Upevňování spravedlivých myšlenek uprostřed zkoušek

(Minghui.org)

Radost po zahájení praktikování Falun Dafa

Začala jsem praktikovat Falun Dafa (Falun Gong) v červnu 1997. Jednou, když jsem zrovna šila oblečení pro své dítě, přišla moje švagrová a zeptala se mě: „Chceš praktikovat Falun Gong?“ Bez přemýšlení jsem souhlasila. Řekla mi, že ve tři hodiny odpoledne přijde jeden praktikující, aby mě naučil cvičení. Tak jsem se je naučila. Zpočátku jsem nevěděla, jak dlouho se mají jednotlivé pozice provádět. Každý večer, když jsem dokončila pár pohybů, myslela jsem si, že to stačí.

V té době u nás nebyly k dispozici žádné knihy Dafa, znali jsme pouze cvičení. Praktikující, který mě pohyby naučil, mi řekl: „Učíme se Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Chceš-li být dobrým člověkem, musíš především dokázat zachovat snášenlivost; když tě někdo udeří, nesmíš úder oplácet, a když tě někdo uráží, nesmíš mu to vracet.“ Jeho slova jsem si hluboko vryla do paměti.

Můj manžel mi zpočátku nedovoloval praktikovat, proto jsem cvičila, jen když nebyl doma. Jednou se však vrátil z práce dříve a uviděl mě při cvičení. Řekl: „Cvičení qigongu je pro staré lidi. Jsi tak silná, to se nebojíš, že si tím ublížíš?“ Nic jsem mu na to neřekla a ani jsem se nerozhněvala. Později jsem si uvědomila, že jsem v tu chvíli skutečně dokázala projevit snášenlivost.

Žili jsme na venkově a naše příjmy byly velmi nízké. Jen cesta za prací na pole znamenala ujít více než kilometr. Moje matka byla neustále nemocná a vyžadovala celoroční péči. Měla jsem dvě děti – jedno sedmileté a druhému byl sotva rok. Sama jsem trpěla mnoha neduhy: prodělala jsem mrtvici, měla jsem potíže s krční páteří, syndrom zmrzlého ramene, dvanáctníkový vřed, gynekologické problémy a další těžkosti. Tlak rodinného života spolu s fyzickým utrpením činil můj život nesmírně těžkým a vyčerpávajícím. Dvanáctníkový vřed byl obzvláště bolestivý – i po obyčejném jídle jsem v žaludku cítila silné pálení.

Jednou do naší vesnice zavítal lidový léčitel a manžel mě přemluvil, abych ho navštívila. Přiložil mi na puls přístroj a výsledky byly překvapivě stejné jako ty z nemocnice. Poté vytáhl léčivou náplast a přilepil mi ji na břicho. Jedna taková náplast stála 50 jüanů. Zpočátku jsem cítila teplo, ale po dvou dnech už žádný účinek nepokračoval. V té době jsem už týden cvičila Falun Dafa, ale tehdy mi ještě nikdo neřekl, že toto praktikování může léčit nemoci. Přesto jsem po čtyřech dnech manželovi oznámila: „Už tu náplast nosit nebudu. A ode dneška nebudu brát ani žádné léky.“ Nevím, kde se ve mně ta slova vzala – prostě jsem je bez přemýšlení vyřkla. Později jsem pochopila, že to byl náznak od Mistra.

Cvičení jsem si velmi oblíbila a věnovala se mu každý večer. Asi měsíc po zahájení praktikování se mi jedné noci zdál sen: seděla jsem na velké hromadě hlíny a zvracela obrovské množství špinavé vody smíchané se shnilými listy zeleniny a kusy hadrů. Vyvrhla jsem toho ze sebe opravdu hodně. Když jsem se probudila, cítila jsem v žaludku velkou úlevu a celé mé tělo bylo lehké jako pírko. Později mi jeden praktikující půjčil knihu Zhuan Falun. Po jejím přečtení jsem pochopila, že mi Mistr pročistil tělo. Věděla jsem, že se o mě Mistr stará – že mám Mistra!

Před zahájením kultivace mě dvakrát do roka – v březnu a v srpnu – trápila krutá bolest zubů. Jak se říká: „Bolest zubů sice není nemoc, ale když udeří, je k nevydržení.“ Polovina obličeje mi vždy silně otekla a trvalo několik dní užívání léků, než otok trochu ustoupil. Jedné noci po cvičení se mi však zdálo, že mám ústa velká jako síto. Na dásni mi rozkvetl sytě červený masitý květ podobný růži. Když jsem se na něj zadívala, viděla jsem, že se v něm něco hýbe. Při bližším pohledu jsem spatřila nespočet drobných červených červů, jak z něj vylézají. Pomocí klacíku jsem je všechny odstranila a místo opláchla vodou, dokud nebylo úplně čisté. Když jsem se probudila, věděla jsem, že mi Mistr znovu pročistil tělo z hlubší úrovně. Byla jsem Mistrovi nesmírně vděčná! Mistr mi takto tělo pročistil ve snech ještě mnohokrát. Od té doby jsem byla zcela bez nemocí. Ať jsem pracovala jakkoli tvrdě, necítila jsem žádnou únavu. Každý den jsem byla šťastná, bez starostí a v klidu – poprvé v životě jsem prožívala skutečnou radost.

Z Mistrova učení jsem pochopila, že jsem měla mnoho karmy. Byl to Mistr, kdo ji za mě odstranil, vysvobodil mě z utrpení, daroval mi zdravé tělo a ukázal mi pravý smysl života. Jako učednice Dafa nedokážu slovy vyjádřit dostatečný vděk za Mistrovu milost, která mi zachránila život. Později začal praktikovat Falun Dafa i můj manžel.

Upevňování spravedlivých myšlenek uprostřed zkoušek

V červenci 1999 zahájil Jiang Zemin, tehdejší vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny), brutální pronásledování Falun Gongu. Pamatuji si, že 20. července toho roku bylo nebe temné a těžké mraky visely nízko. Brzy se spustil přívalový déšť. Úředníci z místní správy přišli zabavit knihy Dafa, audiokazety a videokazety. Odmítli jsme jim je vydat. Bylo nám řečeno, že už nesmíme praktikovat Falun Gong. Zeptala jsem se: „Proč? Je snad špatné řídit se Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí a být dobrým člověkem?“ Odpověděli jen, že to vyšší orgány zakázaly, a nařídili nám sledovat zprávy.

Téhož večera jsme zapnuli televizi a na všech kanálech běžely pomlouvačné reportáže o Falun Gongu vysílané ústředními orgány. Manžel se mě zeptal, co si o tom myslím. Řekla jsem mu: „Věřím Mistrovi. Mistr mi pročistil tělo – to sám víš. Jednou, když jsme u jedné praktikující dokončili cvičení vestoje a chystali se meditovat, právě jsme zhasli světlo, když jsem uviděla, jak z Mistrova obrazu vychází záře. Zazářil pětkrát nebo šestkrát. Když světlo zazářilo, v místnosti bylo jasno, když pohaslo, byla tma. To jsou mé vlastní prožitky. Jak by to mohlo být nepravdivé?“ Dlouho jsme o tom spolu mluvili a sdíleli svá pochopení. Čím více jsme si povídali, tím pevnější byla naše víra a tím více jsme důvěřovali našemu velkému Mistrovi. Každý den jsme dál pokračovali ve studiu Fa i ve cvičení. Dokonce i při práci na poli jsme si s sebou brali Zhuan Falun a o přestávkách jsme v něm četli.

Pevné spravedlivé myšlenky při odporu proti pronásledování

Manžel jel v roce 2000 do Pekingu podat odvolání, aby se zastal Dafa a Mistra. V Pekingu byl několik dní protiprávně zadržován a poté převezen do místní vazební věznice. Doma moji tchán a tchyně hořce plakali. Jednoho dne vedoucí oddělení vnitřní bezpečnosti přivedl skupinu lidí, aby prohledali náš dům. Zatímco jeden z nich sepisoval nalezené knihy, vedoucí týmu přistoupil a chtěl mi je vzít. Rychle jsem k němu přiběhla a vykřikla: „Nedotýkejte se mých knih!“ Chytila jsem ho za ruku a on se okamžitě zastavil. Když to viděli dva vesničtí úředníci, popadli mě za paže a odvlekli na dvůr. Křičela jsem: „Pusťte mě! I kdyby se zřítilo nebe, unesla bych ho!“

Pustili mě. Vrátila jsem se dovnitř a vedoucí týmu prohlásil: „Do tří dnů musíte ty knihy osobně donést na policejní stanici.“ Poté odešli.

Promyslela jsem si to a věděla jsem, že se vrátí. Ať se stane cokoli, nemohla jsem dovolit, aby knihy odnesli. Řekla jsem tedy tchyni: „Mami, tyto knihy jsou posvátné texty. Jsou vzácné a nesmí padnout do jejich rukou. Pokud zítra přijdou, řekněte přesně to, co vás teď naučím.“

Jak jsem očekávala, následující den dorazil okresní úředník, policejní náčelník a vedoucí oddělení vnitřní bezpečnosti spolu s dalšími policisty. Jakmile vstoupili, začali na mě naléhat, abych knihy vydala. Ignorovala jsem je, a tak začali prohledávat celý dům. Když vše převrátili naruby a nic nenašli, zkusili nátlak na tchyni. Odpověděla však přesně tak, jak jsem ji instruovala. Protože nic nenašli, nakonec odešli. Teprve tehdy jsem si oddychla. Poděkovala jsem Mistrovi za posílení a ochranu a také tchyni za to, že mi pomohla knihy Dafa ochránit.

Při jiné příležitosti přišli s příkazem k prohlídce s tím, že hledají disky. Když po důkladném pátrání nic nenašli, jeden z nich objevil ukryté fotografie Mistra. Bylo to několik vzácných snímků, které přinesl jiný praktikující a které jsem měla schované v tajné přihrádce. Okamžitě jsem je sevřela v náručí, posadila se na pohovku a odmítla se hnout. Dva policisté si sedli z obou stran a požadovali, abych jim je vydala, ale já jsem vůbec nereagovala. Ať mě přemlouvali či na mě vyvíjeli nátlak, zůstala jsem neoblomná. Náhle manžel zkolaboval a začal zvracet. Když policisté viděli, že nic nezmůžou, odešli. V té chvíli mi po tváři stekly slzy. Díky Mistrovu posílení a ochraně se podařilo fotografie uchovat. V té době nás Mistr ještě neučil vysílat spravedlivé myšlenky; zlu jsme tehdy čelili pouze pevnou a neochvějnou vírou v Mistra a ve Fa.

Ráno 27. dubna 2012 jsme po dokončení cvičení pokračovali v běžných činnostech – manžel si četl a já šla vařit. Brzy jsem zaslechla hlasy na dvoře, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Po chvíli jsem však vycítila, že něco není v pořádku, a šla jsem ke dveřím. Dvůr byl plný policistů. Zděsila jsem se – právě se chystali odvléci mého manžela. Přiběhla jsem k němu, pevně ho chytila za paže a odmítala ho pustit. Později jsem se dozvěděla, že ho už předtím vytáhli za bránu, ale sousedé zasáhli a vtáhli ho zpět. Lidé se začali shromažďovat. Praktikující z naší i okolních vesnic přiběhli, jakmile se o tom doslechli. Někteří policistům objasňovali pravdu, jiní seděli uvnitř a vysílali spravedlivé myšlenky a dva starší sousedé se postavili policistům do cesty, aby jim v únosu zabránili. Byl to skutečný střet spravedlnosti se zlem.

Policie se však nevzdala. Posílali jednu skupinu za druhou. Nakonec přišel urostlý muž s několika dalšími, násilím mi odtrhli ruce a čtyři z nich manžela vynesli za bránu. Manžel hlasitě volal: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost, Soucit, Snášenlivost jsou dobré!“ Když jsem viděla, jak ho nutí do auta, vytrhla jsem se a běžela za nimi. Vozidlo už se rozjíždělo a řidič přidával plyn do kopce. Vběhla jsem mu přímo do cesty. Řidič prudce zabrzdil a lidé uvnitř se nárazem vrhli dopředu. Manžel vystoupil z auta bez zranění, zatímco jeden z policistů si při pádu zlomil ruku. Přihlížející zůstali v šoku.

Když policisté viděli zraněného kolegu, jeden z nich přiskočil, srazil manžela na zem, zkroutil mu ruku za zády, zaklekl ho a přitiskl mu obličej na štěrkem pokrytou zem, až manžel sotva lapal po dechu. Další čtyři policisté se vrhli na mě, táhli mě a snažili se mě odvést. Během potyčky jsem ztratila botu a poranila si nohu. V duchu jsem nepřestávala recitovat verše pro vysílání spravedlivých myšlenek, ale síly mi ubývaly a nakonec mě násilím vtlačili do vozidla. Po více než čtyřech hodinách konfrontace jsme byli oba odvezeni na policejní stanici.

Tam se mě zeptali: „Rozšiřovala jste materiály v okrese xx?“ Teprve tehdy jsem se dozvěděla skutečný důvod našeho zatčení. Nic jsem jim neřekla a oni se dál nevyptávali. Večer jsem zaslechla manžela ve vedlejší místnosti – neúnavně jim objasňoval pravdu. Seděla jsem na židli, nepřetržitě vysílala spravedlivé myšlenky a prosila Mistra o posílení.

Druhý den přišel muž, který vypadal jako nadřízený. Když viděl, že mám jasné oči, nejsem ospalá a i po celém dni bez jídla mám stále energii, poznamenal: „Vy jste opravdu jiná. Ti policisté jsou úplně vyčerpaní.“ Kolem páté hodiny odpoledne jsem byla protiprávně uvězněna na deset dní pod záminkou „maření úředního výkonu“. Můj manžel byl zadržován více než čtyři měsíce a později byl propuštěn na kauci do zahájení soudního řízení.

Závěr

Čas letí a roky uběhly velmi rychle. V jediném okamžiku jsme prošli již šestadvaceti lety pronásledování ze strany KS Číny. Když se ohlížím zpět na všechno to utrpení a zkoušky, jimiž jsem prošla, cítím hluboké pohnutí. Ti, kteří mě tehdy pronásledovali, již v různé míře zakusili karmickou odplatu. Někteří se ocitli na seznamu pachatelů na webu Minghui, jiní skončili ve vězení a další postihly nemoci, invalidita nebo smrt. Já však nadále kráčím po cestě kultivace Dafa. Co to všechno ukazuje?

Z Mistrova učení jsem pochopila, že Dafa je čistý, důstojný, mimořádný a velký. Při kultivaci se člověk musí skutečně považovat za praktikujícího. Pevná víra v Mistra, pevná víra v Dafa a neochvějné spravedlivé myšlenky jsou tím nejzákladnějším. Během let krveprolití a teroru, uprostřed opakovaných těžkých zkoušek, to byl Mistr, kdo svým posvátným tělem nesl a odstraňoval nesmírnou karmu svých učedníků. Byla to také Mistrova soucitná ochrana a vedení, které nám zabránily ztratit směr a umožnily nám naplnit naše sliby a vytrvat na vlastních cestách kultivace. Jsem Mistrovi hluboce vděčná.