byly požáry a výbuchy. Skutečný počet obětí pandemie v Číně zůstává neznámý. Lidské tragédie způsobené politikou režimu pokračují.

Chceme-li se vyhnout neštěstí, je třeba si nejprve zachovat jasnou mysl a rozpoznat skutečnou povahu KS Číny. Pozoruhodné je, že podle dostupných údajů již přibližně 400 milionů Číňanů, kteří dříve vstoupili do některé z organizací KS Číny – Mladí pionýři, Svaz mládeže či samotná strana – z těchto organizací vystoupilo. Jejich nezávislé rozhodnutí může přinést ochranu jim i jejich rodinám.

Zároveň si stále více lidí v mezinárodním společenství uvědomuje klamavou a agresivní povahu režimu a postupně se od něj distancuje.

Článek byl původně zveřejněn 14. dubna 2024.