Sedmnáct let ochrnutá noha se uzdravila po přečtení knihy Zhuan Falun

(Minghui.org) Když mi bylo něco přes třicet let, utrpěla jsem úraz. Procházela jsem kolem sklepa na zeleninu a nešťastnou náhodou jsem do něj spadla. Jedna noha se mi přitom zaklínila do kovového rámu otvoru. Byla sevřená tak pevně, že jsem ji nemohla vytáhnout, a bolest byla naprosto nesnesitelná. Naštěstí mě uviděl soused a pomohl mi ven.

Téměř veškerá kůže na noze byla tím kovem stržena. Uvolněnou kůži jsem si rukama zatlačila zpět na místo a přidržela ji. Bolest byla tak silná, že jsem musela brát léky na tišení bolesti a nohu jsem si obvázala. Byl právě podzim a na polích bylo hodně práce. Navzdory zranění jsem dál pracovala až do konce sklizně. Teprve poté jsem vyhledala pomoc v nemocnici při Lékařské univerzitě v Harbinu, kde mi však lékař sdělil, že jsem promeškala vhodnou dobu pro léčbu. Svaly již ochably a nedalo se s tím nic dělat.

Se zmrzačenou nohou jsem pak žila sedmnáct let. Za deště nebo ve vlhkém prostředí byla bolest k nevydržení. Při práci na poli jsem musela používat motyku jako hůl, a když jsem si potřebovala dřepnout, musela jsem se v podstatě plazit.

Jednoho dne v roce 2006 jsem po jídle prala několik kusů oblečení. U nás na vesnici je zvykem vylévat špinavou vodu do příkopu před bránou. Vyšla jsem ven, abych vodu vylila, a všimla jsem si starší ženy, která seděla na hromadě hlíny poblíž naší brány. Přistoupila jsem k ní a dala se s ní do řeči: „Právě přestalo pršet, není vám tam venku moc vlhko?“ Odpověděla mi: „Jsem unavená a mám hlad.“ Okamžitě jsem ji pozvala dovnitř a šla připravit jídlo. Ten den jsme měli hosta, takže zbytky jídla byly ještě teplé. Přinesla jsem je té starší paní a pobídla ji: „Prosím, nabídněte si.“

Zatímco jedla, povídaly jsme si a ona se mě zeptala, proč při chůzi tak vleču jednu nohu. Vyprávěla jsem jí svůj příběh o tom, co se stalo před sedmnácti lety. Povzdechla si a vyjádřila mi soucit nad tím, kolik utrpení jsem musela snést.

Pak se na mě upřeně podívala a řekla: „Znám něco, co by vám mohlo pomoci. Chtěla byste se uzdravit?“ Odpověděla jsem bez zaváhání: „Samozřejmě že chci!“ Na to řekla: „Mám tady jednu knihu. Máte odvahu si ji přečíst?“ V té době Komunistická strana Číny (KS Číny) Falun Dafa tvrdě pronásledovala. Odpověděla jsem, že se nebojím. Vytáhla z malé žluté látkové taštičky knihu. Vzala jsem si ji do rukou a uviděla, že je o Falun Dafa – o tom samém, o čem jsem slyšela v televizi. Krátce jsem v ní zalistovala a prohlásila: „Ta kniha je opravdu úžasná. Proč by proti ní měl někdo něco mít?“

Když dojedla, řekla: „Pokud ji chcete číst, nechte si ji. Možná se vám díky ní noha uzdraví.“ Rozhodla jsem se, že si ji ponechám. Jakmile odešla, znovu jsem knihu otevřela. Bylo to neuvěřitelné – kniha vyzařovala oslnivé světlo. Za každým znakem byl vidět další znak a všechny se neustále pohybovaly; vlnily se a třpytily jako hladina duhového jezera. Ze svého středu se rozšiřovaly do všech stran, vrstvu za vrstvou, v nekonečném proudu. Za znaky byly další znaky a za nimi další – bez konce a hranic. Lidská slova takovou krásu nedokážou popsat.

Odložila jsem knihu a vyběhla ven, abych tu starší ženu dohnala a zeptala se jí, co se to děje. Manžel mi však řekl: „Už je pozdě, tu nedohoníš.“ Myslela jsem si ale, že ji přece musím najít – naše vesnice se skládá z přízemních domků a otevřených uliček, kde je všechno dobře vidět. Prohledala jsem všechny směry, ale po ženě nebylo ani stopy.

Když jsem se vrátila domů, pokračovala jsem v četbě. Po třech až čtyřech dnech jsem začala mít pocit, jako by mi po noze lezl hmyz. Sundala jsem si kalhoty a místo prohlížela, ale nic jsem nenašla. Tento jev trval tři měsíce – pokaždé, když jsem četla knihu, cítila jsem totéž.

Starší žena se později ještě jednou vrátila a já jí o tom vyprávěla. Řekla mi: „Tak je to správné. Mistr Falun Dafa se o vás stará. Jen pokračujte ve čtení. Dobře se o tu knihu starejte, může vám zachránit život!“ Poté jsem ji už nikdy neviděla.

Pokračovala jsem v četbě a po třech měsících veškerá bolest zmizela. Po šesti měsících byla moje noha zcela v pořádku. Dnes jsou obě mé nohy úplně stejné. Věřím, že to byl Mistr, kdo mi poslal onu nesmrtelnou bytost, aby mi předala Zhuan Falun a darovala mi nový život.

Nyní často mluvím s lidmi a vyprávím jim o zázracích, které jsem zažila. Říkám jim, že Falun Dafa je dobrý a že pronásledování je nespravedlivé. Také lidem pomáhám vystoupit z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací, aby se od ní distancovali a vyhnuli se neštěstí.

Někteří lidé věří v různá náboženství. Pomáhám jim prohlédnout propagandu a lži KS Číny a oni obvykle pochopí, že Falun Dafa je dobrý. Všechna tato moudrost pochází od Mistra. Mistr těmto lidem s předurčeným vztahem umožnil, aby se ode mě dozvěděli pravdu.